Panství hrůzy: Svatyně soumraku

1–5 hráčů | 120+ minut | Od 14 let | česky

Jestli byly roky 2018 a 2019 něčím výrazné, pak rozhodně bohatýrským příchodem kompletně lokalizovaných příběhových atmosférických her. Ne že by jsme se s nimi nesetkali už dřív a rozhodně by bylo ostudné zapomenout na obětavost české komunity, která už dříve nezištně přeložila nejeden textově opulentní titul.

Ale to, že hry jako Pán prstenů: Putování po Středozemi, This War of Mine, Gloomhaven, Nemesis a další pronikly přímo do mainstreamu, má obrovský dopad na rozvoj deskových her u nás. Zejména pak díky přilákání úplně nových fanoušků, kterým čistě abstraktní hraní bez tématu či silného příběhu nic moc neříká.

zdroj: Vlastní foto autora

Na balíku příběhů, fikce a povídek z pera H. P. Lovecrafta je založené neuvěřitelné množství titulů. Největším propagátorem, nebo spíš prospektorem zmíněné hororové fantazie je firma FFG, která má sama neuvěřitelnou řádku titulů spadající pod značku Arkham Files.

My si díky přičinění Blackfiru můžeme na svých stolech užívat městskou akci v Arkham Horror, celosvětovou honbu za posluhy ultimátního zla v Eldritch Horror a potom Panství hrůzy. Recenzi ze základu hororové deskové hry sepsal už před víc než rokem Patrik. Já se mrknu na rozšíření nazvané Svatyně soumraku.

Upozornění: V celém textu se budu snažit zcela vyvarovat jakýchkoliv spoilerů z děje hry a omezit se na čistě obecné informace.

Temní templáři

Panství hrůzy je desková hra, k jejímuž provozu potřebujete aplikaci na tabletu, notebooku nebo telefonu. Bez ní to prostě nejde, protože je v ní obsažená podstatná část celé zábavy. Scénáře podobné videohře, textové adventuře, tvoří jádro samotné hratelnosti a Svatyně soumraku (angl. Sanctum of Twilight) obsahuje dva.

Stejně jako základní hra se děj rozšíření odehrává v jediné obrovské rezidenci a v jedné z částí Arkhamu. Expanze se točí kolem činnosti lóže Stříbrného soumraku, činnosti veskrze nekalé. Lóže je honosný název pro bohaté psychopaty, kteří jsou v podstatě kultem vzývajícím příchod prastarých.

zdroj: Vlastní foto autora

Obsah krabice může leckoho zaskočit. Dostanete pět dílů herního plánu, dva nové vyšetřovatele, novou porci žetonů, nějaké ty karty s předměty, kouzly, efekty šílenství atd. Rozhodně bych neměl zapomenout na novou potvoru, kterou je přízrak. Nebezpečný protivník, z jehož příchodu na scénu nebudete mít radost.

Noví vyšetřovatelé v podobě Churchillovy podobného obtloustlého žoviálního pána s doutníkem a Číňanky v kun-fu úboru jsou rozhodně zajímavým doplněním týmu ze základní hry. Nemá smysl hodnotit jejich kvality, protože ty se mění podle vašeho stylu hry, počtu hráčů i výběru vyšetřovatelů ostatních spoluhráčů. Rozhodně lze ale říct, že schopnost získávat stopy, kterou vládne Lily Chen, a přetáčení stopiček na úspěchy, což dokáže Charlie Kane, není něco, nad čím jen tak mávnete při volbě vyšetřovatelů rukou.

Atmosféra, která by se dala krájet

Součástí zážitku z hraní Panství hrůzy je najít si vlastní přístup k tomu, jak se úskalími scénáře vaše skupina proplete. Proto se zdržím hodnocení a popisu některý detailů. Odpustím si i svůj názor na to, jak si myslím, že lze dospět k vítězství. I když mám o tom docela jasnou představu, současně se domnívám, že úplně jiná skupina může zvolit kompletně odlišnou strategii.

Podstatnou částí zážitku jsou totiž příběhové texty a je jen na vás, jestli si jejich čtení užíváte, jak přistupujete k poskytnutým informacím, jestli se do rolí vžíváte, nebo naopak využíváte triky a glitche pravidel. Nic není špatně a Panství hrůzy vám tak dává prostor užít si hru po svém.

