Gloomhaven

1–4 hráči | 2 hodiny | Od 14 let | česky

Klasické hry na hrdiny (papírová RPG) mají svůj počátek dávno před vznikem počítačových her a staly se tak inspirací klasik jako Baldur’s Gate, Neverwinter Night’s a obrovské spousty dalších ze síně slávy počítačových RPG. A zase těmito hrami a jejich moderními podobami se inspiroval Gloomhaven.

Dračák a jemu podobní jsou dnes stále populární a nabízí bezkonkurenční příběhový zážitek. Nicméně ne každý si představuje herní večer s tužkou v ruce a s plným zapojením představivosti. Pro takové je tady Gloomhaven, který dělá čest všem RPG bez přítomnosti pána jeskyně, a naopak za přítomnosti krásných komponent dotvářejících atmosféru.

zdroj: tisková zpráva

Dungeon už čeká

Kdybyste měli příležitost vyzkoušet si jedinou hru Gloomhavenu, odhalili byste sice jeho herní jádro, ale vůbec byste nenarazili na prvky, které hru dělají tak populární. Příběhová kampaň čítající kolem stovky scénářů (čtete správně) je rozdělená do dílčích partií, ve kterých se nejčastěji jen honíte za nepřáteli po hexovém plánu.

Hlavní náplní jsou tedy souboje, pořádně náročné taktické souboje, které prověří vaše vůdčí schopnosti. Nepřátel je hodně, přátel mnohem méně a jejich životnost silně omezená. Hrdinům v podzemí nedochází jen životy, ale i čas. Vše je totiž řešené unikátními karetními balíčky hrdinů čítajících sotva deset karet.

Pomocí těchto karet se pohybujete po plánu, útočíte, bráníte, vyvoláváte různé pomocníky a mnohé efekty. V každém svém tahy hrajete dvě karty, přičemž z jedné provedete horní a z druhé dolní schopnost. Tím se možnosti pořádně prohlubují, a to do toho ještě vstoupí nutnost odpočívat – úplně zrušit jednu ze svých karet pro vrácení všech ostatních do ruky. To logicky nejde dělat donekonečna, takže se vám možnosti neustále ztenčují a jakmile nemůžete zahrát dvě karty, vaše snažení je u konce.

zdroj: Archiv

Gloomhaven jsme si ukázali v BoardGame Clubu #12 v čase 1:47:10

Druhů nepřátel jsou desítky, mají všelijaké schopnosti a různé náročnosti podle vámi zvolené obtížnosti scénáře. Vůbec v tomto případě nevadí, že krásných plastových figurek se dočkali jen hrdinové a monstra se musí spokojit s kartonovými žetony ve stojánku. Jejich ilustrace totiž vydají za jakýkoliv plast, a navíc se vzhledem k množství vejdou do krabice.

Musím zdůraznit, že ačkoliv je hra velmi taktická, nakonec do ní stejně vstupuje náhoda. Jednak v pořadí, v jakém budou hráči a jejich nepřátelé hrát, jednak v úkonech, které monstra vykonají, a jednak si každý svůj útok musíte zmodifikovat náhodnou kartou z balíčku, kde může být +1, -1, ale také x2 nebo x0. Umí to pořádně zkazit plány, ale jen díky náhodě jste neustále napjatí a musíte se pořádně snažit, když vám něco nevyjde.

Nebudu vás dále nudit herními mechanismy, ale musel jsem vás připravit na to, že většinu času, ty desítky hodin strávené v Gloomhavenu představují vysoce taktické souboje. Naštěstí jsou natolik zábavné, že se do nich budete s radostí nořit.

zdroj: tisková zpráva

To jsem takhle jednou potkal…

Průběh partie je tedy ryze akční, ale předchází jí a někdy i prostupuje příběh. Velká kniha scénářů vypráví malé i větší úryvky, stojící samostatně nebo na sebe navazující. Český překlad si vzhledem k množství textu zaslouží obrovskou pochvalu, ale i po scenáristické stránce naštěstí nejde o žádnou nudu a vás jednoduše zajímá, co dalšího na vás za dalším rohem čeká.

