Cities: Skylines – The Board Game

1–4 hráči | 40–70 minut | Od 10 let | anglicky, minimum textu

Předlohou pro deskovku je počítačová budovatelská strategie Cities: Skylines, ve které začínáte na zelené louce a postupně budujete velkoměsto. Nemusíte se starat o každý jednotlivý dům, pouze vyznačíte oblast, ve které má vzniknout obydlená čtvrť. Stejným způsobem ustanovíte průmyslové oblasti a čtvrti plné vyžití.

Čím víc zelených, tedy obytných oblastí máte, tím víc lidí hledá zábavu a práci. Celý mechanismus je tedy o vyvažování nabídky a poptávky po práci a zábavě, zajištění bezpečí a vzdělání vašich obyvatel a rovněž nedílnou součástí hry je vymyslet takové dopravní uzle, aby nedocházelo k zácpám.

Designérovi Rustanu Håkanssonovi (deskovky Nations, Tribes a Warhammer: Age of Sigmar – The Rise & Fall of Anvalor) se podařilo vecpat do jedné krabice naprostou většinu mechanismů předlohy až na práci se sítí silnic, která se zdrcnula na jediný ukazatel dopravní zácpy.

zdroj: Vlastní

Spolu do nebes i do pekla

U adaptací videoher tvůrci často čelí nelehkému problému. Jak pojmout multiplayer u hry určené původně pro jednoho hráče? Kompetitivní cesta nemusí být vždy ta ideální (viz základní krabice Falloutu), takže se radši sáhne po kooperaci. Je to i případ Cities: Skylines – The Board Game, kde se hráči společnými silami snaží vybudovat prosperující město.

Stejně jako v předloze budete na velkých čtvercových deskách modulární mapy budovat zelené, žluté a modré zóny, které budou adekvátně měnit různé statistiky vaší vesničky, později města, a dá-li štěstí, tak jednoho dne i metropole.

Všichni mají přístup ke společné kase, kterou ždímají, ale také naplňují. Ne vše vyžaduje útratu. Vybudovat novou čtvrť obytných domečků je bez investice. Právě naopak, lidé si kupují parcely a sami staví příbytky, takže peníze do kasy spíš přidávají. Jenže s jejich příchodem roste nezaměstnanost, takže je potřeba vybudovat industriální zóny.

Ale ani s nimi se to nesmí přehánět. Snadno jimi docílíte vysoké poptávky po neexistující pracovní síle, přispívají ke znečištění ovzduší, a protože lidé se musejí nějak dostat do práce, doprava houstne. Jakmile lidé začnou vydělávat, zatouží po utrácení, a tehdy přijdou na řadu komerční zóny, se kterými jde zase ruku v ruce nárůst kriminality. A obecně vaše město ztrácí dodávku energie, vody a hromadí se v něm odpadky.

Jako na horské dráze

Vaším společným cílem je nevyčerpat městskou kasu a udržet všechny ukazatele v zelených číslech, nejhůř na nule. Jakmile se překlopíte do čísel červených, začne vám téct do bot. Vaší snahou je získat co nejvíc vítězných bodů, které jsou zde zastoupené body štěstí vašich obyvatel. A ty se nejsnáze získávají při hraní karet.

Zmínil jsem, že budujete různě čtvrti, ale neprozradil jsem vám, jak. Hráči hrají s otevřenými kartami, které svou barvou odpovídají tetrisovým dílkům představujícím dané čtvrti. Když ve svém tahu vynesete modrou kartu, vyberete si libovolný modrý dílek a umístíte ho do čtvercové sítě na jeden ze čtyř vámi zakoupených pozemků.

Každá herní deska (pozemek) je rozdělená do několika čtvrtí, které ohraničuje okraj mapy, voda, nebo silnice. Hranice čtvrtí jsou velice důležité, protože ohraničují působení institucí jako škola, policie a hasiči. A naprostá většina karet vám dá bonus jako právě štěstí obyvatel, pokud je zahrajete do konkrétního sousedství.

