Kolonie

1–4 hráči | 60–120 minut | Od 14 let | česky, hodně textu

Představte si svět, ve kterém se o lidské rase mluví jen okrajově. Málokdo si ji pamatuje a jediné, co svědčí o její dávné existenci, jsou rozpadající se betonové budovy a spousta naprosto neužitečných předmětů povalujících se v obchodech. Ve světě bez lidí dostávají prostor jiní živočichové, ať už jsou to hlodavci, nebo větší savci.

Ale i mezi zvířátky se najde rivalita a ne každá myška a křeček využívá svět bez dvounohých predátorů k tomu, aby ho udělali lepším. Vy ale ano. Vaše parta nepravděpodobných hrdinů se rozhodne poskytnout útočiště všem hodným stvořením a mimo jiné zjistit, v jakém podivném světě se to vlastně nacházíte.

V krabici hry Kolonie nenajdete tradiční herní plán ani tvarované dílky, ze kterých byste ho postupně skládali. Celý příběh je odvyprávěn na stránkách objemné knihy, která je rozdělená do vlastních scénářů s dvoustranami. Ty poskytují jednak prostředí, ve kterém budete plnit mise, jednak příběh a dodatečná pravidla.

zdroj: Blackfire

Stolní survival, jak se patří

Vaší denní rutinou bude vyrážet ze své kolonie v Kaštanové třídě do vzdálenějších oblastí města, kde budete pátrat po potravě, abyste uživili hladové krky, po zdrojích, abyste si vylepšili kolonii, a samozřejmě po nových tvorech ochotných podpořit vaše snažení.

Čím dál se rozhodnete vydat, tím větší očekávejte výzvu. Hlodavci jsou sice poměrně odolní, ale neustálý nápor nepřejícných zvířat se nedá vydržet věčně. Chce to dobře rozmyslet strategii a mít štěstí na karty a kostky.

Zatímco v Plyšové hlídce se mrská kostkami o sto šest a jejich výsledky řídí celou hru, v Kolonii je střídá herní balíček společný všem postavám. S pomocí karet se pohybujete po herním plánu, přičemž k překročení barevných čar potřebujete ideálně zahrát karty totožné barvy.

Stejně tak často budete karty používat ke splnění testů hledání, pozorování a boje. Jde vám o to, dosáhnout dané hodnoty testu s pomocí hodnot zahraných karet, vlastností postavy, získaných předmětů a výsledku hodu kostkou, který může být kladný, ale i záporný. Složitost testů je ukrytá v tom, že i tyto mají svůj barevný kód definující barvu první karty použité v testu. Další karty mohou být buď stejné barvy, nebo stejné hodnoty.

Život je náhoda

Jste zcela závislí na tom, jaké karty vám zrovna přijdou na ruku a zda z nich budete schopní složit skrze barevnou a bodovou kombinaci slušný základ pro zvládnutí testu. Ale i tak vás bude ohrožovat náhoda v kostkách, které se v souboji používají rovnou dvě – jedna pro vás, druhá proti vám.

Náhoda se zpočátku může jevit jako velmi frustrující a zbytečná, ale jakmile si trochu vylepšíte své postavy a naplno proniknete do herních mechanismů, stane se z ní velmi napínavý prvek a nedílná součást celého zážitku. A zatímco pobíháte po herním plánu a snažíte se zjistit, co se ukrývá za ikonami očí a zda při prohledávání harampádí narazíte na jídlo, šrot, nebo třeba baterie pohánějící lepší zbraně, vaši nepřátelé se pomalu připravují k útoku.

Jak si neustále dobíráte nové karty ze společného balíčku, nevyhnutelně narazíte na karty nepřátel, které se postupně přidávají k potvorám. Zatím vám nic nehrozí, ale jakmile bude mít každý nepřítel jednu kartu, veškerá havěť na plánu se dá do pohybu a do útoku.

zdroj: Vlastní foto autora

Domov, sladký domov

Jde vlastně o systém převzatý z Plyšové hlídky a i tentokrát musím smeknout nad jeho chytrostí. Velké množství nepřátel vás sice vyděsí, ale zase máte spoustu času jejich počty zredukovat dřív, než se vůbec dostanou ke slovu. Naopak ve chvíli, kdy čelíte jedinému nepříteli, není neobvyklé, že se s ním na tahu střídáte a pořádně vám zatápí.

