Zatímco ve videoherním světě síla Prastarých a odkazu Lovecrafta poněkud zmírá, v tom deskoherním si maximálně lebedí. I u nás ročně vychází množství titulů (častokrát povedených), které hráče vhodí do světa tajemných mimozemských sil dřímajících v podvodních městech nebo číhajících na prahu naší reality. Jednou z vlajkových lodí podobných zážitků je už pár let Cthulhu: I smrt může zemřít, jenž letos dostává počeštěnou třetí sezónu Strach z neznáma. Než se ale pustíme do probírání kvalit novinky, dovolte mi rychlou historickou odbočku.
Flashbacky z bezprostorového bezčasí
Zatímco v zahraničí původní krabice myšlenkového dítěte dvojice Rob Daviau a Eric M. Lang vyšla už v průběhu roku 2019, do českých luhů a hájů se dostala teprve před třemi roky, za což lze děkovat REXhrám. Děkování je na místě o to víc, že jde o to nejlepší, co společnost CMON do světa poslala. Pokud by vám k takovému tvrzení nestačila má slova, klidně se ponořte do čtení dobové recenze Jakuba Špiříka, který v ní nešetřil chválou.
Mně pak nezbývá než s jeho názorem souhlasit. Tvůrcům se povedlo trefit vymodlený zlatý střed mezi zábavou a komplexností. Nabízí odladěný dungeon crawler, který je téměř na kost oproštěný od zbytečných balastových mechanismů, jež by zdržovaly od jádra hraní. Pravidla jsou přímočará, a i když mají přes 20 stran, bez problémů se je naučí i sváteční hráč.
zdroj:
Vlastní foto autora
Herní smyčka je jednoduchá. Vyberete si kapitolu, k ní přidáte Prastarého a následně si vyberete jednu z mnoha dostupných postav. Tím vytvoříte unikátní kombinaci, která je i přes jasně dané možnosti v tazích vždy něčím odlišná. Pokaždé nicméně vykonáte tři akce, odhalíte kartu nebezpečí, vyřešíte střetnutí či prohlédáte lokaci, vyhodnotíte efekty na konci kola a případně posunete Prastarého, čímž se přiblíží jeho přivolání.
Do toho ještě častokrát házíte kostkami, čímž vyhodnocujete souboje, případně provádíte různé testy. Náhoda je velkou součástí herního zážitku, takže jestli jste zarputilý eurovkář či odpůrce kooperací, tady spokojení nebudete. Ostatní si naopak mohou užít zajímavé systémy (zvyšování stresu, posilování propadem do šílenství), s nimiž proti náhodě lze alespoň trochu brojit. A nakonec ve chvíli, kdy vás stejně dohoní, pouze umocní hutnou atmosféru bezmocnosti.
Prohloubený kosmický teror
Jestli vás bavila původní krabice Cthulhu: I smrt může zemřít, asi vás nepřekvapí, že spokojení budete i u Strachu z neznáma. Nečekejte revoluci, ba svým způsobem ani evoluci. Novinka je zkrátka novou samostatně hratelnou krabicí (důvod, proč u nás třetí sezóna vyšla před druhou), která nabízí staré principy v novém provedení a s několika dodatečnými zlepšováky, o které se mimo jiné postarala i posila týmu – Marco Portugal.
zdroj:
Vlastní foto autora
S ohledem na čísla tady najdete v podstatě stejné množství obsahu jako minule. Potěší vás šest epizod, každá s unikátními mechanismy. Jednou budete sbírat materiály, abyste mohli sestrojit bombu a vyhodit do povětří klíčová místa, abyste jindy přehrabovali prokleté ostatky a zakopávali je. Jeden scénář je slabší (zručnostní prvek v podobné hře nemá co dělat), ostatní už ale nabízí skvělou zábavu.
K nim pak lze opět přidat dvojici Prastarých. Ti nejznámější si logicky odbyli premiéru minule, tady se dává prostor méně okoukaným „pánům“ – Azathothovi a Tsathogguovi. První bude otravovat svými trubci a kosmickými buffy, zatímco druhý vás svou leností unaví a uspí skrze žetony. Samozřejmostí jsou i různí další pohůnci, kam kromě fanatiků patří nebezpečný Dhol, Gug nebo Nepojmenovatelný.
Na odpor se jim postaví 10 detektivů, každý s jednou unikátní schopností a dvěma obecnými. Za pozornost stojí třeba ostrý chlapec Julien s náběhem na schizofrenii, nebo třeba nekompromisní chirurg Peters, který se vražděním uzdravuje. Oslovit vás ale může i gangsterka Agatha, která funguje jako spolehlivý odstraňovač zla na dálku. Tuhle funkci svým způsobem plní i Leon, jenž rovněž využívá svou hbitost a vyřídilku. Každého z nich bude tížit některá z osmi nových karet šílenství.
