Anachrony

1–4 hráči | 30–120 minut | Od 15 let | česky

Těžko někomu zazlívat, že reklamní texty v souvislosti s Anachrony zmiňují především cestování časem. Vždyť blbnutí se sledem a průběhem událostí je jedním z nejoblíbenějších témat ve sci-fi. Těžko bych se mohl považovat za fanouška žánru, pokud bych neznal Inception nebo staré vousaté Zítra vstanu a opařím se čajem. Jenže vypíchnout u Anachrony pouze time-travel tématiku, je podle mě skutečná medvědí služba.

Poměrně košatý příběh slibuje časoprostorová zvěrstva, která můžete páchat sami na sobě tím, že sami sobě posíláte do minulosti suroviny, které teprve vyprodukujete. Bohužel, pokud jste natěšení na hrátky s časem, může vás vcelku zklamat, že tenhle pocit při hře prostě nezažijete, nebo přinejlepším zažijete v míře menší, než jste čekali. Naštěstí ve všech ostatních směrech je hra více než v pořádku a čím dřív se oprostíte od původní zprostředkované představy, tím dřív zjistíte, jak košaté možnosti ve hře čekají.

zdroj: tisková zpráva

Ale nechtěl bych rozhodně vytvořit dojem, že příběhové pozadí je špatné a měli byste ho minout. Právě naopak! Autoři si na poměry strategických her dali slušnou práci a vykreslují před vámi postapokalyptickou Zemi, která prošla záhadnou katastrofou. Pozůstatky civilizace se srotily v dómech čtyř frakcí zvaných Cesty, které jsou vzájemně vyhraněné svými světonázory. Ve stopách zničujících události se však jako herald událostí příštích objevilo neutronium. Prvek umožňující propojit budoucnost s minulostí, který navíc odhaluje hrůznou předzvěst absolutní likvidace lidského pokolení.

Základními prvky, na kterých hra staví, jsou worker placement a resource management. Co se za těmito anglicismy skrývá, je vcelku jednoduché. Svůj dóm, svoji základnu řídíte a spravujete prostřednictvím vědců, správců, inženýrů a občas se najde i nějaký ten génius. Tito vysokoškolsky vzdělaní dělníci se mohou vypravit buď do některé z vybudovaných elektráren, laborek a továren, nebo na sebe navléknout exoskelet, vyrazit na výpravu do nehostinného „tam venku“ a pokusit se třeba získat nějaké suroviny, vodu či najít další přeživší. Uznávám, že akce výzkumu a hlavně stavby nové budovy ve vaší základně v sobě mají jistou dávku paradoxu, když je realizujete v exosuitu někde venku v pustině, ale přinejmenším vědecké bádání můžete brát jako výpravu Bruce Willise na povrch ve filmu 12 opic.

V průběhu hry manipulujete s několika zdroji. Titan, uran, zlato a neutronium doplňuje ještě voda a energetické články. Životodárná kapalina je takovým univerzálním platidlem. Energetické články slouží v první řadě k nabíjení exoskeletů; tři z nich sice fungují zadarmo, ale pokud chcete používat čtvrtý až šestý, musíte za ně vysolit na dřevo nějakou tu baterku. No a zbývající suroviny slouží zejména k budování nových staveb, které dotvářejí specifický kolorit vašeho dómu.

Všechny zdroje mají navíc speciální použití v samotných stavbách. Můžete tak měnit vodu na zlato, získávat body za neutronium atp. Vrcholem hromadění zdrojů je závěrečný dopad asteroidu a následná evakuace vašich obyvatel. Pokud hráč splní podmínku specifickou pro svoji frakci, může za svoje suroviny obdržet významnou hromádku bodů.

Do hry se navíc dostávají ještě další položky. Žetony výzkumu společně se surovinami slouží ke stavbě superprojektů, což jsou budovy zabírající dvě políčka. Jejich silné efekty dobře reflektují fakt, že je rozhodně není snadné postavit. Navíc složitosti stavby i síle efektu odpovídají vítězné body, které za ně hráč získá na konci hry.

zdroj: tisková zpráva

Na závěr si nechávám samotnou časovou osu, skloňovanou v propagačních materiálech. Pominu-li to, zda v někom práce s ní vyvolává nemoc z časového posunu nebo ne, jde rozhodně o velmi pěkný herní mechanismus. Na začátku kola si můžete vypůjčit z budoucnosti nějakou tu surovinu, pracovníka nebo dokonce exoskelet. Čím víc si půjčujete, tím víc se zvyšuje pravděpodobnost vzniku paradoxu.

