Paprsky ranního slunce dopadají na právě rozprostřenou osušku. Děti vytahují míč a vydávají se vstříc prvnímu víkendovému dobrodružství. Dokonalou symfonii šumění vln oceánu a pokřikujících racků rozetne zděšený výkřik Hrošice Heleny…

Kostkovaná čepice, šněrovací kabát, precizně upravený knír a v ruce lupa. Kdo že to dorazil na scénu? Tušíte správně, místo činu přišel prozkoumat slavný Holmes. Není to však Sherlock, ani jeho sestra Enola, která v současnosti dobývá Netflix. Je to Kočička Holmes. Detektiv Kočička Holmes. Čaj o páté se dnes bude podávat s mlékem. 

Galerie

Vítejte v Záhadově

Právě tak začíná první případ v nové kooperativní hře Detektiv Kočička od vydavatelství Dino. Hra vás postaví před šest zapeklitých případů, k jejichž rozklíčování budete potřebovat důvtip, dobrou paměť a trochu štěstí. Nečekejte však celovečerní posezení nad případem. Detektiv Kočička cílí primárně na ty nejmenší hráče, ideálně okolo šesti a více let. Jednu hru tedy zvládnete do třiceti minut, což pro dané publikum považuji za ideální. Být to více, pozornost vašich spoluhráčů by se už mohla rozutéct bůh ví kam. Pojďme se ale nejdříve podívat na to, co najdeme v krabici. 

Rozměry krabice odpovídající délce jedné hry a ve vaší sbírce deskovek bude patřit k těm menším. Není to však žádná výtka. Pro cílovou dětskou skupinu není podstatné zakrýt celý stůl žetony a kartami, ale spíše přehlednost a rychlost, s jakou je možné hru připravit. V krabici naleznete šest balíčků s případy, stejný počet obálek s pachateli, zápisník, hodinky, kartonovou figurku Detektiva Kočičky s plastovým podstavcem a herní kostku.

Pravidla jsou v jazyce českém a hru vám vysvětlí na krátkých osmi stranách (můžete do nich nakouknout i u nás na kartě hry). Opět ideální pro malé hráče, kteří se vám rozutečou ve chvíli, kdy jim hru nevysvětlíte do pěti minut. Krabice také obsahuje plastový insert, který využijete při hraní hry a který elegantně umožňuje hráčům udržovat přehled o podezřelých. 

zdroj: Vlastní foto autora

Pane Kočičko, co budeme dělat?

Tím se dostáváme k samotnému hraní. Každý ze šesti případů vás zavede na jedno z míst na ostrově Záhadov. Postupně budete řešit případy na Hvězdné pláži, v džungli nebo v knihovně. Jednotlivé případy se od sebe samozřejmě liší, ale koncept zůstává vždy stejný. Nejdříve si rozbalíte balíček karet k prvnímu případu. Případy jsou očíslované a jejich náročnost má vzestupnou tendenci, proto je doporučuji odehrát v pořadí. Vracet se k jednoduššímu případu poté, co jste rozlouskli těžší, nebude zrovna naplňující.

Balíček karet k případu obsahuje osm karet svědků, dvě nebo tři karty s důkazy a osm karet podezřelých. Karty svědků a důkazů zůstávají na stole otočené lícem dolů tak, abyste je neviděli. Karty podezřelých naopak musí vidět všichni, čímž přichází na řadu zmíněný insert. Spodní polovina krabice s insertem totiž slouží jako vaše služebna, na kterou jste si předvolali zmíněných osm podezřelých na výslech. Všechny podezřelé zasadíte do připravených otvorů a díky tomu se vytvoří krásná přehlídka kandidátů na pachatele.

Karty jsou zasazené po obvodu celé krabice a každý hráč tedy dobře vidí alespoň část podezřelých. Hráči se pak postupně střídají ve vyslýchání svědků a postupné eliminaci podezřelých na základě dedukce a stop. To, jakou konkrétní akci provede každý hráč, určuje hod kostkou. Možností není mnoho – buď posune figurku detektiva a vyslechne svědka, nebo mu padnou hodiny, což znamená že hráč stojí a ukazatel hodin se posune blíže k paté hodině odpolední, kdy se na stanici podává čaj. Poslední možností jsou hodiny s otazníkem, což znamená opět posun hodin, ale můžete zároveň vyslechnout libovolného svědka. 

