Když Forrest Gump při svém běhu napříč Amerikou vyšlápne psí lejno, hlavu si z toho nedělá a celou situaci okomentuje konstatováním „to se stává“. Traduje se, že právě tento okamžik vedl k vzniku dnes již ustáleného spojení „shit happens“, zkrátka že život doprovázejí hrozné věci. Wikipedie je ale toho názoru, že tato slova zazněla již v roce 1964…
Buď jak buď, designér Andy Breckman se rozhodl na této myšlence vystavět karetní hru, která se nemohla jmenovat jinak než právě Shit Happens. A to ani v české verzi, kterou k nám přináší Blackfire. A ne proto, že Hovno bejvá by na krabici v hračkářství nepůsobilo úplně nejlépe, protože už samotný podtitul se sprostoty nebojí: Když se vám sere, co může.
Přesně o tom Shit Happens je – o vskutku nezáviděných situacích. A jejich poměřování. Je fakt, že váš otec podstoupil změnu pohlaví horší než skutečnost, že při každém svém orgasmu prožijete explozivní průjem?
Pokud vás už jen tento příklad, který jsem si nevymyslel a skutečně pochází ze hry, znechutil natolik, že nemáte nejmenší chuť nejen obědvat, ale ani pokračovat ve čtení, pak Shit Happens opravdu nebude hrou pro vás.
zdroj:
Vlastní foto autora
Na podobných příměrech je totiž celá hra postavená – je nechutná, sprostá, proklatě černá a v této přecitlivělé době, kdy je snadné svým názorem někoho urazit, je i velmi odvážná. Zkrátka a dobře jde o hru určenou pro partu přátel, která se umí zasmát cizímu neštěstí a černý humor jí není cizí.
Z herního hlediska jde o poměrně chytře navržený systém. Je tu všehovšudy jeden balíček se dvěma sty situacemi. Každý hráč (potřeba jsou aspoň dva, ale čím víc, tím líp) začíná se třemi odhalenými kartami, hráč po pravici hráče na tahu dobere jednu kartu z balíčku, a aniž by ji komukoliv ukazoval, přečte nahlas danou situaci.
Z karet před sebou, které se pyšní skvělými ilustracemi perfektně dokreslujícími danou situaci, si vytváříte stupnici zvanou lajna bolesti, v níž jsou karty seřazené podle odborně nazvané škály posranosti – čím vyšší hodnota, tím pravděpodobněji byste se v takové situaci nechtěli octnout. A vaším úkolem je zařadit do této stupnice novou vyhlášenou kartu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud tedy například máte karty Sex s nejstarším člověkem, kterýho znáš (58), Snědení banánu špinavýho od hoven (76) a Ukousnutí jazyka (89), kam byste zařadili kartu Živej pískomil uvízlej v zadku? Pokud vám to přijde horší než banán, ale na tak hrozné jako život bez jazyka, pak zjevně uvažujete stejně jako hráči, kteří dali vzniknout této hře.
V případě, že se vám nepodaří správně odhadnout míru posranosti nové situace vůči těm předchozím, šanci dostane hráč po vaší levici. Když uhodnete, kartu si berete a přidáváte do své lajny bolesti. Tím pádem je pro vás hádání s každým dalším úspěchem těžší a těžší, neboť je řada vašich karet čím dál tím detailnější a mezery mezi hodnotami se zmenšují. Kdo jako první získá desátou kartu, vyhrává.
Princip je to jednoduchý, ale funkční a vzhledem k tomu, že každý z hráčů má před sebou jiné karty, je porovnávání jedné situace s každým jednotlivým hráčem úplně jiné. Hra vás tak díky lidské přirozené zvědavosti udržuje neustále v dění, zajímáte se o situace jiných hráčů a v duchu sami přemíláte, kam byste novou situaci zařadili v rámci cizí řady nezáviděníhodných malérů.
Ale nehledejte v tom žádnou strategii, často budete nesouhlasně kroutit hlavou nad některými hodnotami. Krádež oběda kolegou bych přeci jen přešel snáz než strávit dvě hodiny vyčkáváním na zasraný zákaznický lince. A přitom přijít o dvě hodiny života je podle Shit Happens ta nejvíc v pohodě věc v celé hře, zatímco přijít o oběd, který snadno nahradím KFCčkem, má hodnotu 7.
Situace jsou zkrátka ryze subjektivní a odrážejí i to, jaké má každý z nás zkušenosti a v jaké fázi života se nachází. Někomu nevadí přistihnout rodiče při sexu, jiný si zase nic moc nedělá z toho, že jeho partnerka v posteli myslí na někoho jiného. A třeba se najdou i tací, kteří považují fisting od Mikea Tysona za nejlepší zážitek života, ne něco otřesného…
Proto nelze Shit Happens brát jakkoliv vážně a cítit se jakkoliv ublíženě v případě prohry, protože svůj úspěch či neúspěch ve hře leckdy neovlivníte. Jádrem hry je její schopnost šokovat a překvapovat hráče bizarními situacemi. Zároveň se při hraní dozvíte i leccos o svých spoluhráčích, když jim něco vadí mnohem méně než vám, takže pozor na to, zda jste na takové informace vůbec připravení…
zdroj:
Vlastní foto autora
Osobně jsem se na Shit Happens těšil (mám rád podobně zlé hry jako Karty proti lidskosti i Komu zvoní tramvaj) a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Hra je to maximálně ujetá a dostatečně unikátně fekální, aby si své místo v poličce zasloužila.
S každou další hrou byl zážitek slabší, nikdy však vyloženě slabý. To proto, že se vytrácela první skvělá fáze objevování, kdy vás každá další karta překvapí, zaskočí a patřičně znechutí. Časem ale začnete ty samé karty vídat znovu a znovu a budete k nim chtě nechtě otupělejší. Ovšem protože je zde karet tolik, již dobře známou situaci budete vždycky porovnávat s něčím, co se vedle sebe ještě neobjevilo.
Pokud máte partu kamarádů, s kterými si můžete říkat všechno a nikdo není přehnaná citlivka, pak vám Shit Happens garantuje nejeden smíchy probrečený večer. Stejně tak si hru umím představit jako vhodný dárek pro vhodného kámoše, třeba i jako svatební dar pro uvolněný pár.
Každý jsme nějaký a co jednoho rozesměje, to jiného rozbrečí. Kde jeden vidí čtyřdenní výpadek proudu jako konec světa, jiný to má za luxusní příležitost k dočtení knihy při svíčkách. Tak život neberte moc vážně. Co se má stát, stane se, často jsou to hovna, ale tak to prostě bejvá…