Hadriánův val

1–6 hráčů | 30–120 minut | od 12 let | česky, bez textu

Roku 112 př. n. l. navštívil římský císař Publius Aelius Hadrianus svá území na severu Británie a poprvé tehdy na vlastní oči spatřil ničivé následky bojů mezi římskými legiemi a divokými Pikty. Na důkaz nadvlády Říma tehdy přikázal postavit val, který by oddělil kmeny Piktů od zbytku podmaněné Anglie. Val byl od počátku zamýšlen jako impozantní stavba a táhnul se celých 80 římských mil, od pobřeží k pobřeží.

Přesně tato historická událost se pro designéra Bobbyho Hilla stala ústředním tématem nové stolní hry Hadriánův val, kterou na náš trh v počeštěné verzi přineslo vydavatelství Tlama Games. A vše, co je výše popsáno, v této hře sami zažijete – budování valu i jeho obranu před nevyzpytatelnými Pikty. A bude vás to náramně bavit.

Toho dne nás zahltili... Nebrali konce...

Hadriánův val se řadí k rapidně rostoucímu žánru „něco & write“, kde tím něčím může být hod kostkou, otočení karty a další základní mechanismy, zatímco write naznačuje, že ve hře nechybí tužka. V tomto případě se jedná o flip & write hru, tedy otočí se karta a tužky se pustí do zakreslování nejrůznějších informací.

Nicméně tento žánr je z valné většiny naplněn, řekněme, rodinnějšími hrami – povětšinou menšími krabičkami s víceméně triviálními pravidly a herní délkou do půl hodiny. Ne však Hadriánův val. Úroveň jeho komplexnosti je v tomto segmentu tou nejvyšší, s jakou jsem se doposud setkal a jenom vysvětlování pravidel kouzlí přísedícím spoluhráčům vrásky na čele. A vyděšené výrazy v obličeji.

Ve své podstatě se jedná o worker placement s mnoha druhy pracovníků, kteří se hodí na nejrůznější úkony. A možností, co s nimi můžete v každém ze šesti kol provést, je – a teď se radši posaďte – 22! Tolik druhů akcí musíte svým kamarádům vysvětlit, než se do hraní pustíte. A aby to nebylo příliš jednoduché, jsou tyto akce vzájemně provázané, což je zároveň jedna z největších krás hry.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale nebojte, jakmile opadne prvotní šok z množství možností ikonek na dvou listech, které má každý hráč před sebou, nepotrvá dlouho a budete se cítit jako doma. Už během první hry porozumíte naprosto všem symbolům, zažijete si je a začnete si být jistější v kramflecích. Neznamená to ale, že byste věděli, co vlastně máte a chcete dělat.

Pořád je těch možností tolik, že vám z toho jde hlava kolem. Můžete cvičit kohorty, těžit, stanovit hlídky, sázet hraniční kameny, budovat samotný val, pevnost za jeho zdmi, sýpky, tvořit hotely, dílny a cesty, vybudovat dominanty, zřídit tržiště, pořádat představení v amfiteátru, trénovat gladiátory a posílat je na turnaje, stavět zahrady, chrámy, lázně, soudní dvůr, vysílat diplomaty a průzkumníky.

Všechno má svůj jedinečný účel a posouvá vás to blíž k vítezství, o kterém rozhodnou nashromážděné vítězné body na samotném konci hry. Ty získáváte primárně ze stupnice vlastností, kterými jsou sláva, zbožnost, udatnost a disciplína. Na těchto stupnicích se posunujete kupředu, kdykoliv svým tahem, tedy přiřazením dělníka, vybarvíte čtvereček vybrané akce obsahující symbol dané vlastnosti.

Počkat, my nebudeme budovat, ale kreslit?

To je obecně hlavní princip celé hry. Své pracovníky vysíláte plnit nejrůznější úkoly, čímž vybarvujete jeden čtvereček za druhým, zpravidla v řádku zleva doprava. Některé jsou prázdné, jiné obsahují symbol, který po svém zabarvení ihned aplikujete. A tím je myšleno vybarvení dalšího čtverečku někde jinde na vašem herním plánu, což je ona výše zmíněná provázanost akcí.

Nezřídka se stává, že se po postavení valu zvýší vaše sláva a vznikne vám nová kohorta, přičemž zvýšení slávy vám přinese nového dělníka využitelného například u obchodníků, zatímco nová legie vás obdaří disciplínou, která vám na oplátku poskytne stavitele, s jehož pomocí zase postavíte novou část pevnosti. A ta zase odemkne možnost pokračovat ve stavbě valu a hraničních kamenů. A to vše vyvolala jediná akce. V podstatě se zde bavíme o pověstném mávnutí motýlích křídel...

zdroj: Vlastní foto autora

To, s jakými dělníky vstupujete do každého z šesti kol, určuje právě ono „flip“ z názvu žánru. Otočí se jedna karta, která udává, kolik a jakých dělníků získá každý z hráčů. K tomu si ale každý hráč ještě táhne dvě karty ze svého osobního balíčku a z jedné z nich dostane další dělníky. No a pokud již investoval do hotelnictví a dílen, získá ještě další dělníky. A jak bylo řečeno v předchozím odstavci, i za vykonávání akcí jste často odměnění dalším dělníkem, takže z úvodních sedmi se během jednoho kola může klidně stát dvojnásobek.

