Cthulhu: I smrt může zemřít

1–5 hráčů | 120 minut | Od 14 let | česky

Vydavatelství Rexhry hned zkraje roku potěšilo všechny okultisty a fanoušky díla H. P. Lovecrafta. Kooperativní titul Cthulhu: I smrt může zemřít je další z řady her, které jsou plné nevyslovitelné nicoty, chapadel a šílenství, tentokrát pod taktovkou dua Eric M. Lang a Rob Daviau. Pokud jste zrovna posledních pár let nespali pod deskoherním kamenem, určitě jste si mohli těchto jmen všimnout na krabicích her jako Blood Rage, Bloodborne nebo Pandemic Legacy. Co se skrývá v masivní krabici, tedy kromě šílených kultů, netvorů a chapadel?

Nepopsatelně bezedná krabice

Při prvním otevření víka se na vás vrhne vlna kosmického úžasu, protože budete oceňovat důmyslnost, jakou je krabice naplněná herními komponenty a figurkami až po poslední milimetr. Postupně budete vyndávat figurku za figurkou, karton za kartonem, kde se za každým druhým plastem bude nacházet skrytý inzert s další skvadrou figurek.

Vaší pozornosti by nemělo uniknout ani šest krabiček s jednotlivými scénáři. Každá kapitola má totiž nejen vlastní příběh a herní mapu, ale i své vlastní speciální mechaniky. Tak se postupně zúčastníte tajemného plesu, kde budete vyslýchat maskované hosty, uhasíte požáry z alchymistických kolon nebo odvedete znesvářené rodiny do bezpečí.

Hra poněkud klame svým jménem, protože v po okraj napěchované krabici naleznete nejen nejznámějšího Prastarého Cthulhu, ale i Hastura, krále ve žlutém, a jeho lidské přisluhovače. Kromě samotných Prastarých si ještě připočítejte pěknou řádku podsvětních nestvůr a nemrtvých. Nejde zapomenout ani na figurky vyšetřovatelů, za které budete hrát.

zdroj: Vlastní foto autora

Po hlavě do nicoty

Hra je ve své podstatě velmi jednoduchá: Vyberete jeden ze scénářů a jednoho ze dvou Prastarých a nachystáte herní plán podle instrukcí na kartách. Každý hráč si vybere jednoho z vyšetřovatelů, který má vlastní příběh a tři schopnosti, které může vylepšovat. Najdete tady rozmanitou skvadru – děsivou malou holčičku s hořící rukou, násilnou jeptišku nebo třeba Rasputina. Vybere si každý.

Jednotlivé postavy mají kromě svých schopností ukazatel zdraví, příčetnosti a stresu. Ztráta příčetnosti je dvousečná zbraň, která vám sice vylepší schopnost, ale zároveň se projeví negativní efekty vašeho šílenství. A pokud si nebudete dávat pozor, můžete z toho všeho šílení i umřít. Stres zde pak funguje jako jediný pomyslný štít proti náhodě, za každé jeho zvýšení můžete přehodit daný počet kostek. A kostkami se v této hře hází často.

Jaký že je vlastně hlavní úkol vašich hrdinů? Přerušit rituál prováděný šílenými kultisty a poté zabít Prastarého. Hrůzný rituál překazíte v každém scénáři již zmíněnými speciálními mechanikami. S vámi zvoleným Prastarým pak laškujete tradičním způsobem – hrubou silou. Útok je jednou z nejdůležitějších akcí hráčova tahu.

zdroj: Vlastní foto autora

Při vašich dobrodružstvích na vás totiž budou nabíhat hordy nepřátel a ty stejné hordy budete kosit ve velkém. Pokud vás napadne před děsivými soky utéct, tak na to rovnou zapomeňte. Pokud nemáte schopnost proklouznutí, budou vás pronásledovat po celém herním plánu.

A co když rituál nepřerušíte včas? Nepopsatelné chapadlovité stvoření se k vám snese dřív nebo později, ale pokud nesplníte úkoly první části hry, bude Prastarý nesmrtelný a s vašimi vyšetřovateli udělá krátký proces.

Samotný útok, ať už váš, nebo nepřátelský, se řeší pomocí speciálních kostek. Ty na sobě nemají žádná čísla, ale symboly úspěchu, šílenství, pentagramu, který využívá schopnosti vašich hrdinů, nebo stranu bez symbolu. V základu vždy házíte třemi kostkami, ale postupně se vám jich díky vzrůstajícímu šílenství může dostat do rukou víc. Tak si nejen zvýšíte pravděpodobnost úspěchu, ale i šplouchání na vlastním majáku.

Každé kolo vám navíc do strategie hází vidle takzvané karty Mýtů, které umí zatopit přivoláním nových nepřátel nebo ztrátou příčetnosti či zraněním. Jsou to vlastně karty událostí, opět jedinečné pro každý scénář a každého Prastarého.

Poslední důležitou věcí jsou nálezy, které vám přinášejí možnost volby mezi dvěma stranami karty. Jedna obvykle nabízí nějakého více či méně obskurního pomocníka, druhá vám poskytne možnost získání mocného předmětu nebo nepěkné lékařské diagnózy.

