Krvavý trůn
3–5 hráčů | 20 minut | od 10 let | česky
Kdysi dávno můj drahý kolega Alladjex přitáhl z veletrhu stolních her v Essenu malou krabičku pojmenovanou Oriflamme. Automaticky se mi asociovala se stejně vyslovovanou značkou kosmetiky, a přestože jsem věděl, že se v jejích útrobách nenachází voňavka, ale hra, můj hloupý mozek si okamžitě utvořil zcela mylný názor a rozhodl, že se o ni nemám zajímat.
Uběhlo pár let a Oriflamme si proklestila cestu na český trh jako Krvavý trůn díky Albi. A já si řekl, že když je to tak oceňovaná hra, že na ní asi kruci něco musí být. Stačila jediná svižná partie, a už se mi mozek s hlubokým úklonem omlouval, že mi něco takového do té doby upíral.
zdroj:
Foto: Albi
Jednoduchost sama
Krvavý trůn je malá karetní hra stavějící na humorně vypjatých situacích. Základ by přitom nemohl být jednodušší. Identickou sadu deseti různých karet třímá každý přísedící v ruce, ale než se začne hrát, každý náhodně a skrytě odhodí tři z nich. Najednou už hráči nemají zcela totožné výchozí podmínky, a do hry je tak okamžitě vnesen prvek překvapení a nejistoty.
Následný průběh hry spočívá v postupném přikládání karet z ruky do jedné tvořící se řady vprostřed stolu. Každý vždy vyloží jednu kartu, a to buď na začátek, či konec vznikající řady, načež dojde k vyhodnocení jednotlivých karet. Hráč vlastnící právě vyhodnocovanou kartu v řadě ji může buď odhalit a provést její akci, nebo neodhalit a spořit si na ní vítězné body, které mu poputují do kapsy v některém z budoucích kol, až se rozhodne pro odhalení dané karty.
Řada uprostřed stolu tak bude neustále narůstat, jak do ní budou přibývat další nové karty. A začnou se objevovat silné kombinace, se kterými bude potřeba zatočit. I odhalené karty totiž nadále zůstávají v řadě a aktivují se v každém dalším kole. Lučištnice tudíž pokaždé nemilosrdně zastřelí jednu z krajních karet v řadě, zbrojnoš prošpikuje někoho vedle sebe, imitátorka zkopíruje svého souseda a třeba takový následník vám dá dva vítězné body, pokud je jediným odhaleným následníkem v řadě.
Že ona ji tam má!
Je tu pár karet, které do hry vnášejí ještě další pocit příjemné nejistoty. Na jedné straně je karta spiknutí, která vám po svém odhalení vynese dvojnásobný počet bodů, které jste na ní do té doby naspořili. Takovou kartu chcete jako soutěživý soupeř usmrtit co nejdřív, protože vražda je cestou, jak hráče připravit o všechny naspořené body i samotnou kartu a sám si připsat jeden bodík.
Ale tak jednoduché to nebude, protože ve vzduchu je stále cítit hrozba léčky. Na kartu léčka se také neustále spoří vítězné body, jelikož vám její odhalení prakticky nic nepřinese. Vy chcete, aby vám léčku někdo zabil, protože jedině tehdy si připíšete krásné čtyři body, a co víc, zabijete útočníka!
Díky této kombinaci si nikdy nemůžete být jistí tím, zda se chystáte zneškodnit spiknutí, a připravit tak hráče o tučnou porci bodů, nebo vpadnete do léčky, body mu naopak dáte zadarmo a sami přijdete o svého zabijáka. Vždycky existuje možnost, že si hráč léčku vyřadil z ruky ještě před začátkem hry, ale dokud to nerisknete, tak to prostě nezjistíte.
zdroj:
Foto: Albi
Do šířky? A co takhle do výšky!
Krvavý trůn má ještě jeden velmi zajímavý prvek, který, je-li použitý ve správný okamžik, může nadělat slušnou paseku. V úvodu jsem vám totiž trochu zalhal. Karty nemusíte hrát jen na jeden z konců existující řady, ale můžete jimi i překrývat své dříve zahrané karty. A to klidně několikrát jednu a tu samou.
