Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka

2–7 hráčů | 45–60 minut | Od 10 let | česky, minimum textu

Když se řekne Stonemaier Games, kovaný deskoherní geek druhým dechem doplní Scythe. Ale pokud nebyl zalezlý poslední rok v jeskyni, musí třetím výdechem přidat i Wingspan, který se nechal ověnčit nejednou cenou, a v září dokonce českým vydáním pod názvem Na křídlech.

Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka (dále jen Mezi dvěma zámky) se sice nehřeje na takovém výsluní, ale přesto jde o milou hru z produkce stejného studia, která si rozhodně své příznivce najde. Popravdě má v rukávech některé přednosti, které se mezi deskovými hrami neobjevují zas tak často.

Novinka patří do mé velmi oblíbené kategorie her, které nabízejí přes svá relativně jednoduchá pravidla dostatek svobody a k tomu i dostatek strategií, které se s každou hrou nejen mění, ale nabízejí jak nezávazné intuitivní hraní, tak i tvrdou evoluci vašich dovedností, pokud máte chuť a jste skutečně kompetitivní hráč. Minimálně si to myslím, protože já se u téhle hry přikláním spíš k tomu relaxačnímu rodinnému zážitku.

zdroj: tisková zpráva

Mezi dvěma & comp.

Hlavním trademarkem her „Mezi dvěma“ je výstavba, která probíhá vždy mezi dvěma hráči. Během partie mám po své levé ruce jeden zámek a stejně tak druhý zámek po své pravé ruce. V každém tahu přiložím do každého z nich právě jednu místnost a stejnou věc udělají i moji sousedé. Čili každá nemovitost v každém tahu poporoste o dvě místnosti. Má to svůj bonusový háček, ale k tomu až za chvíli.

Místnosti, které se stanou součástí vašich sídel vybíráte z balíčku, který dostanete na začátku kola. Dvě kartičky si odložíte stranou a zbylé pošlete sousedovi po levici. Po přiložení všech místností a vyhodnocení případných efektů si vezmete balíček, který před vámi přistál od vašeho souseda a zase vyberete dvě karty a zase zbytek pošlete vlevo. Kdo se orientuje v terminologii, tak už tuší, že tomuhle systému se říká „draft“.

zdroj: Archiv

Zatímco při výběru je to jen na vás a nikdo vám do toho nesmí kecat, přikládání dílků do zámku je společenská záležitost. Hráči se mohou radit, domlouvat i přemlouvat. Většinou vše probíhá v klidu a svorné pohodě. Zpovzdálí by se mohlo snad i zdát, že jde o kooperativní hru.

Ale chyba lávky. Stavíte sice dohromady se svými dvěma sousedy motivovaní, aby oba zámky byly co nejlepší, jenže potřebujete, aby obě stavby byly stejně nejlepší! Protože na konci hry je vaše skóre takové, jaká je bodová hodnota horšího ze zámků.

A tak už začíná hlodat červíček: „Tenhle zámek vypadá, že je lepší než ten vlevo. Takže tuhle kartu radši nepošlu a dám ji sem, abych si pojistil, že tahle místnost mi dá tady víc bodů...“ Ale přesto povětšinou vládne pozitivní stavební duch, touha vykonat na obou stranách co nejlepší dílo. Kazit si vlastní zámek v zásadě nedává příliš smysl.

zdroj: tisková zpráva

Miliony malých bodů

Ve hře je osm typů místností a každá z nich se boduje trochu jiným způsobem. Zpočátku to vypadá trochu děsivě, protože vedle základních bodů přicházejí na řadu ještě bonusy za položení tří místností stejného druhu plus bonusové speciální místnosti za pětici. Ale ve skutečnosti je vše řešené přes jednoduchý systém ikon, který je až na výjimky vševypovídající. Celá pravidla se v zásadě vejdou na jednu malou přehledovou kartičku.

Zvláště při první partii může zaskočit příklad v pravidlech se skóre kolem padesáti, šedesáti bodů. Přibývají během hry poměrně pomalu a často řešíte dilema, zda umístit obslužnou místnost za dva body, nebo obytnou za jeden. Ale na konci hry se vyloupne, že několik místností či jejich typů se prudce odrazilo ode dna a nabalily na sebe slušnější porci vítězných puntíků.

zdroj: tisková zpráva

Zmíněné bonusy navíc nejsou jen obyčejné koření, ale vcelku podstatná chuťová složka, která může dodat finálnímu výsledku výraznou chuť. Například zmíněné obslužné místnosti poskytují bonusové bodovací karty. Když se některou z nich podaří získat včas, dobře to směřuje oba hráče, kudy vést ruce zedníků a architektů při výběru kartiček během draftu.