Časové anomálie nejenže narušují chod vaší základny tím, že obsadí jednu stavební pozici, ale navíc na konci hry stojí cenné body. Boj mezi hráči na časové ose je zajímavý. Z jedné strany se zdráháte mít hodně nevyřešených žetonů vypůjčených zdrojů, protože kostkou paradoxu hází vždy ti, co jich mají nejvíc. Na druhou stranu za vracení a řešení děr v časoprostorovém kontinuu dostáváte body.

Vracení vypůjčených zdrojů a stavba superprojektů je navíc svázaná s pohybem po časové ose. Skoky do minulosti zprostředkovává jeden druh staveb, kterým jsou elektrárny. A tím se oklikou znovu vracíme k základně, pracovníkům, zdrojům a vůbec celé myšlence hry. Na první pohled leckoho zaskočí velké množství komponent rozličných druhů i funkcí. Ani pravidla čítající přes třicet stran zrovna nepřidají velkou porci odvahy.

Možná z prvních několika her se bude leckomu točit hlava, z kombinací, které se na vás valí hned od začátku hry. Jenže tahle závrať se snadno promění v extázi, jakmile si uvědomíte, jak jednoduché jádro samotné hry je a jak obrovské strategické pláně se před vámi rozkládají.

Jakmile rozběhnete první kolo hry, zjistíte v jak uspokojivém a jednoduchém rytmu srdce hry tepe. Připravíte nový superprojekt, suroviny, pracovníky. Hodíte kostkami paradoxů. Každý si připraví jeden až šest exoskeletů pro aktuální kolo. Vyžádáte si nějakou tu podporu z budoucna. No a pak už frčí akce vykonávané pracovníky, jeden hráč za druhým. Všechny aktivity krom posledně zmíněné fáze akcí jsou až banálně jednoduché a nezaberou skoro žádný čas.

Umisťování pracovníků je zajímavě rozloženo mezi dvě oblasti. První je fixní herní plán s danými akcemi, kam vyrážíte v exoskeletech už od začátku hry. Vaše základna je z počátku čistá jak lilium a je jen na vás, jakou kombinaci staveb zvolíte. Sami si tak určujete, jaké akce budete mít v průběhu hry k dispozici a jak je budete řetězit. Partie jsou proto pokaždé unikátní, k čemuž navíc přispívají různá základní nastavení jednotlivých frakcí. Ty mají dvě strany herní desky, dvě podmínky evakuace a dva různé leadery.

zdroj: Archiv

Přestože bych mohl zmínit i prvek únavy a probouzení pracovníků, podrobně rozebrat paletu způsobů, jak získávat vítězné body či způsob, jak hra změní dynamiku poté, co nastane armagedon v podobě dopadu asteroidu, raději už zvolním tempo. Hra při svých možnostech ve skutečnosti nemá přehnaně složitá pravidla. Patnáct stran popisuje to, co je potřeba pro normální hru. Zbývající stránky nabízí pravidla pro hru jednoho hráče Chronobot a modul Soudný den, který ostříleným veteránům poskytuje další možnosti v podobě experimentů a rozšířené práce s časovou osou. Příjemné bonusy, které vás ale v prvních partiích nijak nezatěžují.

Jsem rád, že jsem po prvních dvou partiích neměl půl roku Anachrony k dispozici. Rozčarování z nedostatku cestování časem zmizelo. Zůstal fantastický pocit ze hry, která sálá příběhovým pozadím stejně jako úžasnou hratelností s bezbřehými možnostmi zabalenými do dobře pochopitelného rytmu herního kola. Hráči a skupiny vyhledávající komplexní strategické hry, které se mohou protáhnout přes dvě hodiny herního času, mají před sebou horkého kandidáta na doplnění svojí sbírky.

Přestože workerplacementových her vychází hodně, často jim chybí kouzlo, které by vás vábilo neustále se k nim vracet. Anachrony ho má na rozdávání. Po každé partii mám chuť se okamžitě vrhnout do další hry, abych zase o kousek hlouběji pronikl do přediva, které je natažené skrze všechny herní mechanizmy. A sakra konečně to aspoň jednou vyhrál!