Úspěch či neúspěch ve scénáři může mít dopad na další dění. Jedno rozhodnutí vám otevře novou cestu, zatímco jiné ji nadobro zavře. Gloomhaven je z řady takzvaných legacy her, tedy deskovek, které se s každou další partií nenávratně mění.

Když poprvé otevřete krabici, najdete v ní neporušenou mapu světa s městem Gloomhaven, ale už po prvním scénáři se na ní zaleskne samolepka s místem, kde jste svedli svůj první souboj. Další samolepky budou neustále přibývat, některé přesně tak, jak to autor v kánonu děje zamýšlel, jiné objevíte zcela náhodně třeba po nalezení mapy s pokladem v jedné z truhel.

zdroj: Archiv

Gloomhaven jsme probrali i BoardGame Clubu #13 v čase 1:21:30

Po každém scénáři je jen na vás a vašich spoluhráčích, kam se vydáte. Můžete se vrátit do Gloomhavenu, kde si u obchodníka zakoupíte nové vybavení od různých kusů zbroje přes lektvary až po nové pomocníky. Pokud máte peněz nazbyt, můžete je darovat ve svatyni a přiblížit se tak otevření tajné obálky, která do té doby smutně kouká ze dna objemné krabice.

Anebo se rovnou vydáte na jeden z mnoha dostupných questů. Volba je na vás, a ať už si vyberete jakkoliv, jdete do rizika. I při samotné cestě mezi lokacemi na vás čekají náhodná setkání, která mohou přinést užitek, ale také uškodit.

zdroj: tisková zpráva

Plácáme se na povrchu

Musím si přiznat, že nemám tolik času, kolik bych pro Gloomhaven chtěl mít. Hra je opravdu megalomanská. Jejích téměř deset kilo se i po vyloupání všech plat žetonů smrskne jen o pár stovek gramů a naprostou většinu jejího vrchovatého obsahu jsem ještě neprozkoumal. Například do začátku máte na výběr „jen“ ze šesti hrdinů, ale pořadač jich nabízí dvakrát třikrát tolik.

K novým se dostanete ve chvíli, kdy jeden z přítomných odejde na odpočinek a k tomu dojde tehdy, kdy splní svůj dlouhodobý cíl. Někdy se vám to povede po pár partiích, jindy svůj cíl nesplníte ani po desítkách večerů strávených v jedné z nejlepších her současnosti.

V krabici je spousta zaslepených obálek, pravidla městské kroniky, mraky karet a dalších komponent, které se do hry dostanou až s postupem času. A času si tahle hra vyžádá vážně hodně. Chci vám ji doporučit všemi deseti. Zažijete něco moc krásného, o čem si budete s ostatními ještě dlouho vyprávět a budete se těšit na každý další příběh.

Ale pokud víte, že se k ní dostanete jen desetkrát a pak už se budete věnovat jiným, pak to není hra pro vás. Musíte jí obětovat vše, abyste ji opravdu prozkoumali, objevili všechna její zákoutí. Gloomhaven je hra, která vám vydrží bez přehánění rok, a pokud vás náhodou omrzí, chystá se obrovské rozšíření. A ne jedno.

Je to jako se Skyrimem a třetím Zaklínačem. I v nich můžete strávit stovky a stovky hodin a pořád nebudete mít dost a vždycky se najde něco nového. Já bohužel nemám tu možnost dostat Gloomhaven na stůl každý den (obecně doporučuji mít hru neustále rozloženou, protože během její přípravy stihnete zahrát menší hru).

Ale pokud se vám doma neválí tolik her, máte skupinu hráčů, která se může pravidelně scházet a holdujete fantasy RPG, pak v rámci stolních her moc lepších her nenajdete. Možná vážně není žádná lepší než Gloomhaven a pokud je, pak o ní moc lidí neví. Já pevně věřím, že za nějakých pár let uvidím konec obsáhlého příběhu a jsem hrozně rád, že se deskovky dostaly do body, kdy může něco tak epického vzniknout a zároveň vyjít i česky v naší malé zemičce.