Všechno se se vším kombí, neustále máte co dělat, a když už si myslíte, že se blíží konec vašeho snažení, objevíte další akci, která vás obdaří novým dělníkem nebo surovinou potřebnou na stavbu valu a tah se vám zase prodlouží o pár minut.

Přitom zde není žádné pořadí hráčů, všichni hrají najednou, tak dlouho, dokud mají co dělat. Je to jednoznačně rychlejší, než kdyby zde probíhaly nějaké střídavé tahy hráčů, ale pozor, i tak má Hadriánův val jednu velkou slabinu. A tou jsou přemýšliví hráči.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak dlouho trvá válka? Záleží na vojevůdci. Klidně věčnost

Naivně jsem se po první hře, kterou jsem absolvoval sólo, těšil, jak nás z mé osobní zkušenosti čeká partička na půl hodiny. Ale šeredně jsem se spálil. Pro hráče, kteří u strategických her typu euro promýšlejí každý svůj krok do nejmenších detailů, je Hadriánův val noční můra. Respektive pro jejich spoluhráče, kteří hru berou víc na pohodu.

Možností je zkrátka tolik, že přemýšliví hráči potřebují klidně 3x-4x víc času než ostatní, a jedna partie se tak v extrémních případech umí natáhnout i na dvě hodiny. A čekat na takové hráče není zrovna radost. Uznávám, nakonec se jim to vyplatí a porazí můj styl hraní, kdy se snažím dělat to, co mě ve hře nejvíc baví a neřeším, jestli mi to vynese o bod víc nebo míň. Ale na tohle zkrátka pamatujte, až budete koupi hry zvažovat.

Hadriánův val přitom není stoprocentně dopočitatelný. Skladbu dělníků pro každé kolo určuje náhodně tažená karta a to samé platí i pro dostupné zboží pro akci trhu, dostupné tetrisové tvary pro akci průzkumníků (ano, v této hře ještě ke všemu opravdu hrajete tetris) a nakonec i nájezdy Piktů jsou čistě náhodné a vnášejí do hry vzrušení, když se modlíte, aby většina jejich útoku směřovala do vaší levé kohorty, protože právě v ní máte nejvíc jednotek připravených k obraně.

Na druhou stranu zisk dodatečných bodů z osobních úkolů máte pevně ve své režii. Jak už jsem říkal, hráči si na začátku kola vybírají jednu ze dvou karet, která je obdaří dodatečnými dělníky do daného kola. Druhá karta pak slouží jako podmínka zisku dalších bodů a pomáhá vám směrovat vaše úsilí. Dodatečné body můžete získat například za dokončené sekce valu, takže si dáte za cíl pořádně rozjet těžbu, abyste měli dostatek kamení na budování valu.

Ahá, tak já tady nejsem úplně sám

První zmíněná karta, tedy ta, která vám dává dělníky, pak plní ještě jednu funkci ve hře a zajišťuje jedinou interakci mezi hráči. Na kartě je totiž zobrazené zboží a tetrisový dílek, které jsou po celé kolo nabízené vaším sousedům po levici a pravici. Chtějí-li ho využít, musejí vám za to něco dát. Jiná interakce tu ale neexistuje, nemůžete si přímo škodit, právě naopak si popsaným systémem pomáháte.

I proto je Hadriánův val převážně solitérní hrou pro více hráčů a je naprosto jedno, v jakém počtu ho hrajete. V sólové variantě si vedle sebe jednoduše vyložíte náhodné karty z nepoužitých balíčků, které samy o sobě simulují hráče. A funguje to skvěle. Skoro bych řekl, že Hadriánův val je nejlepší sólo, kdy zcela odpadá čekání na pomalejší, přemýšlivější hráče. Navíc už vyšla i bezplatná počeštěná kampaň pro solitérní hraní, která obsahuje sérii náročných výzev doprovozenou malinkatým příběhovým pozadím.

zdroj: Vlastní foto autora

Přiznám se, že jsem od Hadriánova valu nic nečekal. Množství akcí bylo zastrašující a jméno Bobby Hill je v deskoherním světě prakticky neznámé. To už ale neplatí. Hadriánův val patří k největším překvapením letošního roku, stejně jako vás překvapí váha krabice, když ji poprvé vezmete do ruky (dva tučné archy papírů by klidně mohly posloužit jako zbraň proti Piktům).

Je to hra, která vás neustále odměňuje. Ať už v ní uděláte cokoliv, něco za to dostanete, a i když to třeba v konečném důsledku k vítězství nepovede, pocit je to jednoduše slastný – neustálé odměňování za prakticky cokoliv, přičemž samotná odměně vede k další odměně a ta k další a ta k další.

Pokud to s hrami myslíte vážně, máte rádi náročnější strategie s provázanými mechanismy a nevadí vám plácat se pouze na svém písečku, pak byste v tuto chvíli měli klikat na „vložit do košíku“ ve svém oblíbeném obchodě. Hadriánův val zkrátka patří do vaší poličky nehledě na to, jaký máte vztah k jeho žánru.

Ono tu totiž o to kreslení v konečném důsledku vůbec nejde. Místo tužky byste mohli v pohodě používat třeba dřevěné kostičky a jimi posouvat po stupnicích a změnilo by se jenom to, že by to bylo nepohodlné a nepřehledné. Tady má tužka obrovský smysl, i když ne výtvarný, a díky ní se Hadriánův val může chlubit nálepkou jedné z nejlepších flip & write her na trhu.