Narcos

2-5 hráčů | 100 minut | Od 18 let | česky, minimum textu

Narcos je podle Patrika jeden z nejlepších seriálů vůbec, proto byla jeho očekávání ohledně deskovky nemalá. Hry se skrytým pohybem zároveň patří k jeho oblíbeným, takže Narcos se předem zdálo jako ideální kombinace žánru a tématu.

Zato Alladjex se do deskovky Narcos ponořil zcela nepolíben seriálovou předlohou a hry se skrytým pohybem nemá zrovna v lásce. Byla tím pádem deskovka rovnou odsouzena k záhubě? Nebo nemohlo být jeho překvapení větší? To se dozvíte na následujících řádcích.

zdroj: tisková zpráva

Patrik

Studio CMON je sice známé velmi úspěšnými kickstarterovými kampaněmi a překrásnými figurkami, ale čas od času dostane na trh hru bez vybírání financí. Děje se to například s licencemi – deskovkami Kmotr a Narcos, tedy hrami, do kterých toho s pomocí stretch goalů už moc nepřidáte.

To ale neznamená, že by šlo o odfláknuté hry. Krabice s Narcos sice není nabouchaná k prasknutí, ale zase při jejím pořizování nezapláče vaše peněženka. Navíc ani zde nechybí detailní figurky mnoha postav ze seriálu.

Je tu samozřejmě sám Pablo Escobar, jeho věrní ochránci, ale i agenti z amerického protidrogového DEA, hlavy kartelu Cali, předáci „sdružení” Los Pepes a kolumbijská policie. Alladjex vám vysvětlí, jakou mají ve hře roli.

Alladjex

Hlavní premisa hry kopíruje historické události a tím je především fakt, že patrón Pablo Escobar byl chycen, ale napoprvé se mu podařilo uprchnout. Až napodruhé se podařilo drogového krále zlikvidovat. Čtyři opoziční frakce se snaží vypátrat místo jeho úkrytu. Nicméně vítězí, až když se jim podaří patróna dopadnout podruhé.

Naopak Escobar rozšiřuje svůj vliv v zemi zakládáním nových laboratoří, pašováním kokainu, prostřednictvím svých vrahů sicarios a plněním karet úkolů. Pokud hráč v roli drogového barona splní tři z nich nebo dosáhne v zemi takové slávy, že může aspirovat na prezidenta Kolumbie, vítězí on.

Patrik by vám teď možná mohl zase říct, jaký má vlastně Narcos rytmus a jak se hrají jednotlivá kola, protože i v tom je velká změna oproti jiným mně známým hrám se skrytým pohybem.

Patrik

Je to tak. Čtyři frakce po celou hru plně kooperují a společně buď vyhrají, nebo prohrají. Hra jim ale nediktuje pořadí jejich tahů. V rámci jednoho kola přijde každá z frakcí na řadu jen jednou, přičemž tahy frakcí se střídají s tahy Pabla Escobara, který tím pádem hraje čtyřikrát.

Důležité je, že všechny čtyři frakce jsou ve hře přítomné nehledě na počet hráčů. V plném počtu pěti hráčů hraje jeden za Escobara a každý další za jednu z frakcí. Ovládá tedy všehovšudy dvě figurky, se kterými běhá po plánu, plní akce a využívá speciální schopnosti frakce. V menším počtu hrají hráči za více frakcí najednou. 

A právě tady dochází na lámaní chleba. Názory na nejlepší počet hráčů se obecně různí, a je to i případ nás dvou. Po mých očekáváních byla první hra ve větším počtu hráčů vyloženým zklamáním. Hrál jsem za jednu frakci, což znamenalo, že jsem se z osmi tahů formujících celé kolo dostal ke slovu jen jednou, což zároveň spočívalo v pouhém přesunu dvou figurek, postavení zátaras a zničení laboratoře. Zážitek prakticky nulový.

zdroj: tisková zpráva

Pak jsme ale zkusili hru ve dvou a to byla zcela jiná písnička. Mít pod sebou čtyři frakce nebylo nijak zahlcující, právě naopak. S Pablem jsme se neustále střídali na tahu a já tak byl pořád zapojený do hry.

I se mi mnohem víc dařilo ubírat prostor tomu obtloustlému padouchovi, který mi nakonec sice pláchnul a stal se El Presidentem, ale přesto to ve mě zanechalo silný zážitek. Téma zafungovalo a já měl opravdu pocit zoufalého honu na nepolapitelného narkobarona.

Tehdy jsem si partii opravdu užil, tak jsem si hru představoval. V jiném počtu hráčů můj zážitek utrpěl dlouhými prostoji mezi tahy. To tedy platí jen pro frakce, jelikož Pablo je do hry zapojen neustále. Baví se ve všech počtech hráčů, protože jeho tahy jsou velice komplexní a tlak je na něj vyvíjen prakticky nepřetržitě. Ale já vím, že ty se mnou v téhle otázce moc nesouhlasíš, takže mi vysvětli, jak to, že se u Narcos bavíš v plném počtu.

Alladjex

Já bych neřekl, že s tebou nesouhlasím. Podle mě jsou tvoje argumenty naprosto relevantní. Ale liší se asi spíš náš přístup ke hře. Ve svojí první partii jsem stál na straně frakcí. Vzhledem k tomu, že jsem od hry nic nečekal a hrál ji možná trochu z povinnosti, ani jsem pořádně neposlouchal pravidla. 

