Střet civilizací

2–4 hráči | 180–240 minut | od 14 let | česky

Kdo by neznal legendární počítačovou strategii Civilization neméně legendárního tvůrce Sida Meiera, která již více než 30 let baví miliony hráčů a dosud se žádné jiné hře nepodařilo ji překonat! Její popularita jí zajistila několik stolních adaptací, a přestože jde o velmi povedené hry, nakonec má k mistrovu dílu nejblíž dnes recenzovaná a oficiálně nijak propojená strategie Střet civilizací (v originále Clash of Cultures).

Je to již deset let od vydání první edice Clash of Cultures a takovou dobu jsme museli čekat na její českou verzi. O tu se nakonec postaralo vydavatelství Mindok, které využilo příležitosti vzniku Monumentální edice. Ta z vizuálního hlediska nenechala kámen na kameni a obsahuje i obě dvě rozšíření Civilizations a Aztecs.

Do ruky se vám tak dostává kompletní balíček léty prověřené civilizační strategie v té nejlepší možné podobě. Střet civilizací: Monumentální edice je skutečně macek, který v sobě ukrývá stovky plastových figurek představujících jak vaše armády, tak postupně vznikající města. Vedle nich tu na vás čeká bohatý technologický strom, přehledná modulární mapa a velká spousta karet mnoha typů, vše v krásné, moderní grafice.

Na první dobrou může hra působit zastrašujícím dojmem, ale to se vám opravdu jen zdá. Pravidla jsou skvěle napsaná, přehledná, snadno pochopitelná a vlastně jednoduchá. Pokud si nevěříte na plnohodnotný zážitek, můžete vynechat informace o rozšířeních a zahrát si původní čistou hru. Ale jestli se považujete za alespoň středně pokročilé deskovkáře, nebojte se plného zážitku, protože je o dost zajímavější.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak by dopadl spor Vikingů a Mayů?

Bez rozšíření totiž bude každý hráč představovat bezejmennou civilizaci snažící se urvat si z neprobádané krajiny co největší kus pro sebe. Což nechápejte jako výtku, o to větší prostor máte pro seberealizaci a představivost. S rozšířením už ale budete hrát za Kartágo, Řeky, Římany, Huny, Aztéky, Vikingy, Kelty, Peršany a dalších sedm civilizací, které rozšíří váš strom dovedností čítající 58 položek (!) o další čtyři unikátní technologie.

Možná si říkáte, že čtyři nové technologie jsou v tomto případě pouhou kapkou v moři, ale opak je pravdou. Zásadně ovlivňují běžně nastavená pravidla a dávají jednotlivým národům vlastní tvář. Když jste například takový Hun, tak se vaše základní osady dokážou přesouvat po mapě, zatímco ostatní hráči můžou jen smutně koukat na své ostudně statické usedlosti. Mayové zase kupříkladu použijí svůj pověstný kalendář k tomu, aby předpověděli blížící se událost.

Zkrátka a dobře civilizační hra je o to lepší, když se hraje s asymetrickými civilizacemi, které do základní formule vnášejí šťávu. Zároveň mají každá k dispozici trojici světoznámých vůdců, kteří můžou brázdit krajinu a dále svými unikátními schopnostmi ovlivňovat dění ve světě.

zdroj: Vlastní foto autora

Vidím město veliké...

Když odhlédneme od rozšíření, které osobně považuju za nezbytné a Střet civilizací si bez něj už neumím představit, zůstane nám velmi propracovaná, na možnosti přebohatá stolní strategie, která je tím nejvěrnějším zpracováním Civky Sida Meiera.

Hru začínáte s jednou osadou, která se časem může rozrůst v krásné město, a jedním osadníkem, který se časem stane novou osadou. Celou hrou prostupuje bájné číslo tři – šestkrát proběhnou tři kola, v nichž hráči odehrávají tři akce (po vyvinutí tří technologií nastane událost, hra je nejlepší ve třech a tak by šlo ještě pokračovat…).

