Určitě znáte tu slavnou větu z Foresta Gumpa o životě přirovnaném k bonboniéře, u níž také nikdy nevíte, co ochutnáte. A s deskovkami je to podobné. S nadšením se vrháme po ještě další krabici s jistým očekáváním nějakého zážitku, ale skutečnost může být docela jiná.
Pro mě to platí o novince Chocolates od vydavatelství Piatnik. Protože mám opravdu rád sladké, nechal jsem se zlákat tématem. Jenže když jsem si četl pravidla, nějak jsem si neuměl představit, že by hra byla nejen chutná, ale i zábavná, ba co víc, že by vůbec fungovala.
Vždyť tu jen odhaduju, kde v bonboniéře je jaká čokoláda! Co na tom vlastně má být „hra“? Ale stačilo se nečertit ještě před první partií, hru si zahrát a prozřít. Ono na tom totiž něco vážně je!
Jak připravit a ochutnat bonboniéru
Pravidla hry Chocolates vás zprvu mohou vyděsit svými 60 stránkami, ale rychle zjistíte, že se do jednoho sešitu vešla spousta jazyků, jelikož hrací materiál je jazykově nezávislý. Skutečná délka pravidel je jen několik málo stránek plných příkladů, tedy se bavíme o vyloženě rodinné hře či oddechovce pro pokročilé a zkušené hráče.
V rámci přípravy jen zamícháte destičky čokolády, z nichž utvoříte plochu 4x4 se zakrytými destičkami a zbylých pět destiček dáte zakrytě stranou. Rovněž zamícháte balíček karet a tři z nich vyložíte vedle přehledové karty a zásoby žetonů nugátu a jde se hrát!
Průběh tahu je pak velice jednoduchý – můžete si vzít jednu z vyložených karet a musíte otočit jednu z destiček bonboniéry. A hraje další hráč. Takto se pokračuje do doby, než se buď otočí všechny pralinky v bonboniéře, nebo jeden z hráčů nezíská 3. nebo 4. kartu (v závislosti na počtu hráčů) a přejde se k bodování.
Hazard s cukrovkou
A kolem bodování je postavená celá hra, přičemž body vám poskytují primárně získané karty. Ty na sobě mají tipy, s nimiž do partie vstupuje tolik návykový hazard. Mají totiž podmínky, které se odkazují na složení čokolády v bonboniéře.
Jedna karta například může obsahovat tip o tom, že v levé polovině bonboniéry bude víc mléčné než bílé čokolády. Další tip říká, že je v celé bonboniéře víc kulatých pralinek než těch trojúhelníkových. A další tvrdí, že konkrétní pralinky jsou v rozích bonboniéry.
Vtip je v tom, že obsah bonboniéry se nijak nepřeskládává a přehledová karta vám vždy prozradí, jaké je celkové zastoupení všech tvarů a typů čokolády ve hře. A protože každý hráč ve svém tahu musí odhalit další čokoládu v bonboniéře, dostáváte čím dál tím víc informací o jednotlivých tipech.
Když si kartu tipu berete, tak ji navíc můžete otočit libovolnou stranou nahoru, tedy naznačit, zda za její podmínkou stojíte, nebo věříte, že splněná nebude. Každá z těchto stran může navíc poskytovat jiné body v závislosti na tom, jak je daný tip obecně pravděpodobný. A protože si těchto karet můžete nabrat jen velmi malé množství, musíte dobře zvažovat, kdy a po jaké skočit.
Je to zkrátka hazard. Tedy většinou. Ke konci partie už předem víte, že jsou nějaké karty splněné a nejdete tak do žádného rizika, ale ve většině případů si do poslední chvíle nemůžete být jistí výsledkem a zda vám tedy váš tip vyjde. Navíc pokaždé, když si vezmete kartu z nabídky, se na ostatní karty přidá nugát zastupující jeden bod, takže na konci partie se i velmi nechtěný tip může jen díky žetonům nugátů stát atraktivním.
A byť se celá hra může jevit jako velmi náhodná, když je tu náhodná nabídka tří karet tipů a hráči dle libosti otáčí destičky na mapě, tak jakmile si zažijete jednotlivé bodovací podmínky a poměry výskytu konkrétních pralinek, začnete pořádně taktizovat a přemýšlet, jakou destičku odhalit příště. Vzpomínáte, že se pět destiček dalo bokem, protože se do bonboniéry nevejdou? Tak i ty můžete odhalovat a zjišťovat tak, co v bonboniéře vlastně vůbec není.
Když váms zaskočí čokoláda
Zkrátka a dobře, hra Chocolates mě zaskočila. Z pravidel nezní vůbec nijak zábavně, ale už při první partii jsem si začal užívat její hazardní podstatu. Navíc je to opravdu rychlovka na čtvrt hoďky.
Výhrady mám pak dvě. Jedna z nich se týká zmíněné náhody, kdy hra umí přihrát vybranému hráči tip, u kterého rovnou víte, že je splněný, tedy nemáte o čem přemýšlet a berete přímé body, což zásadně narušuje celou hazardní podstatu hry.
Druhá se týká tématu, který mě k ní vlastně v první řadě nalákal. Ilustrace Larse Bestena se mi absolutně netrefily do vkusu a na pralinky jsem vyloženě neměl chuť. Chápu, že byl z herního hlediska omezený tvary a barvami, ale tak nějak jsem vůbec necítil, že mám na stole rozloženou bonboniéru, u níž by se mi sbíhaly sliny, což za mě platí i o krabičce jako takové.
Nehledě na téma je ale Chocolates dobrou hrou, pokud vám nevadí vliv náhody (která ale nevytěsňuje taktické smýšlení) a neštítíte se veskrze nevinného hazardu.