Depresivní svět z pera a mysli H. P. Lovecrafta, ve kterém v hlubinách spí Prastaří, někteří jeho obyvatelé to přehnali s konzumací žaberníku a jeho podoba se blíží ke zhmotnění vlhkého snu nejedno příznivce hentai, dodnes v populární kultuře čile přežívá. A vyloženou líhní je scéna stolní zábavy. Když vyrazíte do svého oblíbeného obchodu s deskovkami, narazíte na velký zástup her, které s ním pracují.

Panství hrůzy, Eldritch Horror, Nevyzpytatelní nebo třeba Cthulhu: I smrt může zemřít. Většina těchto zmíněných titulů spadá pod značku Arkham Horror, kterou spravuje studio Fantasy Flight Games a v jejím rámci naleznete i populární stejnojmennou stolní hru. Nedávno pak u nás pod temnými křídly vydavatelství Blackfire konečně vyšla česká verze velebeného titulu Arkham Horror: Karetní hra. Dostála ale své pověsti?

zdroj: Vlastní foto autora

Příběhy z temných koutů světa

Pokud jste v minulosti hráli karetního Pána prstenů, tak víceméně už víte, co od nového čvachtavého dobrodružství z Arkhamu očekávat. Jde opět o „živoucí karetní hru“ (v orig. Living Card Game, LCG), takže do ní neustále vychází nový obsah v podobě větších i menších rozšíření. Rozdíl oproti sběratelským karetkám (třeba Magicům) je ale v tom, že zde nenajdete tajemné boostery, u nichž nevíte, co v sobě skrývají. Vše je zcela „průhledné“ a hned při koupi víte, co se v daném balíčku nachází. Jestli jde o novou postavu, scénář, vybavení či nepřátele. Finančně vás to sice také může zruinovat, ale aspoň nekupujete zajíce v pytli.

České vydání, jehož cenovka se pohybuje kolem ne úplně přívětivých 1 700 korun, nabízí zatím jen základní krabici, ve které se nachází karty pro jednu kampaň složenou celkově ze tří různých scénářů. Ty postupně nabírají na intenzitě i obtížnosti, ale zároveň každý z nich přináší svěží vítr vytyčením vždy trochu jiných cílů.

Díky kampaňové povaze jsou navíc mezi sebou vzájemně propletené, kdy si důsledky z předchozího scénáře nesete i do toho dalšího (případně se odráží v rámci celé kampaně). To otevírá bohatý prostor pro znovuhratelnost a experimentování, jelikož každý průchod může být do jisté míry jiný, což zdárně kompenzuje skutečnost, že celou kampaní jste schopní projít klidně do tří hodin. Zároveň to ale kompenzuje až překvapivá schopnost vyprávění, kdy texty karet vám jednoznačně dopomohou v ponoření se do zdejšího světa, stejně jako povedený překlad (narazil jsem asi pouze na dvě chyby).

zdroj: Vlastní foto autora

Nicméně dá se očekávat, že na první pokus rozhodně neuspějete. Je proto velice příjemné, že i právě s neúspěchem kampaň pracuje a neúspěch v prvním či druhém scénáři ještě neznamená kompletní prohru. Pokračovat totiž lze dále, a ačkoliv celkové vítězství bude rozhodně komplikovanější, stále ho je možné dosáhnout. A to je jednoduše moc fajn. Jestli ale chcete zažít povedený průchod, opakování a rozvaha je rozhodně matkou moudrosti. Kdyby se vám ovšem nechtělo řešit žádnou kontinuální kampaň (byla by to ale škoda!), je možné jednotlivé scénáře projít i samostatně.

Zmar a chaos, ale utříbený

Na zmíněné znovuhratelnosti přidává i 5 dostupných, velice odlišných vyšetřovatelů (každý má svůj specifický styl hraní) a slušná porce karet výbavy a schopností. Z těch svému vybranému hrdinovi či hrdince vytvoříte podle nastavených pravidel i vašich preferencí balíček (včetně slabostí), který využijete při hraní. Stále se jedná „pouze“ o základní krabici, takže možnosti jsou omezenější, ale experimentátoři se jistě na chvíli zabaví. Jestli vás ale toto tvoření příliš nebaví, nemusíte se s touto aktivitou vůbec zaobírat a využijte služeb předpřipraveného balíčku, se kterým se okamžitě pustíte do hraní.

