Nedávno podlehl rakovině Sheldon Menery, kmotr Commanderu, tedy jednoho z nejpopulárnějších formátů karetní hry Magic: The Gathering. Důvod, proč jsem se rozhodl sednout za klávesnici a napsat tento článek, je ale mnohem osobnější. Jde totiž o to, že i když na Hasbro, Wizards of the Coast a současný stav hry často nadávám, je to právě Commander, který mě nadále udržuje u mé nejoblíbenější karetní hry, i když mě vlastně všechny ostatní formáty přestaly bavit.

zdroj: Wizards of the Coast

Právě kouzlo balíčků o stovce unikátních karet, které drží barevnou identitu vašeho velitele, jehož můžete hrát kdykoliv a pořád dokola, je něco, co mi ostatní formáty nedají. Nejdřív se ale podívejme na to, jak se Commander vlastně hraje, protože věřím, že ho stále ne všichni znají.

Barevná identita

Barevná identita, to není narážka na něco rasistického. Jedná se o základní pravidlo pro stavbu balíčků typu Commander, které tvoří přesně devadesát devět karet a titulní Commander. Ten musí být legendární bytostí a barvy many v jeho ceně určují právě barevnou identitu celého balíku, tedy nesmíte použít karty s jinými symboly many v ceně.

jiná barva many nesmí být dokonce ani ve schopnostech, v půlených manách či zemích. Každá karta musí být navíc zastoupená v jediné kopii, vyjma základních zemí samozřejmě. Časem začali vycházet i Planeswalkeři vhodní na pozici Commandera a takzvaní partneři, díky nimž můžete mít velitele de facto dva. Ostatní pravidla ale zůstávají stejná i pro ně.

Dalším důležitým aspekt je takzvaná command zone, tedy místo, kde si váš šéf hoví od začátku hry. V této zóně vlastně není ve hře, takže ho nejde ničím zacílit, ale můžete ho z ní ve svém kole zahrát. Pokud zemře nebo jakýmkoliv jiným způsobem opustí bojiště, vždy ho můžete vrátit do jeho zóny namísto hřbitova, ruky nebo kam zrovna putoval. V případě, že se vrátí do zóny, jde ho zahrát znovu, jen se pokaždé zdraží o dvě bezbarvé many.

Hra je koncipovaná pro dva až šest hráčů, kde má každý čtyřicet životů, ale na poražení soupeře vám stačí i 21 zranění od vašeho Commandera. Jinak jsou pravidla vlastně stejná jako u klasického Magicu. Střídáte se v kolech, vynášíte země, hrajete kouzla a snažíte se porazit oponenty.

Na první pohled se může zdát, že se mezi takovým objemem unikátních karet špatně budují nějaké synergie a taktiky, ale opak je pravdou. Balíčky jsou pořád taktické a náhoda se dá minimalizovat. Důkazem je i to, že se jedná o jeden z nejpopulárnějších formátů současnosti. Proč? Na to je třeba se ponořit do dávných časů, kdy Commander nebyl Commander, ale EDH.

zdroj: Wizards of the Coast

Christopher Lambert, draci a jiné legendy

Menery totiž nebyl tím, kdo by hru od základů vymyslel. Její základy položil jistý Adam Staley, který hrál hru nazvanou Elder Dragon Highlander se svými přáteli na Aljašce v pozdních devadesátkách. Název vznikl ze dvou prvků. Elder Dragon je odkazem na řadu legendárních bytostí v čele se starým dobrým Nicolem Bolasem, který do světa Magicu zasahoval ze všech asi nejdéle.

Celkem bylo draků pět, každý z nich měl v ceně kombinaci tří barev many, byly to legendární bytosti a všichni měli sílu i obranu 7. O nich samotných, jejich vzájemné válce a dalších věcech by se určitě dalo napsat hodně, ale pro účel vzniku Commandera postačí tahle inspirace.

