Vítejte v Jižním Tigridu

S úderem nového roku do našich končin připluli Cestovatelé Jižního Tigridu. Jedná se o první titul z nové trilogie vrcholné éry abbásovského chalífátu novozélandského vydavatelství Garphill Games, která navazuje na předchozí trilogie Severního moře a Západního království. Za Cestovateli tak stojí staří známí autoři Sam Macdonald a Shem Phillips společně s ilustrátorem Mihajlem Dimitrievskim.

Cílem hry je získat co nejvíce bodů skrze mapování území, vod a nebes. Hráčům však také pomáhá vylepšování karavany, zvyšování vlivu u tří cechů a v neposlední řadě následování inspirace. Zaznamenáte své úspěchy v dostatečné míře dříve, než nastane konec?

zdroj: Vlastní foto autora

Jak se stát badatelem

Základním principem Cestovatelů je sbírání sad, tvoření enginu a badatelský závod po centrální desce zápisků, která funguje podobně jako výzkum ve Ztraceném ostrově Arnak. Ve svém tahu se hráč rozhoduje, zda umístí kostku na pole vyznačené na své hráčské desce či některé ze svých karet, zda umístí pomocníka na kartu v jedné z nabídek a provede efekt na pozici, na které se karta momentálně nachází, či zda bude odpočívat a vezme si zpět své kostky a případně aktivuje bonusy spouštějící se právě při odpočívání.

Doplňkovou akcí lze jednou za tah získat výhodu poskytovanou jedním zvoleným cechem, za kterou nutno zaplatit odebráním svého žetonu vlivu. (Přičemž žetony vlivu lze v rámci jiných akcí umisťovat i na karty ve veřejných nabídkách a ztěžovat tak soupeřům jejich využívání figurkami.)

Herní plochu tvoří desky hráčů a centrální deska zápisků, po které se žetony hráčů pohybují přes inkoustové kaňky, plní-li v daný moment požadavky udané průchodovou kaňkou. Při každém pohybu hráč obdrží bonus pole, na které vstoupil, čímž může být mezi ostatními zdroji i zisk vlivu v jednom ze tří cechů či zisk zeleného pomocníka. Na desce jsou i tři minarety označující cechy – černý vědecký, žlutý obchodní a modrý badatelský. Centrální deska je obložená pěti nabídkami karet – měšťanů, nebes, území, vod a inspirace.

Galerie

Deska hráče má předtištěné základní sloty pro kostky, kartu území, kartu vody a kartu nebes společně s tabulkou karavany. Kdykoliv hráč získá kartu území, staví ji doleva od své desky, kartu vody pokládá napravo, kartu nebes libovolně nad karty území a vod. Karty měšťanů jsou zasouvány pod karty území či vod a přidávají hráči bonus ve chvíli, kdy kartu území či vody aktivuje.

Naopak těžko získatelné karty inspirace vkládá pod karty nebes a ty mu zvyšují závěrečné bodování v případě, že inspiraci následuje a splní její zadání. Na tabulku karavany hráč umisťuje destičky vylepšení pěti druhů a posiluje jimi kostky odpovídajících hodnot. Destičky vylepšení získává skrze karty a posun po desce zápisků. A tyto destičky hráči dávají symboly, kterými mohou být pro umístění kostky podmíněny sloty či akce, rovněž jako dávají ikony pro sbírání setů napříč kartami. Změť sbírání mnoha druhů karet a symbolů se tak začíná provazovat a zdá se, že nejde o pouhé kupení dalších a dalších mechanik a nápadů.

Zdroje hráč získává nejen z využívání města a jejich vylepšení měšťany, ale také ze sousedství vodních karet využívající stejný princip jako nedávno vydaní Hvězdní kapitáni. Každá karta má čtyři řádky a některé z nich jsou zaplněné. Na levé straně vždy aktivačním bleskem a na pravé straně zdrojem. Pokud při položení nové karty moře ke starší se na stejné úrovni potká blesk a zdroj, hráč uvedený zdroj získá.

zdroj: Vlastní foto autora

Zhodnocení produkce

Dřevěné ani kartonové komponenty nijak nevybočují z průměru. Pravidla jsou napsaná přehledně a do hodiny od rozbalení byste měli být schopní začít hrát. Je škoda, že vysvětlení hlavních a vedlejších symbolů není na nějaké pomocné kartě pro usnadnění orientace, ale pouze v sešitě pravidel . Ikonografie je ale srozumitelná a na uspořádání karet si rychle zvyknete. Během hraní ale přijdete na to, že ne všechny symboly ve hře užité jsou v pravidlech vysvětlené.

Jiné se objevují víckrát, některé jednou v těle pravidel, ale chybí v celkovém přehledu (odpočinek), některé vůbec (tři šipky do kruhu na kartách značící dlouhotrvající efekt, který je aktivován kdykoliv při splnění podmínky – zisku karty určitého typu). Garphill Games si na pravidlech a ikonografii zakládají a ikonografie je napříč trilogiemi obdobná. Proto zamrzí, že to celé není dotažené do konce. Jedná se o drobnosti, ale první partii dokáží zcela pokazit.

Z hlediska ilustrací se mi karty území, vod a nebes líbily, ale u postav měšťanů jsme se opět dočkali karikujícího stylu, který mně osobně nesedí. Grafice vévodí karty nebes s planetami a kometami.

zdroj: Vlastní foto autora

Co dalšího pozitivně vystupuje, jsou desky hráčů. Jejich členění je sice na první přečtení nejasné a postrádá barevné zvýraznění na obrázku, ale po chvíli člověk pochopí, o co autorům šlo. A je fajn, že autoři nechali počáteční rozestavění karet natisknout dohromady na jednu kartonovou desku, namísto ponechání všeho na kartách a jejich uspořádání před každou partií ze strany hráčů. Navíc každá deska hráče je jiná a to na straně pro hru vícero hráčů i na té pro solitérní chvíle.