Nepřátelé mají různé schopnosti, které se náhodně aktivují podle hodnoty karty jim přiřazené, což dál ozvláštňuje celý souboj, který je jedním z pilířů hry. Tím dalším je správa kolonie. Na užitečné desce se šesti budíky zaznamenáváte stav populace, které chcete mít obecně hodně, ale úměrně k ní potřebujete mít dostatek potravin, jinak vám poklesne morálka.

S pomocí šrotu postupně šetříte na nové budovy, které pomohou s ochranou kolonie, umožní vám rychleji cestovat po mapě, vylepšovat hrdiny a vybavovat je předměty a jsou zároveň jedním z možných cílů hry. Abyste v kampani uspěli, musíte splnit osobní cíle čtyř postav (nemusíte za ně ale hrát). Naopak neschopnost nakrmit populaci může vést k předčasnému zániku kolonie, pokud se rozhodnete pro tvrdý survival. Jsou zde ale pravidla zabraňující úplnému selhání v kampani.

Kolonie není z her, kde by vám nevadilo prohrát. Do její kampaně můžete vložit spoustu hodin napříč mnoha a mnoha partiemi, kdy se před vámi postupně odhaluje poutavý příběh v zajímavém světě, který při opětovném průchodu bude postrádat kouzlo překvapení.

Nechybí zde ale onen slastný pocit z odemykání nového obsahu. Každá postava má vlastní krabičku, která se postupně plní novými kartami vybavení a schopností. Mise se odemykají postupně, máte často na výběr z mnoha úkolů a je jen na vás, jaký splníte právě teď. I balíček setkání, jehož karty dávají na plán nepřátele a určují pravidla a odměny daného setkání, se postupně rozrůstá.

To vše spolu s příběhem vás nutí se ke hře neustále vracet a objevovat to, co ještě čeká na své odhalení. Graficky hře není co vytknout a figurky jsou jednoduše fantastické. Jsou masivní a díky stínování z výroby se na ně kouká mnohem lépe než na běžný šedý plast.

Zajímavé je i provázání s hrami Mice and Mystics a Tail Feathers, se kterými Kolonie sdílí svět. Pokud vlastníte první jmenovanou deskovku, můžete v Kolonii použít její plastové figurky švábů namísto kartonových. V případě druhé hry nahradíte kartonového Černobrka plastovým Grizzardem. V opačném případě to samozřejmě znamená, že se v samotné Kolonii musíte spokojit jen s kartonovou podobou, ale ničemu to vyloženě nevadí (i když Černobrk by si skutečně zasloužil něco víc).

zdroj: Vlastní foto autora

Tady někdo zapomněl testovat...

Kolonie je krásná dobrodružná hra plná příběhů, RPG prvků, napínavých soubojů, ale také velké míry náhody a bohužel po vás bude vyžadovat mnohem víc než většina ostatních her, abyste si ji naplno užili. Návod totiž patří k nejhorším, s jakými jsem se setkal za dlouhá léta. Hru vám prakticky vůbec nevysvětlí a připravte se na to, že první dvě, tři partie budete nepříjemně tápat a mít desítky otázek, na které v krabici nenajdete odpovědi.

Skutečně jsem v prvních hrách trávil víc času na fórech než samotným hraním a měl jsem co dělat, abych nad Kolonií nezlomil hůl. A nešlo jen o naprosto nepochopitelné množství nevyřčených pravidel, ale i o faktické chyby, kvůli kterým se do hry dostává jiný než zamýšlený materiál. Než se pustíte do hraní, zamiřte na fórum na Zatrolených hrách, kde je seznam známých chyb a jejich oprav.

Začátek Kolonie je zkrátka silně odrazující, demotivující, ale já se nedal, vytrval jsem, vše jsem postupně dohledal na fóru BoardGameGeeku (autor se pořádně zapotil, aby zodpověděl stovky kritických otázek) a „už“ od čtvrté hry jsem se naplno bavil. A protože v době, kdy Kolonie vyšla, zrovna propukl koronavirus, hrál jsem povětšinou sám za dvě postavy a mohu říct, že jako sólo hra je Kolonie prostě skvělá.

Obecně je to skvělá hra, u které jen musíte překousnout nevídaně špatná pravidla a kvůli nim velice obtížný vstup (nyní ulehčený FAQ, takový „luxus“ jsem já neměl). Chápu, pokud nejste ochotní vynaložit toto nadstandardní úsilí. Přijdete však o krásnou hru, která se za ním skrývá.