Ztracený ostrov Arnak, to je Czech Games Edition v plné síle. Jedná se o jednu z nejlepších her, které kdy opustily brněnské kanceláře studia, jež stojí za takovými peckami jako Through the Ages, Galaxy Trucker, Krycí jména, Alchymisté a mnoho dalších.

Arnak vyšel již v roce 2020 a naprosto mě pohltil, jak se můžete dočíst v mé recenzi. A nejen mě, protože máme i Petrovu nadšenou videorecenzi. Už tehdy mě hra dokázala nalákat na potenciálně skvělou budoucnost jednou pasáží ve výkladu pravidel: „Chceš si vyzkoušet sólo kampaň? Různé unikátní scénáře. Nové cíle a úkoly. Co se stalo se ztracenou expedicí profesora Kutila?“

Já si opravdu moc chtěl vyzkoušet sólo kampaň, a proto mě trochu zklamalo, že výzva „podívej se na www.arnak.game!“ vedla na holou stránku s příslibem, že se na něčem takovém teprve pracuje. A minulý rok se dopracovalo. Pak už jsem jen počkal na počeštění singleplayerové kampaně a během vánočních svátků si ji užil plnými doušky.

zdroj: Vlastní foto autora

Tak s takovým udělátkem jistě uspějeme!

Snad odpustíte, že zde nebudu popisovat základní kostru hry, když už se o to postaraly naše dvě recenze. Její sólo kampaň si bez základu stejně nezahrajete. Ten už sám o sobě obsahuje pravidla běžné sólové hry, která funguje výborně, ale teprve s kampaní vykvete do celé své krásy.

Kampaň je dostupná zdarma z oficiálních stránek studia Czech Games Edition a můžete si ji buď vytisknout, nebo využít webovou aplikaci. A já vám všema deseti doporučuji to druhé. Aplikace totiž funguje naprosto skvěle, je přehledná, graficky pěkně vyvedená a nemůže se s ní stát, že byste si něco náhodou vyzradili vystřihováním nových komponent.

Navíc za vás aplikace obstarává umělou inteligenci, takže speciální balíček destiček ze základní hry určený pro sólovou hru můžete klidně nechat v krabici. V appce je to zkrátka pohodlnější i proto, že systém za vás připravuje balíček imaginárního hráče podle vámi zvolené obtížnosti. Těch je víc než dost (deset!) a nedají se v průběhu kampaně měnit, proto volte moudře.

Singleplayerová kampaň nazvaná Pátrání po profesoru Kutilovi využívá prakticky vše ze standardní hry a jediné, co budete potřebovat navíc, jsou libovolné žetony k označování nejrůznějších efektů. Pokud čirou náhodou nic takového nemáte (šiknou se jakékoliv kostičky z libovolné hry ve vaší sbírce), pravidla kampaně vám i tak nabídnou východisko v podobě vlastních nevyužitých komponent (žetonky násobičů).

zdroj: Vlastní foto autora

Náčelníku, podívejte, další novota

Ale teď už k samotné kampani. Nebudu chodit kolem horké kaše: Je jednoduše famózní. To, co jednotlivé scénáře dělají se samotnou hrou, je naprosto vzrušující. Vůbec by vás nenapadlo, že jsou některé zásahy do základní kostry hry možné a uvědomíte si, jak moc je Ztracený ostrov Arnak variabilní.

Dají se s ním dělat vyloženě psí kusy. To, že vám pravidla scénáře přikážou vyřadit ze hry nějaké konkrétní karty, není ničím ve srovnání s tím, když vám v průběhu hry postupně mizí části herní desky, což je navíc logicky podložené děním v příběhu.

Ten vypráví o vaší snaze nalézt titulního profesora Kutila, přičemž vám na paty šlape konkurenční expedice, která ho chce najít dřív. Samotný příběh sice není ničím objevným a vyloženě nepřekvapí, ale krásně dotváří celou atmosféru a dává vašemu počínání smysl.

zdroj: Vlastní foto autora

Sice jsme svůj úkol zvládli, ale za jakou cenu?

Příjemné je, že se nehraje na body. Tedy, každou partii budete bodovat jak sobě, tak virtuální soupeřce, ale čistě pro účely výsledného skóre, které si můžete porovnat s přáteli.

To, co vás potáhne kupředu, jsou spíše úkoly. Každý scénář má vytyčený cíl, kterého musíte dosáhnout před vypršením pátého kola, jinak jste ve svém snažení neuspěli. A tyto cíle vás nutí hrát Arnak konkrétním způsobem, který byste v běžné hře ve více hráčích třeba vůbec nezvažovali.

Díky rychle odtikávající časomíře pěti kol jste pod neustálým tlakem a děláte vše proto, abyste svůj úkol splnili. Jenže k tomu máte ještě několik vedlejších úkolů, které jsou také velice lákavé. Zatímco hlavní úkol po vás může chtít vyšplhat lupou až do chrámu dřív, než tak učiní soupeřka, vedlejší úkoly vás mohou pověřit likvidací určitého počtu strážců či snahou vyčistit svůj balíček od karet strachu. A skloubit to vše dohromady je opravdová výzva.

Vedlejší úkoly přitom nejsou jen tak pro vaše potěšení a výzvu, ale předně určují, jak moc si do následujícího scénáře polepšíte. Z každé hry si do té příští totiž něco přenášíte a čím víc vedlejších úkolů splníte, tím bude odměna lepší. A to jako lákadlo pro plnění těchto výzev opravdu funguje.

zdroj: Vlastní foto autora

Svačinu jsme spořádali a máme pořád hlad

Celkově je singleplayerová kampaň Arnaku výborným zážitkem a skvělou ukázkou upravitelnosti jinak hermeticky uzavřených mechanizmů ve vytříbené hře. Na konec kampaně se dostanete jedním dechem, a to i proto, že je bohužel žalostně krátká.

Vývojáři z CGE by možná namítali, protože věřím, že za vymýšlením scénářů a jejich vyvážením bude spousta úsilí, ale oni odvedli tak výbornou práci, že je prostě obrovská škoda, že to vše skončí po pouhých čtyřech seancích. Jistě, můžete si to dát znovu a znovu na ještě těžší obtížnosti, od čehož tu ostatně jsou, ale na vyloženě nový scénář už nenarazíte.

Dovedl bych si představit strávit s Arnakem v sólu klidně dalších deset partií a teprve pak bych si možná mohl říct, že už víc nepotřebuju. Ale tak, jak je to teď, jsem naprosto hladový po dalším dobrodružství a dalších skvělých a překvapivých nápadech, které tato minikampaň zadarmo přinesla. Takže, co takhle pro příště plnotučné a po právu placené sólo rozšíření?