Poslední slovo původního názvu (Highlander) se neodkazuje na nic menšího než na stejnojmenný film z roku 1986. Právě v Highlanderovi totiž Christopher Lambert pronese slavnou větu: „Zůstat může jen jeden“, tedy že balíčky postavené na legendárních bytostech bojují na život a na smrt, do posledního.

Adam Staley pak jednoho dne potkal Sheldona Meneryho. Bylo to během jejich pobytu na vojenské základně v Elmendorfu, kde si Menery hru zamiloval natolik, že se jí roku 2004 rozhodl představit širší veřejnosti. O rok později se k EDH dostal i Scott Larabee, který byl v té době manažerem profesionální ligy hry Magic: The Gathering. Společně s rozhodčími pak vytvořili první oficiální pravidla.

Tímto se hra přiblížila k oficiálnímu vydání. Jenže, když něco přichází ze sféry fanoušků pod křídla korporací, je třeba vyřešit všechny právní aspekty. Mimo jiné se to týkalo hlavně i jména. Právníci měli obavu, aby nezasahovalo do duševního vlastnictví třetích stran, a tak EDH musel zaniknout, aby se z jeho popela zrodil Commander.

Roku 2011 tak vyšla první oficiální edice s pěti předsestavenými balíčky a jedna s padesáti novými kartami. Pro zajímavost, jednalo se o léto ve znamení multiplayeru. Zároveň totiž vyšel ještě formát Archenemy se speciálními kartami intrik a Planechase, který zase představil přídavek v podobě karet jednotlivých světů, mezi kterými se cestovalo v rámci samotného hraní. Archenemy se pak vrátil ještě jednou o šest let později v podobně edice Archenemy: Nicol Bolas.

  zdroj: Wizards of the Coast

Planechase byl úspěšnější. Vrátil se dokonce třikrát, jako Planechase 2012 ve jmenovaném roce, potom v roce 2016 s názvem Planechase Anthology a naposledy jako součást balíčků Commander v nedávném March of the Machine. Oba formáty na rozdíl od Commandera rozhodně neslavily takový úspěch, ale i dnes definitivně stojí za vyzkoušení.

Ale jak vlastně určit popularitu? No přece čísly! Statistika nuda je, má však cenné údaje. Oficiálních turnajů v Commanderu se v roce 2019 zúčastnilo zhruba devět tisíc lidí, ale o rok později to bylo už kolem dvaceti osmi tisíc. Obchody pořádající turnaje prodaly ročně zhruba 1 900 vstupenek, zatímco ty, které zároveň vedly i turnaje v Commanderu, víc než 2 100. Nejvýraznější změna ale byla v prodeji jednotlivých karet.

Právě těm z Commander listu v roce 2020 vzrostla cena v průměru o 66 % během pouhých devíti měsíců. Během pandemie Wizardi dokonce pořádali hry přes webkamery, kdy hráči mohli hrát Commander na dálku v takzvaném SpellTable. O hře se psalo jako o jednom z největších formátu za posledních pět let a studio začalo přezdívat rok 2020 jako rok Commanderu. A proč tomu tak je? V čem je tak jiný a proč je tak milovaný? Nedám vám univerzální odpověď. Dám vám tu svou.

Jak Magic už nikdy nebyl stejný

Osobně jsem s Magickem začal kolem roku 2010. Nebyla to moje první karetní hra, ale rychle se stala tou jedinou fyzickou. Zároveň jsem začal pouhý rok před oficiálním vydáním Commandera. Pamatuji si, jak jsem s roční zkušeností se hrou přišel do obchodu si zahrát a zjistil jsem, že můj bílý balík na tenhle formát stačit nebude. Chtělo to něco jiného.

Nechal jsem si vysvětlit pravidla Commandera, sedl nad desky a občas odběhl k pultu, abych si dokoupil nějakou kusovku. Toho dne jsem si poprvé položil otázku, která mě od té doby pravidelně napadá – Jakou legendární bytost vybrat? Moje první volba padla na Sheoldred, Whispering One, protože jsem ji měl z účasti na turnaji v edici New Phyrexia.

