Věřte mi, zelenáči! Tyhle ulice jsou jen pro otrlé a drsné policajty, kteří se nebojí občas umazat nebo zmáčknout ty správné lidi. Ale dejte si bacha! Ne každý, koho zmáčknete, si to nechá líbit. Obzvlášť ty velké ryby, co tu plavou po městě. Na ty se vykašlete, nemá smysl je řešit, jsou to moc velcí páni. Taky byste mohli špatně skončit a vaše jméno se objeví na mém stole v papírových deskách.

Galerie

I když, jak tak na vás koukám, moc mi nevěříte, co? No, jste mladí a naivní, však vás vítr L.A. ulic brzo ošlehá. Tak na mě nečumte a běžte řešit tu zastřelenou paničku. A nezapomeňte, je to na Duhovém molu, tak ať trefíte!

Detektivní novinka z dílny Fox in the Box vás zavede do Los Angeles čtyřicátých let 20. století díky velké, modrožluté krabici s názvem Detektiv: Město andělů, v níž se až čtyři hráči ujmou rolí detektivů a postupně v případech odkryjí spletité příběhy velkého města. 

zdroj: Vlastní foto autora

Tužka a papír nestačí

Pokud jste fanoušci různých detektivek, a to nemyslím jen těch na obrazovkách, pak víte, že k vyřešení případu nestačí pouze tužka a papír, ale pořádná dávka karet, spousta obrázků důkazů, mapa oblasti i pár fotek z prostředí, kde se případ odehrává.

A přesně tento obsah si můžete u Detektiv: Město andělů vynásobit rovnou devětkrát, protože právě tolika případům budete čelit. Každý dostanete sadu žetonů, svou vlastní desku a pěknou figurku. Ve hře navíc máte možnost hrát jak všichni proti sobě, tak i společně proti hře a nechybí tu ani sólo.

Díky kooperaci je krabice obohacená o tlustý sešit Soukromého očka, v němž postupně poodhalujete různé důkazy, odpovědi a společně řešíte, kdo mluvil pravdu, kdo lhal a kdo je tedy ten vrah.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale nebojte se, tužka i blok vám chybět nebudou. Respektive tužku potřebujete vlastní, ale blok na zapisování poznámek v krabici je, takže v souhrnu můžu v klidu napsat, že vám nic nebude chybět k tomu, abyste si užili všechny případy. Takže i přesto, že se cena hry může zdát vyšší, dostanete za ní opravdu hromadu materiálu. 

Po briefingu rovnou na případ

Je mi jasné, že vám chvilku potrvá, než se pokocháte všemi komponenty a obsahem této velké krabice. Ale jakmile tohle budete mít za sebou, můžete se vrhnout na první případ. Teda, zase tak rychle to nebude, čeká vás totiž čtení pravidel a obeznámení se s případem. Zde je na vás, zda pro svou první hru využijete průvodce hrou, nebo rovnou nastudujete kompletní pravidla. 

My jsme dali přednost druhé variantě a šlo se rovnou hrát, protože mi není moc po chuti, když se během učení musím řídit pokyny a nemám možnost vlastní volby. Každopádně je fajn, že jsou tu obě varianty a celkově jsou pravidla napsaná dobře a srozumitelně. Na stránkách sešitu pravidel také naleznete hodně příkladů s obrázky, aby každé pravidlo bylo opravdu jasné.

Galerie

Tři herní módy

Než se vrhnete na samotné hraní, čeká vás poslední, asi ta nejdůležitější volba, která ovlivní, jaký zážitek ze hry budete mít. Vše se točí kolem tří herních režimů: Buď klasický mód, tedy jeden z hráčů se chopí role Loutkáře a hraje „proti“ detektivům, nebo budou všichni spolupracovat a roli Loutkáře vynechají, případně si tuto kooperativní variantu dáte sólo.

V rámci recenze jsme vyzkoušeli oba styly pro více hráčů a pro nás jednoznačně vítězí klasický mód. Nechápejte mě špatně, i v kooperativní variantě, která se od sólové liší jen v počtu hráčů, si Detektiva užijete, ale z daného případu nevyždímáte to pravé maximum.

Celou atmosféru si totiž musíte vytvořit vy sami a v koopu se ochudíte o vzájemné soupeření a napětí z toho, kdo jako první přijde na řešení případu. Pokud o to ale nestojíte, pak vás kooperativní varianta jistě uspokojí.

zdroj: Vlastní foto autora

Devět případů

Nejvíc se budete těšit na případy, které na vás čekají v krabici. Jak už zaznělo, naleznete jich tu celkem devět, přičemž tři jsou lehké, tři pro veterány a tři pro opravdové tvrďáky. Ať už si vyberete jakýkoliv případ, musíte vždy otevřít jeho krabičku, v níž naleznete karty případu, prohledávání a odpovědí, které vám bude v kompetitivní variantě chystat Loutkář.

