Watergate

2 hráči | 30–60 minut | od 12 let | česky

Přestože si obecně myslím, že mě historie příliš nezajímá (rozhodně míň než současnost a budoucnost), jisté stolní hry mě dokáží vyvést z omylu. Nedávno to byl například Pax Pamir o mocenském boji v Afghánistánu, o kterém jsem předtím neměl nejmenší tušení, a teď je to zase Watergate, o jehož politické kauze jsem sice nějaké ponětí měl, ale kombinace historie s politikou je pro mě už vyloženě zabijácká.

No ale ono stačí, když mi dávné skutečnosti podáte formou stolní hry, a hned bych si o tom nejradši přečetl několik knih! Pokud jste na tom podobně jako já, nenechte se vážným tématem hry Watergate odradit. Jednak byste si dobrovolně upřeli jednu z nejlepších her pro dva na trhu, jednak vás tato hra proti všem předpokladům přiměje zajímat se o skutečně peprný skandál. Takhle bravurně zpracované téma se jen tak nevidí.

Historie v praxi

Kauza Watergate se datuje do začátku 70. let minulého století, kdy investigativní novináři z Washington Post napříč několika lety usilovné práce odhalili nekalé praktiky tehdejšího prezidenta Nixona, který skrze agenty špehoval politické oponenty před blížícím se volebním obdobím.

Tyto události simuluje stolní hra Watergate, v níž se jeden z hráčů ujme role tisku a druhý Nixonovy administrativy. Každému přitom půjde o zcela opačný cíl – novinář musí za každou cenu prokázat spojitost mezi agenty a Nixonem, zatímco prezident musí zamést všechny takové důkazy pod koberec.

Celá hra je řízená kartami. Každý z hráčů má svůj vlastní balíček plný unikátních karet, s jejichž pomocí se pokusí uspět. Pomocí nich se od začátku do konce partie se soupeřem přetahujete na jediné stupnici o tři typy žetonů – vliv, iniciativu a důkazy. Zdá se to až směšné, že se celá hra vlastně degraduje na jednu obyčejnou stupnici, ale nenechte se zmást. Watergate je neuvěřitelný, vypjatý boj až do konce.

zdroj: Vlastní foto autora

Jakmile skončí kolo, vše, co je zrovna na vaší straně stupnice, připadá vám a vy s tím patřičně naložíte. Přitažením iniciativy si zajistíte kartu navíc do příštího tahu a nespornou výhodu v tom, že budete kolo jak začínat, tak i končit. Přitažením vlivu si novinář zpřístupňuje dodatečné akce, zatímco pro Nixona jde o hlavní způsob, jak ve hře zvítězit. Naopak získávání důkazů je hlavní cestou novináře, jak Nixona usvědčit.

Každý takový důkaz putuje na nástěnku, v jejímž středu na vás zírá tvář prezidenta Nixona, zatímco po jejím obvodu vás sledují oči dalších provinilců. Novinář mezi těmito agenty a Nixonem musí vytvořit spojnici z důkazů, a pokud se mu to povede se dvěma podezřelými, historie se bude opakovat.

Nicméně pokud důkazy uzme Nixon, rovněž je umístí na nástěnku, ale zakryté, čímž novinářů může přetrhnout nit. Stejně tak se mohou začernit i samotní podezřelí, a zcela se tak zbavit podezření, i když ve Watergate není nikdy nic stoprocentně ztracené…

zdroj: Vlastní foto autora

Karty mocnější slov

Každou kartu lze zahrát dvojím způsobem. Prvním použijete její hodnotu čistě pro posunutí jednoho z žetonů k sobě. Tím druhým je použití její schopnosti, velmi, ale velmi mocné schopnosti, která dokáže zvrátit i zdánlivě prohranou bitvu.

Jsou to právě tyto schopnosti, díky kterým je úplně každá partie Watergate neuvěřitelnou jízdou. Přinášejí s sebou překvapivé zvraty, ať už ve větším množství hýbají zmíněnými žetony, nebo si jinak pohrávají s prvky hry. Mohou například rušit soupeřovy efekty, zahazovat mu karty z ruky, vracet dříve vyřazené komponenty zpátky do hry a je tu i jedna karta, která okamžitě a nemilosrdně ukončí právě probíhající kolo klidně na jeho začátku.

Většina karet se po takovém použití odporoučí z vašeho balíčku pryč a už je nikdy neuvidíte, proto musíte každý takový tah pořádně zvážit. Každý z hráčů v každém tahu zahraje pět karet, respektive čtyři (podle iniciativy), a protože to není mnoho, je úplně každý jednotlivý tah nesmírně důležitým v rámci celého boje za pravdu či její ututlání.

