Se stolními adaptacemi videoher se setkáváme poměrně často, ale aby deskovky vyloženě přejímaly nápady z videoher nad rámec licencí? To už tak časté není a děje se to spíš naopak (například tahové strategie). O něco takového se kdysi pokusil například český Adrenalin, který chtěl být stolní verzí multiplayerových stříleček z 90. let. A teď tu máme nejnovější příklad v podobě série příběhových her Adventure Games, které zase chtějí být stolními verzemi klasických point and click adventur. Daří se jim to?

Nebudu vás napínat až na konec tohoto textu, protože už to v sobě nedokážu déle dusit. Daří! Není to sice úplně bez ztráty květinky, ale základu těchto her není co vytknout. Před vašima očima se postupně rozrůstá strom vzájemně propojených roztodivných místností plných interaktivních míst, která jsou trvale zvýrazněná, jako byste na počítači podrželi klávesu TAB pro jejich dočasné zobrazení.

Na libovolné z nich můžete „kliknout“ a příběhová příručka připomínající gamebook vám vynahradí průpovídku hlavní postavy videohry. Čas od času najdete nějaký ten užitečný předmět, jehož důležitost vám v momentě jeho nalezení naprosto uniká, ale stejně si jím rádi napěchujete kapsy přetékající různým harampádím.

Dokonce dochází k rozhovorům s NPC a i ke starému dobrému kombinování předmětů mezi sebou a následného výtvoru s konkrétním místem v konkrétní místnosti na plánu. Když uděláte chybu, hra vás na to jednoduše upozorní, zdůrazní, že vám třeba ještě něco chybí, případně k dané kombinaci nebude vůbec existovat záznam.

zdroj: Dino

Kooperativní adventura

Jelikož nejde na rozdíl od počítačových adventur o sólovou hru, neobešlo se to bez trošku prapodivných pravidel, aby se každý u stolu dostal ke slovu a bavil se stejnou měrou jako ostatní. To znamená, že každý má ve hře svého panáčka, svou figurku, se kterou obíhá zdejší místnosti v rámci tahů řízených akcemi. Když svou akci vyplýtváte na nesmysl, hraje další hráč. Když se vám akce povede, hraje další hráč.

Jelikož Adventure Games nejsou na čas, myšleno ani skutečný, ani třeba nějaký docházející balíček, přišla mi nutnost omezovat hráče pohybem a počtem akcí zbytečně svazující, křečovitá a zdlouhavá. Zejména při nutnosti změnit patro budovy můžete celý svůj tah strávit jen pohybem, i když by stačilo rovnou se „přemístit“ do zvolené místnosti a ihned v ní udělat zamýšlenou věc. Jistě, ani počítačové adventury nenabízejí teleport a trávíte v nich spoustu času nudnými přechody mezi obrazovkami, ale v případě těchto deskovek to na mě působí jako příliš zbytečné zdržování od jinak velice zábavného průběhu.

Ale není to nic, co by vyloženě kazilo zážitek z hraní, který je na poměry únikovek (i když nejde o úplně klasickou únikovku) poměrně dlouhý. Zatímco hry ze sérií Únikovka a Exit dohrajete během hodiny, maximálně dvou, příběh každé Adventure Games se rozprostírá na třech dějstvích, z nichž každé má podle krabice zabrat 90 minut.

zdroj: Dino

Pokud jste v hraní podobných her zkušení (dovolím si zařadit se do takové skupiny), zvládnete každý scénář dát za hodinku. To znamená, že na vás v každé krabici čekají minimálně tři hodiny skoro až detektivního vyšetřování zapeklitých a zakroucených příběhů. A když už jsme u nich, pojďme si konečně představit dvě Adventure Games, Žalář a Monochrome a.s., vydané u nás v češtině díky Dinu.

Žalář: První z nich vás vezme do útrob tajemného hradu a udělá z vás vězně. Nejprve tedy musíte s pomocí věcí ve vaší cele uniknout, ale jak záhy začnete zjišťovat, nic není černobílé. Nebojte se, nehodlám vám tu vyzradit děj ani řešení hádanek. Ale zdůrazním, že na vás čeká několikero překvapení a zvratů, budete mít strach o své životy (doslova máte body zdraví, které na základě svých špatných rozhodnutí ztrácíte, což ovlivňuje bodové hodnocení na konci hry). Děje se tu něco moc podivného a věřit tu čemukoliv by bylo bláznovství.

Monochrome a.s.: Druhá hra vás z vás udělá tajné agenty, kteří dostanou za úkol vloupat se do soukromého výzkumného střediska a překazit zlověstné plány tamějších vědců. Příběh této hry je mnohem dospělejší než v případě Žaláře a nebojí se opravdu nevybíravých výjevů, které umí podat poměrně barvitě. U hraní vás bude mrazit v kostech a možná ani nebudete chtít pokračovat ze strachu, co dalšího se ještě dozvíte.

zdroj: Dino

Závěrečné porovnání

I když jsou si obě hry v jádru velice podobné, v některých drobnostech se liší. Předně chci říct, že Žalář mi přišel přístupnější a trochu rodinnější, takže pokud nemáte s podobnými hrami velké zkušenosti, určitě začněte u něj.

Monochrome je o něco komplikovanější, pohyb ve hře je složitější vlivem výtahů a oddělených pater a jak jsem už naznačil, téma je mnohem morbidnější. Zajímavé je, že Žalář využívá dřevěné figurky, zatímco Monochrome kartony v podstavcích. Co je ale ještě zajímavější, volba postavy v Monochrome má na hru mnohem větší dopad než v Žaláři.

Každá postava se totiž na něco specializuje a má také svou slabinu. Neznamená to, že není něčeho schopná, ale jako tajný agent selže při skrývání své identity a napomůže tak vyvolání alarmu, který je strůjcem ztráty bodů. V Monochrome nemáte body zdraví jako v Žaláři, ale snadno přijdete k jiné úhoně, která dále ovlivňuje vaše možnosti ve hře.

zdroj: Dino

Je tedy na vás, zda si věříte na komplexnější point and click adventuru Monochrome a.s., která míří spíš na zkušené hráče, nebo to nebudete přehánět a upřednostníte Žalář, který je po všech stránkách přístupnější.

V obou případech prožijete poutavé příběhy plné překvapení, uděláte spoustu dobrých i špatných rozhodnutí (nikdy nemáte pocit, že by vás někdo vyloženě vodil za ručičku) a po třech hodinách budete mít ucelený zážitek, na který budete ještě rádi vzpomínat. A budete chtít prožít další.

Česky vyšly zatím pouze dvě hry z edice Adventure Games. Malý bonus na závěr: Pokud slušně ovládáte angličtinu a unavuje vás během deskovek číst sáhodlouhé odstavce textu, stáhněte si do telefonu aplikaci vydavatelství Kosmos, ve které naleznete návod těchto her včetně přípravy, ale také anglicky nadabované veškeré texty ve hře. Navíc nebudete muset listovat knížkou, protože stačí zadat výsledné číslo textu, který máte přečíst, a necháte si ho přehrát tematickým vypravěčem. Skvělá věc, ale škoda, že sem prsty překladu nesahají.