„Jestliže indiánské nájezdníky nepotrestáme, celá země má zřejmě nakročeno k naprostému vylidnění.“ – General W. T. Sherman
Nepříliš známá slova generála Shermana nám říkají vlastně vše, co bychom o hře Comanchería: Vzestup a pád říše Komančů měli vědět. Spojené státy mají za sebou válku o svou nezávislost a nyní mají konečně čas řešit vnitřní záležitosti země. Zjišťují, že i přes absenci zahraničního nepřítele, nejsou stále páni svého budoucího světadílu. Stále tu jsou obávaní indiáni, kteří decimují jejich hranice.
Pochybující generál W. T. Sherman se vydá na cestu podél hranic, aby si udělal obrázek o situaci sám. A právě zde pronáší výše uvedenou větu, která vede k dlouholetému konfliktu a v konečném důsledku i konci indiánských kmenů na Jižní pláni.
Zpět do historie
Z úvodu je jasné, že se nacházíme v Americe v 18. století. Tehdy ještě Spojené státy byly v plenkách a hlavní obyvatelé kontinentu byly domorodí indiáni. A právě hra Comanchería zachycuje kmen Komančů, který se začíná prosazovat a z malého kmene se postupem času stane kmen, který bude vládnout Jižním pláním.
Nicméně stát se největším a nejsilnějším hráčem není jednoduché a během své vlády museli čelit mnoha výzvám a překážkám. Mnohdy je ohrožovaly různé mocnosti a jiné kmeny, které si myslely, že mají právo na jejich zem, na jejich stáda i na jejich životy. Dlouhá desetiletí (konkrétně 175 let) dokázali Komančové odolávat všem těmto nástrahám, ale bohužel každý národ jednoho dne dojde na konec své cesty a musí uvolnit své místo.
A právě ve vývoji této historie má hra Comanchería své první plus, neboť můžete během předpřipravených scénářů zažít celý příběh tohoto kmene. Nebo se rozhodnete, že si dáte vývoj Komančů hezky od začátku a vše se bude rozvíjet dle vašich vlastních rozhodnutí a uvidíte, kam až se vám podaří s kmenem dostat.
Okázalost vs. praktičnost
Než se vrhnu na představení herních komponent, musím objasnit jednu věc: Dnes se věnujeme historické válečné hře, což většinou znamená, že je zde malá okázalost v grafice, ale vysoká přehlednost během hraní.
Ale pojďme to vzít popořadě a začít u herní mapy, která po rozložení hráči nabídne pohled na rozlehlé pláně Ameriky, kde se celý náš příběh odehrává. Tato veliká oblast je rozložená na několik menších lokací, jako je třeba Rio Grande, horní a dolní Arkansas nebo Red River. Každá tato lokací obsahuje místa (políčka), kde se budete pohybovat se svým kmenem, budete jezdit na lov bizonů a čelit různým útokům a nájezdům z okolních kmenů nebo mocností.
Po mapě druhým nejdůležitějším prvkem ve hře jsou karty, které reprezentují nejen historické události, ale také technologické možnosti vašeho kmene. Rozhodně nesmím zapomenout na válečné karty, bez kterých by každá válečná výprava proti vašemu kmenu byla předem ztracená a nevěděla by, co dělat. A v neposlední řadě máme v krabici i plato žetonů plné jednotek, bizonů, zajatců a dalších ukazatelů, bez kterých by se Comanchería nedala hrát.
Již z obrázků vám je jistě jasné, že máte před sebou opět hru z dílny GMT Games (Studená válka, Churchill, Tankový duel, Gandhi), která okázalou grafikou nikdy nevynikala. Celkově umím být k válečným hrám hodně benevolentní, ale tady mě strohost hodně mrzí. Je škoda, že na historických kartách nejsou obrázky, a pozor, obrázky nejsou ani na kartách technologií, kde by člověk měl pocit, že hra pod rukama přímo ožívá.
Sám proti hře
Nejsem blázen, abych se na pár odstavcích pokoušel detailně popsat, jak se Comanchería hraje. Přece jen je to hra z dílny GMT Games, kteří nedělají malé hry a jejich plné ovládnutí chvilku trvá. Ale pokusím se vám to alespoň přiblížit.
Po zvolení scénáře vás čeká několik kol, kde se snažíte se svým kmenem indiánů dosáhnout cíle na historické kartě. Těch ve hře máme přesně čtyři kusy a každá karta reprezentuje určitý scénář, resp. historické období, kde se národ Komančů nacházel. Můžete si tak zvolit jeho počátek, vrchol nebo boj o zachování kmene.
Překvapilo mě, že příprava hry není nijak složitá a jednoduše sledujete pokyny na kartě. Jakmile máte vše hotové, už vás jen čeká několik desítek kol, kde vždy na začátku kola budete řešit, zda se k vašemu kmeni nepohybuje válečná výprava, na což už navazují vaše různé akce. Můžete vyrazit na lov bizonů, provádět nájezdy na nepřátele nebo obchodovat. Můžete také posílit svou kulturu a zlepšovat své vůdce, nebo dokonce zakládat další kmeny, tedy takzvané rančérie.
A jakmile uplyne určitá doba a nastane fáze plynutí času, musíte se postarat o své kmeny a vůdce, ale co víc, také se podívat, zda jste dosáhli vítězství. Pokud máte splněno, gratuluji vám, máte za sebou krásný zážitek ze hry. V opačném případě jste prohráli a můžete to zkusit zas a znova.
