Drako: Drak a trpaslíci | Drako: Zlobři a rytíři

2 hráči | 30 minut | od 8 let | česky, bez textu

Svět uhání kupředu neuvěřitelnou rychlostí, a kdyby se náhodou stalo, že by v jednom měsíci, co měsíci, týdnu!, nevyšla žádná stolní hra, časoprostor by se asi zhroutil. Ale proč se neustále hnát za čerstvými novinkami s pochybnou kvalitou, když minulost nabízí tolik kvalitní zábavy? Série stolních her Drako budiž toho důkazem.

Původní Drako s podtitulem Dragon & Dwarves vyšlo již před deseti lety a trvalo dlouhých osm let, než dostalo pokračování v podobě Knights & Trolls. A protože české vydavatelství Mindok umí pohlédnout do minulosti a nebojí se zariskovat s lokalizací starého titulu v moderní době, můžeme si obě verze vychutnat hezky česky, tedy jako Drako: Drak a Trpaslíci a Drako: Zlobři a rytíři.

Nabízí se samozřejmě ta nejočividnější otázka – čím se tyto verze liší? Ale to bychom moc předbíhali. Nejprve se podívejme na to, čím se naopak neliší. Jelikož se ve své podstatě jedná o identicky fungující hry, popisem jedné víte, jak je na tom ta druhá.

Drako je hrou striktně pro dva hráče, z nichž se každý ujme jedné z titulních stran. A jak si asi umíte představit, za jediného draka se hraje docela jinak než za trojici trpaslíků. Hry se tak řadí k méně častým asymetrickým duelům, čímž okamžitě získávají na atraktivitě.

Cílem je nepřekvapivě porazit soupeře, ale jedna ze stran má vždy ještě jednu vítěznou podmínku navíc – stačí, když soupeři dojdou karty. A bez karet v Draku nehnete ani prstem. Každý hráč disponuje vlastním balíčkem, jehož karty mu umožní pohybovat s figurkami po plánu, útočit na nepřítele a využívat nejrůznější speciální schopnosti.

zdroj: Mindok

V čem je hra lehce zastaralá, v tom leží její přednost. Mám na mysli okamžitost, přístupnost a svižnost. Ke hraní opravdu potřebujete pouze jeden herní plán, pár krásných figurek, dva herní balíčky a několikero žetonků. Připraveno k hraní máte dříve, než se vám dovaří oblíbený horký nápoj a možná ho během jedné partie nepřesahující půl hodiny ani nestihnete vypít.

Jednoduchost je tu zkrátka heslem dne, přestože se vyhýbá té nejdůležitější oblasti – strategii. Je jednoduché, co v tahu můžete udělat: zahrát dvě karty, dobrat čtyři karty, nebo zahrát jednu a dobrat dvě. Efektů na kartách také není tolik. Některé vám umožní pohnout jednou či více figurkami, jiné jim umožní zaútočit, bránit se nebo použít schopnost.

Ale zvítězit už tak snadné nebude. Drak je sice sám, ale má poměrně dost životů a umí rozdávat pořádné rány. Jednotliví trpaslíci jsou sice slabí, ale jsou zase tři a každý z nich umí něco jiného. A herní plán je tak miniaturní, že se moc nestává, abyste se soupeřem nebyli neustále zaklesnutí do sebe.

zdroj: Vlastní foto autora

Díky zmíněné jednoduchosti a klaustrofobickému plánu bitva začíná prakticky okamžitě – už v prvních tazích do sebe začnete řezat a nepřestanete, dokud ten druhý nepadne. Ale stále je to jen a pouze na vás, jak k souboji přistoupíte, kdy se rozhodnete pro bezhlavý útok, kdy radši načerpáte síly dobráním nových karet a připravíte se k obraně.

Drako je hra, která bude s každou další partií zrát. Zpočátku totiž tápete ve tmě. Neznáte herní balíčky, netušíte, čeho všeho jsou vaše figurky schopné. Ale jakmile se začnete učit možnosti obou stran, strategie se ještě prohloubí. Protože nejde o žádný moderní deckbuilding a není tu modulární herní plán, ale skutečně fixní podoba dvou balíčků i mapy, připomíná Drako vzdáleně šachovou partii. Ale opravdu velmi vzdáleně.

Kdybych totiž měl této malé, rychlé a po všech stránkách pěkné hře něco vytknout, pak je to míra náhody. Drako se totiž tváří jako přístupná, ale docela hluboká strategická hra. V konečném důsledku ovšem i ten sebelepší plán na poražení soupeře může dojet na náhodnost v tom, v jakém pořadí vám přijdou karty do ruky.

zdroj: Vlastní foto autora

Může se snadno stát, že soupeř bude mít plnou ruku svých nejlepších útoků, zatímco vy už několik kol marně dobíráte nové a nové karty doufajíc, že se konečně objeví nějaký štít. Nebo vám naopak perfektní útočnou situaci pokazí fakt, že v ruce třímáte pouze karty pro pohyb a obranu.

