Titans

1–4 hráči | 80–160 minut | Od 13 let | anglicky, bez textu

Stejně jako se mi před rokem naskytla příležitost otestovat prototyp hry Valhalla (dojmy), tak se nyní stalo i s další hrou Łukasze Woźniaka, kterou nazval jednoduše Titans. Pokud čtete tento článek jen pár dní po jeho vydání, pak máte zrovna jedinečnou příležitost podpořit vznik hry na Kickstarteru a zajistit si tak i její kopii s případnými rozšířeními a bonusy (kampaň startuje 5. listopadu).

V době psaní článku tedy Titans ještě nejsou na trhu, a proto radši ještě jednou zdůrazním, že jsem měl možnost vyzkoušet prototyp hry, který už se v jádru asi nezmění, ale možná ještě dojde k jisté balanci, v hotové hře budou různorodější figurky a lepší materiály. Ale i tak vám mohu zprostředkovat dojmy z pravidlově velmi jednoduché kompetitivní deskovky, ve které jde jen a pouze přímé souboje mezi hráči o další a další území.

zdroj: tisková zpráva

Jaké jsou vaše rozkazy, pane?

Hnacím motorem Titans je velice jednoduchý karetní systém, který pomocí ikon poskytuje jistou svázanou svobodu. Je před vámi nabídka čtyř karet, které si hráči postupně rozebírají, přičemž symboly na nich určují akce, které vykonáte. Poslední karta v nabídce se zahazuje a místo ní se dá nová čtveřice, která je celou dobu vyložená, abyste viděli možnosti dalšího kola.

Symboly na kartách vám umožňují dělat pár základních akcí – nasadit na plán novou figurku (pěšáka, jízdu, dělostřelce, titána), pohnout s figurkou po plánu, dobrat si kartu taktiky, postavit pevnost. Kromě těchto základních akcí ve hře dochází už jen k boji, který vyvoláte přesunem jednotek k nepříteli.

Soubojový systém je řízený kostkami a je trochu podobný tomu z Valhally. Jako první si na obranu hází obránce (pokud tedy není v pevnosti, v případě Švédů i pokud nemá v armádě titána). Každá z vyjmenovaných jednotek má vlastní kostku, kterou si hodíte a následně uděláte vše pro to, aby váš hod byl ještě lepší.

(fotky pořízené z prototypové verze)

Můžete zahodit karty podpory pro přehoz kostek. Můžete karty podpory zahrát a zvýšit tak své bojové číslo či přidat další kostku. Každý národ má vlastní balíček karet, které můžete a nemusíte hrát před sebe (za zahození karet podpory) a které opět mohou upravit vaše šance v boji. Každý národ má také svou speciální schopnost, stejně jako jeho titán, pokud je v bitvě přítomný.

Vtip je v tom, odhadnout soupeře. Jelikož obránce ve většině případů začíná, netuší, s čím se na něj soupeř žene. Vidí jen armádu, tedy základní porci kostek, ale nikoliv manévry skryté na kartách. Půjdete all-in, abyste nepřišli o klíčovou oblast? Ale co když vás i tak soupeř porazí a vy budete velmi zranitelní v dalších následných soubojích? Možná bude lepší tuto oblast pustit s menšími ztrátami a připravit se na pořádnou odplatu…

zdroj: tisková zpráva

Tak jsem to pořádně promyslel, a ono to stejně nepadlo

Souboje jsou ve výsledku silně ovlivněné náhodou, ale je tu spousta způsobů, jak si ji naklonit na svou stranu. Kostky pěšců jsou nejhorší (mají prázdné strany), zatímco na kostce titána máte jistou šanci dvou bodů. Ale nikdy se nemůžete úplně rozdovádět. Každý hráč totiž může použít jen určité množství kostek dané pravidly, takže se nikdy nestane, že by váš soupeř házel čtyřmi kostkami titána proti vaší jedné kostce pěšáka.

Titans se tváři jako silně strategická hra a ano, musíte u ní přemýšlet o dalších krocích, zvažovat, kterou kartu rozkazu z nabídky vzít (třeba i jen proto, aby ji nedostal soupeř) a s kým uzavřít nepsanou dohodu. Ale náhody je tu opravdu hodně, což mnohé stratégy jistě nepotěší.

Nemyslím teď jen kostky. Náhodné je namíchání rozkazů a bude se vám stávat, že vám nebude vyhovovat žádná karta v nabídce a vy tak provedete „plonkový“ tah. I speciální karty národa si vybíráte z náhodně tažených, což může platit i o kartách podpory, pokud vám nevyhovuje nic v nabídce.