Někdy je vyžadován park, jindy dostatek obchoďáků, u složitějších karet i kombinace mnoha prvků. Karty jsou rozdělené do tří kategorií (tři balíčky lícem dolů), přičemž po zahraní jedné karty si vždy doberete náhradu z libovolného balíčku.

Karty z prvního balíčku jsou sice levné a pomohou vám s rozjezdem, ale tamější instituce vyžadují, aby s nimi zbylé budovy přímo sousedily, zatímco instituce z lepších balíčků stačí mít kdekoliv ve čtvrti a platí pro celou oblast.

zdroj: Vlastní foto autora

Milník za milníkem

Hráči se takto střídají v tazích, hrají jednu kartu za druhou, plní svůj první pozemek zástavbou, sem tam se objeví nějaká událost zhoršující podmínky, občas se naskytne možnost vydat vyhlášku, která trochu vylepší zhoršující se situaci, a budete-li mít trochu toho vlastního štěstíčka a postupovat s rozumem, postupně vám poroste štěstí obyvatel.

Libovolný z hráčů může kdykoliv celý koloběh pozastavit a posunout hru do další fáze. Stačí mít v každé čtvrti alespoň jednu budovu a dostatek peněz na zakoupení druhého ze čtyř pozemků a pokrytí nezaměstnanosti.

Když dojde ke spuštění tohoto takzvaného milníku, ukazatele elektřiny, vody a odpadu v červených číslech adekvátně sníží počet získaného štěstí. Následně se výsledná hodnota štěstí přenese na ukazatel Skyline, a pokud nebudete hrát vyloženě špatně nebo nebudete mít extrémní smůlu, o tyto body už nepřijdete a určují vaše výsledné skóre.

zdroj: Vlastní foto autora

Následně si musíte pořídit nový pozemek sousedící s jiným už vlastněným a můžete zvesela pokračovat v budování velkoměsta. Za celou hru spustíte milník čtyřikrát, přičemž ve třech případech budete kupovat nový pozemek a ve čtvrtém hra skončí. Žádný z ukazatelů se nevynuluje, což je v případě elektřiny, vody a odpadu špatná zpráva pro vaše štěstí, v případě ukazatele zaměstnanců špatná zpráva pro vaši kasu, a v případě znečištění, hustoty dopravy a kriminality opět špatná zpráva pro vaše štěstí, ale tyto tabulky se odečítají až na konci hry.

Na druhou stranu se nevynuluje ani vámi dosažené štěstí, které se bude ideálně kolo od kola zvyšovat a s každým dalším milníkem si tedy připíšete více vítězných bodů do Skyliny. Je přitom jen a pouze na hráčích, kdy se rozhodnou překročit další milník. Někdy vás bude brzdit nedostatek peněz, jindy touha získat ještě víc štěstí, než ho natvrdo zabodujete.

Náhody se stávají

Snaha nedostat se do červených čísel, případně se z nich vyhrabat, není plně ve vaší režii. Vzhledem k tomu, že Cities: Skylines – The Board Game je řízená kartami dobíranými náhodně ze tří různých balíčků, je tu náhody víc než dost.

Můžete mít ruku plnou karet, které garantují skvělé bonusy za postavení poblíž autobusové zastávky, ale ani po deseti kolech jste na zastávku při dobírání karet nenarazili. Hra vás tedy přinutí buď zahrát kartu bez využití jejího efektu, což je ve většině případů spíš horší než lepší, nebo použít třetí možnost, jak strávit tah (první dvě jsou zahrání karty a vyvolání milníku).

zdroj: Vlastní foto autora

Kdokoliv může ze společné kasy utratit dva dolary, zahodit libovolnou kartu z ruky a dobrat si novou. Je to hodně drahá možnost, na druhou stranu takto zahozené karty se hromadí v odhazovacím balíčku, ze kterého se mohou kdykoliv dobrat zpátky místo náhodného dobírání z balíčků. Takže o ně vyloženě nepřijdete, ale jen málokdy budete v takovém přepychu, kdy vám nebude dělat problém obětovat dva dolary.

