Reykholt

1–4 hráči | 30–60 minut | Od 12 let | anglicky, bez textu | www.tlamagames.cz

Možná neznáte jméno Uwe Rosenberga, ale určitě jste už slyšeli o některé z jeho prací. Kdysi dávno u nás vyšla v češtině hardcore strategie Agricola, později i ještě objemnější krabice ukrývající Cavernu, mezi jeho největší úspěchy bezesporu patří vyšívací duel Patchwork se třemi dalšími navazujícími hrami.

Reykholt rozhodně není hardcore titul, a není to ani logická hra. Dala by se jednoduše označit za svižné rodinné euro s naprosto jednoduchými a přesnými pravidly, které by klidně mohlo sloužit jako vstupní bod do deskových her.

Pokud vás stejně jako mě při prvním setkání zajímá, co se to proboha skrývá pod tak podivným a nic neříkajícím názvem, pak vězte, že jde o islandskou vesnici. Tento vzdálený ostrov je známý spoustou věcí, ale nás zajímá jen pěstování rajčat (a dalších plodin) ve sklenících.

zdroj: tisková zpráva

Chtít po podobné stolní hře, zabývající se farmařením, nějaké hlubší téma je nesmysl, ale Uwemu to nedalo a stvořil dokonce příběh, který se zde rozprostírá na pěti kapitolách, z nichž každá upravuje pravidla a cíle hry.

Dám vám teď jednu radu. Nebojte se velké červené stopky, která vás odrazuje od ponoření se do příběhové kampaně. Nemusíte mít odehrané desítky partií, abyste zvládli její nástrahy. Pusťte se do ní po jedné, maximálně dvou hrách, protože vás v ní čeká mnohem větší variabilita. Nejen díky plnění úkolů, ale i událostí, které pozměňují jednotlivá herní kola.

Když tři nestačí

Reykholt je poměrně klasické euro založené na mechanismu workerplacement, tedy umisťování dělníků na herní plán za účelem vyvolání akcí. Každý hráč má k ruce trojici farmářů, které po jednom vysílá makat na různé části farmy. Jeden vám postaví nový skleník, druhý nakoupí rajčata a třetí je třeba zasadí.

Nicméně konkrétních akcí je méně než hráčů, takže se nevyhnutelně stane, že vám vaše plány pro dané kolo překazí některý ze soupeřících farmářů. Musíte proto improvizovat a vytěžit z každé situace maximum.

V každém případě máte všichni jeden jasně daný cíl, kterým překvapivě není získat co nejvíce vítězných bodů. V Reykholtu totiž vyhraje ten, kdo uspokojí největší počet turistů. A toho docílíte tak, že jim nabídne plody své práce.

zdroj: tisková zpráva

Pět rajčat, prosím

Úplně první zákazník chce jedno rajče, druhý v pořadí hlávku salátu, třetí jednu houbu, čtvrtý květák a pátý mrkev. Těchto pět surovin se následně ve stejném pořadí opakuje, přičemž se zvýší jejich počet o jedna až do konečných pěti. A vy je musíte v tomto pořadí obsloužit a projít skrz jejich stoly dál než vaši soupeři.

Děje se tak ve vlastní fázi po předchozím rozestavění dělníků a sklizení plodin ze skleníků. Jednoduše pokročíte o tolik stolů, kolik si můžete dovolit, přičemž musíte jednou využít takzvaného bonusu, tedy postoupit na další stůl, ale místo placení surovin si je vezmete z nabídky do své zásoby.

Možná to tak nezní, ale vyžaduje to opravdu hodně plánování do budoucna. Chcete dojít co nejdál, potřebujete tedy opravdu hodně daných surovin, přičemž počítáte s tím, že jedny můžete díky bonusu přeskočit. Ostatní hráči vám nijak nebrání, musí plnit ty samé „zakázky“, což vám rovněž umožňuje taktizovat a zaplácávat jim akce, které by je posunuly kupředu.

Ve dvou se to lépe táhne

A cest k cíli je několik. V jedné seanci se našel člověk, který měl před sebou osm skleníků se všemi plodinami, ze kterých neustále těžil, a přesto zaostával za hráčem, který měl celou hru pouhé dva skleníky. Zeleninu se jistě vyplatí pěstovat, ale stejně tak ji lze získat z akčních polí nebo servisních karet.

