Ve druhé polovině 19. století otřásla kávovou velmocí pohroma. Na ostrov Cejlon – dnešní Srí Lanku – dorazila cizopasná houba, která zničila nespočet plantáží kávovníku. Podnikatelé se ale nedali a zkusili nahradit tradiční produkci kávy čajem, který je proto dodnes známý po celém světě. V deskové hře Ceylon budete stát u zrodu čajového průmyslu, ale spíš než proces výroby vám bude dělat vrásky chamtivá konkurence, která je ve výsledku stejně otravným cizopasníkem.

Zombicide je taková rodinná hra. V mnoha směrech. Kooperativní záležitost použitelná i s nehráči. Družně se potýkáte s takovou normální rodinkou zombíků. Navíc rodina her s tímhle přízviskem má už nepočítatelně členů a dokonce dvě oddělené krevní linie. Jednu ze současnosti a tu, která se vydrápala z fantasy středověku. Druhá z nich si našla cestu i na český trh. Budete-li si to přát, budou proti vám kráčet ruku v ruce lidští, vlčí i orčí zombie.

Před Vánoci se objevila obrovská záplava novinek, z nichž jsem se některé rozhodl podrobit leckdy nelehké zkoušce čistě dvou hráčů. Dvojku vídáme na krabicích pravidelně, ale v mnoha případech je zde především z marketingového hlediska a ve dvou nejde o bůhví jaký zážitek. Někdy tomu je ale i naopak.

Plyšová hlídka je jednou z posledních her letošního roku, která o fous stihla vyjít před Vánoci. Logicky se z ní tak stává kandidát na dárek na poslední chvíli, přičemž mé dojmy by vám mohly pomoci zahnat obavu z pověstného zajíce v pytli. Jak už titulek napovídá, neočekávejte nic hardcore. Vyškolené hráče odkážu například k Twilight Imperiu. Plyšová hlídka existuje pro ty z vás, kterým po bytě pobíhají ratolesti ve věku zhruba od 4 do 12 let. A v takové rodině má šanci slušně zabodovat.

O legendární Twilight Imperium slýchám od doby, kdy jsem se naplno ponořil do deskovek. Bohužel jsem měl tu smůlu, že nikdo z mého okolí tuto rakev plnou lodiček nevlastnil a sám jsem se ke koupi neměl. Nyní se na trh dostává již čtvrtá edice vesmírné 4X strategie, která koncem 90. let vlastně udělala jméno dnes gigantickému vydavatelství Fantasy Flight Games. A dostává se k nám díky Blackfiru v češtině. Naštěstí jsem našel někoho, pro koho je tento kousek modlou. Je na čase, aby mě Alladjex pořádně zasvětil.

Reklamní slogany a textíky na eshopech snažící se shrnout to, co vás v deskové hře Anachrony čeká, mi připomínají hodiny literatury nebo hloupost jménem čtenářský deník. Shrnout do jednoho odstavce děj knihy pyšnící se nobelovkou, jež čítá stovky stran, je už v principu naprosto absurdní. Podobně můžete nabýt velmi nesprávnou představu, že novinka od Albi je jednoduše hra, ve které budete masivně cestovat v čas. Nebudete. A to je dobře, protože Anachrony toho nabízí mnohem víc!

Jedna z nejlepších vědomostních her

Broučí blafovačka

Potrapte hlavu, zrudněte

Desková Civka od Sida Meiera, konkrétně ta z roku 2010, patří mezi stálice českých herních stolů. Ale osm let je přeci jen dlouhá doba, takže bylo na čase přijít s něčím novým. Tvůrci z FFG to vzali opravdu od podlahy a díky Blackfiru tu máme novou českou verzi hry Civilization: Nový úsvit. I tentokrát jde o skvělou deskovku, avšak s jedním, pro leckoho zásadním „ale“, na které vás upozorní Petr Vojtěch ve své videorecenzi. Připomínáme, že právě o tuto hru můžete ještě do 2. listopadu soutěžit.

Možná vám jméno Jamey Stegmaier hned nerezonuje v uších, ale jeho nejznámější počin Scythe už určitě ano. Jamey patří k nejschopnějším autorům dnešní doby, a to nejen z pohledu designu her, ale i mistrovského zvládnutí kickstarterových kampaní. Přesto se od nich odklonil a svou další obří hru Charterstone už vydal svépomocí, respektive s pomocí mnoha vydavatelů. Mezi těmi nechybí naše Albi, díky kterému si tuhle napohled krásnou hru užijete v češtině.

Když bych sáhl, jak je mým oblíbeným zvykem, do kulinářského slovníčku, musel bych konstatovat, že nám Vláďa Suchý zraje jako víno. Jeho tvorba sahá už celé desetiletí nazpět k prvotině Šestiměstí z roku 2007. Do svého katalogu vyhledávaných autorů jsem ho však zařadil především díky hře 20. století, která kombinovala několik žánrů, jakými jsou téměř carcassonní budování vlastního impéria, dražby, management zdrojů atd. Na nostalgickou strunu mého dětství zase zahrála deskovka Dědictví, která příběhově vychází z filmu Brewsterovy milióny, byť samotná hra je zasazena do viktoriánské Anglie 19. století.

Hodiny dějepisu v leckom zanechají pocit, že renesance je sladké období, které sebou přiválo kulturní a uměleckou obrodu. Rozkvět vědy a nových směrů filosofického i teologického myšlení, rozpuk kapitalismu, svobody těla i ducha. Jenže tyhle romantické představy z červené knihovny historie krutě kontrastují s realitou čtrnáctého až šestnáctého století. Stále ještě temná realita středověku je protkaná brutalitou vojenských tažení, krvavě potlačovaných rolnických povstání i zrůdnou inkvizicí. Do jaké míry renesance rezonuje klidem a mírem můžete sami zažít prostřednictvím Pax Renaissance. Název, který vám na konci partie bude možná připadat až krutě ironický.

Deskové hry jsou opravdu zvláštní. U stolu sedí partička, která se evidentně dobře baví. Mezi sebou má rozložená kvanta potištěného papíru, figurky, žetony, ilustrované karty. Celé to vypadá jak výkladní skříň obchůdku se suvenýry v lunaparku. Do toho se ozývají podivná prohlášení: „Dostanu tři kvíky.“ Postáváte u stolu, ale pokud neznáte pravidla, pravděpodobně to celé nedává smysl. Za chvilku už si připadáte jako při sledování záznamu z léčebny pro duševně choré. Jenže tohle všechno je v pohodě proti tomu, jak bizarně působí partie novinky The Mind, kterou někteří označují za ultimátní deskovou hru a jiní za totální blbost.

Čekali jsme opravdu, ale opravdu hodně dlouho. Teď nemyslím na českou verzi, ale samotnou stolní hru podle skvělé počítačové série Fallout. Čekání sice sem tam zkrátila nějaká deskovka s podobnou postapo atmosférou, ale staronovému Falloutu se prostě nic nevyrovná. Deskovka tak od začátku čelila opravdu velkému tlaku. Nesměla zklamat fanoušky původní série. A jakožto jeden z nich mohu s klidným srdcem prohlásit, že Fallout: Desková hra rozhodně nezklamala.