A v takové chvíli asi poprvé uvítáte skutečnost, že české vydání vychází z anglické revidované varianty. To znamená, že karty jednotlivých scénářů jsou zabalené odděleně, stejně jako jednotlivé postavy s předem připravenými balíčky (zároveň jsou lépe označené). Díky tomu je možné do hraní naskočit téměř okamžitě.

Galerie

Stačí vám přečtení základních a srozumitelných pravidel. Případné nejasnosti vyhledáte až během hraní v přehledu. Nebo dobrá, to upřímně platí pouze v případě, že patříte k hráčům pokročilým. Jestli jste spíše sváteční deskovkáři, bude proniknutí do hry vyžadovat asi trochu větší porci vynaloženého úsilí. Ale i nezkušená strana se po prvním až druhém odehraném scénáři bez problémů zorientovala.

Podruhé tuto revidovanou edici uvítáte ve chvíli, kdy skončíte scénář. Po něm totiž získáte určité množství zkušeností (vítězné body), za které si můžete nakupovat další karty. Stále se musíte držet pravidel, které se nachází na druhé straně kartičky vaší postavy. Zároveň je třeba dodržet stanovený maximální limit, ale skrze tento nákup si lehce navýšíte šance na přežití. No a jelikož česká verze vychází z revidovaného vydání, máte možnosti o něco širší, jelikož se zde skrývá trochu větší počet karet. Ovšem stále je to „jenom“ základní krabice a je jasné, že ty největší divočiny se budou dít až v rámci expanzí.

Malebná procházka po Arkhamu

Když už se ale nakousla pravidla, tak jak se to vlastně celé hraje? Přímočaře a jednoduše. Poté, co si vyberete postavu a vytvoříte si pro ni balíček karet, připravíte ještě herní plán, který je složený z vybraných karet scénáře. Do nich spadají karty agendy, dějství, lokací a střetnutí. Karty agendy a dějství fungují jako spouštěč a vypravěč příběhových událostí, po lokacích se budete pohybovat a prozkoumávat je a střetnutí v sobě skrývají různá nebezpečenství, kterým musíte čelit. Jeden z hráčů si následně vezme žeton hlavního vyšetřovatele (také součást revidované varianty), díky čemuž dostává pravomoc v rozhodování, ale zároveň se s tím pojí i některé nevýhody. A konečně se můžete pustit do hraní.

zdroj: Vlastní foto autora

Vše probíhá v rámci kol, jež sestávají z několika fází. První se hráčům snaží naznačit, že jim pomalu dochází čas (proto se v prvním kole zcela přeskakuje). To znamená, že na aktuální kartu agendy je položen žeton zkázy. Jakmile se na dané kartě, případně celkově ve hře, nachází limitní počet takových žetonů, karta se vyhodnotí. A výsledky nikdy nejsou pozitivní, takže se tomu hráči snaží ze všech sil zabránit. Kromě toho si jednotliví vyšetřovatelé tahají kartu střetnutí, kterou musí vyhodnotit. Buď se může jednat o nepřítele, případně o nějakou nepříjemnou situaci, kterou je třeba vyřešit zkouškou (o nich později).

Na tyto nepříjemnosti navazuje fáze vyšetřovatelů. V ní hráči postupně mohou vykonat tři akce (lze je volně kombinovat a opakovat), které jsou složené z různých aktivit, jako je pohyb do propojených lokací (na základě symbolů karet), zisk zásob nebo získání karty z dobíracího balíčku. Pokud se vyšetřovatel nachází na již jednou navštívené lokaci, může ji ještě prozkoumat a tím získat zdejší žeton stop (pokud se zde nachází), který funguje jako platidlo pro postup událostmi dopředu.

V této fázi je taktéž možné za akci a určitý počet zásob vykládat z ruky vaše karty, které vám propůjčí různé bonusy a schopnosti. No a samozřejmě se zde také bojuje s nepřáteli, případně s nimi „zápolíte“, což znamená, že si jejich kartu posunete před sebe a oni se na vás „zavěsí“, takže všechny jejich útoky jsou mířené na vaši postavu. Minimálně do té doby, dokud se od nich neodpoutáte nebo je neporazíte.

zdroj: Vlastní foto autora

A právě tyto útoky přichází v další fázi, která následuje po akcích vyšetřovatelů. V ní vám uštědří nejen fyzické, ale i psychické zranění. Jakmile vám bude udělen maximální možný počet jednoho či druhého poškození, umíráte. Nicméně zranění lze v případě potřeby léčit či distribuovat mezi své společníky, které však nejdříve musíte zahrát a vyložit. Zároveň v jednu chvíli máte prostor pouze pro jednoho vyloženého společníka.

