Vikomti Západního království

1–4 hráči | 60–90 minut | Od 12 let | česky, bez textu

Vždy jsem se považoval za hráče libujícího si v takzvaném žánru ameritrash, tedy primárně tematických hrách, ve kterých náhoda vyhrává nad strategickým počítáním. Dnes, po absolvování celé trilogie Západního království, se už musím zároveň označovat i za opravdového euraře.

Jak jsem si zprvu myslel, že jsou Architekti Západního království náročnou hrou, tak ji teď po zkušenostech s Paladiny a Vikomty ze stejného království s trochou nadsázky považuju skoro až za rodinnou deskovku. Paladinové jsou brutální a Vikomti na jimi nastavené laťce ztrácejí jen trochu.

Třetí díl zkrátka není ničím pro hráče, kterým vadí namáhat si hlavu s mnoha a mnoha možnostmi, jež nabízí každý jednotlivý tah partie. A i tentokrát jde naprosto odlišný zážitek než u předchozích dvou titulů série.

Obrácený NASCAR Západního království

Když jsem dumal nad jedním z hlavních mechanismů Vikomtů Západního království, tedy hutné strategie zasazené do středověkého období, na mysl mi překvapivě přišly americké závody NASCAR. Proč? Protože i ve Vikomtech jezdíte pořád a pořád dokola pouze v jednom směru. Nejde přitom o závod, sedláte koně a točíte se po směru hodinových ručiček, což neplatí ve zmíněné soutěži, ale podobnost tu jednoduše je. Dobře, možná by bylo příhodnější přirovnání k závodům válečných povozů, ale to je prašť jako uhoď.

V kruhové deskovce každopádně máte na vše mnohem víc času než na skutečném okruhu. Dokonce během jednoho oběhnutí kola stihnete nakoupit spoustu materiálů, postavit několik budov, najmout partu pomocníků, dosadit vlastní poddané do hradu krále na sklonku života a – aby toho nebylo málo – opsat i několik vzácných rukopisů.

Obíhání centrálního hradu plnícího se poddanými je stěžejním prvkem hry, který jistým způsobem naštěstí omezuje množství možností ve vašem tahu. Sám pohyb vikomtem je závislý na vámi zahrané kartě pro daný tah, jejíž cena diktuje přesný počet polí, o něž se vaše figurka pohne po plánu po směru šipek a hodinových ručiček.

I tak toho ale bude na vaši mozkovnu víc než dost. Musíte brát ohled na to, o kolik polí se pohnete, jaké akce můžete na daných polí vykonat, zda máte dost surovin na jejich vykonání a zajímá vás samozřejmě i efekt zahrané karty, který se může stát okamžitě, trvat určitou dobu, nebo k němu dojde až s odchodem dané karty.

zdroj: Vlastní foto autora

Do řady a netlačte se! Říkám, NETLAČIT!

Druhým stěžejním mechanismem Vikomtů je vaše osobní řada poddaných. Za sebe se vejdou tři a s příchodem nového musí vždy jeden z kola ven. Je to jakýsi mlýnek, v němž se točí vaši nejvěrnější a na krátkou dobu tří kol vám poskytují své výhody.

Vikomti ještě navíc obsahují deckbuilding, takže časem ve své řadě začnete vídat nové tváře, zatímco ty staré se zcela vytratí. O nabídce karet sice rozhoduje pozice vašeho vikomta na plánu, ale je zde spousta způsobů, jak si vybrat libovolnou z odhalených karet na plánu. Příležitostí ničit vlastní karty je pak víc než dost, takže práce s balíčkem je zde mnohem efektivnější než v mnohých jiných deckbuildingových hrách.

Mozek prožívá další útrapy při snaze vytvořit ideální frontu dvořanů. Jejich symboly totiž využíváte k vykonání čtyř akcí, kterými jsou nákup surovin, stavba budov, umístění poddaných do hradu a opis rukopisu. Čím víc stejných symbolů se sejde na kartách ve vaší řadě, tím snazší pro vás bude vykonání konkrétní akce. Každá akce jde navíc doplatit jednou vybranou surovinou, protože vaše vlastní karty na uhrazení celé akce většinou nestačí.

zdroj: Vlastní foto autora

Vikomti Západního království jsou tedy neustálou rotující honbou za surovinami podporujícími vykonávání akcí, za kartami pomáhajícími s tímtéž a samozřejmě za vítěznými body, jež jsou k dostání z mnoha různých míst.