Nebojte se, nebudu vám samozřejmě prozrazovat nic konkrétního z jednotlivých případů, protože jejich objevování je jádrem zážitku. Ale snad nevadí, když prozradím, že se ne vždy jedná nutně o vraždy a mohou se objevit i nové mechanismy, což je velice potěšující. Případy se dokonce liší i počtem zúčastněných osob nebo zavádějícími informacemi, které je dělají těžší.

Většina detektivek má problém se znovuhratelností – jakmile jednou znáte příběh, už si ji znovu nezahrajete. Neříkám, že je to na škodu, je to přece jen cena za zajímavý příběh, ale v tomto případě mám pro vás dobrou zprávu. I přesto, že si hru zahrajete jako detektiv, neznamená to, že se k příběhu nemůžete vrátit.

zdroj: Vlastní foto autora

Hru můžete vzít do nové herní skupiny, kde se ujmete role Loutkáře, který případ stejně předem zná. Dalo by se tedy říct, že znovuhratelnost u Detektiva se rovná počtu skupin, kam ho můžete vzít a vaší ochotě odehrávat stejný případ dokola v roli vypravěče. U nás se třeba základní příběh hrál rovnou čtyřikrát, což je pro mě hodně pozitivní.

Loutkář není švindlíř!

A jak to s tím Loutkářem v Detektiv: Město andělů vlastně je? Stane se jím jeden z hráčů, který má na starosti vše okolo případu. Spíše než záporáka reprezentuje celé město L.A. a hráčům podává odpovědi na jejich otázky k případu. Také hlídá pravidla hry a díky různým pákám dokáže hráčům zatápět při jejich pátrání po řešení případu.

Vybírejte však Loutkáře obezřetně, dokáže vám totiž hraní posunout na jiný level, nebo naopak udělat z případu tiché hledání stop. Loutkářovou nejdůležitější úlohou je, že během vyšetřování poskytuje odpovědi na dotazy detektivů. Ale jak už název role napovídá, sám Loutkář se rozhodne, zda poskytne důležitou informaci, nebo se pokusí detektiva svést ze stopy.

Galerie

Dokonce, pokud se Loutkář dokáže odvázat a zapojit do toho i herecké dovednosti, čeká všechny hráče neskutečně úžasný zážitek blížící se hraní stolních RPG. Všechny postavy ožijí, a dokonce i detektivové, kteří by jinak tiše seděli a dumali nad případem, se budou bavit a více se zapojí a vžijí do hry.

A tak se stane, že se najednou během vážné hry line smích, zaznívají výhružky nebo rázná slova a celé město L.A. krásně ožívá. Pokud toto zažijete, pak jste si svého Loutkáře zvolili dobře a přeji vám krásné hraní.

Lež nebo pravda?

Nebojte se, ještě roli Loutkáře neopustíme. Musíme se totiž dostat k jádru celé hry, čímž jsou výslechy podezřelých. Jedná se o akci, kterou detektivové mohou vykonat, když jsou na políčku s podezřelým a zeptají se ho na jakoukoliv informaci, osobu nebo předmět, který během hry odhalili nebo je známý už od začátku případu. 

Můžete se klidně zeptat, co podezřelý ví o bouchačce, která se našla na místě činu nebo co třeba ví o svém šéfovi, který nasává v baru na rohu. Jakmile tak detektiv učiní, Loutkář se podívá do nabídky odpovědí a musí zvážit, zda poskytne lež nebo pravdu. Takto zvolenou odpověď detektivovi poskytne v obálce a doufá, že s ní bude spokojený. 

zdroj: Vlastní foto autora

Pojďme si to říct hned na rovinu, detektiv není blbec! Detektivovi to pálí a jen tak se nenechá uchlácholit kecičkami, takže pokud jen maličko zapochybuje, že podezřelý lže a snaží se vykroutit z výslechu, může na něj pěkně zatlačit a použít k tomu páku. 

Ale pozor, pokud Loutkář použil jako odpověď pravdu, pak hráči oznámí, že užitečnější odpověď mu dát nemůže a jeho žeton páky si vezme k sobě. Ta se totiž pak hodí k tomu, aby mu ze života udělal malé peklo a příště mu znemožnil se na něco zeptat nebo mu odepřel přístup k cizímu rozhovoru. 

Na druhou stranu, pokud měl hráč dobrou intuici a odhadl podezřelého správně, musí mu Loutkář poskytnout nejlepší odpověď na jeho otázku a navíc jeho žeton páky umístí k podezřelému, který mu příště, pokud detektiv bude chtít, vyklopí pravdu hned na první pokus.