Překrytá karta přestane pro všechny účely existovat, dokud na ni opět nezasvítí slunce po odstranění karty nad ní. A protože jsou ve hře karty dvou druhů, jedny zůstávají v řadě a neustále se vyhodnocují, zatímco druhé se po vyhodnocení z řady ihned odhodí, můžete si chytrým plánováním připravit řetězec akcí.
Příklad za všechny: Máte štos tří karet a jste na řadě s rozhodnutím, zda horní kartu odhalíte, nebo si na ní budete spořit žetonky. Odhalíte ji a je tam vražda! Okamžitě zabijete libovolnou jinou kartu a připíšete si bod. Vražda je jednorázová (na rozdíl od zmíněné lučištnice a zbrojnoše), takže jde z řady pryč a jste opět na řadě, jelikož musíte rozhodnout o osudu karty, která byla dosud skrytá pod vraždou.
zdroj:
Foto: Albi
Otočíte ji, a protože se jedná o královský výnos, přesunete libovolnou kartu v řadě na novou pozici (třeba svou dříve vyhodnocenou kartu na konec řady, aby se v tomto kole vyhodnotila podruhé!). Výnos jde rovněž pryč a ještě jednou musíte rozhodnout, co s třetí kartou ve sloupci. Otočíte ji, nebo na ní budete spořit body? Toť věčná otázka hry Krvavý trůn…
Překrývání karet je zároveň skvělým způsobem, jak si uchránit například zmíněné spiknutí. Protože než se na něj dostane v rámci řady řada, může se někdo vytasit s vraždou a je po spiknutí. Pokud ho ale máte zakryté, je prakticky neexistující, a nic vám tak nezabrání v jeho následném vyhodnocení po odkrytí karty nad ním.
Slastné škození
Krvavý trůn je ryze kompetitivní hra, kde vám jeden plán za druhým naprosto selhává. Ale vzhledem k tomu, že se tak neustále děje všem hráčům u stolu a leckdy za vzniklé situace vyloženě nemůže jediný člověk, nestane se vám, že byste se naštvali na konkrétního hráče. Všichni škodí všem v tak vyvážené míře, že to přijmete jako naprosto nedílnou a skvělou součást hry.
Jenom díky tomuto nepřetržitému škození jde o tolik zábavný, často až humorný zážitek. Kolikrát se mi stalo, že jsem se sám zasmál nad situací, kdy jsem si svým vlastním zbrojnošem musel zabít svou vlastní kartu, protože efekty se prostě musejí vyhodnocovat, i když působí ve váš neprospěch. A nevadilo mi to. Byla to prostě zajímavá situace, která vznikla interakcemi mezi jednotlivými kartami v řadě. Ani po mnoha partiích hra nepřestala překvapovat.
Kdo by to byl řekl, že pouhých deset typů karet se postará o tak dynamické partie plné úžasu a nechápavých výrazů, k čemu že to právě došlo. Ano, Krvavý trůn je docela o náhodě a bavit se tu vyloženě o nějakých strategiích, které by zaručeně vedly k vítězství, úplně nejde. Ale to je dobře. Je to malá, svižná karetní hra, u níž v rámci jednoho večera nezůstane jen u jedné partie a kde se nebudete zasekávat kvůli hlubokému promýšlení budoucích tahů.
Víc než to, kdo vyhraje, budete s nadšením sledovat, jaká kouzla se odehrávají v řadě karet. Ta je strůjcem až překvapivě velkého množství různých situací, které pobaví všechny hráče okolo – jak ty, kteří na situaci vydělali, tak ty, které nemilosrdně zničila.
Přidejte k tomu velmi povedené ilustrace a máte před sebou jedinečnou hru, která bez problému poslouží jako filler mezi většími hrami, ale zároveň má dost síly na to, stát se hlavním aktérem veselejšího večera. Krvavý trůn je pro mě obrovsky příjemným překvapením a jednou z nejlepších her, které mi letos prošly rukama. A něco mi říká, že bude i jednou z mála, na které si na konci letošního roku při jeho zhodnocení bez zamýšlení vzpomenu.