Bulánci: Speciální jednotky

2–4 hráči | 5–15 minut | od 7 let | česky, minimum textu

Čeští Bulánci jsou zpět! Pro počítačový remake toto tvrzení sice ještě neplatí, ale i tak máte možnost na Bulánky zavzpomínat s novým produktem, kterým je karetní hra.

Bulánci se vrátili na scénu před víc než rokem, kdy původní tvůrci u příležitosti 20. výročí rozjeli crowdfundingovou kampaň na vznik remaku. Kampaň byla velmi úspěšná – požadovaná částka 500 tisíc korun se vybrala během mrknutí oka a po měsíci se příspěvky od fanoušků zastavily až za hranicí 7 milionů korun. Tvůrci za to neslibovali jen samotnou hru, ale i nejrůznější doplňky včetně karetní hry.

Ta nakonec překvapivě nezůstane jenom podporovatelům kampaně, ale zamířila díky vydavatelství Blackfire i do běžného oběhu. A zájem o ni byl ještě před vydáním veliký, protože první várka zmizela ze skladu vydavatele prakticky okamžitě. Zájem obchodů by tedy byl, ale měli byste projevit zájem i vy, tedy koncoví zákazníci?

zdroj: Vlastní foto autora

Na polštářovém bojišti

Než si na to odpovíme, pojďme si tuto originální českou karetku lehce představit. Technické údaje nad textem už vám prozradily, že se nejedná o žádnou epickou bitvu na několik hodin, ale o velmi svižnou minihru, kterou hravě strčíte do kapsy a vezmete s sebou kamkoliv.

Pravidla hry jsou vzhledem k herní době nepřekvapivě triviální. Vezmete malý balíček karet, zamícháte ho, každému hráči rozdáte čtyři karty lícem dolů, které uspořádáte do matice 2x2, načež se každý hráč podívá na dvě ze svých čtyř karet, které má blíže k sobě. A jde se hrát.

Když přijdete na tah, můžete si buď dobrat náhodnou kartu z vršku balíčku, nebo si vzít vrchní viditelnou kartu z odhazovacího balíčku a nahradit ji jednou ze svých čtyř vyložených karet.

Pokud to uděláte, starou kartu odhalíte, odhodíte na společný odhazovací balíček a novou dáte na její místo lícem nahoru tak, aby ji viděl každý. Pokud se vám náhodou nelíbí karta v odhazovacím balíčku ani karta dobraná z vršku dobíracího balíčku, nemusíte ji do své „armády“ zařazovat, ale musíte v takovém případě odhalit jednu ze svých čtyř zahalených karet.

zdroj: Vlastní foto autora

Nepřátele nám ukazují své karty

Tak či onak skončíte po prvním tahu s jednou odhalenou kartou a vtip (a celé úskalí hry) je v tom, že s odhalenými kartami již nemůžete manipulovat. Hrají se tedy všeho všudy čtyři kola, kdy vždy odhalíte jednu další kartu, ať už jednu z vašich, když si nechcete dobrat novou, nebo právě nově dobranou nahrazující jednu z vašich původních.

Karty mají bodové hodnoty, které sečtete po čtyřech tazích na konci kola a hráč s nejvyšším součtem získá jeden knoflík. Začne další kolo, dokud někdo nezíská pátý knoflík a nevyhraje tím celou polštářovou bitvu.

Tato základní pravidla lehce okořeňují dodatečné efekty. Pokud máte mezi svými kartami dva polštáře o stejné hodnotě, počítají se jako tři. Dva diplomaté zdvojnásobí hodnotu zbylých dvou karet. Postupka v hodnotách je za bonusové body a čtyři totožné karty znamenají automatické vítězství garantující rovnou dva knoflíky.

Do toho můžete mít v armádě i záporné karty, které buď nedělají nic a jen zabírají místo, nebo vám odečítají body, nebo rovnou říkají, že jste prohráli. Výklad pravidel uzavírá kooperativní mód, v němž společně bojujete proti jednomu z několika záporáků se speciálními pravidly.

Galerie

Kde se stala chyba?

Celá hra Bulánci: Speciální jednotky zní na papíře poměrně zajímavě a nebudu tajit, že jsem se na první partii hodně těšil. Ale nečekal jsem až tak studenou sprchu a něco, co se mi u hraní her příliš často nestává – okamžitě jsem začal vymýšlet, jak hru udělat zábavnou nebo alespoň hratelnou. Nemohu se ubránit dojmu, že za touto karetkou stála zajímavá myšlenka, která se v průběhu vývoje někam vytratila a to, co zbylo, je hodně špatný paskvil.

Předně nechápu rozhodnutí, proč adaptace Bulánků, tedy ryze kompetitivní hry, vlastně neobsahuje žádnou interakci mezi hráči. Každý má své čtyři karty, které si během čtyř tahů otočí, spočtou se body a jde se dál. Ostatní hráče k této hře vůbec nepotřebujete a s jejich kartami nic nenaděláte.

zdroj: Vlastní foto autora

Druhým velkým problémem je, že v této hře se ani nelze o cokoliv snažit, za což může nepochopitelné rozhodnutí nesmět manipulovat s již odhalenými kartami. Od začátku hry znáte polovinu svých dvou karet, ale o podstatě zbylých dvou se dozvíte až tehdy, když je otočíte, a to už je na jakoukoliv reakci pozdě. Když takto prvním tahem otočíte minu, která říká, že jste prohráli, tak jsou pro vás další tři tahy naprosto zbytečné, protože neexistuje možnost, jak se miny a statusu prohry zbavit.

Přitom by stačilo nějaké pravidlo, které by umožňovalo přesouvat své karty k jiným hráčům, a hned by bylo zajímavější strachovat se, zda u mě ta mina nakonec skončí, nebo ne. Hned by dávalo smysl snažit se vytvářet dvojičky stejných karet nebo postupky, když byste je mohli krást soupeřům.

Takto je celá hratelnost degradovaná na tu nejryzejší náhodu, kdy si jen čtyřikrát doberete kartu, kterou si buď necháte, nebo zahodíte, načež budete mít nějaké bodové konto, jehož podobu jste coby hráči ovlivnili jen minimálně. Někdo vypadne vlivem miny, někdo bude mít čirou náhodou postupku, někdo čtyři stejné karty, ale nikdo to nemohl pořádně ovlivnit, nikdo na to nemohl nějak zareagovat a vnést do celé partie vzrušení.

zdroj: Vlastní foto autora

Bulánci bulí v koutě, z něhož už nikdy nevylezou

Je mi to strašně líto, ale Bulánci: Speciální jednotky jsou přesně tím reklamním produktem, jakým být neměli. Je to doplňková věc slíbená podporovatelům kampaně remaku původní počítačové hry, na kterou zjevně nebylo vynaložené takové úsilí, jaké vývoj her potřebuje (což se odráží i v chaoticky napsaných pravidlech).

Přitom základy pro potenciálně dobrou hru by tu byly, ale nikdo na nich nic nepostavil. O to víc zamrzí, že se hra pyšní opravdu nádhernými ilustracemi. Ale k čemu to je, když něco tak nedodělaného a nefunkčního nevytáhnu už nikdy více na stůl.

Hru Bulánci: Speciální jednotky lze s přemrštěnou cenovkou 450 korun doporučit jen sběratelům a nejskalnějším fanouškům předlohy, kteří pro famózní ilustrace hře prominou vše ostatní. Pokud se neřadíte do ani jedné skupiny, najdete v ranku malých karetek spoustu lepších kousků od Lamy přes Kabo po Podfukáře.