O detektivní hry na trhu s deskovkami rozhodně není nouze a je tak poměrně snadné narazit na slabší kousek. Upřímně jsem očekával, že k těm průměrnějším by se mohla zařadit i Detektivka – Smrt neobelstíš od Albi, která je ukrytá ve stejné krabičce jako hry ze série Únikovka, obsahuje karty stejného formátu, je jich taky 60 a postupně jimi procházíte.

Právě tento fakt mě z počátku naplnil jistou skepsí. To jako fakt půjde jen o další únikovku přestrojenou za detektivku? Ale nemohl jsem se více mýlit. Nejenže jsem dostal o poznání jinou hru, ale hlavně i opravdu parádní případ.

Galerie

Já něco vím, ale nepovím

Detektivka – Smrt neobelstíš neobsahuje žádnou příručku pravidel. Jednoduše z krabičky vyndáte všechny karty a jednu po druhé je začnete číst, čímž se velmi příjemným způsobem dozvíte vše potřebné rovnou během první, ale také poslední partie (hru nemá žádný smysl hrát znovu, ale protože se v ní nic neničí, můžete ji po dohrání uvést do výchozího stavu a předat kamarádům).

Záhy zjistíte, že se sice jedná o kooperativní hru pro až 6 hráčů, ale se svými spoluhráči nebudete sdílet veškeré informace. Z jednoho centrálního balíčku si totiž každý dobírá karty do své ruky a nakládá s nimi dle vlastního uvážení.

Když přijdete na tah, musíte zahrát jednu ze svých karet jedním ze dvou způsobů – veřejně doprostřed stolu, čímž všichni hráči získají přístup k nové informaci, nebo lícem dolů do archivu. Do archivu se – trochu nelogicky – nesmí nahlížet, takže informace na archivované kartě se vaši spoluhráči nedozví.

zdroj: Vlastní foto autora

Proč byste tedy vůbec něco archivovali? Protože hraní karet veřejně je podmíněné velikostí archivu. Některé důkazy zkrátka nejde zahrát, když je archiv prázdný, takže pokud opravdu chcete vynést kartu, která je podle vás klíčová, musíte se chtě-nechtě vzdát některých méně důležitých karet.

Hra ale pracuje i s pamětí. Jakmile totiž projdete celým balíčkem, nastane poslední možnost celý případ prodiskutovat a také jediná příležitost, kdy můžete otevřeně mluvit o kartách, které jste dříve archivovali. Pokud si je tedy ještě po té hodince vyšetřování pamatujete…

Karetní hra hazardující s lidskými životy

Do začátku dostanete – jak už to tak bývá – jen pramálo informací. Váš vyšetřovací tým přijíždí 6. března roku 1955 do kasina Domein v Las Vegas, kde nacházíte u jednoho stolu čtyři mrtvoly: starostu a tři šéfy podsvětí. A vaším úkolem je zjistit, co se tady u všech svatých stalo.

zdroj: Vlastní foto autora

Místo činu je reprezentované velmi chytrým dioráma, které sestavíte ze tří karet zapíchaných do samotné kartičky hry, přičemž dovnitř krabičky se položí karta se stolem plným karet, žetonů, pití a dalších prvků.

Tímto velmi nápaditým systémem se před vámi vytvoří scéna tří mrtvol sedících okolo stolu, zatímco čtvrtá leží přímo na stole. Scénu přirozeně začnete ze všech stran zkoumat a všímat si nejrůznějších detailů, zranění, případných vražedných nástrojů.

Ale teprve postupné dobírání karet a jejich hraní veřejně vám pomůže s objasňováním tohoto masakru. Jediné, co smíte ostatním hráčům o kartách ve své ruce sdělit, je jejich název. To třeba když si nejste jistí, co by je mohlo zajímat. Chtěli byste vidět pravidla blackjacku? Nebo radši Tonyho spis?

Galerie

Víc si ale dovolit nesmíte. Další informace se ven dostanou jen tak, že kartu ve svém tahu zahrajete veřejně. To je úplně pokaždé důvodem k diskuzi. Ostatní hráči se dozví novou informaci, přičemž sami mají spoustu vlastních informací ve svých rukách a už se rozjíždějí teorie, co že by tato nová veřejná informace mohla znamenat.

Hráči postupně vykládají jednu kartu za druhou, skládají jednotlivé dílky skládačky do sebe, teorizují a dychtí po dalších informacích. Sem tam je čeká nenadálá událost, když se balíčkem prokousají k dalšímu milníku a nevyhnutelně se hraním karet blíží ke konci případu.

Tak nám to tedy vysvětlete, Sherlocku

Celé vyšetřování končí sérií otázek, kdy ukazujete na některé z mrtvol podle toho, co jste se o nich dozvěděli a co jste si ze všeho vydedukovali. Po zodpovězení otázek si zkontrolujete správnost odpovědí a na tomto základě i vaše konečné skóre.

Ale ruku na srdce to, jestli získáte pět nebo deset bodů, vás asi moc zajímat nebude. Detektivka – Smrt neobelstíš se totiž primárně hraje kvůli příběhu, který je napsaný opravdu dobře. Celou partii provází vzrušení, jelikož je případ vystavěný opravdu zašmodrchaně a z počátku není vůbec jisté, o co tady u všech svatých jde.

zdroj: Vlastní foto autora

Postupně si ale věci začnou sedat, některé prvky začnou dávat smysl a v hráčích roste vzrušení. Hře se skvěle daří navozovat ve vás pocit, že jste opravdu dobří a chytří, přičemž bez spolupráce a nápadů přísedících byste si asi nepočínali tak obratně.

Každopádně i když spoustu věcí vyvodíte z vodítek, tak hra umí pořádně překvapit a zanechala v nás všech opravdový údiv. Kdybych měl zrovna na hlavě klobouk jako pán na obálce hry, tak ho smeknu.

Této malé karetní hře se zkrátka podařilo nás překvapit, a to nejen samotnou zápletkou, ale i průběhem hry, který se sice podobá jiné detektivní série Sherlock, ale díky velkým kartám a pěkným, detailním obrázkům panuje u Detektivka – Smrt neobelstíš o něco lepší atmosféra.

Je to sice hra jen na jedno zahrání, ale tu hodinku s ní jsme si tedy užili a nebudeme váhat ji poslat dál našim přátelům s doporučením. Takže pokud máte možnost, určitě si tuhle malou, nenápadnou krabičku vyzkoušejte a budete sami překvapení, jak fajnová hra a zapeklitá zápletka může vzejít z jednoho balíčku karet.