Sonic a parťáci

2–4 hráči | 20 minut | od 7 let | česky

Když se protne několik paralelních vesmírů v synchronizovaném tanci zábavy a elegance, je to prostě čirá radost. A přesně tak si připadám, když se vrhám na psaní recenze deskovky, která má svůj předobraz ve videohře. A ne ledasjaké. Klasice všech klasik!

Přiznám se, že mě Sonic tenkrát minul, a byť jsem fanda nejen deskovek, ale i videoher, Sonica mám v kategorii nepřečtených Bídníků. Znám ho moc dobře, tuším, jak funguje gameplay, ale jako čistokrevný PC hráč jsem si na něj nikdy nesáhl. Má očekávání z toho, jak dopadne přerod do kartonovo-plastové podoby, byla proto nepatrná.

zdroj: Vlastní foto autora

Sonic a parťáci je závodní hrou, kde se každý z hráčů ujímá dvojice postaviček z univerza předlohy. Modrý tým představují Sonic a Tails, červený Amy Rose a Knuckles. Mně osobně krom základního modrého ježka zbylé postavičky neříkají vůbec nic, takže pro mě to jsou prostě dvojice různobarevných figurek, které neurazí, ale nefanouška na zadek nepoloží.

Do ruky dostáváte šestici karet. Každá karta má hodnotu a barvu týmu, na kterou ji můžete použít. Když jste na řadě, jednu musíte zahrát, vybrat z příslušného týmu jednu figurky a tou pohnout. Přitom nezáleží na tom, zda jde o figurku vaši, nebo protivníka.

Galerie

Vítězí ten, komu se jako prvnímu podaří protrhnout pomyslnou cílovou pásku s oběma postavičkami. Na trati najdete bonusy třeba v podobě zlatých kroužků, které dublují pohyb figurky. Potom bodáky, které naopak srazí hodnotu jakékoliv karty na ubohounkou nulu. Lopingy, které musíte proběhnout jedním zátahem, nebo se vrátíte na políčko před nimi. Nechybí ani bonusové karty, kterými si můžete pomoci z různých šlamastik, jako jsou zmiňované bodáky či lopingy.

Po odehrání šesti karet si doberete nové a jedete do té doby, dokud někdo nezvítězí. Náhoda ve hře má svoji nezastupitelnou roli, ale rozhodně nedrží taktovku sama a pere se s tím, jak chytře dokážete využít to, co máte v ruce. Pro vítězství rozhodně nestačí odhazovat karty chaoticky z ruky, ale stojí za to vyčkávat, dostávat obě své figurky do výhodných pozic na zlaté kroužky, zastavovat na políčkách, kde si líznete karty za bonusy. Nad tím, kdo nakonec bude definitivním vítězem, nemáte stoprocentní kontrolu, ale přesto hra motivuje ke snaze vyždímat z toho, co přišlo na ruku, maximum.

zdroj: Vlastní foto autora

Sonic a parťáci podle mého názoru nejsou přímým zprostředkováním toho, co hráči předlohy znají a zažívají, když třímají v rukou konzolový ovladač. V tomto případě jde spíš o inspiraci. Ale rozhodně nemám pocit, že by to umenšovalo překvapivou kvalitu deskové hry. Jde o výbornou závodní hru s jednoduchými pravidly. Děti z ní budou nadšené a starší hráče rozhodně taky neurazí. K partii jsem se dostal už několikrát a ani jednou mě nemrzelo, že jsem se ke spoluhráčům připojil.

Moje jediná výtka směřuje k chaotickému rozložení barev figurek a týmů. Možná, že vše korektně sedí z hlediska příběhového pozadí ježčího univerza, ale to, že žlutá figurka patří do modrého týmu a ne žlutého, je přinejmenším matoucí. Vede to k tomu, že vlastně postavičky ignorujete a orientujete se pouze podle barev podstavců.

Ale tohle je jen opravdu malá vada na kráse. Musím říct, že ze Sonica by si měly brát příklad hry směřující primárně na mass market neboli do regálů veleobchoďáků. Takhle by jednoduché, dětské či párty hry měly vypadat vždy.