Podfukáři
2–5 hráčů | 20 minut | od 8 let | česky, bez textu
To bylo teda něco! Kdo by to byl čekal, že náš plán na vykradení muzea Louvre půjde jako po másle. Že za jedinou noc třímáme v rukách desítky historických děl, na která se miliony zvědavců chodily jen koukat. Ale dali jsme to a máme vyhráno. Nebo snad ne?
Kdepak! Podfukáři vás tak snadno zbohatnout nenechají. Parta to sice byla skvělá, každý zvládl svůj díl práce na jedničku, ale nejste zrovna lety stmelená rodina. Jste zloději a ti mají v popisu práce krást. Když bylo tak snadné udělat muzeum, jak obtížné může být okrást své komplice?
Přesně tak, v Podfukářích na žádnou vloupačku nedojde. Ta už proběhla a nyní je načase rozdělit si kořist. Ne však rovným dílem, neboť si každý chce ukousnout co největší sousto. A tak začíná svižná přebíjená a přetahovaná o ta nejcennější umělecká díla.
zdroj:
Vlastní foto autora
I dělení lupu má svá pravidla
Na dva až pět hráčů čekají čtyři nervydrásající kola, během nichž budete vynášet jednu kartu za druhou a odnášet si drahocenný lup. Pravidla této malé karetní hry od slovutného autora Reinera Knizii jsou pak vskutku triviální.
Vprostřed stolu leží hromádka žetonků s čísly od nuly do pěti, z nichž se trojka třikrát opakuje a pětku najdeme i na jediném žetonu s obrázkem – podobiznou šéfové. Balíček se pak skládá z karet se stejnými čísly a karet se třemi různými efekty.
Jakmile se dostanete na tah, zahrajete jednu z pěti karet z ruky, vyhodnotíte její efekt, doberete novou kartu a hraje další hráč. S pomocí číselné karty získáte žeton ze středu stolu o odpovídající hodnotě, karta šéfové vám dá žeton šéfové, karta chamtivého zloděje vám umožní vzít si libovolný žeton a karta hlídacího psa z vás udělá majitele dřevěné figurky hafana.
zdroj:
Vlastní foto autora
Po přečtení pravidel jsem si myslel, že Podfukáři by nemohli být větší nuda. Vždyť co může být zábavného na zahrání jedné karty a sebrání odpovídajícího žetonku? No, překvapivě dost věcí.
Jakmile totiž někdo získá jedinou čtyřku z banku, další zahrání karty s tímto číslem zajistí, že čtyřka změní majitele. Hráči se tedy rychle začínají přetahovat o dostupný lup a čas kvapí. Jakmile je ze stolu sebrán poslední žeton, tedy hráči hrají karty související s žetony, které ještě nikdo nezískal, je kolo u konce a jen to, co máte zrovna nakradeno, vám zůstane do konce hry.
Jak ale zabránit tomu, aby vám soupeři vzali ty nejhodnotnější kousky? Moudří již tuší, že hlídací pes tu není jen tak pro parádu. Jakmile jste cílem zamýšlené krádeže, můžete se rozhodnout, zda zloději dáte to, co chce, v případě výše žetonek s hodnotou čtyři, nebo zda mu místo toho dáte psa. Čtyřka vám tak zůstane, ale zase bude těžší něco ukrást novému majiteli psa a vy jste nadále bez vrčícího parťáka.
A pak je tu ještě ta šéfová, s níž to také není lehké. Její pětibodová hodnota je vedle standardní pětky velmi lákavá, jenže ona je pěkně vybíravá a nejde jen tak s někým. Jakmile jsou žetony dobrané a kolo skončí, šéfová u vás se svými pěti body zůstane pouze za předpokladu, že se vám podařilo udržet i další žetonek s číslem pět nebo čtyři.
zdroj:
Vlastní foto autora
Největší lup + žádné alibi = pobyt v chládku
Už jen těchto pár pravidel stačí k tomu, aby jedna partie Podfukářů byla pořádná mela. Všichni chtějí nejvyšší čísla, všichni chtějí čtyřku nebo pětku ke své šéfové, všichni chtějí chránit svůj majetek psem. Ale protože jenom trojka je k dispozici ve více kusech, nikdo nemůže mít všechno.
Co s těmi nižšími čísly, ptáte se? Proč by si někdo bral dvojku, jedničku, nebo dokonce nulu? Tady se autorovi podařilo přijít se skutečně zajímavým nápadem, který činí celou partii napínavou až do samotného konce. Nemusí totiž platit, že ten, kdo má nejvíce bodů, vyhrává. Klidně to může být ten s nejméně body…
Na nízkých hodnotách se totiž vyskytují bílé tečky, které zastupují vaše alibi. V každém ze čtyř kol se perete o novou sadu žetonů, které mají vždy stejné hodnoty, ale přibývají na nich alibi, a to i na vyšších hodnotách.
A první věc, kterou musíte po odehrání celé hry vyřešit, je zkontrolovat alibi. Někdo tu loupež zkrátka musí odskákat za všechny ostatní a bude to ten, kdo má nejslabší alibi. A protože se alibi nachází převážně na nejméně hodnotných žetonech, jste chtě nechtě nuceni nešilhat pořád jen po těch pětkách a čtyřkách, ale tu a tam sáhnout i po nule a jedničce.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jinak se totiž stane, že sice budete mít na konci hry o 15 bodů víc než hráč na druhém místě, ale protože jste si zapomněli zajistit nezvratné důkazy toho, že jste v čas loupeže byli někde úplně jinde, je vám celý lup za mřížemi úplně k ničemu.
Podfukáři jsou v tomto směru natolik nemilosrdní, že za mříže putují všichni hráči s nejnižším alibi, díky čemuž se skutečně může stát, že ještě než se přejde k bodování, zůstane ve hře jeden jediný hráč.
Krást se nemá, ale hrát tuto hru je doporučeno
Díky všemu výše zmíněnému fungují Podfukáři na stole stejně dobře jako Mona Lisa zavěšená na stěně. Zajímají vás všechno žetony ve hře, neustále se o ně přetahujete a doufáte, že se před vypršením kola ještě jednou dostanete na tah a seberete tu proklatou čtyřku, která vám zachrání šéfovou.
Zároveň se ale nejedná o hru, kde by vám plány nějak často vycházely. Vlivem obrovské náhody v dobírání karet z jednoho společného balíčku a nátury celé hry, kdy, než proběhne jedno kolo, můžete být klidně okradení o veškerý svůj nový lup, nelze k Podfukářům přistupovat jakkoliv vážně.
Je to velmi svižná karetní hra, která vám umí takovým tím zábavným způsobem zabrnkat na nervy, ale každé svoje oloupení si záhy kompenzujete okradením jiného hráče a už se hihňáte pod fousy. Zkrátka radost pro všechny dosud nevinné kleptomany.
Nemůžu jinak než doporučit tuto nenápadnou kratochvíli do každé party přátel, která se schází neformálně někde na pivku v hospodě či se chystá tábořit v kempu po celodenní túře, protože díky skladnosti hry ji snadno hodíte do kabelky či jí vymezíte malý prostor v krosně. Bonusem budiž fakt, že hra obstojně funguje i ve dvou hráčích, byť od tří výš je to teprve ta pravá zábava.