Daxos: „To vedeš proti Xerxovi jen tuto hrstku mužů? Čekal jsem, že Sparťanů bude aspoň tolik, jako je nás.“
Leonidas: „A není snad? Ty, Arkáďane, jaké je tvé povolání?“
První muž: „Hrnčíř, pane.“
Leonidas: „A tvé?“
Druhý muž: „Sochař.“
Leonidas: „Sparťané! A vaše povolání?“
Sparťané: „Hua! Hua! Hua!“
Leonidas: „Vidíš to, příteli? Přivedl jsem víc vojáků než ty.“
Když se narodil chlapec, prošel – tak jako všichni Sparťané – prohlídkou….
Z fotek není moc patrné, jak je krabička 300: Země a voda malá a štíhlá, ale po otevření zjistíte, že jsou její rozměry dostačující. Šestnáct karet, herní plán, pravidla a skoro padesát dřevěných dílků víc místa ani nepotřebuje. Na obálce mě pak okamžitě upoutal symbol „pečetě“ a v něm číslo 1 – zjevně se na nás chystá další díl v sérii.
Jak už název hry napovídá, podíváte se do starověku, kde se jeden hráč stane králem Persie a druhý se chopí strany svobodných měst Řecka a Sparty. Historicky se perský král Dáreios rozhodl, že je nutné rozšířit říši, a proto postavil pontonový most a napadl iónská řecká města. Městům se snažili pomoct Athéňané s Erétrijskými a vyslali lodě. To způsobilo, že se konflikt rozrostl a Dáreios už chtěl všechna řecká města.
A právě v tomto bodě začíná naše hra, kde si hráči mezi sebe na stůl rozloží herní desku, vyberou si příslušnou stranu, k ní herní komponenty (dřevěné kostičky, disky a tři kostky) a hra může začít.
Zaslužte si své štíty!
300: Země a voda se hraje na 3 až 5 tažení (velkých kol) a jedná se o kartami řízenou hru. První zajímavostí je, že každé kolo i každou fázi hry vždy začíná perský hráč. Ač se to může zdát jako detail, mnohdy to rozhodne boj, kontrolu nad městem nebo případně délku celé hry. Každé tažení se skládá z fáze přípravy, po níž následuje fáze válečných operací, dále zásobování a na konec bodování.
Připravit se na boj je stejně důležité jako boj samotný. A proto si hráči musí dobře rozmyslet, kolik povolají vojska, kolik koupí lodí, a to nejdůležitější, kolik karet si vezmou do ruky. Karty jsou zde páteří celé hry a nesou na sobě události pro perskou i řeckou stranu. Navíc, pokud chcete něco ve hře udělat, pak musíte z ruky zahodit kartu. Ve zkratce by se dalo říct, že žádné karty = žádné akce a pravděpodobně i rychlá prohra.
Kolik si mohou hráči čeho dovolit, je ukázané na herní desce, kde perský hráč má každé kolo na útratu 12 talentů (za určitých podmínek jen 10) a řecký hráč jen 6 talentů. Už zde hráči poprvé narazí na to, že strany si nejsou rovny. Sice řecký hráč za lodě platí jen jeden talent místo dvou, ale i tak jeho ekonomika teda moc našlapaná není.
V této fázi je důležité pořadí hráčů, kdy – jak už víte – začíná perský hráč a úplně první, co hráč musí udělat, je, že řekne, kolik karet si chce dobrat na ruku. A to právě mnohdy způsobí, že celé tažení ukončí králova smrt. V balíčku se totiž nachází jedna karta, která nese název: Náhlá smrt velkého krále. Pokud ji perský hráč, a pouze on, dobere do ruky, tažení končí, Perská říše truchlí a chystá nástup nového krále, který snad dotáhne tažení do zdárného konce. Má-li perský hráč štěstí a jeho panovník žije, pak už jen dokoupí vojska, lodě a postaví pontonový most a hurá na Řeky. Ti nemeškají a také plně zbrojí proti blížící se šelmě.