Náplní vašich tahů často bude výzkum nové technologie z nepřeberného množství odvětví, kdy se naučíte alternativní způsoby získávání zdrojů, zlepšíte se ve zbrojení, vylepšíte ekonomickou stránku svého kmene, zvolíte si státní zřízení a dáte se na víru.

Technologiemi si rovněž odemknete možnost stavět ve svých městech nové budovy, což je vizuálně poutavý a funkční mechanismus. Miniatury nejrůznějších typů budov totiž přikládáte k základní kulaté osadě, které ji tak obklopují. K jedné osadě se vejdou maximálně čtyři unikátní budovy, čímž vám na plánu vznikne skutečně jedinečné město třeba s pevností, přístavem, tržištěm a observatoří, kde každá z budov poskytuje nějaký efekt.

Když zrovna nebudete vyvíjet nové technologie a stavět budovy, můžete těžit suroviny potřebné k této stavbě i verbování nových jednotek z řad osadníků, pěšáků, jízdy, bojových slonů či bitevních lodí. Rovněž můžete svou kulturu šířit na města protihráčů, tedy přebarvovat jejich budovy na ty své. Sice je má stále pod kontrolou protihráč, ale vám taková budova přinese na konci hry vítězné body.

Se svými městy ale musíte nakládat opatrně. Verbujete v nich jednotky, stavíte budovy a těžíte tam suroviny z okolních polí. Ale pokud v jednom tahu své město využijete víckrát než jednou, jeho obyvatelům se taková vytíženost nebude líbit. To může vést k poklesu nálady, což zásadně omezí těžařské a verbovací možnosti města, zatímco ty stavěcí vyloženě znemožní. A zvednout náladu města není zadarmo.

zdroj: Vlastní foto autora

Kromě toho také máte pár akčních karet dále rozšiřujících možnosti, jimž se můžete věnovat v každém jednotlivém tahu, další karty vám diktují, co máte během hry dokázat, abyste si přišli na další body, nechybí ani karty divů světa, na které musíte naspořit absurdní množství zdrojů, abyste následně své město doplnili o Velkou čínskou zeď, Koloseum či pyramidu.

My to tu teď zabrat!

Tu a tam dojde ke spuštění události (když někdo vyvine tři nové technologie), které do Střetu civilizací vnášejí prvek nepředvídatelnosti. Událost se může týkat jenom vás, ale i všech hráčů u stolu. Může jít o ojedinělou pomoc, kdy se například urodí spousta jídla, které si mezi sebe hráči rozdělí. Ale stejně tak může přijít hladomor s opačným efektem nebo rovnou zemětřesení, které vás připraví o některou z osad.

Události do hry navíc vnášejí neutrální barbary a piráty, čímž hra skvěle zabraňuje počátečnímu odloučení. Hráči jsou totiž do začátku poměrně daleko od sebe a dělí je zakrytá mapa, kterou je potřeba nejprve odhalit. Ale pochod armády není nejsvižnější, zpomalují ho objevená jezera či přechod hor, takže první potyčka mezi hráči může nastat klidně až za několik hodin.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale abyste se i tak museli trochu snažit po stránce vojenství, jsou tu právě barbaři. Ti si s oblibou zakládají vlastní vesnice v relativní blízkosti vašich osad, odkud se začínají množit a rozbíhat do všech směrů po mapě. Vaše nikým nebráněné město je rázem lahodným terčem, který si nadále nemůžete dovolit nechat nechráněný.

Časem se sami po mapě natolik rozšíříte, že budete s ostatními hráči za sousedy. Mapa totiž v konečném důsledku není nikterak rozlehlá a s využitím mořeplavby umožňující plout podél jejího okraje stačí pár tahů a už se vyloďujete v zádech potenciálního nepřítele.

Nicméně může se snadno stát, že za celou hru nedojde k jedinému boji hráče s hráčem. Když jsou všichni pacifisté, proč by se hrnuli do války, že? Ono vyrobit armádu a putovat s ní přes mapu je časově poměrně náročné a úspěch vašeho tažení rozhodně není zaručen.

