The 7th Continent

1–4 hráči | 5–1000 minut | Od 14 let | anglicky

„Moje tepny přetékají neklidem. Neustále bažím po napětí a nejistotě putování neprobádaným krajem. Chci kráčet místy, která přede mnou nikdo nenavštívil. Vidět a lovit zvířata, jejichž existence trhá hranice představ univerzitních profesorů. Jenže jsem se narodil do špatné doby, žádný korzár ani conquistador ze mě nebude. Je konec devatenáctého století a lidé se promenují po zeměkouli jako na lázeňské kolonádě.“

„Ale nové století přineslo objev nového kontinentu. Mnohem menšího než těch šest tradičních. Co však této nepoznané zemi chybí na rozloze, to prostírá v podobě tajemství a fantastických historek, které odtamtud připlouvají. Buď prokleta chvíle, kdy jsem se tam rozhodl vypravit.“

Prokletí

Pokud bych chtěl celou záležitost vyřídit rychle a bezbolestně, mohl bych napsat, že The 7th Continent je gamebook, který to přehnal s posilovnou. Zatímco klasika Fighting Fantasy či Lone Wolf má podobu papírové knížky, francouzská autorská dvojice celý koncept přenesla do podoby deskové hry.

Tedy přesnější by bylo mluvit o hře karetní. S výjimkou postaviček, ohníčků a lupy tvoří zbytek obsahu čtvercové karty. Ty představují vše od schopností dobrodruhů, přes díly mapy, po kterých se touláte, předměty, nástroje, nářadí, faunu, flóru, nemoci a tristní stavy, do nichž můžete upadnout. Zapomněl jsem na něco? Na sto procent! A proto pěkně pozvolna a od začátku.

„Stejně jako mnoho dalších troufalců jsem se vydal s jednou z objevných výprav propátrat neprobádaná zákoutí nového kontinentu. Moje ego je od mala hýčkané přesvědčením, že není nic, co by moderního a moderní technikou vybaveného člověka mohlo zaskočit. Čekala mě tvrdá výuková lekce pro pionýry. Fantaskní krajina měnící svůj ráz od vyprahlé pouště, přes mechem ztuhlou a kamením posetou krajinu, až po dusivou vlhkou džungli s podivnými živočichy a rostlinami, za jejichž krásu a přitažlivost zaplatil nejeden člen naší skupiny životem.“

„Jsem jeden z těch šťastnějších, kteří nejenže se vrátili, ale navíc je nehryže podlomené zdraví. Jenže jak dny plynou, vzpomínky blednou, a já si začínám uvědomovat, že i mě něco postihlo. Horečnaté stavy se objevují s železnou pravidelností, doprovázené nočními můrami a mlhavými vizemi, přičemž z ran mé nakažené duše začínají krvácet temné předzvěsti.“

Na dobrodružství se můžete vypravit sami nebo s družinou čítající až čtyři členy. Každý hráč si vybere jednu z postav, které jsou inspirované reálnými lidmi; pokud tedy například H. P. Lovecrafta a Frankensteina považujete za historické osobnosti. Příběh každého charakteru je vtipně, byť volně svázán s životem své předlohy.

zdroj: tisková zpráva

Hned následující volba nasměruje vaše kroky po pevnině, jejichž hraním strávíte několik hodin a zažijete při tom nepoznané. Vyberete si jeden ze scénářů, kterým se zde říká prokletí. Vaše první návštěva této terry incognity totiž do vás zasela zlo, které vás sžírá. Jedinou nadějí, kterou máte vy a vaši společníci, je proniknout do jeho podstaty, odkrýt jeho tajemství a pokusit se ho společně zapudit. Sedmý kontinent je kooperativní hra. Buď rozluštíte význam temných znamení společně nebo…

Krajinou neznáma

„Monotónní plácání vesel člunu se přetlačuje s disonantními akordy vyluzovanými racky. Mlčení na všech leží jak hnusná navlhlá deka. Přirazíme a vynášíme věci na pobřeží. Tundře podobná nehostinná krajina se plazí od moře. Na tvářích ostatních se odráží moje vlastní rozpoložení. Nejistota, únava z cesty, ale i vzdouvající se energie a vztek. Pokud nás chce něco pozřít, podřídit svým plánům, budeme se rvát, hryzat a škrábat.“

Předchozí odstavec není překladem příběhu, na který narazíte na kartě jednoho z prokletí, či na první kartě ostrova, na níž se nacházíte. Jste to vy, kdo si jej maluje a vytváří ve své vlastní hlavě. Krátké texty na kartách, jednoduché, někdy navazující, jindy nesouvisející popisy pouze dráždí vaši fantazii. Hned první prokletí „The Voracious Goddess“, neboli nenasytná či neukojitelná bohyně, vypráví příběh, který má daleko do lineárního zážitku.

Zlo koná na okraji periferního vidění. Při vašem putování se jen otíráte o to, co se ve skutečnosti děje. Přestože při řešení konkrétního prokletí je hlavní osa vyprávění pokaždé stejná, cesta vedoucí k odhalení vlastní nemesis vás může v případě prohry a následném dalším pokusu provést úplně jinou částí ostrova.

