Muzeum podezřelých

2–4 hráči | 20–25 minut | od 8 let | česky

Roztomilá zvířátka chodí ráda do muzea, což je dozajista chvályhodné. Ale není vše tak růžové, jak se zdá, jelikož je mezi nimi nějaký šejdíř, který si vyhlédl vzácný exponát a sprostě ho čmajznul. Pořád je ovšem šance pachatele dopadnout! Kdo to vyřeší? Samozřejmě detektivové na slovo vzatí – tedy vy, hráči, kteří zápasí o to, kdo správně určí zloděje.

Taková je hlavní premisa nové rodinné hry od vydavatelství Blackfire a designéra Phila Walker-Hardinga, který už má na kontě řadu přístupnějších, lehce naučitelných, ale chytrých her jako například Sushi Go! nebo Cacao. A Muzeum podezřelých v trendu pokračuje.

zdroj: Vlastní foto autora

Krabička plná roztodivných zlodějů

Muzeum podezřelých využívá svou menší krabici, vhodnou klidně i na cesty, na maximum. Najdete zde bločky k odškrtávání nevinných, k tomu určené tužky, karty nalezených stop, jednotlivé portréty podezřelých na tvrdém kartonu a hromadu žetonů představujících body určené k ohodnocování stop a určování pachatelů.

Co se týče grafického zpracování, někteří z vás si možná povzdechnou, že vidí další „zvířátkovou“ hru, kterých je v poslední době na trhu mraky. Ve skutečnosti si myslím, že je to sázka na jistotu, protože pro téma detektivního vyšetřování pro celou rodinu není zrovna dvakrát vhodné mít například bandu elfů, robotů nebo nudných lidí. Vizuální stránka nenadchne ani neurazí, ale je zároveň jasná a krásně funkční, což je důležité, protože prohlížení karet podezřelých je jedna z hlavních mechanik hry.

Tahle deduktivní hra je svými pravidly velmi přístupná a zvládnou ji pochopit i sváteční hráči, kteří se dostali maximálně ke Carcassonne. Mladší nebo vznětlivé může poněkud rozladit přítomnost možného blafování nebo docela často se vyskytující náhody. Ale díky tomu, že jedna partie trvá něco okolo 20 minut, není problém si dát několik vyšetřování za sebou.

Znovuhratelnosti se nemusíte bát, protože stop i podezřelých je v krabici více, než je jich potřeba ke hře. Možných kombinací je opravdu hromada a je nemožné si je zapamatovat. A listů v zapisovacích bločcích je také dostatek.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak prosté, milá želvo

Celá partie je rozdělená na šest kol, kde si před sebe vyložíte náhodně 16 podezřelých do mřížky 4×4 a vedle nich též náhodně a lícem dolů osm stop, které vám pomohou určit zloducha či zloduchy. Kromě portrétů podezřelých máte k dispozici i jednu speciální kartu, která představuje východ z muzea a zlodějův útěk.

Každé kolo se skládá ze tří fází – prozkoumat jednu ze stop v muzeu, zakrýt stopu žetonem, tipnout si, kdo ukradl artefakt. Při tajném odhalení indicie si vyznačíte ve svém bločku, která z 16 zvířátek nemohou být pachatelé.

Stopa totiž může odhalit například, že pachatel není lišák, nenosí brýle, neprohlíží si zrovna dinosaury nebo nemá na hlavě tuhle divnou čepici. Malým nabourání atmosféry jsou nápovědy, které vám řeknou, že zvířátka v první řadě mřížky nejsou pachatelé.

zdroj: Vlastní foto autora

Po pečlivém zkontrolování pachatelů a zápisu do bločku vrátíte stopu na původní místo tak, aby ji ostatní neviděli, a ohodnotíte jedním z žetonků s čísly jedna až šest. Pokud chce jeden z dalších hráčů tuto indicii vidět, musí obětovat jeden ze svých žetonků, který je roven číslu na původním žetonu nebo ho převyšuje. Může se klidně stát, že stopa vyškrtne z podezřelých zvířat pouze jedno, a vy tak máte šanci nalákat ostatní hráče na bezcennou stopu tím, že jí dáte vysoké ohodnocení.

Nakonec vyberete jedno ze zvířátek na stole a dáte na něj další svůj žeton, jen s tím rozdílem, že tentokrát ho položíte lícem dolů a skryjete jeho hodnotu před zraky ostatních. Je to další nástroj na klamání vašich soupeřů, kdy můžete označit lišáka Felixe, o kterém víte, že je nevinný, ale dáte k němu žeton s nízkým číslem.

Žetony také fungují jako vítězné body, pokud je dané zvířátko opravdu pachatel. Nemusíte se však omezovat jen na potenciální zvířecí pachatele, můžete žeton umístit i na vchod a dát ostatním najevo, že si myslíte, že pachatel unikl.

A máme vás!

Po šesti kolech hra končí. Postupně se odhalí všechny stopy a současně se zakrývají nebo vyřazují nevinná zvířátka. Po odhalení všech nápověd zůstávají odhalené karty usvědčených pachatelů, kteří půjdou do chládku. Pak se jen sečtou hodnoty na žetonech, které na nich spočívají.

Může se stát, že dopaden byl jen jeden či více zloduchů, ale také mohli všichni pláchnout. V takovém případě se sčítají i žetony na kartě vstupu do muzea. A samozřejmě vyhrává ten hráč, který získal nejvíc bodů.

Pravidla jsou opravdu přímočará a nedávají prostor k žádné dvojaké interpretaci, i když varuju, že pro některé spoluhráče s horším viděním můžou být problematické miniaturní obrázky v bločcích.

Ve dvou hráčích hra svižně ubíhá, ale horší je to v plném počtu, tedy ve čtveřici, kdy mohou vznikat zdlouhavé čekací doby na tah. Na druhou stranu se vytváří větší prostor k blafování a matení.

zdroj: Vlastní foto autora

Taktikou některých spoluhráčů může být i (ne)debatování. Některé partie budou velmi tiché, aby nikdo nic nevyzradil ze svých dedukcí, někdy se naopak debata může rychle rozproudit, když k hernímu blafování připojíte i to slovní.

Aby bylo jasno, trochu našroubovaná kompetitivnost na téma vyšetřování rozbíjí jakoukoliv holmesovskou či poirotovskou atmosféru. Pokud tedy mezi detektivy nevznikla nějaká sázka, o které nám krabice nic neříká. Spíš než hledání stop a spojování různých okolností v myšlenkovém paláci Muzeum podezřelých připomíná Hledání min pro víc hráčů, kde se snažíte, aby soupeři udělali co nejvíc chyb a vy nejlépe žádnou.

zdroj: Vlastní foto autora

A nyní již máte dostatek indicií

I přes některé výtky můžu Muzeum podezřelých s klidným srdcem doporučit, pokud hledáte rychlou, ale zajímavou hru. A to ať už cílíte na celou rodinu, nebo na nezkušené hráče. Díky jednoduchým a přímočarým pravidlům, která se dají shrnout do deseti minut, se můžete stát zachráncem nudných rodinných oslav a sešlostí. Navíc díky relativně dobré skladnosti si můžete Muzeum podezřelých zabalit do batohu a být vždy připravení.