Kostky osudu jsou vrženy

Souboje sice podléhají náhodě, ale jedná se o zábavný a chytře vymyšlený kostkový systém. Oba hráči (či hráč a barbar) naráz hodí soubojovými kostkami za každou figurku, kterou v boji mají, přičemž počet je omezen na pouhé čtyři figurky na hráče na jedno políčko, což udržuje herní plán i samotný boj přehledný a rychle vyřešený.

Na kostkách padají jak obyčejné hodnoty, tak symboly jednotek. Pokud vám padne symbol takové jednotky, která se bitvy účastní pod vaší vlajkou, má symbol nějaký efekt (zvýší hodnotu útoku, uchrání vás před ztrátou a tak podobně). Cílem bitvy je vyrobit na kostkách co největší součet hodnot, protože ten se pak vydělí pěti a výsledné číslo určí počet ztrát na druhé straně.

Hodu předchází ještě hraní bojových karet, které dále zvýhodňují vás či znevýhodňují soupeře. V boji o město zase obránce využívá pevnost, pokud si ji v daném sídle vybudoval. Zkrátka a dobře soubojový systém není komplikovaný, je akorát tak komplexní a díky náhodě nebudete zdržovat už tak dlouhou hru zdlouhavým dopočítáváním.

zdroj: Vlastní foto autora

Ano, kostky vás mohou zradit a zkazit jinak dobře promyšlenou strategii, ale není to nic fatálního a nezábavného. Soupeřovo město zkrátka zůstane soupeřovým městem aspoň do dalšího obléhání. Díky nepředvídatelnosti soubojů (za předpokladu, že neútočí čtyři figurky na jednu, tam je výsledek docela daný) a náhodným událostem je Střet civilizací sice silně strategická hra, ale taky hra velmi napínavá a nestane se vám, že by už s předstihem byl zřejmý vítěz.

Pokaždé se mohou objevit barbaři, nový problém, který musíte upřednostnit před plánovaným útokem na někoho jiného. Kdykoliv může zasáhnout mor, který hráče, kteří se nestihli obrnit nějakou technologií, o leccos připraví. To, že někdo je mnohem dál v technologiích, neznamená, že by na tom byl zásadně líp, protože možností, jak tuto hru hrát a vyhrát, je nepočítaně.

Můžete mít spoustu malých měst, pár velkých měst, těžit o sto šest, soustředit se na verbování, na šíření svého kulturního vlivu, hrát ofenzivně i defenzivně, dělat si kamarády i nepřátele, využívat moře nebo na něj jedinkrát nevkročit, vsadit na vůdce nebo se soustředit na sílu monumentů a tak dále, a tak dále.

zdroj: Vlastní foto autora

Hra, která dostojí svému jménu

Střet civilizací: Monumentální edice je skutečně monumentální střet civilizací. Marně hledám, co hře vytknout, protože pro mě osobně jde o nejlepší civilizační zážitek na poli deskových her a jednu z nejlepších strategických her vůbec.

Namístě je snad jen jedno varování, a to ohledně herní doby. Epický zážitek a pořádný vývoj civilizace zkrátka nejde zprostředkovat za jednu hodinu, takže se připravte na celovečerní seanci, která je dle mého názoru nejlepší ve třech hráčích, kdy jsou prostoje mezi tahy v mezích pohodlnosti. I tak není problém v tomto počtu u hry strávit ke čtyřem hodinám.

Pro hru ve čtyřech hráčích musíte být do jednoho srozumění s velmi dlouhou partií, zatímco hra ve dvou postrádá onu nejistotu toho, který z protihráčů na vás zaútočí první, ale má samozřejmě výhodu svižnějšího průběhu.

Obecně vzato je Střet civilizací famózní stolní hrou, které byste ani náhodou netipovali první dekádu na krku. O jejích kvalitách a síle českého trhu svědčí i fakt, že i takto velká, nákladná a relativně náročná hra je už prakticky vyprodaná, a proto moc neváhejte a berte poslední kusy z obchodů, protože jinak si budete muset počkat na její dotisk několik měsíců.