Kvůli této náhodě se ne vždy jedná o vyloženě vyvážený duel a je potřeba s tím počítat. A když s tím budete počítat, tak si Drako užijete. I přes míru zmíněné náhody musíte neustále zvažovat své další kroky, přemýšlet dopředu, snažit se jít štěstí naproti a upravovat mu svůj plán na míru. A to je velmi zábavné.

Fakt, že do sebe řežete od samého začátku do samotného konce. Fakt, že má smysl vybírat si, kterou z figurek sežrat jako první, aby už neotravovala svojí schopností. Fakt, že hodně záleží na tom, kde na plánu stojíte vzhledem k soupeři. Fakt, že je dobré mít přehled o tom, které karty už byly zahrané a které ne…

To vše dělá z velmi jednoduchého principu, kratičkých pravidel, ale i náhody poměrně komplexní a strategickou deskovku, kterou jako, řekněme, hardcore hráč vítám všemi deseti nejen jako výplňovku mezi většími hrami, kam sedí dokonale, ale i jako samostatnou pochoutku, která se dá díky krátké herní době snadno hrát turnajovým stylem na dvě vítězství.

Kdybyste po mně chtěli rozhodnout, kterou krabici zakoupit, tak vám nepomohu. Souboj draka s trpaslíky je výtečný. Trpaslíci mají mezi sebou jednoho kušníka, který draka otravuje z dálky, zatímco druhý prcek na něj hází síť, aby se nemohl hýbat, a třetí se dokáže tak rozzuřit, že svou akcí navíc napáchá pořádné škody.

Drakovi vůbec nevadí, že je sám, protože kromě obyčejného kousání umí chrlit oheň, který zasáhne každého v přímé linii (a proto má obrovský smysl řešit, jak jste na plánu napozicovaní). Křídla mu zároveň pomohou s rychlým přesunem kamkoliv po herním plánu.

zdroj: Vlastní foto autora

„Rád“ bych vám na tomto místě řekl, že novější Drako: Zlobři a rytíři svými kvalitami na klasický Drako: Drak a trpaslíci nemá, ale není tomu tak. Asymetrie už tu na první pohled není tak zjevná – zlobři jsou dva a rytíři tři. Ale nenechte se zmást. Tradiční rytíř je tu jenom jeden, zbylí dva jsou lučištníci, a dokud rytíř žije, lučištníci se po smrti mohou vrátit do boje (ne, nejsou to zombie, jednoduše si přivoláte posily).

Práce se dvěma lučištníky je zcela jiným zážitkem než s jedním trpaslíkem na dálku ze druhé krabice. A vyloženě epicky působí momenty, kdy všichni tři bojovníci obklíčí jednoho zlobra a s pomocí jediné karty každý z nich provede útok. V takových chvílích je velmi snadné barvitě si představit probíhající zápolení, kterak se udatní pánové vrhají na přerostlé monstrum.

To se ale umí bránit. Zatímco jeden ze zlobrů vrhá po rytířích kusově omezené balvany, druhý se rozběsní, namíří si to obrovskou rychlostí jedním směrem a rozšmelcuje první věc, která se mu postaví do cesty.

zdroj: Vlastní foto autora

Nejenže je zcela jiným zážitkem hrát za jednu ze čtyř stran, ale i každá krabice přináší na úplně stejných pravidlech zcela odlišnou podívanou. A aby toho náhodou nebylo málo, pokud vlastníte obě krabice – jako že byste měli, tady se nic jiného doporučit nedá –, pak můžete jednotlivé strany smíchat: zlobři versus drak nebo trpaslíci či rytíři versus drak nebo trpaslíci.

Ovšem pozor. Protože se s takovým mísením v roce 2011 při vydání původní hry zjevně nepočítalo, budete v těchto případech muset nahlédnout do pravidel a pozměnit trochu výchozí podmínky hry, aby byl duel vyváženější (hráč například začíná s méně balvany či má zakázáno se v konkrétních situacích bránit, chudák).

Díky těmto ústupkům můžete zkombinovat obsah dvou krabic dohromady, a zněkolikanásobit tak jejich možnosti. Zkrátka a dobře, obě verze Draka jsou rovnocenně výborné a dohromady ještě o fous lepší. Opravdu kvalitních her pro dva hráče, které zahrajete do půl hodiny i s přípravou, mnoho není a Drako se v tomto úzkém žánru řadí k tomu nejzábavnějšímu, co můžete mít ve své polici. Varování tak tkví pouze v tom, že koupíte-li si jednu krabici, druhá ji bude brzy následovat.