Sid Meier’s Civilization: Nový úsvit – Terra Incognita

2–5 hráčů | 120 minut | od 14 let | česky | rozšíření

Pokud v obchodě na polici uvidíte novinku Sid Meier’s Civilization: Nový úsvit – Terra Incognita, podle názvu si můžete myslet, že se jedná o nějaké rozšíření k rozšíření. Pravdu budete mít jen napůl. Pojďme to spolu rychle rozklíčovat.

V roce 2010 u nás vyšla deskovka Sid Meier's Civilization: Desková hra na motivy populární počítačové strategie. Ta nabídla komplexní strategický zážitek na několik hodin, ale s dnešní novinkou nemá nic společného.

Musíme se přesunout do roku 2017, kdy vychází nová, přepracovaná a hlavně výrazně zjednodušená verze s příznačným názvem Sid Meier’s Civilization: Nový úsvit. Tu jsme ostatně recenzovali i u nás, jak se můžete přesvědčit v mé úplně první videorecenzi. A Terra Incognita má právě tento zeštíhlený zážitek o něco nafouknout.

zdroj: Vlastní foto autora

Nový úsvit

Hra z roku 2017 má své fanoušky i odpůrce. Na serveru BoardGameGeek má sice jen o desetinu bodu horší hodnocení než předchůdce, ale zároveň se může pyšnit pouze třetinovým počtem hodnocení. Že se nejednalo zrovna o prodejní trhák, prozrazuje i datum vydání tohoto rozšíření, na které jsme si museli počkat dlouhé 3 roky. Přidává přitom některé zcela zásadní prvky, po kterých hráči volali. Pojďme se na ně podívat.

Budu předpokládat, že jste se základní hrou obeznámeni. Terra Incognita se snaží zalepit asi dvě nejslabší místa původní hry: vojenství a průzkum světa. Je otázka, jestli je to dobře: Přiznám se, že jsem fanouškem zjednodušování a možnost zahrát si civilizační hru s herní dobou pod dvě hodiny mi přijde jako skvělá nabídka. Ale zase se to nesmí přehánět!

Armádo, pohyb

Znáte ten pocit, když se jako úplně nová civilizace začnete rozšiřovat, objevujete své okolí, poprvé potkáváte sousedy a oséváte dosud neznámý svět? Ve hře Nový úsvit jste ten pocit znát nemohli, protože vždy začínáte na zcela objevené mapě, kde vás už nemá co překvapit. Co se skrývá za dosud nepokořenými horami? Díky starověké technologii satelitního mapování to moc dobře víte. A to je škoda.

Terra Incognita vrací do hry průzkum mapy a dělá to naštěstí chytře. Nejprve složíte střed světa, okolo kterého jste s ostatními hráči usazeni. Takže sice máte nějaký osobní prostor, ale ke konfliktu nikdy nemáte daleko. To lákavě vypadající město si přece doslova říká o obsazení. A co teprve ten přírodní div! Zajistil by vám značnou výhodu a zatím je na celé mapě jen jeden jediný. Pohybem armád a karavan můžete svět rozšiřovat o další dílky, a objevovat tak nová města, suroviny a samozřejmě také tábory barbarů.

Zmínil jsem pohyb armád? To je další věc, která mi chyběla už v základní hře. Souboje došly zjednodušením tak daleko, že pro bitvy jste místo tažení vojenských jednotek po mapě odpočítávali políčka na mapě a během hry se snažili o zcela abstraktní zastrašování. Tomu je nyní konec. Každý hráč může mít až dvě armády, které se reálně pohybují po mapě. Není už možné zaútočit zcela nečekaně odkudkoliv a kdekoliv.

zdroj: Vlastní foto autora

Sám systém bojování byl však zachován a je stále velmi jednoduchý. Obránce i útočník hodí kostkou a k výsledku se přičtou bonusy: za terén pro obranu a za sílu pozice karty pro útok. Kostky mohou být dost nelítostné a občas dovedou zamávat „zcela jasnou“ bitvou. Zaplacením žetonů zboží však nyní může útočník svou kostku přehodit, a má tak trochu větší kontrolu nad výsledkem. Nynější systém mi přijde rozumný. Stále je dost jednoduchý a abstraktní, ale zároveň působí aspoň trochu tematicky a je více předvídatelný.

