Tak co, jak vás bavila partyzánština v Pyrenejích? A už jste zachraňovali své spoluobčany před černou magií, zatímco se vás snažili upálit? Cože? Hodná čarodějnice? A mohl bych ji vidět? (Nejlépe na hranici!)

Galerie

Před pár měsíci jsme se díky vypráskané čtveřici autorů vydali do španělské občanské války se solitérní hrou Vzdor! Zážitek z Pyrenejského poloostrova nám v češtině přinesli Foxové a ti se též ujali lokalizace variace této hry – Čarodějnice!. Autoři jsou stále titíž, tedy dvojka designérů her s válečnou tématikou Trevor Benjamin a David Thompson, kteří do týmu přizvali svého spolupracovníka Rogera Tankersleye z titulu Sniper Elite: The Board Game.

Hru ilustroval Albert Monteys, jehož styl již můžete znát ze zářijové Štvanice. A tito čtyři se rozhodli, že původní Vzdor! mechanicky rozšíří a jako téma zvolili čarodějky, které se musí utkat s čarodějnicemi na straně jedné a lynčujícími bližními na straně druhé.

Čarodějnice pro partyzány

Pro ty, kteří hráli Vzdor!, lze hned zkraje shrnout, že mechanika schopností odhalených a skrytých odbojářů zůstala zachovaná, stejně jako jejich přidělování k misím spojené s věčným dilematem, zda se vypořádat s výzvami, nebo se samotnou misí. Ve Vzdoru! bylo nutné nasbírat co nejvíce bodů skrze co nejvíce misí a ukončit odboj včas, tedy dřív než hráč prohraje na selhání.

zdroj: vlastní foto

Prohrát šlo třemi způsoby: selhat na dvou misích, ztratit 5 a více civilistů či během akce mít mezi svými odbojáři samé špehy. V čarodějném Wildegrenu je to složitější. Jednak je nutné sbírané body na misích průběžně rozdělovat mezi lidové soudce, které se snažíte přesvědčit o své nevině, a zároveň lze prohrát rovnou pěti způsoby! Jak to tedy chodí ve Wildegrenu?

Čarodějné láry fáry

Čarodějnice! je čistě solitérní záležitost zasazená do fiktivního světa, ovšem vycházející z křesťanského středověku. Hra je řízená kartami a cílem hráče je odvrátit temnotu od vesnice v dějstvím prvém a jednotlivými vítězstvími bílé magie nad tou černou přesvědčovat porotce z řad měšťanů. Ve druhém dějství je totiž nutné se postavit čelem k procesu, který je veden proti vám jako čarodějce stojící v čele sabatu.

Pro partii si hráč vylosuje tři porotce, kteří jsou spjatí s konkrétními misemi a ty zase s konkrétními výzvami. Vázané výzvy jsou doplněné balíčkem všeobecných nevázaných. Poté, co hráč připraví všechny balíčky karet, se může vrhnout do zachraňování sousedství. Vezme si na ruku pět karet čarodějek a rozhodne se, které z nich zahraje. Poté si musí zvolit jednu ze tří vyložených misí a následně zahraje zbylé čarodějky z ruky. Jeho volbu, kolik kterých čarodějek kdy zahraje, ovlivňují dvě věci.

zdroj: vlastní foto

Zaprvé, efekty misí a počet karet výzev pod nimi. Zadruhé, konkrétní efekty a síla čarodějek. Hra je postavená na dvou dilematech, které hráče neustále provází. Buď zahrajete slabší efekt a sílu čarodějky, ale uchráníte ji, odložíte stranou a později znovu vmícháte do svého balíčku, nebo použijete silnější efekt, ovšem pak je čarodějka prozrazená a jde si posedět do žaláře.

Svou pozornost při hraní hráč dělí mezi mise a výzvy, přičemž pro obojí potřebuje co nejsilnější čarodějky, neboť jejich sílu porovnává se silou misí a silou výzev. Pokud hráč splní misi, může dosáhnout na její pozitivní efekt a získá body přesvědčení pro porotce. Buď přesvědčí dvěma body měšťana spjatého se zasaženou agendou, nebo jedním bodem měšťana nezatíženého konkrétním břemenem bytí ve Wildegrenu.

Při porážení výzvy se člověk zbaví negativních efektů, které pramení z většiny výzev. Tak třeba, že si doberete kartu kletby a tou si zaplevelíte dobírací balíček. Stejně tak mise nejsou vždy pozitivní. Pokud některou misi nepřijmete a dáte přednost jiné, ztíží vám to život.

Galerie

Pod každým porotcem jsou pak dvě karty víry. Díky některým efektům lze některé z nich během partie odhalit, ale většinou zůstanou skryté až do konce. Jakmile se hráč rozhodne podrobit procesu, odhalí všechny karty víry a porovná jejich sílu s ukazatelem přesvědčení, kterého dosáhl u jednotlivých porotců.