Ale asi největší náhoda přichází s hraním obou druhů karet. Použití jejich efektů je totiž podmíněné jednotkami v obou armádách. Chcete si přidat kostku? Tak to vy musíte mít dělo a soupeř koně. Tyto karty podpory lze hrát i v kombinaci (zahrajete-li jednu, dostanete kostku pěšáka, zahrajete-li dvě, dostanete kostku titána), ale v takovém případě musíte splnit víc podmínek, což není vůbec snadné. Zato se velmi snadno stane, že se jednomu hráči dobře sejdou karty a roznese tak druhého na kopytech, protože v jeho armádě není jedna konkrétní figurka a nemůže tak zahrát kartu na obranu.

Za slávou a vítězstvím!

Osobně jsem při hraní neměl s mírou náhody větší problém. A to neříkám proto, že by se mi ve hře bůhvíjak dařilo. Titans totiž nevnímám jako náročnou hru pro velmi zkušené hráče, kteří hledají strategické orgie, ale spíš jako lehčí deskovku, ve které do sebe neustále, ale vážně bez přestání řežete.

Systém rozkazů je mi velmi sympatický – jen si vyberete kartu a provedete jednu, dvě, nebo všechny tři ikonky na ní vytištěné. Poté vyřešíte boj, který je až do poslední chvíle napínavý, jak se útočník snaží všemi možnými způsoby dorovnat obráncovo bojové číslo. Má to atmosféru, a co si budeme povídat, i ve skutečné válce nejde výsledek přesně dopočítat.

Abyste ale vyhráli, tak potřebujete vítězné body. A ty získáte různými způsoby. Titans trvají tři velká kola, během kterých se dostanete na tah několikrát. Na konci každého z těchto kol získáte jeden bod za každé vámi ovládané území, přičemž herní mapa je koncipovaná tak, že stačí jeden pohyb figurkou a už sousedíte se soupeřem (proto je přímý konflikt opravdu nevyhnutelný).

zdroj: tisková zpráva

Body jsou i za dobytí soupeřova hlavního města a samozřejmě za vítězství v boji. Tam navíc záleží na tom, jak moc jste to soupeři nandali, což určí výši zisku vítězných bodů, počet ztrát na straně poraženého a počet karet podpory, které si dobere jako kompenzaci.

Na tomto místě musím ocenit vstřícný systém ztrát, který vás připraví maximálně o dvě figurky, zbytek stáhnete na sousední území (avšak nejčastěji se nám stávalo, že ke ztrátám vůbec nedošlo, tedy síly útoků obou stran byly velice vyrovnané, což se postaralo o napínavost a atmosféru). Hráče to úplně nezařízne a mapa je pořád plná figurek připravených na další bitvu.

A pak jsou tu ještě karty tajných úkolů, které se na začátku hry draftují a další můžete získat v jejím průběhu. Úkoly po vás chtějí ovládat obrovské množství polí na mapě (k ovládání naštěstí nepotřebujete figurky, když políčko opustíte, zanecháte po sobě vlajku), mít na plánu určité figurky, vyhrát souboj specifickým způsobem, zahrát některé karty a tak dále.

Nejde o zanedbatelné body a tyto karty budou částečně řídit vaši strategii. Bohužel jsou silně situační a některé prostě nesplníte, i kdybyste se rozkrájeli, zatímco váš soupeř by s daným úkolem neměl sebemenší problém. Zároveň se zdají být nevyvážené, což může být problém prototypu. Příklad: jeden úkol dával dva body za to, že máte na plánu dva koně, jiný dva body za to, že máte čtyři pěšce. Pěšáci se sice získávají snáz, ale také snáz padnou a nakonec bylo náročnější splnit druhý úkol.

Náhodou, ta náhoda není zas tak špatná

Hra Titans je protkaná náhodou křížem krážem, ale ve výsledku to na mě nepůsobilo jako mínus. Vzhledem k až triviálním pravidlům a okamžité řeži jsem zjistil, že jde o snadno přístupnou hru, ve které náhoda zajišťuje humorné situace, ale i chvíle, kdy se zadrženým dechem sledujete, co se bude dít dál. A to nemusíte být ani útočník, ani obránce, protože výhra jednoho vám třeba může pomoct se splněním tajného úkolu.

Zpočátku jsem měl obavy, ale nakonec jsem příjemně překvapený. Deskovka Titans funguje, je zábavná, nezalekne se žádného počtu hráčů (i když ve víc je prostě lepší) a navrch vypadá naprosto skvěle. Ať už jde o velké figurky titánů, které volají po nabarvení, krásně malovaný herní plán, nebo styl ilustrací na kartách národů.

Titans rozhodně nebudou pro každého, ale pokud nemáte fóbii z kostek, máte kladný vztah ke krásnému plastu a zdejšímu tématu, neustálý konflikt vám není cizí, nebo se vám prostě líbí třeba SmallWorld, který mi přijde pocitově podobný, pak by Titans mohla být hra pro vás. Já se k ní určitě ještě vrátím.