Podzimní sezóna je v plném proudu, což znamená, že se na nás zleva zprava valí jedna velká hra za druhou. Mezi ty největší (podle rozměrů krabice úplně největší) patří novinka od Albi zvaná Anachrony. Jde o náročnou hru pro zkušené hráče, kteří se nezaleknou delší herní doby a spousty strategických možností, mezi které patří i práce s časem.

Rok se s rokem sešel a německé město Essen se stalo již poněkolikáté dějištěm největšího evropského veletrhu stolních her Spiel. Jedná se o nejzásadnější svátek všech hráčů, jelikož právě tady dochází k odhalení a prvnímu prodeji žhavých novinek, ale je to také možnost setkat se s autory jednotlivých her, vyzkoušet si jejich počiny s předstihem a odvézt si hromadu krabic domů. A o tom všem bude dnešní BoardGame Club.

Každý rok na konci října se v německém městě Essen koná veletrh Spiel, který je jednou z největších akcí tohoto druhu na světě. Letos se téměř dvě stě tisíc návštěvníků toulalo v několika halách napěchovaných dvanácti sty novinkami a nespočítatelným množstvím titulů předchozích let. Zajímá vás, jak prožíváme tenhle deskoherní svátek my?

Łukasz Woźniak není na poli autorství žádným nováčkem, i když se jeho jméno moc neobjevuje. Přitom má na kontě už 12 deskových her, ale jen King & Assassins se dokázala dostat do širšího povědomí. To se pravděpodobně změní s jeho novinkou Valhalla, která už má jeden velký úspěch za sebou a další je právě teď v plném proudu na Kickstarteru.

Možná vám jméno Jamey Stegmaier hned nerezonuje v uších, ale jeho nejznámější počin Scythe už určitě ano. Jamey patří k nejschopnějším autorům dnešní doby, a to nejen z pohledu designu her, ale i mistrovského zvládnutí kickstarterových kampaní. Přesto se od nich odklonil a svou další obří hru Charterstone už vydal svépomocí, respektive s pomocí mnoha vydavatelů. Mezi těmi nechybí naše Albi, díky kterému si tuhle napohled krásnou hru užijete v češtině.

Blackfire nám, nadšencům do videoher a jejich stolním adaptacím, čas od času udělá velkou radost. Jen si vzpomeňte na skvělé deskovky DOOM, XCOM, letošní Fallout, nebo osm let starou Civilizaci. Vydavatel Fantasy Flight Games se v případě poslední jmenované rozhodl, že je na čase skončit s jejím dotiskováním a připravil úplně novou verzi. Na náš trh se v těchto dnech dostává česká edice Sid Meier’s Civilization: Nový úsvit, která se inspirovala aktuálním šestým dílem počítačové série. Čtvercovou síť střídají hexy, vládci jsou zastoupení karikaturami.

Když bych sáhl, jak je mým oblíbeným zvykem, do kulinářského slovníčku, musel bych konstatovat, že nám Vláďa Suchý zraje jako víno. Jeho tvorba sahá už celé desetiletí nazpět k prvotině Šestiměstí z roku 2007. Do svého katalogu vyhledávaných autorů jsem ho však zařadil především díky hře 20. století, která kombinovala několik žánrů, jakými jsou téměř carcassonní budování vlastního impéria, dražby, management zdrojů atd. Na nostalgickou strunu mého dětství zase zahrála deskovka Dědictví, která příběhově vychází z filmu Brewsterovy milióny, byť samotná hra je zasazena do viktoriánské Anglie 19. století.

Tak trochu jiní osadníci

Vikingové, kam se podíváš

Není to poprvé, co se někdo pokouší převést Assassin’s Creed do stolní podoby. A než začnete s nadšením hledat, dodám: bohužel. Čtyři roky stará Arena dělá videoherní sérii ostudu. Stala se obětí společnosti Cryptozoic Entertainment, která tou dobou skupovala licence a vydávala podprůměrné hry. Chystaná novinka Assassin’s Creed – Brotherhood of Venice je však od zkušeného týmu a slibuje odpovídající adaptaci.

Martin Wallace je leviatanem deskovkářského světa, který si zarputile razí svojí vlastní cestu hráčskými vodami. Jeho duševní autorská dílna už naše stoly zaplavila hrůzným množstvím titulů, jejichž datum zrození sahá daleko do devadesátek. Nemůžu říct, že by některá z jeho her našla zamilované místo v mém srdci, nebo bych ji vyloženě adoroval. Přesto jeho počiny kolem mne vyplouvají s železnou pravidelností a podmaňují si mě svým leckdy neotřelým přístupem či snahou o originální použití zavedených mechanismů.

Svět je plný úchvatných počítačových her, což je pro nás, hráče, samozřejmě požehnání – ale vážou se s tím i určité problémy, zvlášť pro profesionální novináře, kteří by se měli orientovat v pokud možno co největším počtu různých titulů. Není tak úplně záhodno nechat si jediným žroutem času pohltit tisíc hodin ročně, i kdyby to byla ta nejlepší hra všech dob. A tak jsem si kombinací introspekce a sebeovládání musel pět her, které bych jinak hrál 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, dočista zakázat.

Hola, hola, škola volá! Málokdo školou povinný uslyší tato slova rád, ale co se takhle trochu „proškolit“ ve stolních hrách? To snad ještě nikomu neublížilo (peněženky nepočítáme). Patrik s Alladjexem se popáté vracejí, aby se spolu s hostem Opčíkem pobavili o novinkách a zajímavostech ze světa deskovek.

Hodiny dějepisu v leckom zanechají pocit, že renesance je sladké období, které sebou přiválo kulturní a uměleckou obrodu. Rozkvět vědy a nových směrů filosofického i teologického myšlení, rozpuk kapitalismu, svobody těla i ducha. Jenže tyhle romantické představy z červené knihovny historie krutě kontrastují s realitou čtrnáctého až šestnáctého století. Stále ještě temná realita středověku je protkaná brutalitou vojenských tažení, krvavě potlačovaných rolnických povstání i zrůdnou inkvizicí. Do jaké míry renesance rezonuje klidem a mírem můžete sami zažít prostřednictvím Pax Renaissance. Název, který vám na konci partie bude možná připadat až krutě ironický.

Deskové hry jsou opravdu zvláštní. U stolu sedí partička, která se evidentně dobře baví. Mezi sebou má rozložená kvanta potištěného papíru, figurky, žetony, ilustrované karty. Celé to vypadá jak výkladní skříň obchůdku se suvenýry v lunaparku. Do toho se ozývají podivná prohlášení: „Dostanu tři kvíky.“ Postáváte u stolu, ale pokud neznáte pravidla, pravděpodobně to celé nedává smysl. Za chvilku už si připadáte jako při sledování záznamu z léčebny pro duševně choré. Jenže tohle všechno je v pohodě proti tomu, jak bizarně působí partie novinky The Mind, kterou někteří označují za ultimátní deskovou hru a jiní za totální blbost.