Čím víc budov postavíte, tím víc bodů získáte. Navíc vám každá postavená budova vylepšuje patřičnou část hry (zvýší limit karet na ruce, přidá pohyb vikomtovi, usnadní provádění akcí…). Chcete mít co nejvíc opsaných rukopisů, co nejvíc stvrzených smluv, co nejvíc splacených dluhů a co nejvíc poddaných na hradě. A samozřejmě jako v každé správné strategické hře nejde excelovat ve všem naráz.

S vikomtem na hrad

Když už přišla řeč na hrad, tedy nejvýraznější trojrozměrný prvek hry usazený v samotném srdci kruhového herního plánu, který je jím držen pohromadě, tak právě v něm dochází k té největší divočině a je zároveň tou nejméně přehlednou částí hry.

Vaši poddaní se snaží dostat do jeho středu přes dvě nádvoří, k čemuž dochází pouze tehdy, je-li jich dostatek. Když umístíte alespoň tři své figurky na políčko vnějšího kruhu, automaticky se jedna z nich vydá o patro výš, jedna doleva a jedna doprava. Tím se na jiných místech mohou shromáždit další vaše tři figurky, u kterých dojde ke stejnému rozbíhajícímu efektu.

Časem jste proto svědky dechberoucí podívané, kdy se umístěním jediného panáčka dá celý hrad do pohybu, jak se figurky přelévají sem a tam a pomalu se drápou do niternějších kruhů hradu, a vyrábí vám tak více vítězných bodů. Zároveň u toho spouštějí akce vytištěné přímo na políčkách hradu, s čímž nastupuje zmíněná nepřehlednost. Po čase je hrad plný figurek a není přes ně vidět, co daná políčka poskytují za jejich dosažení.

Pokud se navíc do hradu pustí velké množství hráčů, je nepřehledný už samotný počet figurek různých barev. Ne všichni hráči, se kterými jsem hru testoval, byli z tohoto mechanismu nadšení, a zažil jsem dokonce i partii, kde se o hrad nezajímal vůbec nikdo a na jeho konci zely jeho prostory prázdnotou.

zdroj: Vlastní foto autora

Mě osobně hrad fascinoval. V jinak statické hře, kde se pouze vikomti čas od času pohnou o 1 až 4 pole, jde o vzrušující interaktivní prvek vnášející do hry zautomatizovanou podívanou, která, když se povede, umí svého iniciátora štědře odměnit.

Náplň hustší než středověký les

Systémů je ve hře ještě celá řada a já vážně nechci, aby tento text suploval výuku pravidel, takže jen ve zkratce. Každý hráč ke všemu řeší svou zkaženost a počestnost, které se k sobě neustále přibližují a garantují efekt podle toho, jestli jste byli víc hodní, nebo zlí. Zkaženost pramení z karet bídáků, jejich velkou výhodou je žolíkovost jejich symbolů.

Se zkažeností souvisí i zajímavý prvek, nad kterým se v deckbuildingu běžně nepozastavujete. Tady totiž má smysl, když přimícháte odhazovací balíček do dobíracího, jelikož vám tím může stoupnout zkaženost či počestnost. Nastávají tak situace, kdy přimíchání co nejvíc oddalujete, nebo se naopak snažíte balíčkem prokousat co nejrychleji a vyvolávat ho o to častěji.

Z opsaných rukopisů děláte různobarevné sady pro zisk více bodů a vyplatí se opisovat i stejnobarevné rukopisy, čímž si přijdete na speciální bodovou kartu, která vám v průběhu hry usnadňuje plnění akcí. Do toho získáváte a stvrzujete karty smluv a získáváte a smazáváte karty dluhů, což obojí vede k ukončení hry.

Jakmile jsou rozdány všechny smlouvy, hra končí a budou se bodovat uhrazené dluhy. Pokud rozdáte všechny dluhy, budou se naopak hodnotit stvrzené smlouvy. Pozoruhodný mechanismus vyvolává v hráčích touhu shánět vždy ty druhé karty, které zrovna nedocházejí, případně se snažit brát jich co nejvíc, aby hra skončila v momentě, kdy cítíte výhru.

A takhle bych mohl ještě nějakou chvíli pokračovat, přičemž samozřejmě nemohu opomenout zmínit existenci sólo módu, který je v dnešní době už jaksi neodmyslitelnou součástí většiny nových deskovek.

