Dnes se v rychlosti podíváme na zoubek hře pro nejmenší. Svolali jsme rodinu a naši tříletí a čtyřletí se pustili do kolotoče. Hra Chci zpátky své zoubky je oficiálně od čtyř let, ale jak si povíme za chvíli, našla úspěch i u čerstvě tříletých dítek. 

Galerie

Přestože nejsem fanoušek ani her z nekonečné série od autorů Výbušných koťátek ani her, které jsou jen sérií náhod, tak bych rád vyzdvihl právě počin s Mufíkem. V tomto titulu se dva až čtyři caparti pustí za zuby, které v noci utekly z tlamy červené příšerky s drobnými modrými křídly a huňatým žlutým ocasem.

Myslelo se na nejmenší

Grafika celé hry je příjemná a srozumitelná. Zpracování samotného víka krabice přitáhlo v katalogu her i mou pozornost dospěláka a děti z ní byly nadšené okamžitě a vyzvídaly, co se to v ní skrývá. Po rozbalení našly krátký návod a ještě kratší příběh o Mufíkových zoubcích a jejich útěku. Pak přišla na řadu dvě plata tenkého tvrdého papíru, ze kterých caparti zoubky osvobodily a kterých je dostatek, i kdyby se nějaké poztrácely. Následoval předpřipravený otáčecí mechanismus, náhradní kolo a balíček karet.

Vraťme se ale ještě k návodu, který je psaný vtipně, dětsky a srozumitelně po celou dobu, přestože jeho většinovou část tvoří instrukce pro dospělé a jen malé okýnko představuje hru přímo pro děti. Jakmile dospělí dočtou, nezbývá, než se vrhnout na hru. A tak zatímco se děti pustily do hraní, mě návod jako herního pedanta vyvedl z míry, neboť ukazuje, jak držet otáčecí mechanismus jednou rukou, ale již neprozradí, jak druhou točit. Zda roztáčet středovým sloupkem či samotným papírovým kolem. Asi jak je komu libo. A co že se roztáčí?

zdroj: Vlastní foto autora

Kolo se roztáčí

Každý z hráčů dostane svou desku hráče, tedy žalostně prázdnou tlamu, kterou je potřeba zaplnit zuby. A o ty se hraje na kole štěstí. Ve svém tahu hráč zatočí kolem a podle toho, kterou osminu trefí, postupuje dál. Buď na desku se zoubky umístí 1 či 2 další zuby, nebo si vezme 1 či 2 karty, nebo trefí jackpot a shrábne z desky zatoulaných zoubků všechny, které najde. Těmi pak osadí tlamu svého muchláčka, kterého si navíc na začátku partie může pojmenovat a přímo na jeho desku s tlamou napsat jeho jméno. No, možná s pomocí dospělého, ale ta možnost tu je! Prázdná deska je doplněná o dva zuby a hraje se dál.

Dobírané karty hráč vykládá před sebe a snaží se o utvoření stejnobarevného setu modré, červené či fialové barvy. Pokud má 2 stejné karty, smí si na otáčecí mechanismus nasadit vylepšené kolo o třech částech, kde je větší šance na jackpot a nechybí ani možnost si jeden zub rovnou vsadit do tlamy. Pokud hráč ovšem nasbírá 3 karty shodné barvy, šance na jackpot je už poloviční a to by bylo, aby to nevyšlo! Jakmile některý z hráčů vlastní alespoň 12 zubů, vítězí a jeho muchláček konečně v klidu usne.

zdroj: Vlastní foto autora

Zoubky do každé rodiny?

Hra Chci zpátky své zoubky funguje jednoduše skvěle. Je sice náhodná, ale děti baví a učí je. Naučí se tu základním pravidlům, tedy kdy nastává jejich tah, co smí provést na jeho začátku (kartami vylepšit kolo) a co po zatočení (v podstatě vyjde jedna ze tří základních možností). Placení kartami je nutí být v pozoru a pamatovat si, že mohou získat výhodu pro další konání. Točení samotné je haptická legrace, která samozřejmě svou gamblingovou podstatou jitří hormony a emoce. No a pokud se dítě dobere zoubků, je dobré si s ním projít čísla prázdných zoubků v dásni jeho dráčka a počítat získané zoubky.

Hra trvá 10 až 15 minut a není v ní žádný zádrhel. Vše jasně plyne, otáčecí mechanismus funguje dobře a nasazování a sundávání vylepšeného kola jde jako po másle.
Čtyřleťáci vše chápali a dokázali již po chvíli hrát sami. Čerství tříleťáci se hru učili za pochodu. Zatočili kolečkem a pak se dozvěděli, co která výseč znamená. Soustředit se 10 až 15 minut bylo na ně moc dlouhé, zejména tehdy, když hned nezískali zoubky, ale měli naopak doplnit z krabice zoubky na společnou desku. Nicméně je bavilo sbírat karty, točit kolem a doplňovat zuby do tlamy. A tak po krátké přestávce s legem se vrátili zatočit si o poslední zoubky.

zdroj: Vlastní foto autora

Starší děti řešily i dilema, zda zužitkovat dvojkový set, či si počkat na set trojkový. Z hlediska věku bych tak hru doporučil pro čtyřleté, ale můžete takto do světa deskovek zatáhnout i bystré tříleťáky.    

Co se týká draků a zubů, nejedná se o novinku. Již v roce 2012 vyšla nepříliš známá hra Dračí zuby, která se namísto zoubků opírala o karty draků a kde bylo cílem počítat a čistit drakům zubiska. Některé válečníky-myče mohli draci i sežrat. Dračí zuby stavěly na počítání a cílily tak na děti od 6 let. Proto, kdybyste je náhodou vlastnili, nemusíte se bát, že svými principy se budou tlouci s právě představenou hrou, o které není kupodivu ani vidu ani slechu.