Černá bestie, kterou nemůže blokovat nikdo, kdo má vyloženou černou zemi, a ještě vám každé kolo vrací bytost z hrobu do hry, zatímco oponenta nutí obětovávat bytosti? To zní přece skvěle! Hrdinsky jsem postavil balík z unikátních karet a naprosto epicky prohrál. Moji cestu to ale nezastavilo. O rok později vyšel Thraximundar, který změnil můj balík a jeho varianty jsem neopustil dodnes. Časem jsem pochopil, že se už ke klasickým balíčkům nikdy nevrátím.

On totiž Commander přináší něco unikátního a každá hra je trochu jiná. V klasických balících, kde máte každou kartu až čtyřikrát, se snažíte rychle dostat ke svému kombu a vyhrát hru často jedním nebo dvěma způsoby. Když máte karet 100 a každá je jiná, je i postup k výhře jiný. Vaší hlavní jistotou je titulní Commander.

Jistě, snažíte se balíček prošpikovat hledáním, taháním, mícháním, abyste se dostali k tomu masíčku, přesto jsou hry mnohem napínavější a rozmanitější. Hlavně si ale sáhnete na karty, které nikde jinde prostě nepotkáte. Nemluvím o tom, že by byly zabanované nebo nedostupné. Jsou prostě třeba moc drahé na manu.

Tam, kde při konstrukci klasického balíčku zvažujete, zda nejsou čtyři many moc, v Commanderu bez mrknutí hodíte kartu za sedm. Dobře funguje i psychologický efekt při nakupování. Když jedna karta stojí pět stovek, není to tak zlé, protože ji nemusíte kupovat čtyřikrát. To, že za takovou cenu těch karet ve výsledku koupíte dvacet, už mozek neřeší...

Poslední věcí je, že Commander je nápaditý. Když jsem se vrátil do mety klasických formátů díky digitální Magic: The Gathering Arena, už mě nebavilo jít pětkrát proti červenému agresivnímu balíčku, šestkrát proti planeswalkerům v čele s Teferim a občas to proložit něčím, co smetu s prstem v nose právě proto, že mám postavený taky neoriginální červený friťák. Zato v Commanderu uvidíte nějakou legendární bytost, která je alespoň trochu použitelná a jdete do toho!

Viděl jsem balíky postavené kolem kozy Zedruu the Greathearted, kterou pořídíte za dvacku. Dává vám životy a karty za vaše permanenty, které má pod kontrolou soupeř. Ty mu můžete darovat za tři many. Sledovat, jak se soupeř trápí s vašimi kartami, které mu ubližují, zatímco vy máte prázdný stůl, je prostě jedinečná zábava.

Nebo taková Ashling the Pilgrim, potvůrka za dvě many, co si za další dvě přidá +1/+1 counter. Pokud to uděláte potřetí během jednoho kola, potvora bouchne a udělí poškození všem bytostem i hráčům podle počtu počtu žetonů na ní. Otravná atomovka, která dokáže znepříjemnit život a zase stojí nějakých šedesát korun.

Commander vás prostě nutí hrát jinak, improvizovat, vymýšlet šílené kombinace, a hlavně se strašně bavit. Jasně, hry jsou delší a někomu může vadit větší náhoda. Na druhou stranu je to dostupný formát, kdy dobrý balík jde postavit celkem levně. Navíc některé předpřipravené balíčky jsou sami o sobě silné.

zdroj: Wizards of the Coast

Hodí se ale varování, že se možná časem dostanete do fáze, kdy budete chtít mít karty ve foilu, všechny země s jiným obrázkem a budete pořizovat speciální komponenty a obaly pro jednotlivé balíky. To je ale nebezpečí všech sběratelských her.

Znám hráče, kteří jsou schopní do svého balíku pro hospodské hraní vrazit klidně deset tisíc korun a sám ty tendence mám. Jenže ani to vám výhru nezaručí. Protože třeba můj balík založený na aurách s Estrid, the Masked je relativně levný a zároveň efektivní.

