Architects of the West Kingdom

1–5 hráčů | 60–80 minut | Od 12 let | anglicky, minimum textu | Tlama Games

S Phillipsovou tvorbou jsem se setkal až díky Rexhrám a jejich české verzi Raiders of the North Sea (Nájezdníci ze severu). Nic jsem nečekal a byl jsem velmi mile překvapen. Unikátní kresba, která místy působí opravdu odpudivým dojmem, místy zase umí být naprosto překrásná. Neotřelý přístup k dobře známému worker placementu. Hezky zpracované vikinské téma, které je tak akorát upozaděné mechanismy. Žádné obtížné euro, ale jednoduchá svižná deskovka s rychlým vývojem a slušnou variabilitou.

Když jsem se pak dozvěděl o existenci Architects of the West Kingdom, která zatím nemá v plánu českou verzi, okamžitě jsem zbystřil. Mé očekávání se zvedalo o to víc, že jsem z různých koutů slyšel odvážné výkřiky jako: „Je to ještě lepší než Nájezdníci!“ Nevěřil jsem, zkusil jsem, a dávám jim za pravdu. Shem Phillips je zkrátka talent.

zdroj: tisková zpráva

Architektura ≠ nuda

Nijak zvlášť mě neláká představa deskovky, ve které zaměřujete základy budovy, sháníte materiál, jednáte s městem a děláte další nezábavně znějící úkony proto, aby vyrostl nový nákupák. I když má Architects of the West Kingdom architekty přímo v názvu, není překvapivě jenom o nich. Ano, stavíte zde spolu s protihráči katedrálu a vlastní budovy, ale nikdo vás do toho nenutí a vítězství nad ostatními lze dosáhnout i bez přiložení ruky k dílu.

Stejně jako v případě Nájezdníků ze severu jde o neklasické worker placementové euro. Autor i zde inovoval běžný mechanismus rozmisťovaní dělníků pro vykonání rozličných akcí. Ale zatímco v Nájezdnících jste trpěli nedostatkem pracovní síly (vždy jste jednoho umístili a jiného stáhli), v Architektech prakticky jen umisťujete. A umisťujete. A umisťujete.

Dělníků totiž máte hned od začátku dvě desítky a prázdná mapa se zejména v plném počtu hráčů rychle promění v přeplněné království. Princip je jednoduchý – ve svém tahu umístíte dělníka na políčko a vykonáte jeho akci, a teď pozor, za každého dělníka, kterého na políčku máte. Takže nejprve si vezmete jeden kámen. V příštím kole dva, v dalším tři a tak dále.

Já tě prásknu!

Dělníci vám postupně mizí ze zásoby a hromadí se na herním plánu. Jednotlivé akce jsou pro vás čím dál tím silnější, což je signál pro soupeře, aby zakročili. Jednoduše se vydají na radnici a vylžou si tam příkaz pro zatčení vašich kameníků. Asi že používáte nelegální krumpáče…

Hromada vašich figurek se tak dostane do držení cizího hráče, který je následně může prodat místní věznici a vydělat tak na podnikání. Vy pak musíte vyslat posla na strážnici a propustit své kolegy. A pak se pomstít!

S legalitou se ve hře pracuje i na dalších místech. Spousta akcí má svou cenu ve stříbrňácích, a ta je navíc rozdělená na dva typy. Jedny stříbrňáky vracíte do herní zásoby, druhé putují do daňové kasy. Kdokoliv může obsah této kasy vybrat, ale protože nejde o úplně čestný krok, klesne jeho ctnost. Ukazatel ctnosti pak neslouží jen k zisku bodů na konci hry, ale zpřístupňuje vám zajímavé bonusy a zakazuje jisté akce.

Příliš čestný člověk nepáchne na černý trh, i kdyby opravdu chtěl. Zato se ale hravě zbaví dluhů, které během hry mohl nabrat. Naopak nečestného člověka nikdo nepustí k výstavbě katedrály, snáz si nadělá dluhy, ale zato má obrovské úlevy na daních.

Je jen na vás, jak se budete ostatním profilovat a jaké akce jsou vám bližší. Na černém trhu snadno seženete jinak pomalu těžené či přetvářené suroviny, na staveništi katedrály je naopak možnost nahrabat si slušné množství vítězných bodů.

zdroj: tisková zpráva

Mé království, moji poddaní

Dalším místem, kde můžete přijít k bodům, jsou vaše vlastní budovy. Nasbírané suroviny můžete utratit za vynesení karet budov z ruky, které samy o sobě dávají na konci hry body, ale zároveň mohou mít okamžité efekty, nebo efekty přinášející další vítězné body na základě nějaké podmínky.

A když už je řeč o podmínkách, postavit budovu často nevyžaduje jen řadu konkrétních surovin, ale i konkrétní zaměstnance (karty), které si předtím musíte najmout. Avšak to není jejich jediná funkce. I oni mají okamžité efekty nebo efekty, které upravují základní akce na herní mapě (například v lese získáváte jedno dřevo navíc).

Možností je zkrátka spousta, jak bývá u dobrých eurovek zvykem. Nicméně hra vás nijak nezahltí informacemi. Pravidla jsou naprosto jednoduchá, přehledná, snadno zapamatovatelná. Délku hry si hráči určují sami, jelikož skončí po postavení určitého počtu budov a pater katedrály. Každý hráč navíc začíná s jinou skladbou surovin a speciální schopností své postavy, ale je zde možnost čisté hry bez schopností a počátečních rozdílů.

Versus AI

Architects of the West Kingdom funguje nejlépe v plném počtu hráčů, kdy dochází k tahanicím o některá omezená políčka, hráči si navzájem zajímají figurky, kradou žádané zaměstnance a tak dále. Běžná hra ve dvou postrádá jakoukoliv akci, ale neznamená to, že byste si ji nemohli užít. Stačí ke stolu přizvat umělou inteligenci.

Virtuální hráč se řídí docela jinými pravidly a má i jiné bodování, ve výsledku jde ale o důstojného soupeře, kterého nemůžete brát na lehkou váhu. Leze vám do zelí, zajímá vaše dělníky, vybírá kasu, agresivně staví katedrálu a tak dále. S jeho pomocí se hra ve dvou živých hráčích stává mnohem zajímavější, a to samé platí i o solitérním hraní, které mohu rovněž doporučit.

zdroj: tisková zpráva

Když o tom tak přemýšlím, nemám k Architects of the West Kingdom žádné výtky. Jediná potíž může být ve svérázné grafice, která ne každému sedne. Ale pokud vám nevadila v Nájezdnících ze severu, nebude vám vadit ani tady.

Hra má spoustu zajímavých nápadů perfektně pospojovaných dohromady, nikde se nezadrhává a různých strategií nabízí opravdu hodně. Můžete být dobrák, který staví katedrálu. Můžete budovat vlastní město. Stejně adekvátní cesta je skrz hromadění zlata a mramoru. Než prozkoumáte všechny možnosti, budete za sebou mít nespočet partií, během kterých se rozhodně nebudete nudit. A já se nemůžu dočkat, až si vyzkouším další kousek z autorovy série.