Snad každá úspěšná videohra dostane časem svou stolní adaptaci. Někdy to vyjde skvěle, někdy hůře. Naštěstí pro Cyberpunk 2077 si deskovku s podtitulem Gangy Night City vzalo pod svá křídla studio CMON (a český překlad Blackfire), které málokdy vydá vyloženě špatnou hru. V Ganzích Nightcity, jak už název napovídá, se stanete šéfem gangu, který s ostatními bojuje v ulicích o nadvládu nad městem.

Jako u většiny CMON her z poslední doby se jedná o klasickou are control hrou, kde máte mapu s políčky, které zabíráte figurkami a využíváte jimi poskytované zdroje k dalším nekalostem. Nicméně Cyberpunk tento zavedený systém ozvláštňuje sérií misí a doprovodným příběhem.

Mise navíc nejsou jen jednotlivé scénáře, které by na nic neměly vliv. Naopak se porůznu větví podle toho, jak se v partiích budete rozhodovat. Nedělá to ze Cyberpunku vyloženě příběhovou hru, jakou bylo třeba Benátské bratrstvo asasínů, ale spíše takový mix Ctulhu: I smrt může zemřít a Blood Rage. Což je alespoň nějaká změna od klasického, bezduchého ovládání mapy.

Pošli tam specialistu

Gangsteři, které nasazujete na herní plán, jsou tří typů. Je tu Sólista, tedy takový klasický bojovník, který chodí a likviduje soupeře. Dále je tu Technik, který může najímat v obchodě žoldáky nebo získávat kontrakty, což jsou menší vedlejší úkoly s odměnami. A posledním je Síťař, který hackuje korporátní sítě v minihře, kdy pomocí hodu kostek překonáváte firewall, čímž odemykáte různé herní bonusy.

zdroj: Vlastní foto autora

Podle toho, jaký si vyberete gang, mají vaši pohůnci potenciálně různé schopnosti navíc a musí se tvůrcům nechat, že všechny gangy působí rovnocenně a žádný na první pohled není přesílený nebo příliš slabý. Kromě základních panáků si můžete najímat i Okrajáře, kteří slouží jako klasičtí žoldáci/hrdinové se speciálními schopnostmi.

Najdete mezi nimi známé tváře z videohry (byť zrovna Johnny Silverhand v tomhle malém měřítku nevypadá úplně jako Keanu Reeves...), nicméně právě tady šlápli vývojáři trošku vedle, co se týče jejich vyvážení. Někteří Okrajáři jsou totiž supersilní, jiní zase úplně neschopní.

Jelikož se jejich nabídka náhodně losuje, někdo může jít a najmout si hrdinu generujícího vítězné body automaticky na konci kola, zatímco další hráč může mít zase v nabídce hrdiny, kteří generují vítězné body jen za splnění určitých podmínek (o Okrajářích, kteří jenom dělají nějaké menší bonusy, ani nemluvě). Což je už na první pohled docela nefér. 

zdroj: Vlastní foto autora

Pro fanoušky předlohy a méně zkušené

Základní mechaniky jsou poměrně jednoduché, což znamená, že není problém hru vysvětlit naprostému nováčkovi během pěti minut a můžete hrát. Když máte figurku v zóně, může v ní zabírat obchody, vybírat odměny (ať již peníze, vítězné body či kontraband na nákupy) nebo postavit skrýš a verbovat z ní nové gangstery.

Bojování probíhá skrze současné odhalení bojové karty, které se tajně nakupují u překupníka za zbraněmi. Ty mají většinou i nějaké speciální vlastnosti, ale hlavní je síla útoku, který se mezi soupeři porovná. Opět velmi jednoduchá mechanika, a to je s nadsázkou vlastně všechno, co je k hraní potřeba.

Jednotky se aktivují podle typů a akce (zastoupené vlastními žetony) jsou čistě aktivace gangsterů plus speciální akce nákupu zbraní, postavení skrýše a aktivační žolík, kdy můžete zahrát jakoukoliv akci. A správa těchto akcí je jedním z těch zajímavějších systémů hry.

Ve svém tahu můžete vždy zahrát dvě ze šesti možných akcí, které se tím vyčerpají. Nejpozději každé čtvrté kolo proto musíte místo akce (protože jste si je všechny vyčerpali) provést tah údržby, kdy vám vámi obsazené části města vydělají peníze/body, naverbujete nové gangstery a předně se vám restartují akce.

Což přináší zajímavý taktický prvek, kdy přemýšlíte, jestli ve svém dalším tahu využijete některé ze zbývajících akcí, i když se vám třeba tolik nehodí, nebo v tomto tahu provedete údržbu, něco vyděláte, někoho najmete a obnovíte si všechny akce, čímž budete připravení na další výzvy. 

Hra má i sólo mód, ale primárně je koncipována jako boj mezi 2 až 4 hráči (respektive pěti s rozšířením Rodiny a Psanci, ale o něm si povíme jindy). Hra docela dobře funguje i ve dvou, ale větší zábava je to ve vyšších počtech, protože teprve tehdy nastává to pravé přetahování o zdroje a partie není tolik o tom, že se někde zakopete a přetlačujete se jen ve středu stolu. 

zdroj: Vlastní foto autora

Vydařený kyberpunk?

nemalým záporem hry je bohužel fakt, že nemá moc „kyperpunkový feel“ a klidně by to mohla být generická hra s Vikingy (nebo samuraji či egyptskou mytologií) a prakticky by fungovala stejně. Nejsou tu žádné možnosti augmentace postav či jiné prvky neodmyslitelně patřící k žánru i předloze. Jediné, co má nějakou známku kyberpunku, je hackovací minihra. Ale ta ta vás svým házením kostkou a posunem žetonu po desce, která symbolizuje firewall, moc nevytrhne. 

Ale herní deska je obecně vzato dobře udělaná a už v základní kartonové verzi obsahuje prvky, které jsou často výsadou neoprenových podložek přikupovaných za nemalé peníze zvlášť. Není jenom „herní plochou“ na posouvání figurek, ale má v sobě zabudovaná místa na balíčky (tedy nové zbraně, kontrakty či verbování Okrajářů), počítadlo vítězných bodů, místo pro mise a i již zmíněnou hackovací minihru, což hru zpřehledňuje, když vše má na stole své místo.

Vzato kolem a kolem není Cyberpunk 2077: Gangy Night City dokonalou hrou ani nejlepší stolní adaptací videohry, zároveň ale ani nejhorší a když pomineme slabě využité téma, zůstane nám příjemný a přístupný area control, který je ozvláštněný příběhovými misemi a aspoň jednou tematickou minihrou.