Commander se navíc za ty roky, co vychází, dočkal hromady speciálních edic. Dá se hrát mnoha způsoby a už to dávno není jen jeden formát. Oficiálně jsou čtyři, když nepočítáme ten, který vznikl pro Magic Online, tedy předchůdce Areny.

zdroj: Wizards of the Coast zdroj: Wizards of the Coast

Jeden Commander, čtyřikrát jinak

Jako první je tu francouzský Commander nebo taky Duel Commander. Hlavní rozdíl je v tom, že se hraje jeden na jednoho a platí pro něj pravidla jako pro klasickou hru Magicu. Jediný rozdíl je tedy v balíčku, kde pořád máte Commandera a devadesát devět karet k němu. Francouzský se mu říká proto, že mu dal vzniknout rozhodčí Kevin Desprez, když přivedl svůj oblíbený formát z USA do Francie.

Dalším formátem je Brawl, který můžou znát uživatelé Areny, kde je nejpopulárnější, ale ve světě fyzických karet se mu nikdy moc nedařilo. Životů máte oproti klasickému Commanderu jen 30, od každé karty stále smíte mít jen jednu kopii, ale balíček tvoří pouze šedesát karet a jejich restrikce nepodléhají banům pro Commander, ale pro Standard.

Další formát je ve fyzickém světě naopak velice populární a já ho můžu jen doporučit, protože je i zatraceně zábavný. Jmenuje se Pauper Commander a hraje se stejně jako klasický Commander s jediným rozdílem: Všechny karty v něm musí být vzácnosti common, tedy kromě samotného Commandera, který může být až uncommon.

Stavět a hrát balíky s běžně slabými kartami je kupodivu velmi zábavné a originální. Hlavně o dost jiné než klasické hry velkých bestií a epických kouzel a opět tato pravidla umožňují vznik velmi nevšedních přístupů.

Poslední a nejnovější formát odstartoval letos. Jmenuje se Oathbreaker a staví proti sobě tři až pět hráčů. Jejich úkol je snadný: přežít. Hlavní rozdíl je v tom, že všichni mají jen dvacet životů a balíček o padesáti osmi kartách.

Dvě další jsou zarezervované pro titulního Oathbreakera a jeho signature spell. Váš velitel tentokrát není legendární bytost, ale planeswalker. Jeho kouzlo zase podléhá stejným pravidlům jako commander, takže ho sesíláte opakovaně, pokaždé o dvě many dráž.

zdroj: Wizards of the Coast

Děkuji ti, Sheldone Menery

Nebýt kmotra Sheldona Meneryho, dost možná by se Commander nestal tím, čím je dnes. A já mu za to musím poděkovat, protože nebýt Commandera, tak už Magic dávno nehraju. Protože právě Commander je formát, který ve mně pořád drží vášeň ke hře, kterou mám strašně rád. Sledoval jsem jeho vzestup a vlastně se ho bezděky zúčastnil.

Viděl jsem spoluhráče, jak nad ním ohrnovali nos, jen aby mu naplno propadli. Viděl jsem skeptické pohledy na ty, co ho představovali a prosazovali. Když jsem s ním začínal, nevěřil jsem, že bude tolik populární, ale chápu to, přeju mu to a jsem za to rád.

Zkuste ho. Hotové balíčky seženete všude, podívejte se na svou sbírku karet novýma očima a najdete použitelné kusy, které byste jinde nezahráli, ale do pomalé hry epických bytostí a kouzel padnou jako ulité.

Slibuji, že se budete bavit jinak, než jste u Magicku zvyklí, třeba i lépe. Já doufám, že se Commander jednou podívá i do Areny, což mě asi jako jediné přiměje si ji znovu nainstalovat.

Takže ještě jednou: Děkuji ti, Sheldone Menery, za to, že jsi mi dovolil mít rád Magic další dekádu.