Pokud přesvědčil všechny tři o tom, že magie může sloužit i dobru, může se vrátit domů bez úhony. Pokud přesvědčil jen dva, zůstává vyděděncem, ale živým! Pokud mu uvěřil jeden jediný porotce, bude hnít ve vězení až do doby, než temnota začne požírat vše okolo. No a pokud nepřesvědčil nikoho o své užitečnosti pro ves, může hořet s přesvědčením, že svým magickým lemplovstvím přispěl k nadvládě zla.

Proces s Čarodějnicí!

Jak mě to bavilo? Hodně! Ale zamrzelo mě, že jde o čistý solitér. Vše totiž funguje skvěle, jen kdyby tato tématika byla upravená i do podoby duelovky… Dnes je moderní dělat ke každé hře sólo mód, tak bych se vůbec nezlobil, kdyby tady naopak byla možnost módu pro dva... Ale dost stesků.

zdroj: vlastní foto

V pěkně malované krabici jsou pěkně malované karty a v nich se skrývá hrůza Wildegrenu. Ilustrace jsou tedy opravdu povedené. Pravidla jsou napsaná dobře a po přečtení ukázky herního kola vše zacvakne i těm, kteří nebrojili proti Francovi. V sešitu Příběhy wildegrenské pak najdete 9 scénářů, které vás provedou vším, co se ve vsi událo.

Čarodějnice! mě ve výsledku bavila víc než Vzdor! Ona nutnost přesvědčit porotce nejen vytlačuje abstrakci a svazuje mechaniku s tématem, ale též vystavuje novou rovinu pro uvažování hráče. Už nejde o to nahrát nějaké body, ale vážit, kdy a kde je nahraji, tedy, aby se mi krátkou efektivní hrou dařilo cílit na přesvědčení všech tří porotců.

Pestrost hra získává díky více možnostem porážky. Jak lze prohrát? V tomto jde snad jediná výtka směrem k pravidlům. Postupně uvedou některé možnosti prohry a zdůrazní je. Ovšem na konci v kapitole Konec hry se překvapený magik dozví, že těch způsobů je vícero, tedy pět.

zdroj: vlastní foto

Hráč prohraje, pokud nezvládne 2 mise, které přijal; pokud při jeho kejklích zemře 5 a více měšťanů; dostane-li pokyn dobrat si kletbu, ale už není žádná k dispozici, neboť už má všechny mezi čarodějkami; pokud si dobere karty a jedná se o samé kletby a čarodějka nikde; a konečně pokud nějaká z karet hráči oznámí, že skončil a koštětem může leda zametat popel svých soudružek.

Co se týče karet výzev, tak většinu sice tvoří bestie, které hráči uškodí, ale je mezi nimi i překvapující prvek, který si ze Vzdoru! nevybavuji. Hráč může užít body síly nikoliv jen na poražení šotků a slepic, ale i na ovládnutí spojence, kterého vyloží před sebe a který mu později může být velmi nápomocný. Druhou novotou jsou karty posednutí, kdy je třeba zachránit bližní drahých porotců. Pokud se to hráči povede, smí odhalit jednu z karet víry dotyčného porotce a pokud selže, klesne s ním i důvěra porotce a oslabí se tak jeho přesvědčení.

Variabilitu hry zvyšují karty výzev spjaté s konkrétními rozličnými misemi a porotci, které jsou doplněné obecnými výzvami. Pak tu jsou také karty výzev, které vám znemožní plnit misi po dobu své přítomnosti a je tedy nejprve nutné se zbavit těchto překážek nastrčených práchnivějícími sokyněmi v magii.

Galerie

Mezi kartami výzev se navíc ukrývají i ctihodné matky, které sabaty vedly kdysi dávno. Přizvete-li je ke kotlíku, získáte do balíčku použitých karet čarodějku-čekatelku. A to je zásadní, neboť potřebujete doplňovat svůj sabat o nově příchozí, neboť s těžšími úkoly putuje do žaláře více a více vašich drahých přítelkyň.

Ony to ale nejsou jen vaše kamarádky, ale i příbuzné! A ve hře se tak efekty některých z nich váží na počet jejich příbuzných ve hře. Jiné čerpají sílu z mrtvých měšťanů, další osvobozují ty lapené v žaláři a pak tu jsou ty, které prohazují výzvy mezi bojišti. Jejich efektů je hodně a je radost je objevovat, byť je to těžší na zorientování se a jejich řádné využití.

Co bych vám vyprávěl. Čarodějnice! je se Vzdorem! velmi podobná a asi nemá smysl mít doma obě. Zachraňování Wildegrenu mě však pro bohatší karty výzev a druhé dějství s procesem nakonec oslovilo víc. Však taky je zde míra komplexity vyšší a atmosféra tajemnější. Takže bílé magii zdar a nezapomeňte pozvat na sabat svoje příbuzný!