Pokud případ nestihnete vyřešit před podáváním čaje, nebojte, neprohráváte, ale získáte za vyřešení méně bodů. Svůj postup a řešení si zapisujete do deníku detektiva, kde po vyřešení případu zjistíte, kolik bodů jste dostali. Roli hraje nejen čas, ale samozřejmě i to, zda jste neukázali prstem na nevinného občana Záhadova. 

zdroj: Vlastní foto autora

Byl to můj úplně první případ...

V první hře se dostanete na dříve zmíněnou Hvězdnou pláž, jejíž písek někdo obarvil na růžovo. Hrošice Helena vás úpěnlivě prosí o pomoc, neboť se jí v písku vyválel její malý hrošík Hubert a kdo ví, co v tom písku vlastně je. Ke každému případu dostanete kartu, která vás do něj uvede krátkým textem. Na vás – průvodci hrou – pak leží odpovědnost to poutavě předat malým spoluhráčům. Případy jsou uzpůsobené jejich věku, takže nemějte obavy z vražd a násilí. Detektiv Kočička bude řešit ukradenou čokoládu, klouzavé náměstí nebo ten růžový písek.

Při našem hraní fungoval první případ jako skvělý vstup do hry, po jehož vyřešení ihned následovala prosba o rozbalení dalšího případu. Lepší pochvalu těžko pohledat. Zároveň jsme poprvé narazili na malý nešvar, kdy některé karty důkazů jsou lehce nejasné. Není to tak, že by stopy byly nepravdivé, ale že jsou proti výpovědím svědků mnohem méně konkrétní. Viděno zpětně, řekl bych, že je potřeba nad tím prostě tolik nepřemýšlet, aby člověk dětsky zaměřenou hru nepřekombinoval. Ale to jde u detektivky dost proti smyslu hraní.

Tak jak jsme si vedli, Kočičko?

Celkové dojmy z hraní jsou rozhodně pozitivní. Hlavním kritériem je pro mě to, jak se děti při hraní baví. A popravdě, pokud bychom hru úmyslně nedávkovali, zřejmě ji dohrajeme na prvním posezení, jak moc nás bavila. S tím ovšem souvisí skutečnost, že každý případ můžete vyřešit jen jednou. Proto jsme po prvních dvou případech hru sbalili a nechali další na později.

Naprosto geniální jsou pak postavy svědků a podezřelých. Lékárnice Róza Racková, reportérka Pepi Plameňáková, prodavač Gekon Gregor nebo Kozel Květoslav, a samozřejmě zahradník, ti všichni se stali našimi oblíbenci. Dětem pak umožňují poznat i méně známá zvířata jako pásovce nebo alpaku. Když pominu občasný zádrhel s kartou důkazů, nenarazili jsme na žádný problém. Občas se stane, že vám výpověď svědka sama o sobě nedá naprosto žádnou indicii, ale v kombinaci s dalšími výpověďmi se nakonec pachatele doberete. 

zdroj: Vlastní foto autora

Škoda jen, že se motivy pachatele odhalí až po určení, kdo zločin spáchal. V tu dobu totiž otevřete obálku se jménem pachatele, abyste si svoji teorii potvrdili a dozvíte se konečně i motiv. V některých případech by se ale vyloženě nabízelo znát motiv dopředu. Například když pekař Koala Kamil uklouzne na Klouzavém náměstí, zraní se a nemůže otevřít svou pekárnu.

Společně s tím jak postupně řešíte případy, vyvstává otázka, co dělat po dohrání hry? Vyzkoušel jsem dvě možnosti, které mě napadly. První bylo odehrání některých případů nejdříve s jedním rodičem a poté i s druhým. Druhou variantou bylo vzít hru na návštěvu k přátelům, kde si ji mohou zahrát stejně staré děti.

V obou případech bylo pozitivní, že dítě které, už případy vyřešilo a zná pachatele, přirozeně přešlo do role průvodce. Nepřišlo mi to jako nuda a rozhodně nikdo nic neprozradil. Dokonce si myslím, že si děti novou roli užívaly. Možnosti jsou to ale stále omezené, a proto počítejte s tím, že hlavní zážitek tvoří šest herních sezení a případů, které řešíte napoprvé.