Hra proti vám
Doteď jsem popisoval, co vše ve hře budete dělat a co vás čeká. Přestože se jedná o ryzí sólo hru, je tu přece jen jeden hráč, který proti vám sedí. Jedná se o umělou inteligenci ve hře, zde nazývanou Tabulka příkazů nepřátel.
Čím aktivnější jste jako hráč, tím víc vám ožívá hra pod rukama a různí nepřátelé podnikají vlastní akce. Celkem vás čekají nepřátelé z různých směrů, kdy ze severu na vás budou útočit jiné indiánské kmeny a ze zbylých tří směrů se na vaše území budou tlačit silné mocnosti v podobě Španělska, Mexika, Texasu a USA.
Každý výše zmíněný nepřítel má své příkazové žetony, které v průběhu hry přesouváte, aktivujete nebo odstraňujete ze hry. Jednou vás může překvapit válečná výprava, která chce s vaším kmenem srovnat účty, jindy zas sledujete, jak se snaží osidlovat Jižní pláň a budují osady na vašem území. Ale ne vše je zlé, někdy se dokonce dokážete domluvit i na chvilkovém míru, což vám dovolí si maličko oddechnout a možná i díky tomu splníte vítězné podmínky.
Musím uznale pokývat hlavou, že tento mechanismus funguje skvěle a rychle. Čím aktivnější jste jako hráč, tím víc akcí podniká hra a může se stát, že svou přehnanou aktivitou (někdy jde i čistě o smůlu) si vytvoříte víc problémů, než byste si přáli. Ale to je právě to krásné koření této hry, které vás bude bavit a nebudete mít pocit, že jste s hrou sami.
Dva vůdci, jeden kmen
Už během načítání pravidel a průvodce hrou se mi zalíbil herní prvek, který zachycuje zajímavé řešení vůdců ve hře. Tedy vůdců v komančských kmenech, kdy každý kmen měl dva vůdce. Jeden se jmenuje Paraibo a druhý Mahimiana.
Vždy jsem byl zastánce spíše vlády jednoho člověka, ale tady to dává nádherný smysl, protože Paraibo představuje stařešinu, který má už něco zažito a stará se o civilní záležitosti v kmeni, zatímco Mahimiana byl mladší indián rozhodující o záležitostech kolem válečnictví a bojů. Jak plyne čas, může se válečník stát stařešinou a dle svých zkušeností pak vede svůj kmen a bojové výpravy přenechá zase někomu mladšímu.
Celá tato myšlenka je moc pěkně zapracovaná do hry, kdy se vše točí právě kolem těchto dvou vůdců. Každý má svou stupnici Puha, což je jeho zkušenost a šikovnost, a dokonce s Mahimianou můžete vyrazit na lov i na válečné výpravy. Ale pozor, může se také stát, že vám během bitvy zemře...
Cesta ke kultuře
Ještě se maličko zastavím u jednoho herního prvku, který mě během hraní bavil, a to jsou karty kultury. U každé civilizační hry mám rád, když její autor (v tomto případě Joel Toppen) zakomponuje možnost nějakého technologického stromu a dovolí vám se během hraní rozvíjet a zlepšovat.
Celkově máte osm oblastí, které můžete postupně zlepšovat. Jedná se třeba o jezdectví, politiku, válečnictví atd. Je jen na vás, co váš národ potřebuje a v čem by se mu hodilo zlepšit. Můžete se vrhnout na lepší znalost svého okolí a lépe čelit nájezdům, nebo se naučit obchodovat a získávat nové zbraně. Je to sice jen pár karet, ale k této hře mi to opravdu sedí a vždy jsem delší dobu přemýšlel, co by mi nakonec pomohlo získat převahu nad nepřáteli.
Vše jednou končí
Psát o Comancheríi bych mohl opravdu dlouho a pořád bych měl pocit, že by nebylo popsáno kompletně vše. Ze začátku hraní jsem měl problém do hry proniknout tématem, přece jen jsem znal jen Vinnetoua a Posledního mohykána a nedokázal jsem si představit tu obrovskou lokalitu, kde se hra odehrává.
Proto jsem sáhnul po knize Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů, která sice pojednává o pozdější fázi tohoto kmene, ale krásně zachycuje celý závěrečný konflikt s USA. Člověk musí smeknout klobouk nad odvahou nejen Komančů, ale i osadníků, kteří mnohdy ani nevěděli, proti čemu stojí. Takže tuto knihu opravdu doporučuji, stejně jako si přečíst i přiložené poznámky autora, který popisuje, jak hru tvořil a jak vycházel ze své původní hry Navajo Wars.
Na závěr bych přece jen napsal, že Comanchería není malá hra a nedařilo se mi ji dohrávat za jeden večer. Zároveň mám rád, když se ze hry dozvídám hodně historických informací a když mi hra vykresluje, jaké to tehdy bylo. Zde ten pocit bohužel moc nemám a spíš jsem se soustředil na herní mechanismy než na výsledný příběh.
Tím nechci říct, že by ve hře nebyl děj, jen je to jako ze super filmu z Hollywoodu a ne z historické knihy. Takže pokud čekáte, že budete zažívat různé epické momenty, pak je Comanchería dobrou volbou a hru si užijete. Otázkou ale je, jak často se s ohledem na její „mohutnost“ dostane na stůl.