Každé posunutí žetonku, každé umístění důkazu, každé zabránění odhalení posouvá jednu či druhou stranu k vítězství. Watergate má spád, nikde se nezasekne a neumí zpomalit. Naopak se jenom zrychluje a než se nadějete, bude konec.

Neskutečné štěstí

Zda konec pro Nixona, nebo novináře, záleží na dvou faktorech. Jedním z nich je vaše schopnost jednat, správně se rozhodovat, mít plán a za každou cenu se ho snažit držet. Tím druhým je náhoda. Ve hře je jí poměrně dost a často to bude právě ona, kdo rozhodne o vaší výhře či prohře (skutečně dochází k momentům, kdy si náhodně taháte jeden žeton důkazu z pytlíku a doufáte, že budete mít kliku a vyhrajete, nebo vám štěstí nepopřeje a Nixon zůstane u moci).

Ale je náhoda a náhoda, a já jsem se té zdejší naučil říkat štěstí. Z herního hlediska se vítězství na náhodu nejeví jako zábavný mechanismus, ale v rámci zdejšího tématu má obrovský smysl. I novináři se před těmi 40 let snažili, co mohli, ale bez štěstí by dějiny mohly dopadnout úplně jinak. Kdyby měl štěstí naopak Nixon, bůhví, jak by dnešní svět vypadal…

zdroj: Vlastní foto autora

Chce to štěstí, aby vám přišla na ruku sada karet, které se vám v dané situaci nejvíc hodí. Chce to štěstí, aby Nixon do stupnice vytáhl žetony důkazů, které zrovna vy potřebujete. Chce to štěstí, mít na ruce rušící karty ve chvíli, kdy soupeř hraje karty, které potřebujete zrušit. Ale není to tak, že by hráč byl ve hře zcela zbytečný. Štěstí vám sice pomůže, ale když mu nepůjdete naproti, nikam se nedostanete.

A je to právě štěstí, či spíše ta náhodnost, která dělá z Watergate tak napínavou hru, až z toho bolí svalstvo. Se zadrženým dechem čekáte na úplně každou soupeřem zahranou kartu, zda vám zcela zkazí plány, nebo je jen o něco pozdrží. Budu se opakovat, ale napomáhá to rychlému odsýpání a jednoduše se nemůže stát, že by vás soupeřův tah nezajímal.

S každou další hrou jste navíc zkušenější, a jakmile budete znát každou jednotlivou kartu v obou balíčcích, půjde o docela jinou hru než v prvních sezeních, kdy je to samé: „Cože, to si snad děláš srandu, ne? To je strašně silný!“ Ale není to tak, že by se ze hry vytratilo překvapení. Snad každá karta může v jeden velmi ideální moment nadělat překvapivou paseku.

zdroj: Vlastní foto autora

Nejlepší hra pro dva?

Nejlepší na tom je, že téma vnímáte po celou dobu partie. Jste novinářem, hrajete karty popisující skutečné události a bytostně toužíte po usvědčení Nixona. Jste Nixonem a teče vám tak moc do bot, že už se brodíte po pás, jak se vám rosí čelo, ale nějakým záhadným způsobem se vám daří pálit důkazy a vydírat svědky, aby ani necekli.

A neoddechnete si, dokud nebude konec. Řeknu vám, já jsem vypjatý jenom u psaní těchto řádků a nejradši bych s tím seknul a šel si dát další partičku, ale už to nějak vydržím. Ale vy už tu prakticky nemáte co dělat. Sice si pár informací ještě nechávám na konec, ale už teď byste měli mít na vedlejší kartě váš oblíbený obchod a v něm Watergate v košíku.

Já to řeknu naplno: Lepší hru pro dva nenajdete. Ne v oblasti menších her s příjemně krátkou hrací dobou a takhle výborně provázaným tématem a mechanismy.

Watergate je jednoduše pecka díky svým jednoduchým herním systémům, které dávají prostor prakticky nekonečnému množství strategií. Díky silnému tématu, které od začátku do konce cítí oba hráči. Díky neustávajícímu napětí, které vás udrží ve střehu a zaujaté až do samotného konce. A koneckonců i díky svému zpracování, kde vás potěší zejména obří karty, při jejichž hraní máte už i díky jejich rozměrům pocit, že se chystáte udělat něco skutečně mocného a zvrátit situaci ve svůj prospěch. Historická fakta tvořící polovinu (!!!) příručky pravidel jsou jen třešničkou na dortu.

Nebojte se tématu. I když o něm vůbec nic nevíte, hra Watergate vám o něm poskytne dostatek informací a velice zábavnou formou vás nadchne pro tuto politickou kauzu. A i kdyby náhodou ne, stále jde o vynikající hru pro dva s perfektně vybroušenými mechanismy. Ale pouze spojení obojího dělá z Watergate jeden z klenotů světa stolních her.