Galerie

Výslech je tím hlavním, co dělá hru Detektiv: Město andělů opravdu detektivní. Zde se totiž hráči opravdu vcítí do svých rolí a začnou se chovat jako skuteční strážci zákona. Větří stopy, hledají malé náznaky v odpovědích a zvažují, zda zpochybnit odpověď a jít si tvrdě po své stopě. A jak jsem psal výše, pokud všichni začnou hrát své role, budete mít opravdu hezký zážitek.

Žádný detektiv není stranou

Než se dostanu k závěru své recenze, chci se zastavit u celkového života ve městě L.A., kdy všichni hráči hrají a užívají si detektivku. Počet hráčů je důležitý nejen proto, že klasický mód s Loutkářem je pro 3-5 hráčů, ale také proto, že hráči hrají proti sobě a vzájemně bojují (přátelsky) o informace, které získávají jejich spoluhráči.

Detektiv, který není na řadě, totiž jen nesedí a nečeká, až bude moct hrát, ale poslouchá a sleduje konkurenci. A pokud se mu zdá, že se kolega ptá na něco důležitého, může použít svého práskače a danou informaci zjistit. Je to skvělý způsob, jak hráče udržet v neustálém pozoru, který ho nutí přemýšlet, zda jdete správnou cestou, nebo ne a váš kolega je asi na stopě zločince, o kterém jste ani neuvažovali.

zdroj: Vlastní foto autora

Kouzlo v maličkostech

Mám pocit, že bych o hře mohl psát dlouhé odstavce a pořád bych nepopsal, co vše na vás ještě čeká. Nevěnoval jsem se penězům, které během hry získáváte a používáte je na uplácení práskačů, aby zjistili tajnou informaci nebo policistů, aby prozradili, jaký důkaz našel konkurenční detektiv. Dokonce se můžete rozhodnout zaplatit rváči a domoci se odpovědi od podezřelého, který s vámi nechce mluvit.

Nebo třeba o možnosti dát každému hráči do začátku kartu laskavosti, která mu poskytne malou výhodu během vyšetřování, ale zároveň i Loutkář dostává do rukou kartu podfuku, kterou může použít a ztížit tak detektivům práci – jednou třeba zvedne ceny za práskače, jindy zase vyvolá zhuštění dopravy nebo se ztratí důležitý důkaz.

Rozuzlení případu

Nejsem kriminálník, co by měl potřebu zatloukat. Detektiv: Město andělů se mi moc líbí. Užil jsem si ho nejen v roli detektiva, ale ještě víc v roli Loutkáře, který mi neskutečně sedl. Tato postava umí hru nejen rozpumpovat, ale také zabít a je to asi největší slabina celé deskovky. 

zdroj: Vlastní foto autora

Kooperativní mód není špatný, ale jakmile zažijete fajn atmosféru s Loutkářem, pak v koopu pocítíte, že tomu jeho přítomnost a rivalita hráčů chybí a já osobně bych se bez tohoto módu i obešel. Na druhou stranu jeho přítomnost jednomu z mých spoluhráčů umožňuje hru hrát společně se ženou, takže se rozhodně neztratí. 

Poslední pochvalu namířím na úžasný překlad. Texty jsou krásně napsané, používá se i zločinecký argot, kterému pokud nerozumíte, tak sáhnete po přiloženém slovníku v sešitu vyšetřovatele a zjistíte, co tím bylo myšlené. Klidně si ho projděte jen tak a možná vás jako mě překvapí, kolik výrazů existuje pro určitou skupinu spoluobčanů či lehkých dívek.

Negativa se mi hledají jen těžko. Jak už jsem zmiňoval výše, role Loutkáře je přímo esenciální a její hráč se může zasloužit o atmosféru celé partie. Loutkář také musí být opatrný a důsledný při odpovídání detektivům. Při jednom sezení se povedlo dát omylem detektivovi odpověď jiné osoby, než které se daný detektiv ptal, což málem zničilo celý případ. Na tyto chyby jsou bohužel detektivky velmi citlivé.

Galerie

Zároveň nám přišlo, že některé příběhy jsou jednodušší, než bych čekal. A to mluvím i o případech z těžšího žebříčku. A celkově mi přijde, že v kooperativní variantě se díky spolupráci vyšetřovatelů obtížnost případů ještě snižuje. 

Pokud vás odrazuje vyšší cena hry, tak si ji vydělte počtem případů (9), čímž se dostanete na částku, za kterou dnes koupíte kdejakou detektivku na jedno zahrání. Tady máte navíc víc možností, jak daný scénář odehrát a díky možnosti hrát za loutkáře ho můžete absolvovat i víckrát.

Hra Detektiv: Město andělů za to dle mého rozhodně stojí, užijete si ji plnými doušky. V našich herních skupinkách měla velmi pozitivní ohlas a jen doufám, že se Fox in the Box už poohlíží po nějakém z mnoha rozšíření.