Hra před vás nepředkládá žádný ucelený herní plán či mapu. Postupujete z dílku na dílek, vytváříte a rozšiřujete povědomí o vašem okolí, abyste vzápětí po přesunu na voru vše sklidili a začali se orientovat na novém místě. I díky tomu vás čekají okamžiky překvapení, když se některé části spojí ve skutečnosti či ve vaší mysli. Jsou to chvíle, kdy přesvědčujete ostatní, že tady už jste přeci jednou byli. Zkoumáte lupou kartičky, zda náhodou neobsahují skryté číslo, které by vás provedlo skrz nebezpečné bludiště.

Jednoduché, a přitom velkolepé

„Tenhle ostrov, tahle krajina nám nechce dát nic zadarmo. Mám pocit, že se musíme rvát o vzduch, který dýcháme. Strasti ale střídá nadšení, když se nám podaří najít něco užitečného, co nám usnadní pobyt na tomhle ďáblově plácku. Hořké vědomí toho, že jde o věci po jiných neúspěšných výpravách, si každý nechává pro sebe.“

Herní mechanismus je jednoduchý. Na každou stranu mapy, kde se nachází šipka a číslo navazující karty, nejdříve umístíte kartu průzkumu. Pokud chcete v daném směru pokračovat, musíte se nejdříve vypořádat s touto náhodnou událostí. Následuje vyložení dílku pevniny, který je samozřejmě v drtivé většině případů pokaždé stejný, když se pustíte do konkrétního scénáře. Hra tak pěkně míchá nejistotu a zároveň nabízí s každým opakováním pocit, že jste už zkušenější dobrodruzi. Svým způsobem nelevelujete jako herní postavy, ale jako samotní hráči.

zdroj: tisková zpráva

Nejde jen o objevování cesty směřující ke katarzi prokletí. Průzkum je jen jedna z mnoha akcí, které se na kartičkách objevují. Celkem jich na přehledové kartě napočítáte 35. Ale neděste se, jde pouze o ikony reprezentující, co se při dané aktivitě děje a jaké předměty z vaší výbavy mohou pomoci při plnění zkoušky. Z hlediska pravidel probíhá vyhodnocení vždy stejně – snahou získat předepsaný počet úspěchů na kartách otočených z balíčku dovedností.

Právě práce s modrými kartami dovedností je stěžejní ozubené kolečko v mechanismu hry. Akce předepisují počet karet, které musíte minimálně otočit a počet hvězdiček, které potřebujete, aby akce byla úspěšná. V některých případech může družinu čekat odměna, jindy postih v případě nezdaru. Zranění se neléčí tím, že počkáte za nejbližší bednou. Zbavit se paranoie bez psychiatra vyžaduje nemalé úsilí. A garantuji vám, že akce na řešení divokého průjmu vás bude strašit ještě v noci.

Modrý balíček obsahuje předměty a vybavení, schopnosti postav a karty prokletí. Karty nejenže na sobě mají hvězdičky reprezentující kýžené úspěchy při plnění úkolu, ale také si je mohou postavy brát k sobě a následně je používat ve svůj prospěch. Problém nastává, když vám karty dojdou. Poté se vždy při plnění akcí karty lízají ze zamíchaného odhazovacího balíčku. Když narazíte na prokletí, je konec. Zlo nad vámi získalo kontrolu. Už to není vaše tělo, ani váš život.

Na závěr

Hodí se upozornit, že angličtina v textech na kartách není úplně triviální, byť nemusíte být expert na Shakespeara, abyste si ji užili. Já ale musel mít po ruce neustále nějaký slovník. Byť pravidla hry nejsou rozsáhlá a ani složitá, proniknutí do nich chvilku trvá. První partie tak byla opravdu seznamovací, i když trvala nějakých 5 hodin čistého herního času.

Navíc doporučuji po hře pravidla projít ještě jednou. Většina nejasností se tím dořeší a pravděpodobně zjistíte, že jste na něco zapomněli. Třeba na paranoiu po neúspěšné akci, které se účastní několik postav. Na druhou stranu i pokud něco zmotáte, není to žádná tragédie a hra svůj příběh vykreslí bez ohledu na případné chybky.

Spolu s T.I.M.E Stories se jedná o moje nejsilnější životní zážitky s deskovými hrami a hrami vůbec. Netvrdím, že jde o univerzální pravdu, kterou lze aplikovat na každou herní skupinu. Zatímco v prvně jmenované hře sledujete v podstatě povídku, jejíhož rozuzlení se aktivně účastníte, sedmý kontinent stejně jako vítězství nedává ani příběh bez boje. Věty či krátké odstavce nejčastěji jen dokreslují představu místa, na které se právě nacházíte.

Přestože jedno a to samé prokletí ukrývá neměnné tajemství i odhalení, dobrodružství každá skupina hráčů prožije vlastní a unikátní. Nejen kvůli sledu náhodných událostí či získaným předmětům, ale především kvůli rozhodnutím v průběhu hry a představám, které si necháte hrou a svojí fantazií namalovat. Zatímco hrátky s časem v T.I.M.E Stories mi připomínají Mass Effect, The 7th Continent je pro mě takové papírové Elder Scrolls a melancholické naplnění úsloví, že i cesta může být cíl.