Sečteno podtrženo, Vikomti Západního království jsou složitou strategickou deskovkou, která udělá obrovskou radost hráčům libujícím si v detailním propočítávání tahů. Vysvětlovat její pravidla je sice utrpení, ale její mechanismy jsou čisté a snadno zapamatovatelné, takže nebudete mít žádné nevyřešené otázky už během první partie.

zdroj: Vlastní foto autora

Fanoušci série ocení provázanost s hrami Architekti Západního království a Paladinové Západního království skrze použití podobného grafického designu, identického výtvarného stylu (který mně osobně už tedy leze krkem) a totožných komponent (až na ty oranžové „zlaté“ cihly, nad kterými se každý pozastavuje a nechápe, co to má být). Znalost předchozích her vám sice nepomůže s naučením se hry jako takovým, ale deskovka bude pro fanoušky od začátku přehlednější.

Nezapomenutelná trilogie

Z partií Vikomtů jsem vždy odcházel s úsměvem na tváři. Ne, nejsem v ní nijak dobrý a království radši přenechám jiným. Ale bavím se perfektní provázaností jejích systémů, což je ostatně důvodem její složitosti a náročnosti na mozek. Zahrání jediné karty za tah rozhoduje o počtu pohybů vašeho vikomta, o dostupných akcích na daném políčku, o zdrojích pro tyto akce, o nabízené kartě, jíž si můžete obohatit balíček a dalších a dalších detailech.

Jsou to jednoduše strategické žně, které se i potřetí povedly. Mezi deskovkami nenajdete mnoho svázaných sérií a když už, s kvalitou jejich jednotlivých dílů je to všelijaké. Ale hry ze Západního království se do jedné povedly, každá je svým způsobem zcela originální, nezaleknou se konkurence a všechny tři mají své místo v jedné polici strategicky založených hráčů.

Nemyslím si, že by Vikomti předčili Paladiny, jako se to Paladinům povedlo s Architekty. Obě hry mám na zhruba stejné pozici, co se zábavnosti, náročnosti a originality týče. A kdyby mě někdo požádal o partičku kterékoliv hry z trilogie, neváhal bych ani vteřinu. Nakonec nezbývá než poděkovat, že podobné hry na českém trhu neustále vycházejí, přestože mnohé z nich svými prodeji dokazují, že o ně čeští hráči nemají takový zájem. Takoví hráči o mnohé přicházejí…

P.S.: Letopisy Západního království

Trilogii ve skutečnosti neuzavírají Vikomti, ale Letopisy Západního království. Jde o malou, nevinně se tvářící krabičku, jejíž obsah slouží dvěma fascinujícím účelům. Zaprvé, naleznete zde pravidla a komponenty umožňující rozchodit každou hru z trilogie (Architekti, Paladinové a Vikomti Západního království) v kooperativním režimu.

V Architektech hráči společně budují město, zatímco králův tyran na konci každého kola posílá jejich dělníky do vězení. V Paladinech společně bráníte město před tyranem, který vás pověřuje náročnými úkoly a trestá za jejich neplnění. Ve Vikomtech se snažíte zabránit tyranovi v obsazení hradu jeho poddanými. Ve všech případech si na konci partie ověříte, jak dobře jste si vedli na základě dosaženého skóre.

zdroj: Vlastní foto autora

Zadruhé, naleznete zde pravidla a komponenty umožňující odehrát kompetitivní kampaň napříč všemi hrami. Nová pravidla diktují, jak přijít k letopisům rozhodujícím o vítězi na konci kampaně. Jde například o výzvu získat určité množství určité suroviny, postavit dané množství budov či mít několik poddaných na hradě.

Po splnění výzvy jste nejen blíž k celkovému vítězství, ale do dané partie dostáváte novou výhodu. Letopisy se udělují i za umístění v jednotlivých hrách a za nasbírané erby, které získáváte vedle samotných letopisů. Po odehrání všech tří her se určí absolutní vítěz série Západního království (ten s největším počtem letopisů). Dáte-li všechny tři hutné strategie v jeden den za sebou, budete mít můj nehynoucí obdiv.

Můj mozek se na takto náročný úkol moc necítí, ale oceňuje, že si někdo dal tu práci a provázal celou trilogii jedním systémem a navíc obdařil všechny její hry kooperativním módem. Takový servis se jen tak nevidí, a já si ho proto adekvátně vážím. Jde o perfektní ukončení jedné nezapomenutelné trilogie.