Na konci jsem zjistil, že jsem zcela pohlcený atmosférou u stolu, kdy jsme se chovali jako skupina čtyř vyšetřovatelů, kteří se snaží rozlousknout zapeklitý případ. Upřímně vůbec netuším, za kterou z frakcí jsem hrál a popravdě mi to bylo jedno. Prostě se střídali tahy Escobara a tahy jeho protivníků. Dvě figurky jednoho hráče byly jen prostředky, jak dosáhnout vítězství.

zdroj: tisková zpráva

Za sebe – oproti jiným hrám tohoto typu – musím jednoznačně vyzdvihnout možnosti antagonisty. Jeden z důvodů, proč mě tenhle typ zábavy moc nepřitahuje, je fakt, že pán jeskyně, Drákula, fantom a další mají často jen limitované možnosti ve svém tahu a spíš než že by hráli, vytváří zábavu pro ostatní hráče. Zde je to otočené naruby a možnosti, které se před patrónem každé kolo otvírají, mohou být v první hře až zahlcující.

Ale co kdybychom na chvilku odbočili od herních mechanismů. Už jsi se zmínil, že tohle není úplně typická produkce, na kterou jsme od CMON zvyklí. Dokonce jsem už zaslechl výtku, že hra není moc pěkná. Kmotr, který jde v podobné linii her od tohoto vydavatele, mi také svojí stylizací úplně nesedl. Ale paradoxně u Narcos mi vše sedí perfektně a hra se mi líbí. Navíc mi komponenty i herní plány přijdou přehledné, i když musím koukat na vzdálenou stranu stolu. Hra není na zabraný prostor zrovna upejpavá. Co si o zpracování myslíš ty?

Patrik

Už nějakou dobu nejsem ve fázi, kdy bych dal na figurky. Je to asi proto, že nenajdu čas na barvení byť jen jediné z nich. Proto se mi začíná líbit styl FFG s kartonovými podstavci, na kterých máš postavu vyvedenou v krásném artu. Moc rád bych totiž měl na stole plně vykresleného Pabla Escobara, Steva Murphyho a Javiera Peñu, ale dokud si figurky nenabarvíte, tak jen stěží rozeznáte jednoho sicaria od druhého.

zdroj: tisková zpráva

Ne že by jim chyběly detaily, ale holt lidé v košilích a šortkách třímající kvér se od sebe tolik lišit nemohou. Graficky mi celá hra přijde docela chudá, ale naštěstí to nahrává její přehlednosti, což je důležité zejména na mapě.

Rozhodně bych v případě Narcos nevyzdvihoval produkční stránku, zároveň ale na její konto nemůžu ani kydat hnůj. Alespoň že je zde více méně funkční insert, takže se vám komponenty neválí v pytlíčkách na dně krabice.

Měl bych na tebe ještě dotaz k tématu hry. Ty jsi k Narcos přišel zcela neznalý předlohy a až deskovka tě přinutila se na seriál podívat. Co to způsobilo? Protože i když ze hry atmosféra sálá, příběh tam prakticky není a ne všechno odpovídá předloze. Sicarios jen běhají od plantáže k letadlu s kokainem, vůbec neútočí, jen se sami ocitají pod palbou frakcí. Frakce kooperují víc, než by bylo zdrávo, vůbec se neřeší rozpory mezi nimi…

zdroj: tisková zpráva

Alladjex

O seriálu jsem samozřejmě slyšel všude možně. Ale drogovou tématiku obecně nemám rád pro tu zoufalou bezmoc, která ze všeho čiší i ve chvílích pomíjivých vítězství „těch dobrých”. Možná mi vlastně vyhovuje, že desková verze je víc o pátrání a skrývání se než té bezútěšnosti boje s obchodem s drogami. 

Obecně v deskových hrách preferuji spíš silně stylizované adaptace filmů a počítačových her. Víc než věrnost předloze preferuji funkční herní systém. Přesto mi přijde, že Narcos se povedlo nejen to, ale i zachytit část atmosféry, na niž při sledování v televizi narazíš.

Pokud bych měl ještě něco vyzdvihnout závěrem, je mi sympatické, že hra má poměrně jednoduchá pravidla, ale přesto je zpracování systému skryté role propracované a při hraní máš spoustu možností, jak lovit nebo lovcům unikat. Kombinace jednoduchých akcí dává dohromady neuvěřitelnou paletu možností. 

Navíc hra je napínavá až do samotného konce a rozhodně jsem neměl ani za jednu stranu pocit, že už bych měl vítězství v kapse. Musel jsem se snažit až do úplného finále. CMON mě znovu přesvědčili, že jejich hry stojí za pozornost, a přestože omezují riziko tím, že sahají po jistotě silné licence, jsou schopni ji obalit opravdu nadprůměrně kvalitním herním zážitkem.

zdroj: tisková zpráva

Patrik

S tím napětím trvajícím až do poslední vteřiny celé partie naprosto souhlasím. Konec ke všemu často přichází nečekaně, když Pablo splní poslední úkol nebo se se štěstím povede trefit jednu z jeho možných pozic úkrytu.

K Narcos jsme oba přistupovali z úplně opačné strany, jak ve smyslu žánru hry, tak i její značky. A ve výsledku jsme si v ní oba něco našli. Za mě je to výborná hra pro páry s velkou přidanou hodnotou v případě, že jste společně sledovali seriál. Ty sis v Narcos zjevně našel další „detektivku”, které dáš přednost ve větším počtu hráčů. Ze setkání s deskovkovou adaptací tak oba odcházíme (možná až překvapivě) nadšení.