Pražský obchod Hras už dávno není jen obchodem. Poměrně často na český trh přináší lokalizované deskovky, zpravidla od velmi plodné společnosti Helvetiq, která se sice zaměřuje na děti, ale sem tam přijde i s něčím, co zaujme i odrostlejší hráče, jako je třeba „hospodská“ taškařice Podfukáři, výborný hazardní duel Kompromat nebo čistá sólovka Strato.

Galerie

Dnes si ale budeme povídat o vyloženě rodinné hře Alpina od zkušeného designéra Luca Rémonda (Sky Team, Splito), která na první dobrou zaujme nádhernou ilustrací na krabičce od dvorního ilustrátora Helvetiqu – Crocotame.

Alpina je nijak zdlouhavá deskovka pro 2 až 4 hráče, která je z ranku zavařovacích. Tedy ne že byste v ní sbírali okurky a uchovávali je na později v nálevu, ale bez přemýšlení a lehkého zavaření hlavy se tu zkrátka neobejdete.

Jak už to ale u her tohoto studia bývá, pravidla nejsou nijak komplikovaná a od hraní vás zdrží jen na jednotky minut. V krabičce naleznete pouze sadu destiček, které se všechny zamíchají, jedna se odhalí doprostřed stolu a každému přísedícímu se rozdá po šesti. Pak už si hráči jen zvolí barvu, vezmou si figurky a jde se hrát!

zdroj: Vlastní foto autora

Žába vedle ptáčka vedle kamzíka

Alpina se hraje na body, které se hráčům přidělí až v samotném závěru partie, tedy po vytvoření plochy z destiček o pěti řádcích a pěti sloupcích. Ve svém tahu jednoduše přiložíte na herní plán jednu ze svých destiček tak, aby stranou sousedila s dříve umístěnou destičkou, byla stejně orientovaná a nevylezla z neviditelných mantinelů plochy 5x5.

Tento krok je povinný, ale pak už máte na výběr, zda na nově umístěnou destičku, nebo dokonce libovolnou volnou sousedící umístíte svou figurku. Na každé destičce smí být jen jedna a vlastně si tím zajistíte, že vám daná destička na konci hry přinese body. Nakonec si doberete novou destičku a hraje další hráč.

Ve hře řešíte dvě základní dilemata. Prvním je samozřejmě to, jakou destičku zahrajete a kam na plán ji umístíte. Druhým je použití vaší figurky. Těch totiž máte méně, než kolik během partie zahrajete destiček, takže musíte pořádně zvažovat, kdy je vhodné je použít a zároveň mít neustále na paměti, kolik ještě na plán umístíte destiček (do jeho zaplnění), aby se vám náhodou nestalo, že nějakou figurku vůbec neumístíte.

zdroj: Vlastní foto autora

Každá destička je bodovací a byť některé umí dát jeden až dva body jen tak, tak ta hlavní porce plyne z jejich bodovacích podmínek. A ty se – jak už možná tušíte – týkají zbylých destiček na plánu.

Některé destičky přináší body za konkrétní tvory ve svém řádku a sloupci, jiné za propojené sady tvorů linoucích se celým plánem, další řeší biomy kolem sebe, různorodost tvorů či biomů, někdy se boduje vše jen v jednom konkrétním směru od destičky a jsou tu i takové, které berou v potaz rozmístění figurek všech hráčů.

Proto se vám bude vařit ta hlava. Protože všechno souvisí se vším a z každé destičky potřebujete vytěžit maximum. Jenže z vámi zahrané destičky bude dost pravděpodobně těžit soupeř svými efekty, takže se musíte mít neustále na pozoru a hledat, jakou destičkou pomůžete nejvíc sobě a nejmíň ostatním.

Galerie

Hezké, ale nevyužité téma

Takový druh zábavy je daleko předvídatelnější ve dvou hráčích, kde jste častěji na tahu a můžete si tak daleko víc nahrávat než ve vyšších počtech a platí, že jsou to obecně lehce odlišné zážitky. Už třeba jen proto, že zatímco ve dvou hráčích každý umístí osm figurek a nebojíte se tolik šetřit, tak ve čtyřech hráčích položíte jen čtyři, což vašim tahům dodává větší váhu.

Ve výsledku jsme se bavili v každém počtu hráčů, byť mi to nedalo a musel jsem si vymyslet vlastní sólo mód, jehož pravidla naleznete u nás na webu na kartě hry. Fakt, že jsem se pustil do vymýšlení vlastního režimu pro jednoho hráče, by vám měl napovědět, že mě Alpina chytla.

Je totiž moc příjemná, krásně odsýpá, vyžaduje správné množství zapojení mozkových závitů a na stole moc hezky vypadá. Nicméně výtku bych k ní přece jen měl a týká se právě vizuální stránky napojené na téma.

zdroj: Vlastní foto autora

Ono to z popisu zní moc hezky, že vás hra vezme do švýcarských Alp za pozorováním tamější přírody, ale ze hry mám pocit, že nejprve vznikl mechanismus, na který se docela na sílu naroubovalo téma. Oceňuji faktické informace o švýcarském národním parku přímo v pravidlech, nicméně samotná hra vám toho o té přírodě mnoho neprozradí.

Jsou tu totiž jen tři zvířata! Ořešník kropenatý, kamzík a skokan hnědý. Člověk si s nadšením pořizuje hezky vypadající zvířátkovou hru, jen aby zjistil, že se na vzniklém plánu dokola opakují tři zvířátka… A lesní, horské a vodní biomy jsou na destičkách tak nenápadné, až je člověk pro účely bodování skoro musí hledat.

Mrzí mě to o to víc, že se mi grafika a zvolené téma moc líbí, jen je bohužel použité ve hře, která nemůže pracovat s mnoha zvířecími druhy. Nicméně ve výsledku jsem tohle zklamání spolknul, protože Alpina pořád na stole vypadá dobře a hraje se ještě líp, takže pokud s výše řečeným vůbec nemáte problém a chcete hezkou, přístupnou a zábavnou deskovku do rodiny, tak Alpina má mé doporučení.