Základní hru nemám celou odehranou a dokonce jsme žádný scénář nezvládli dokončit úspěšně. Navíc už je to nějaká doba, co jsme se do hlubin temnoty vrhali. Přestože vím, že nás hra hodně překvapila a bavila, nevybavuji si, jak to bylo s kvalitou textů a vykreslení prostředí a příběhu.

zdroj: Vlastní foto autora

Rozšíření je ale jiná historka. Do té jsme se ponořili v sérii několika víkendů, kdy jsme se pokoušeli porazit oba scénáře. V obou případech jsme uspěli a odnesli si famózní pocit ze společného čtení textů příběhových, bojových i těch popisujících drobné náhodné události.

Právě příběh, ale současně i chvějivě příjemná a hutná atmosféra společně se zajímavými a dospělejšími texty jsou tím, co zařadilo Panství hrůzy do mého panteonu oblíbených příběhových deskovek. Scénáře vzbuzují velmi osobní pocit. Skrze zaměření na velmi omezenou část města, díky čemuž je snadné pomocí mapových dílů i doprovodného textu vybudit představivost hráčů a vykreslit jim před očima jednotlivá místa a scény.

Ale také prostřednictvím nehráčských postav, za které hra mluví, reaguje a pohybuje s nimi. Někdo by mohl hudrovat, že postavy nemají nekonečně košaté stromy a zásoby odpovědí, ale pro deskovku je to více než dostatečné. Navíc každé NPC má svůj vlastní charakter i reakce, kterých se od nich můžete dočkat.

zdroj: Vlastní foto autora

Možnosti všude, kam se podíváš

Předností samotné aplikace je variabilita, s níž se setkáte při opětovném hraní scénáře. Do toho se pouštíte zejména v případě, že se vám ho nepovedlo zdárně dokončit. Třeba proto, že se polovina týmu zcvokla a druhá zemřela. Někdy se změní rozložení místností či mapových dílů, jindy se setkáte s úplně jinými neherními postavami, které mají pro vás nejen jiné informace, ale také jiné předměty a prostředky k dokončení hry.

V kombinaci s jinou volbou vyšetřovatelů tak máte pocit, že jste trochu vylevelovali, protože rámcově víte, o co jde, ale konkrétní postup hrou se často změní. Tahle variabilita rozhodně přispívá nejen k pocitu, že jste neutratili peníze jen za čistě jednorázový zážitek, ale také drží hladinu napětí a nejistoty při každém průchodu scénářem dostatečně vysoko. Pokaždé je nutné se snažit.

Rozšíření přináší mechanismus překrývání, který je skvělým způsobem využit v jednom ze scénářů. Děj sice není na Nobelovu cenu za literaturu, ale rozhodně je poutavý natolik, že jsme poctivě četli všechny texty a při dalších průchodech si s chutí doplňovali chybějící střípky informací.

zdroj: Vlastní foto autora

Ne všechny mechanismy jsou dokonalé a sem tam bych nějakou výtku našel. Ale ani jim se nepodařilo přebít mé nadšení ze skvělého zážitku, který hra mě a mým spoluhráčům poskytla. Pro potřeby hodnocení jsem si navíc v aplikaci jeden ze scénářů proklikal bez ohledu na omezení počtem akcí a prošel si, co největší množství možností a voleb. Mile mě potěšilo, na kolik dalších věcí jsme ještě nenarazili či je v časovém presu museli minout.

Obtížnost scénářů se velmi obtížně hodnotí i kvůli tomu, že občas prostě potřebujete trochu toho štěstíčka. Každopádně jsou stejně jako v základní hře náročné časově a počítejte, že s jedním průchodem můžete strávit klidně čtyři, možná i více hodin.

Rozehraný scénář lze sice v aplikaci uložit, ale je třeba si poznamenat, případně nafotit, co měl který vyšetřovatel za předměty, stavy atd. Rozhodně nejde hru před dohráním snadno použít pro hraní jiné partie s jinou skupinou, jako je to zařízeno například ve hře Pán prstenů: Putování po Středozemi.

Pokud jste materiálně založení hráči, zejména ti, co nemají rádi hry s aplikacemi, budete zklamání, že nedostanete kilogramy herních komponent. Ale pokud pasete po kvalitním herním zážitku plném tučné atmosféry, kterou navíc sdílíte s ostatními díky tomu, že je hra kooperativní, s rozšířením Svatyně soumraku pro Panství hrůzy nesáhnete vedle. Spíš naopak po jeho dohrání budete toužit, aby se Blackfire pustil do překladu i nějaké větší expanze, kterých už je pro Mansion of Madness několik.