S armádami také souvisí nový typ karet vítězství. Na mapě totiž najdete lákavé pevnosti, které chcete obsazovat. Vždy jich je právě tolik, co hráčů okolo stolu. A když jednu držíte, jste o krok blíž výhře. Dobytí druhé přináší další vítězný bod, ale zároveň to zpravidla znamená, že musíte vystrnadit jiného hráče, který tím o svůj vítězný bod přijde. To přináší zcela novou dynamiku, především na konci hry.

Kvůli tomu si dovolím krátkou odbočku. Původní hra často končila v neuspokojivém zjištění, že ať se ostatní budou snažit jakkoliv, někdo za tah nebo dva prostě vyhraje. To může trochu ubírat motivaci partii vůbec dohrávat. Nyní vedle klasických herních cílů musíte pro výhru držet alespoň jednu pevnost. A i když si myslíte, že máte vítězství v kapse, vždy vás o něj může připravit úspěšný útok protihráče. To se ne vždy podaří, protože s trochou přípravy lze pevnost velmi dobře opevnit, ale šance tu je. A to dělá hru mnohem zajímavější.

zdroj: Vlastní foto autora

Krabice, základ civilizace

Už jsem tu zmínil zboží. To jsou ty sladké žetony krabic, které vám umožní každou kartu zaměření (což je zvláštní pojem, já jim říkám prostě karty akcí) nějak posílit. Ty ze hry nemizí, ale naopak dostávají o něco větší roli. Úplnou novinkou jsou totiž okrsky. Kolem svých měst tak už nemusíte šířit jen žetony vlivu, ale přímo vaše města se mohou rozrůstat o konkrétně zaměřené čtvrti. Dříve jste získávali zboží za zcela rozvinutá města, nyní k tomu slouží právě okrsky.

Na mapě můžete mít až pět žetonů okrsků, přičemž každý má svou vlastní funkci a některé přináší zisk. Třeba kampus umí vytvářet zboží z okolních horských polí. Ležení vám pak umožní porazit barbary v dosahu a třeba divadelní náměstí ještě více rozšíří váš vliv.

Právě okrsky přidávají asi nejkomplexnější a nejzábavnější mechaniku z celého rozšíření, a to ze dvou důvodů. Jednak hraje roli, kam tyto žetony umístíte, jednak musíte přemýšlet i nad správným načasováním. K jejich aktivaci totiž dochází jen jednou za několik kol. I kvůli tomu byl předělám kotouč událostí. Postavte správný okrsek včas a získáte výhodu nad ostatními.

Komunismus se vyplatí

Nově na kotouči najdete také symbol vlády. Ano, nyní si můžete zvolit, zda bude váš národ demokracií, autokracií nebo třeba komunismem. Rychle vás ale musím zchladit: Stejně jako zbytek hry byla i tato součást maximálně zjednodušena a ve výsledku to znamená, že položíte žeton vlády na jednu ze svých karet akcí, která se při aktivaci bude chápat jako o pozici nebo dvě výše.

Jako správní komunisté se budete moci o něco dříve vrhnout do stavby divu světa. Demokraté zase své síly věnují výzkumu a rychleji stoupají na kotouči pokroku. Drobnou nevýhodou je, že i tady hraje načasování velkou roli. Jakmile se vás hra zeptá, zda chcete změnit způsob vlády, na výběr máte jen ze dvou možností podle toho, které karty akcí máte zrovna na dvou prvních pozicích.

Právě tato nová mechanika krásně ukazuje přístup, který autoři volí. Hru se snaží držet v rozumném časovém rozpětí a zjednodušují, jak jen se dá. Celý komplikovaný politický systém se tak stává jednoduchým konstatováním, že jako autokracie máte výhodu při bojování, zatímco republika snadněji rozšiřuje svůj vliv i do nepřístupných oblastí. To asi díky byrokracii.

zdroj: Vlastní foto autora

Vše to dává víceméně smysl, pokud se nad tím zamyslíte. Faktem ovšem je, že téma z toho cítit není. To neříkám jako negativum, ale holý fakt. Pokud to má být zjednodušená civilizační hra s trváním pod dvě hodiny, tak to prostě jinak nejde.