I díky náhodě je každá partie jiná a čelíte trochu jiným výzvám, ale bohužel to může být právě náhoda, co vám prohraje celou hru, i když jste neudělali žádnou chybu. Pokud si nebudete dobírat karty vydělávající peníze, při přechodu do dalšího milníku zkrachujete a prohrajete, protože si nebudete moct dovolit nový pozemek či pokrytí nezaměstnanosti. Ale ani tento fakt nemusí být nutně na škodu. Když o něm víte, vytváří ve hře napětí a nutí vás mnohem opatrněji nakládat s penězi.

Pokaždé jiný zážitek

Zpočátku jsem se bál syndromu vedoucího hráče, který v kooperativní hře určuje veškeré dění. Strach jsem měl zejména z hraní s odhalenými kartami, ale paradoxně to podporuje diskuzi. Když máte v „ruce“ nemocnici, stačí hodit očkem po kartách ostatních hráčů a zjistit, zda jejich budovy nemocnici nevyžadují. Když někoho takového najdete, začnete diskuzi o tom, zda máte nemocnici postavit a zda ji oni následně využijí. Další hráči pak třeba zjistí, že rovněž držíte kartu parku a oni mají spoustu karet vyžadujících parky, takže vám navrhnou tuto variantu. Společně vždy dojdete k nejsmysluplnějšímu řešení, aniž byste měli pocit, že by vás někdo vyloženě ovládal.

Každá partie bude docela jiná, a nejen díky náhodě v dobírání karet staveb. Výše už zazněly události, které představují noviny a říkají například: „Kdykoliv se zvýší kriminalita, sníží se štěstí.“ Pak jsou tu jednorázové vyhlášky, které za pár peněz zvýší určitý ukazatel, nechybí monumenty, tedy gigantické budovy s trvalým efektem, a každý hráč může hrát za jednu z deseti rolí dále určujících jeho možnosti.

A k tomu je tu ještě modulární herní plán. Z šesti dílů vždy používáte náhodné čtyři, které můžete poskládat do libovolného tvaru. Nejjednodušší je čtverec s vodou na krajích, díky čemu uvnitř vznikají obrovské čtvrti. Naopak „nudle“ čtyř dílů v řadě představuje velkou výzvu, protože máte málo prostoru pro rozvoj a tvorbu kombinací budov.

Jedinou výtku mám k celkové grafice hry, která vás zrovna neuchvátí, s čímž souvisí i horší přehlednost institucí, které jsou malinké, šedé a jediným určujícím prvkem, zda jde o nemocnici, či policii, je malá ikona v rohu. A tetrisové dílky by si zasloužily lepší vyražení, protože jejich vylupování z platíčka vyžaduje trochu víc síly a je tu větší šance poškození.

Obecně vzato jsem ale adaptací Cities: Skylines – The Board Game velmi mile překvapený. Hra je díky jednoduchým pravidlům přístupná rodinám, textů obsahuje pomálu, takže není nutné, aby všichni u stolu ovládali angličtinu, a přitom má co nabídnout i zkušeným hráčům, kteří v ní na vysoké obtížnosti najdou dostatečnou výzvu.

zdroj: Vlastní foto autora

Asi největším kladem hry je, že se s budovatelskými strategiemi mezi deskovkami prakticky nesetkáváme a tahle je nejenže dobrá a zábavná, ale plně obstojí i jako adaptace, i když zcela ignoruje výstavbu silnic. Ta by ovšem celek jen zesložitěla a protáhla. V současné podobě budete hotoví do hodiny až hodiny a půl a budete se bavit stejně ve dvou, třech i čtyřech hráčích. Nedoporučuji ale režim pro jednoho, kde je náhody až příliš a zážitek to vyloženě kazí.

Paradox tedy dal vzniknout dvěma hrám a obě si zaslouží své místo v polici fanouška deskovek a jejich předloh. Utvrzuje mě to v tom, že i další dvě deskovky, Europa Universalis a Hearts of Iron, dopadnou dobře. I když na nich dělají jiná studia, Paradox si zjevně ohlídá, aby se zachoval duch předlohy. Jak Cities Skylines – The Board Game, tak Crusader Kings vyvolají vzpomínky na počítačové verze ne svými názvy, ale svou hratelností.