Reykholt obsahuje pět sad karet, z nichž si zvolíte jednu a z ní pouhých pět karet utvoří nabídku pro celou hru. K jejich získání slouží jedno akční pole ve hře a karty vám garantují ve většině případů trvalý efekt. Například, když využíváte určité akční pole pro jeden z jeho efektů, dostanete navíc mrkev.

Zároveň je možné využít akci, pomocí které si vyberete hráče po levici nebo pravici s takovou kartou, a ten ji s vámi musí sdílet, čímž se mírně eliminuje omezenost nabídky. Nicméně se musím přiznat, že jsme tyto karty prakticky nevyužívali. Času je se třemi workery a sedmi koly opravdu málo a efekty karet nejsou tak zásadní, aby stály za pozornost. Kdyby ve hře vůbec nebyly, hratelnost by prakticky neutrpěla.

V jednom a dvou hráčích se používá druhá strana herního plánu, která má výrazně méně akcí, takže i duel dokáže být intenzivní a hráči si navzájem kradou žádané akce. Zároveň není vůbec možné sdílet servisní karty, což tedy konkrétně nás kvůli jejich nezajímavosti netrápilo.

zdroj: tisková zpráva

I hra o farmaření může vypadat k světu

Musím se pozastavit nad produkční stránkou hry. Na první pohled si ničeho moc nevšimnete, ale když se na karty pořádně podíváte, objevíte spoustu malých detailů – na hlavní desce je celé tržiště plné zákazníků, jednotlivé skleníky se cestou napojují na váš domek, akční pole vypadají jako křídou popsaná školní tabule (z nějakého důvodu). A u grafiky to nekončí.

Suroviny nejsou jen zastupující barevné kostičky, ale mrkev vypadá jako mrkev, houba jako houba. Všechny tyto suroviny jsou navíc přechovávané v kartonových bedýnkách, takže se vám neválí po stole a nemusíte kvůli nim sahat po vlastních miskách. Ve dvou hráčích mají dokonce své místo přímo na herní desce, ale pak přes ně není vidět na požadavky jednotlivých stolů, takže je stejně máte někde vedle.

Obrázky dělníků jsou sice děsivé, ale s nadměrnou velikostí jejich žetonů se skvěle manipuluje. To už se bohužel nedá říct o lahvičkách, které vás zastupují na stolech zákazníků. Jsou častou obětí nechtěného převrhnutí a neustále se někam kutálejí a dělají tak zmatek v pořadí „závodníků“. Tento důležitý prvek šel určitě vyřešit lépe.

zdroj: tisková zpráva

Vydáte se na Island?

Pokud se nepustíte do příběhové kampaně, ani si neuvědomíte, že se téma točí kolem pěstování rajčat na Islandu ve vesnici Reykholt. Popravdě ani z příběhu na vás nedýchne žádná atmosféra. Ale přiznejme si, kdo od takové hry očekává narativní orgie? Je hezké vidět snahu oživit klasické euro něčím, co by sem ještě před pár lety rozhodně nepatřilo.

Reykholt není žádné originální dílo. Jako už tolikrát vysíláte své dělníky pro suroviny, díky kterým se posouváte kupředu. Nicméně mechanismus posouvání se přes stoly, který je zároveň jediným způsobem, jak vyhrát, by mohl být předmětem vašeho zájmu.

K nutnosti plánovat hodně dopředu s velmi omezenými akcemi se každý hráč postaví docela jinak a jste tak svědky překvapivých strategií, které by logicky neměly fungovat, ale nějakým zázrakem se jejich myslitelům vyplácejí (viz příklad výše s počtem skleníků).

Nicméně je potřeba přihlédnout k slabším stránkám hry, které tvoří zejména nezajímavé servisní karty a také fakt, že dost záleží na pořadí hráčů v každém kole. I některé akce na herním plánů jsou používané jen zřídka, zatímco se hráči perou o ty opravdu důležité, což často znamená, že ve svém posledním tahu nenajdete akci, kterou byste chtěli dobrovolně udělat, protože takové jsou už dávno zabrané hráči hrajícími před vámi.

Reykholt je po celkové stránce příjemná a vcelku i odpočinková rodinná hra, která vám hlavu nezavaří i přes nutnost plánovat dopředu. Je totiž velmi přímočará ve svém cíli – jde vám jen o pěstování plodin, které následně nabízíte turistům. Proto se hra ujme spíš v lehce zkušených rodinách než mezi hardcore hráči, kteří v oblasti farmaření mohou sáhnout po náročnějších kouscích stejného autora.