Velmi podobně dopadá snaha onu tematičnost do hry dostat formou nových karet specificky určených pro konkrétní národ. Dosud jste měli nějakou speciální schopnost, ale tím to haslo. Nyní si k tomu přidejte jednu unikátní kartu akcí. Anglie tak umí ze získaných surovin čerpat vědecký pokrok, Řím zase exceluje ve vojenské logistice a Amerika dokáže obsazovat nepřátelská města silou propagandy.

Za tyto drobnosti jsem opravdu rád. Dávají každé hře špetku specifičnosti, která sice nevytváří zcela asymetrické pozice a při hraní za Polsko budete mít zpravidla stejné možnosti jako za Čínu, ale při opakovaném hraní je dovedete ocenit.

zdroj: Vlastní foto autora

Víc všeho, děkuji

Kdyby vám tohle všechno nestačilo, hra přidává možnost přidat pátého hráče díky nové fialové barvě. Díky tomu se může mapa skutečně rozlézt po celém stole. A samozřejmě to také prodlouží herní dobu. Ale jsem rád, že tato možnost existuje.

Zbytek rozšíření přidává obsah do existujících balíčků. Objeví se tak 5 nových dílků mapy, 4 městské státy, 10 národů, 12 divů světa a 6 karet vítězství s 12 novými podmínkami. Ty mohou hru pěkně osvěžit. Jednou se budete snažit sbírat suroviny, jindy opevňovat území, nebo naopak stavět města v různých částech mapy.

Ona přidaná variabilita je vynikající pro opakované hraní, i když v tomto ohledu ani základní hra nemá problém. Čím si však až tak jistý nejsem, je vybalancování všech prvků. Třeba takový div Velké knihovny dovede kopírovat od ostatních jejich vyzkoumané technologie a podle mých zkušeností je až příliš silný.

Závěr

Terra Incognita dělá přesně to, co bych od rozšíření očekával. V první řadě rozšiřuje existující nabídku obsahu o nové nápady a variace. Vedle toho ladí a zabrušuje ostřejší hrany ze základní hry v podobě přepracovaného válečnictví a postupného objevování světa. To jsou rovněž opravdu vítané změny. Díky pevnostem pak hra dovede být napínavá až do samého konce. Mechanika vládního uspořádání je vyloženě nepatrnou změnou a hravě ji zastíní budování okrsků, které do hry vnáší nový puzzle element.

Tohle všechno se však stále drží v intencích původní hry. Pokud vám přišla málo tematická, rozšíření to nezmění. Pokud vám přišla příliš zjednodušená, rozšíření to nezmění. Příliš krátká? Také ne. Za mě je to opravdu dobře a jsem rád, že autoři pokračují ve vytyčeném směru a nesnaží se vprostřed zatáčky zcela změnit směřování. Pravděpodobně by tím vznikl hybrid, který by nepotěšil ani fanoušky, ani odpůrce Nového úsvitu.

zdroj: Archiv

Nakonec ještě zmíním, že papírovou krabici k rozšíření můžete vesele vyhodit, jelikož se její obsah hravě vleze do krabice se základní hrou. Ani nebudete muset odstraňovat její papírovou vložku.

Přestože základní hru bez rozšíření již hrát nechci a jeho obsah bych vždy přidal i s novými hráči, před jasným doporučením ke koupi musím přidat jedno drobné upozornění. Doporučená cena okolo 1 100 korun není vůbec nízká. Pokud základní hru vlastníte, baví vás a chcete ji osvěžit a dodat jí novou energii, asi nemáte nad čím uvažovat. Pokud ji však dosud nemáte, kupovat obě krabice najednou už je dost drahý podnik a na trhu strategických her asi najdete šťavnatější volbu.