Stejně jako hráčské desky se i u trojdílného herního plánu vždy strany liší. Tento plán není lepený a z logiky libovolného obracení dílů není upravený jako puzzlový dílek. Pokud o něj zavadíte či strčíte do stolu, snadno se desky rozjedou. Tato vachrlatost je vlastní i sbírání karetních setů a obestavování hráčovy desky kartami a zasouvání karet pod hráčovu desku.

Odehrání Cestovatelů tak vyžaduje opravdu velký stůl, pro dva hráče plocha 105x65 byla malá; dalo se to odehrát, ale nepohodlně. Ve stručnosti, středový plán obložený pěti nabídkami karet nedrží a hráčské desky se rozrůstají třemi směry, což je na organizaci a udržení všeho pohromadě náročné. Pokud chce člověk zasunout kartu pod hráčskou desku a podpořit měšťanem počáteční pevninu, moře, či inspirací oblohu, tak si rozhodí sousedící karty.

Galerie

Hra obsahuje insert, ale nepřišlo mi, že by byl opravdu dělaný na míru přímo pro tuto hru. Jeho hlavní mínus spočívá v malých a především mělkých štěrbinách pro prsty u slotů pro destičky vylepšení a nemožnosti destičky snadno vyndat. Navíc, buď do slotu musí člověk nacpat pět až šest destiček a ty se později těžko dolují, anebo nechat krabici ležet – při postavení snadno vypadnou a rozletí se po útrobách krabice.

Zhodnocení hry

Cestovatelé Jižního Tigridu se na první pohled zdají být pouze mechanikou sbírání sad (obvykle se pojící s menšími karetními hrami), která je jen přetavená ve velkou eurovku využívající též engine building. Jak se to tedy hraje? Funguje to, a pokud nehrajete špatně, tak hra i plyne. Zkrátka bez naplánování tahů se skutečně můžete zasekat při postupu na desce zápisků. Výstižnější však je napsat, jak jsem se cítil při seznamování s hrou.

Prvotní obavu z překombinovanosti při čtení pravidel vystřídal optimismus, jak se to všechno bude provazovat. Při první partii pak zavládla frustrace z dohledávání jednou malým písmem zmíněných efektů či ikon bez vysvětlení. A když se to celé konečně rozeběhlo, tak mně zase štvalo boření vlastního tabla přikládáním nových karet. Nakonec převládla dobrá nálada nad tím, že hráč může dělat, co chce, a stín rozpačitosti, zda to nešlo udělat lépe, neboť jakýsi tvořený engine je všude po kartách nahoře, dole, vlevo, vpravo...

zdroj: Vlastní foto autora

Hráč během hry získá třeba jen deset karet, ale jeho mysl se zaobírá úpravou kostek a vysíláním pomocníků a sledováním posouvání karet v tazích soupeřů. A právě budování karavany mě bavilo. Efekty karet uplatňovaných v průběhu partie jsem sledoval sekundárně a karty nebes či inspirace pro závěrečné bodování mi byly zcela jedno.

Karty měšťanů pak hráč vyjma nabídky vůbec nevidí, neboť jsou zasunuté. Hráč se tak na rozdíl od jiných her soustředí na budování panoramatu a nikoliv své party pomocníků. Zábavou bylo i přemýšlení o tom, jak přesouvat žetony vlivu mezi cechy a kdy odstraněním toho správného získat příslušný efekt.

Přes volnost kombinovat cokoliv s čímkoliv Cestovatelé hráče tlačí do plnění cílů kvůli postupu po desce zápisků, protože když by na to všichni rezignovali, hra nikdy neskončí. Není to tak obtížné jako v Pradubu od stejného vydavatele, ale osobně mi celkový koncept budování vlastního komba a posouvání se po desce přišel lépe zvládnutý ve zmíněném Arnaku.

zdroj: Tlama Games

Co musím vyzdvihnout u Cestovatelů, je pro posun neplatit zdroji, ale pouze splňovat vlastnění určitého typu karet v požadovaném množství. Dále mě učarovaly dva typy pracovníků, tedy kostky a figurkoví služebníci, kdy kostky hráči zůstávají a služebníky snadno ztratí umístěním na kartu, kterou si pořídí jiný hráč.

A to už vyplouvá na povrch ta překombinovanost spíše než komplexita. Často se stane, že hráč chce stavět něco jiného na vodě, na nebesích a na území. Že se mu hodí jiné kombinace, než po něm vyžaduje deska zápisků nebo než co bodují karty nebes a karty inspirace. Ano, hra je o tom se s tím popasovat. Ale to mi úplně nesedí zase do tématu objevitelů a badatelů, které jinak krásně ze hry promlouvá.

Určitě lze říci, že během první či druhé hry se do toho hráči dostanou a mohou již plynule kombinovat o život. Ale zda to bude hráče bavit, zda ho hra nebude nutit do nějakých postupů, které sám dělat nechce, se nedá obecně říct. Člověk to musí vyzkoušet.

U mých spoluhráčů i dalších kamarádů je to poměr 1:2, kdy dvě třetiny hráčů se shodují, že to funguje, ale raději si zahrají jinou hru a tuto již hrát nechtějí. A ta zbylá třetina si hru ráda ještě někdy možná zahraje, ale rozhodně ne jako svou prioritu. A do této třetiny se řadím i já.