Nečekejte však žádný hutný narativ. Pro navození atmosféry je tu sice úvod do scénáře a občasné rozhodování při nálezech, ale žádné jiné dějové zvraty se nedějí a ani jednotlivé kapitoly na sebe nenavazují. Na druhou stranu by možná složitější příběhové mechaniky mohly hře ublížit a zbytečně protahovat herní dobu.

zdroj: Vlastní foto autora

Na konci každého scénáře se k vám na herní mapu snese Prastarý a začne chaos. Ztělesnění všeho zla si projde několika fázemi. Každý temná bůh má počet životů, ale také vlastní efekty, které se mohou aktivovat například na konci tahu každého hráče. Před vašimi hrdiny se tak může velmi lehce utvořit strašlivá tlačenice, které bude vévodit chapadlovité božstvo.

Vracejte figurky na místo

Ve hře se toho může dít hodně a množství efektů nebo schopností vám dokáže pěkně zamotat hlavu. Z toho vás však rychle vyvedou dobře napsaná pravidla i vysvětlivky na jednotlivých kartách či deskách vyšetřovatelů. Nepamatujete si, co můžete a máte v tahu všechno udělat? Sahat po pravidlech netřeba, protože přímo vedle portrétu postavy máte stručně vysvětleny všechny fáze tahu jednoho hráče. 

Díky kooperativní nátuře a přímočarým pravidlům si hru mohou užít i méně zkušení deskovkáři, pokud je přítomen někdo, kdo hlídá správné vyhodnocování tahů a efektů všech karet. Hlavně v pozdější fázi, kdy na scénu přijde někdo z Prastarých. Jejich efekty už totiž nejsou až tolik triviální a i ostřílený mazák se do nich může lehko zamotat a něco přehlédnout.

zdroj: Vlastní foto autora

S přibývajícím počtem hráčů bohužel přibývá i zdlouhavé čekání na vlastní tah. V pozdějších kolech se nám při některých seancích stávalo, že než se hráč dostal na řadu, zešílel, získal nové schopnosti a umřel. Hra také nijak extra neřeší různý počet hráčů – s jediným rozdílem, že se karty Mýtů aktivují častěji, a tím pádem vám také častěji hází nestvůrné klacky pod nohy.

Ideální se tak zdá být tříčlenná parta, se kterou hra dobře odsýpá, kultisté padají a Prastaří zlobí. Pro příznivce sólového hraní je k dispozici i přímočaré hraní bez dalších speciálních pravidel, zkrátka jen sami hrajete za dva vyšetřovatele. Velmi jednoduché, ale překvapivě zábavné řešení, kdy se naprosto eliminuje nudné čekání na tah. 

Trochu otravná je příprava mapy scénáře. Jednotlivé díly jsou totiž náležitě temné nejen svým prostředím, ale i označením. A tak se může stát, že většinu doby přípravy celé kapitoly strávíte tím, že hledáte díl 15b, který jste si spletli s 16b. Nepřívětivá tmavost je na škodu i na šipkách, které označují předěly jednotlivých hracích polí a při slabém osvětlení mohou být takřka neviditelné.

Pastva pro oko okultistovo

Nádherně vyvedené figurky zde hrají hlavní roli. Budete je používat neustále – měnit jejich pozice, prohánět se s nimi na herním plánu nebo je z něj zase odstraňovat. Celkově hra právě díky figurkám vypadá na stole opravdu famózně a je radost sledovat, jak vaši vyšetřovatelé odpalují do nicoty jednu nestvůru za druhou. A přitom můžete obdivovat všechna chapadla, zvrásněná těla nebo hysterické kultisty.

I přes trochu toho temna na jednotlivých dílech herního plánu se budete kochat každou mapou, kterou sestavíte, ať už to jsou temné kobky, maják, nebo molo. Spolu s figurkami vás vtáhnou do mrazivé a nepojmenovatelné atmosféry, a pokud si ke hře pustíte nějaký správně temný lovecraftovský playlist, kterých se na YouTube i Spotify povaluje hromada, po dohrání budete mít chuť přečíst nějakou povídku od Howarda Phillipse anebo si zahrát další kapitolu.

zdroj: Vlastní foto autora

Prastaří do každé rodiny

Cthulhu: I smrt může zemřít, kterému se v českých deskoherních kuloárech přezdívá Smrt květen kostka podle českého pracovního názvu, je nutnou koupí pro fanoušky nádherných figurek, lovecraftovských podivností a kooperační akce. Kombinování jednotlivých kapitol s různými Prastarými navíc zaručuje solidní znovuhratelnost.

Náhoda na vás číhá na každém rohu, a i když se jí bude vzpouzet schopnostmi postav nebo přehazováním výměnou za zvyšování stresu, stejně vás dostane. To ale vůbec nevadí a přidává to na neuchopitelné, nepojmenovatelné a děsivé atmosféře. Pokud tedy nejste zatvrzelí eurohráči a hledáte temnou kooperativní řachandu, tahle po okraj nabitá krabice je přesně pro vás.