Sklepy jsou pak takovou třešínkou na dortu, protože jejich trojice dává na výběr využít jakýkoliv bonus jiného typu místnosti. Šikovným kombinováním lze dokonce dosáhnout řetězení efektů. Nejde sice o žádné kombinační orgie, ale nese to s sebou příjemné doplnění a pocit, že je při umisťování nad čím přemýšlet a vybírat z několika variant.

Pomalu, rychle, pomalu, rychle

Hra je taktována na dvě kola a každé kolo složeno ze čtyř tahů. V každém tahu se vybere a vyloží dvojice místností, pak už se jen spočítají body a je konec. Opravdu rychlovka. Zajímavé je tempo, které je právě charakteristické pro draftovací hry. První výběr z devíti místností je poměrně náročný. Tolik kombinací a možností! Navíc stavba do dvou zámků paralelně! Naštěstí drobným a šikovným vodítkem jsou body na trůnním sále – počáteční větší místnosti –  za dva konkrétní typy sousedících místností. Bez nich by byl první výběr opravdovým mučením.

Když se ale přenesete přes první tah, zjistíte, že tempo se zrychluje, výběr už je v druhém tahu ze sedmi karet selankou a první kolo uteče dřív, než se nadějete. Všechno se zas trochu zpomalí v kole druhém s novou sadou devíti místností, ale to už jsou všichni dost ostřílení a mají poměrně dobrou představu, kam se jejich zámek ubírá. Jestli k vítězným výšinám, nebo do pekla loserů.

Ale ba ne. Kolo je polovina hry a to je dost na to, vykřesat i z průměrného zámku nadprůměrné skóre. Jeho výpočet je mimochodem sám o sobě drobnou minihrou, k níž spíš než přiložený bloček doporučuji použít kalkulačku. Procházet místnost po místnosti a každou příslušně ocenit.

zdroj: tisková zpráva

V sedmi lidech? Naprosto v klidu!

Hra Mezi dvěma zámky má jednu obrovskou přednost: Je až pro sedm hráčů. Tedy, her pro takový počet je víc. Ale ruku v ruce s tím jde i druhá výhoda plynoucí ze systému draftu a tou je fakt, že všichni hrají víceméně současně. Každý si sám vybírá kartičky, což většinou trvá všem přibližně stejně dlouho a stejně tak umisťování, které si hráči řeší po dvojicích. Když se dohodnete s hráčem na jedné straně, většinou už na vás čeká soused na straně druhé, abyste dořešili společný architektonický klenot.

Přestože je hra v základu hodně blízká Sedmi divům světa, vládne v ní poměrně zajímavý pospolitý až téměř kooperativní duch, což v kompetitivních hrách rozhodně nebývá časté. Spíš bych řekl, že jde o naprosto výjimečnou záležitost. Na druhou stranu, pokud hru neberete extrémně vážně, asi nebudete věnovat mnoho pozornosti jiným zámkům než těm dvěma vašim.

Druhá drobná potíž je v tom, že pokud byste chtěli hrát optimálně a jet na vítězství, dávalo by smysl průběžně počítat hodnotu obou zámků a balancovat jejich skóre tak, aby jeden neměl výrazně menší bodovou hodnotu než druhý. Jenže to dělat nebudete, pokud nemáte v hlavě kalkulačku a nechcete, aby hra trvala dvakrát tak dlouho, přičemž polovinu doby by všichni u stolu sčítali pět plus dva plus tři plus dva...

zdroj: tisková zpráva

Hru jsem ve dvou hráčích nezkoušel a popravdě to ani neplánuji. Samotný základní princip je podle mě stavěný pro tři až sedm hráčů a ohýbání na hru v páru mi úplně nedává smysl. Ale jinak vše funguje na výbornou v jakémkoliv složení od tří do sedmi protivníků. Navíc bez ohledu na počet hráčů u stolu je herní doba vždy víceméně stejná a v případě zámků sympaticky krátká. Bez problémů do hodinky.

A na úplný závěr je tu ještě jeden drobný, leč neopominutelný pamlsek. V krabici najdete dva parádní zakázkové pořadače. Do nich hru sbalíte tak, že současně tím děláte přípravu na další hru. Až příště zasednete k další příjemné partii, jen vyndáte zásobníky na stůl a jste rovnou připraveni se vrhnout do víru stavebních orgií.