Už je to pár let, co se na Kickstarteru objevila gigantická simulace Jurského parku zvaná DinoGenics. Nadšení hráči tleskali obřímu hernímu plánu, roztomilým, i když jednoduchým figurkám veleještěrů (nebo už se jim dnes říká veleptáci?) a tunám možností, které tenhle worker placement nabízel. A spousta z nich neodolala a poslala autorům nemalou sumu, aby tenhle produkt získali.

Nyní se hra skoro nedá sehnat. Šeptá se sice o další edici, která zase půjde do crowdfundingu, ale jak to dopadne? Těžko říct. Co ovšem můžeme udělat, je vrátit se – podobně jako Dr. Hammond – v čase a mrknout, jestli za ty prachy DinoGenics vůbec stál. To abyste věděli, jestli do něj jít, až se další edice (snad) objeví!

Galerie

Nešetřili jsme na ničem

Jakmile si DinoGenics rozbalíte, pochopíte, že na rozdíl od Hammonda, který odmítl přidat svému nejdůležitějšímu ajťákovi, Ninth Haven Games udělali všechno pro to, aby se kupec hrou nadšeně přehraboval jako malé dítě. Až si zvyknete na to, že je všechno barevné a je toho hodně, můžete se pustit do louskání poměrně srozumitelných, solidně napsaných pravidel. A sólo hráči zde najdou dokonce svatý Grál – tunu scénářů, na které nepotřebují kamarády. No tak si běžte na pivo, když je to tak super!

Základním mechanismem hry je worker placement, tedy umisťování dělníků. Ty budete házet na herní plán naprosto klasickým způsobem, jeden po druhém, přičemž si naberete, co potřebujete. Peníze, nové budovy (například hotely pro turisty, voliéry pro pterodaktyly a podobně), kozy (protože raptoři ani rex na „go vegan“ neslyší), karty manipulace a karty DNA, o které jde především. Na jednom políčku totiž můžete udělat boží zázrak a z karet DNA stvořit život – svého prvního dinosaura.

zdroj: Vlastní foto autora

Některé worker placementy si na konkurenci mezi hráči moc nehrají a každý má, co si jen přeje, tady je ale políček málo a vlak vám ujede dřív, než se nadějete. A když vám pak chybí koza na nakrmení rexe, ouvej… DinoGenics nejsou žádná Útulná doupata a v rukavičkách se tu nehraje. Zaberte důležité políčko raději včas, jinak se budete divit.

Kromě obecného hracího plánu má každý hráč ten svůj představující plán Isla Nublar či jiného fiktivního kostarického ostrova. Ten se skládá ze dvou hlavních částí – venkovní, kde budete stavět ploty a chovat dinosaury, a vnitřní, kde vaši návštěvníci najdou střechu nad hlavou, kavárnu nebo dětské hřiště. Tady žádnou velkou záhadologii nečekejte, ploty jdou popřeházet a víceméně sem jen umístíte to, co si pořídíte. Ale estetická stránka je prostě parádní! Na svoje stádečko brontosaurů spásající traviny budete pyšní ještě po partii.

Cílem je nahrát nejvíc vítězných bodů, které vám každé kolo generují vaši chovanci. Což vede k docela ostrému efektu sněhové koule, protože kdo udělá rychle velkého dinosaura, získá obří výhodu. Pořádný rex či brontík navíc přiláká víc lidí, ti zaplatí víc peněz… Snadno se tak může stát, že od půlky partie už bojujete tak leda o bronz. Pokud vám tenhle aspekt na hrách vadí, DinoGenics není vůbec dobrou volbou.

zdroj: Vlastní foto autora

Tucet špinavců

U stolu se vás k DinoGenics vejde maximálně pět, ale špinavosti je zde za dvanáct. Protože, stejně jako ve filmové předloze, ani zde vás konkurence nebude šetřit. Hlavním nástrojem šikany kamarádů jsou karty manipulace, jež umožní všechny ty báječné a podlé věci jako kradení DNA, bonzování úřadům, uplácení, obchod na černém trhu, mísení DNA a podobně. A tyhle karty jsou zároveň největší problém hry.

Pokud si někdo lízne do začátku vážně dobrou kartu, může se už v prvním kole raketově vyšvihnout nahoru a pak není snadné ho vzhledem ke zmíněné sněhové kouli zastavit. A že některé karty jsou zatraceně silné, protože vám třeba umožní stvořit dinosaura, aniž byste měli požadované a někdy dost těžko sehnatelné karty DNA, které potřebuje. Pokud hledáte hru, která by nabídla všem hráčům až šachově vyrovnané šance, jste na špatné adrese.

zdroj: Vlastní foto autora

DinoGenics skóruje hlavně atmosférou a množstvím možností. Pořád je co dělat, pořád máte něčeho málo, pořád tuníte váš park. Rukama vám projdou desítky nádherných karet, zvířectvo se utěšeně rozrůstá, a pokud vám rozzuřený rex nesežere návštěvníka, ani se neušpiníte skandálem.

Pravidla nejsou úplně zadarmo, přeci jen má hra hodně aspektů, ale stačí půlhodinka partie a jste v klidu. Největší otazník se tak vznáší nad tím, jak moc snesete aspekt náhody, který je kvůli kartám manipulace na tento žánr skutečně výrazný, a taky jestli se vyrovnáte s tím, když má soupeř kliku a prostě bude rychlejší a lepší než vy, i kdybyste se za ním na hřbetě raptora vydali…

Na hře je zajímavé, jak kombinuje klasické euromechanismy s ameritrashovými ústupky tématu. Ty možná pro některé hráče budou až příliš těžko stravitelné. Pokud ale budete DinoGenics vnímat spíše jako přátelské soutěžení milovníků dinosaurů než kompetitivní boj o každý vítězný bod, nebude vám tato složka hry vadit. Ameritrashový feeling převládá, takže dojem z klasického německého eura neočekávejte. Ale jestli jste fanoušci tématu a nezblázníte se, když hra občas pomůže protihráči, dost možná z ní budete, stejně jako já, nadšení.