Dillios: „Nepřítel má přesilu mizerných 3:1... Dobrý poměr pro každého Řeka.“
Počet házecích kostek je odvozený od počtu vojsk/kostiček, které má hráč v boji, ale nikdy nemůže házet více než třemi kostkami. A právě tato dvě pravidla dělají souboje velice zajímavými. Řecký hráč totiž může čelit i mnohem silnějšímu nepříteli, ale i se třemi jednotkami může odrazit velký nájezd. Pokud by byl ale řecký hráč velmi sebejistý a chtěl zaútočit na domovská města Peršanů, pak musí počítat s tím, že je budou bránit velmi odhodlaně a bonus do útoku se vytratí, jelikož Peršanům v domovských městech rovněž platí pětka na kokstce.
Kapitán: „Vypadají žíznivě.“ Leonidas: „Tak jim dáme napít. K útesům!“
A teď je potřeba probrat karty, bez kterých by se ve hře nepohnul ani malý vojáček. Jak jsem psal výše, každá karta obsahuje řeckou i perskou událost, kterou můžete zahrát (splňujete-li podmínky) a mnohdy díky události změníte velké plány nepřítele nebo ho oslabíte na citelném místě. Navíc v balíčku naleznete karty, které vám dovolí reagovat na jiné události nebo na útok protivníka.
Dobrá znalost karet a zahraných událostí, udržení nějakých karet v ruce a vědět, kolik jich na začátku kola dobrat, jsou tou nejdůležitější i nejtěžší částí celé hry. Jako Řek budete často nucení čekat, co protihráč udělá, zatímco jako Peršan víte, že čas je váš nepřítel a musíte udělat vše pro to, abyste zabrali města a tím získali vítězné body.
Leonidas: „Nedávejte jim nic, připravte je o všechno!“
V závěru každého tažení (kola) už jen vyřešíte zásobování jednotek a posbírate body. Je jasné, že jednotky, které město neuživí a k nimž neumíte dostat proviant, musí z plánu pryč. Pokud se tomu vyhnete, máte doma jeden vítězný bod za každé město, a dokonce dva vítězné body za každé hlavní město. Hráči body sčítají a zaznamenávají na počítadle na herním plánu. Na konci partie hráč, který má nejvíce bodů, vyhrává hru. Teda pokud se mu dříve nepovedlo dobýt hlavní města protivníka, protože pak vyhrává okamžitě.
Leonidas: „Sparťané! Užijte si snídani, protože dnes večeříme v pekle!“
Už zbývají jen dojmy z hraní. Díky časové nenáročnosti (20+ min) proběhlo hraní mnohokrát a hra sloužila jako pěkný filler, když se zrovna na někoho čekalo nebo nebyla chuť hrát něco dlouhého a složitého. Herní doba je tedy rozhodně plusem, kdy i váhavější hráči zvládnou partii odehrát za 30 min. Navíc i díky náhlým úmrtím králů se mnohdy odehrají za stejný čas rovnou dvě partie. Zároveň to dává možnost pořádně hru prozkoumat do hloubky bez ceny investice mnoha večerů.
Mám moc rád, když se designérovi povede dostat velký konflikt do malé krabičky. Hráči se tak dostávají mnohem rychleji do hry, zároveň nemusí kvůli náročnosti pravidel, resp. konfliktu trávit mnoho času nad pravidly.
Myslel jsem si, že se mi na hře budou líbit nejvíce karty, které díky událostem dotvářejí atmosféru hry, ale opak je pravdou. Na začátku hraní člověk pátrá, jak je myšlená ta nebo ona karta, kdy se má přesně použít, a zda se v této konkrétní situaci dá zahrát. Tento problém měli postupně všichni noví hráči a často jsem musel nějaký efekt vysvětlovat. V tomto mi bohužel nebyla nápomocná ani pravidla, která sice popisek karet mají, ale jen historický a ne herní. Nejasnost karet je tak mou největší výtkou.
Závěrem chci říct, že se jedná o opravdu velmi zajímavou hru za cenu, která odpovídá obsahu i zážitku. Díky časové nenáročnosti a jednoduchosti se hra za rok ocitne na stole mnohokrát a nebudete mít pocit, že se jedná zase o další hru jen do poličky. A to je podle mě to nejdůležitější.