Neznámé pokrouceniny
Jak už jsem zmínil, novinka je samostatná krabice, k jejímuž hraní nepotřebujete nic dalšího. Výhodou nicméně je, že je současně kompatibilní s předcházejícím obsahem. Znamená to, že hrdiny, Prastaré (i ty, kteří se prodávají samostatně) a kapitoly lze navzájem kombinovat, čímž můžete pokaždé vytvořit unikátní spojení, které vás překvapí. Takže vlastníte-li původní hru (aktuálně vyprodaná), vyplatí se Strach z neznáma zakoupit už jenom kvůli dodatečným možnostem.
Mezi ně navíc patří i modifikovatelná pravidla s neznámými monstry. Díky nim můžete do libovolného scénáře přidat až dvě náhodné potvory, které by se zde normálně neobjevily. Tím se do hry dostává výzva, která důkladně ozkouší schopnosti i těch nejzkušenějších fanoušků, jimž se zase znovu rozšíří možnosti znovuhratelnosti. Jenom je lehce paradoxní, že mezi neznámými monstry se nachází i potvory z druhé sezóny, která u nás (minimálně prozatím) nevyšla.
Zároveň můžete ještě využít relikvií. Jedná se o dodatečný kus výbavy, který detektivům přidává nezanedbatelné bonusy. A v duchu už nastavených systémů se jeho efekt zlepšuje s rostoucím šílenstvím. Vzhledem k tomu, že novinky nejsou na sobě závislé, relikvie vám mohou pomoci v těžším režimu s neznámými monstry, případně vám zjednoduší běžné snažení, čímž ho dělají přístupnější nováčkům.
To se tam nevejde
S ohledem na kvality nového obsahu nelze mít moc výtek. Nové epizody jsou poutavé, oba Prastaří dostatečně zajímaví a postavy umně zapadají do nastolené atmosféry (stále je sympatická jejich nekompromisnost). Principiálně nelze očekávat velké změny oproti minule, ale to věru ničemu nevadí. Proč rozbíjet (i rozvíjet) formuli, která tak hezky funguje v nastolených trendech.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jenom se už tentokrát mohlo trochu více myslet na provedení. Což o to, komponenty jako takové jsou stále na vysoké úrovni. Figurky jsou nádherné, detailní, bytelné. Ilustrace fascinující, karton je dostatečně tvrdý a snaha o zabudování úložného řešení chvalitebná. Jenom je zde vidět, že se buď trochu šetřilo, nebo se šlo cestou postrádající ždibec srdíčka.
Za největší problém považuji řešení úložného prostoru. Balení do jednotlivých krabiček a pořadačů je skvělý nápad a vítám ho s otevřenou náručí. Jenom je finální provedení ještě horší než minule (kdy taky nebylo ideální). Po rozbalení v krabici zkrátka neexistuje dostatečné množství prostoru, abyste do ní všechny komponenty pohodlně vložili. Vždycky vám něco bude přečuhovat, lítat a krabice nedolehne.
Radosti převažující strasti
A ani to rozbalování není ideální. Nepatřím sice k nejšikovnějším lidem, ale karty jsou tentokrát zatavené tak festovně, že je jen těžko rozbalíte bez zbytečného poškození. To platí i na plastové pořadače figurek, které se jednoduše roztrhnou ve chvíli, kdy z nich budete dostávat pevně nalepenou izolepu. Tohle není úplně elegantní.
K tomu se na internetu objevily zkazky o tom, že hráči bojují s kvalitou figurek. Někdy jim přijdou trochu pokroucené, případně jinak zdeformované (v nechtěném slova smyslu). I já jsem měl v balení pár kusů, které měly daleko od ideálního stavu. Nejedná se sice o neřešitelný problém, ale vzhledem k ceně hry to člověka zkrátka nepotěší.
Po peripetiích mu ale nakonec stejně zbyde moc hezký přímočarý dungeon crawler, který si nebojí přiznat, čím je. Cthulhu: I smrt může zemřít – Strach z neznáma nevymýšlí nic „nad plán“, spíše se soustředí na to, aby nastavené prvky fungovaly jako namazaný stroj, tentokrát zase o kus lépe. Střídmě svěží vítr plný komplikací i zjednodušení. Opětovná láska, kterou nekazí ani větší důraz na náhodu – zkrátka smrt, květen, kostka.