Každé kolo je ukončeno fází, ve které si obnovujete své síly. Doberete si tak jednu kartu z vašeho balíčku a získáte jednu zásobu. Případně ještě zkontrolujete, jestli počet karet ve vaší ruce nepřekračuje maximální limit (maximálně osmi karet). Pokud ano, je třeba nadlimitní karty odhodit. Poté začíná kolo další, během něhož opět proběhnou všechny tyto fáze znovu.

Uff, už zase?

Všechno tohle funguje svižně a po nějaké době už jednotlivé akce budete vykonávat zcela intuitivně. Avšak čas od času bohužel nastane problém. Vykonávání velkého počtu různých situací, jako je boj, útěk a zkoumání, po vás vyžaduje provedení zkoušky, kterou můžete znát i třeba ze stolního Arkham Horroru.

Galerie

Pro úspěch v ní je třeba vyrovnat či překonat požadované číslo v rámci jedné ze čtyř vlastností (síla, inteligence, hbitost a vůle). Pro zvýšení procentuální pravděpodobnosti vašeho úspěchu si pak své základní statistiky v dané vlastnosti můžete zvednout vyloženými kartami, ale i zahráním karet z ruky, které oplývají symbolem vlastnosti (jen je tímto způsobem spálíte). Problém ale osobně vidím v prvku náhody.

Zatímco v jiných titulech série jste při tomto ověřování házeli kostkami, tak tady si taháte modifikátory z tajemného pytlíčku. Jaké modifikátory se v něm nachází, určuje vámi zvolená obtížnost. Vždy ale platí, že se jich v něm nachází více negativních než pozitivních. A pravděpodobně i kvůli tomu jsme si tento mechanismus opravdu moc neoblíbili.

Je sice tímto způsobem věrně zachycený zmar světa, ale podle mého názoru příliš okatě a za velkou cenu zábavnosti. Při hraní se nám často stávalo, že tyto modifikátory až příliš podkopávaly nohy, což vyvrcholilo otrávením a občas vyloženou frustrací. Situaci nepomáhá ani skutečnost, že se v pytlíčku nachází kritický neúspěch, který všechny vaše důkladně vybudované plány rovnou hodí do koše.

zdroj: Vlastní foto autora

Je to přirozeně dost o štěstí, ale z tahání žetonů jsme většinu času neměli kýžený pocit napětí. Spíše jsme do něj vždy šli s tím, že nás výsledek příliš nepotěší. A ty vzácné momenty, kdy došlo k našemu pozitivnímu překvapení, to jednoduše nevyrovnají. Tím spíše kvůli tomu, že jediný takový špatný moment může rozhodnout o tom, jestli scénář zvládnete, či nikoli.

Modifikátory by samy o sobě asi fungovaly. Ale když se spojí s dalším prvkem náhody, tedy taháním karet, ať už těch z balíčku střetnutí, nebo vaší výbavy, vytváří to dohromady velké množství proměnných, které vám při špatném „nastavení hvězd“ zážitek nepěkně pokazí.

Prastaří čekají

Pokud vám ale tento prvek vyloženě nevadí, případně s ním nemáte problém, nelze Arkham Horror: Karetní hru jinak než doporučit. Tím spíše v případě, pokud máte rádi kooperaci. Do ulic se sice lze vydat na vlastní pěst, a není to vůbec špatný zážitek, ale stejně mi nejvíce sedlo hraní s více lidmi. Nebo respektive s dalším hráčem. Tato krabice sice umožňuje hraní až ve čtyřech, ale nejlepšího zážitku se mi dostalo právě ve dvou. Ani jeden z hráčů tímto způsobem nemusí čekat sáhodlouze na svůj tah, kdy zároveň je jednodušší i plánování a domlouvání.

To navíc probíhá nad velice pěkným vizuálem. Opět se zde pracuje s výtvarným zpracováním, které můžete znát i z klasické stolní verze, takže znalci budou jako doma. Ilustrace jsou detailní, zajímavé a typicky lovecraftovské. Všeobecně to znamená, že atmosféra na vás z karet bude jenom dýchat a umocňovat vaši zainteresovanost. Patříte-li tedy k fanouškům hutného lovecraftovského světa, tak se i přes mou výtku s náhodou jedná o povinnost, která by na vaší polici neměla chybět.