Pán prstenů: Putování po Středozemi

1–5 hráčů | 60–120 minut | Od 14 let | česky

Co si myslí Alladjex

Aby bylo hned pro začátek jasno, nepatřím mezi horlivé vyznavače Tolkienova kultu. Samozřejmě někdy v pozdní pubertě jsem si trilogii přečetl, líbila se mi a pamatuji si z ní Froda, bílého a šedého kouzelníka, velký chodící stromy a Odulu. Hobita jsem potkal až v dospělosti. Pro mě to je esence fantasy klišé, i když je to vlastně základní kámen, na kterém většina laciné fantasy literatury staví.

Nikdy jsem nebyl velikým příznivcem předělávek knih do filmové podoby, takže jsem Jacksonovým počinem neposkvrněn. A přesto jsem se těšil a s chutí i pustil do nového deskoherního zpracování Pán Prstenů: Putování po Středozemi.

Důvodů je několik a hned prvním je absence kostek. Jejich použití je pro vydavatelství Fantasy Flight Games typické, ale Pán Prstenů jde na věc jiným způsobem: pomocí balíčku karet, které má hrdina k dispozici. Na některých není nic, na jiných symbol úspěchu a trojici doplňují karty se znakem inspirace, kterou lze po odhození žetonu proměnit také na úspěch. Je příjemné, že ve hře je stále dostatek náhody, ale nestane se vám, že byste celou hru házeli jedničky. Něco, co je sice nepravděpodobné, ale při hře s kostkami pořád možné.

zdroj: Archiv

Balíček se navíc během hry proměňuje, či spíš doplňuje díky tomu, jak hrdinové získávají zkušenosti. Za mě přináší obrovské plus systém rolí, které spolu se základními vlastnosti hrdiny tvoří pilíř vaší herní postavy. Karty hrdiny, za kterého hráč hraje, se během hry nemění. RPG systém a oblíbené levelování probíhá na straně role. Ochránce, lovec, hudebník atd. Role lze dokonce mezi dobrodružstvími měnit. Jednoduchá pravidla nabízejí překvapivě široké možnosti. Na rozdíl od jiných her tak nejste přikováni k jednomu archetypu a jednomu stylu schopností či kouzel.

Druhý důvod, proč jsem se na hru těšil, byla příběhová kampaň řízená aplikací, což slibovalo oproštění od složitých pravidel i přípravy podobně jako v Panství hrůzy. Má očekávání byla v tomto případě naplněna jen z poloviny. Zklamání zatím panuje na straně příběhu. Mám odehranou přibližně třetinu kampaně, konkrétně pět dobrodružství, a vyprávění, které mi hra předkládá, je na úrovni tvorby spisovatele amatéra. Naštěstí jde o celkový obraz událostí, které vás v jednotlivých dobrodružstvích zas tolik nezajímají.

A tady už v mém případě panuje spokojenost. Hra se odehrává buď na mapě putování, která zobrazuje mapu ve větším měřítku s rozvalinami, jeskyněmi, pláněmi atp., nebo na mapě boje. Tu překvapivě tvoří jen dvě desky, které se ale díky dodatečným žetonů zdí, sudů a keřů promění například ve snadno představitelnou knajpu.

Sympatické je, že úkoly se v průběhu jednotlivých dobrodružství mění a máte tak pocit, že se něco děje, něco mění. Samozřejmě vše zařizuje aplikace, která výborně supluje pána jeskyně, jenž vám jednotlivé části mapy odhaluje, říká, kam co položit, či co odkud odebrat, kde a jaké potvory na vás vyskočily, jaká je vaše odměna, nebo jak blízko je vašim patám temnota.

Moje pocity z Pána Prstenů se v průběhu hraní výrazně měnily. První dobrodružství je trochu nanicovaté. Přestože mě bavilo, se spoluhráči jsme nabyli dojmu, že je mapa trochu nevýrazná a do aplikace člověk zírá až moc. Naštěstí se poměr digitálního hraní zmenšuje a narůstá analogové zírání na herní plán, protože problémy, které je nutné řešit, se postupně komplikují, stejně jako barvitost lokací. S každým odehraným scénářem se moje radost ze hry stupňovala a ze čtvrtého a pátého scénáře jsem byl už vyloženě nadšený.

Přestože jsem několik partií odehrál s živými spoluhráči, kvůli nedostatku společného volného času jsem se vrhl i na soliterní zážitek. I když nejsem fanoušek osamělého hraní deskovek a radši v takovém případě sáhnu po videohře, díky aplikaci dostávám v podstatě oba světy současně. Navíc v takové podobě, kdy se do hry nemusím nutit, ale naopak se těším, až si ji vybalím a vrhnu se sám do dobrodružství s Breavor a Gimlim.

zdroj: tisková zpráva

Co si myslí Petr Vojtěch

Nový dobrodružný Pán Prstenů má nelehký úkol, protože přináší ohromná očekávání. Asi budu mluvit za mnohé, když řeknu, že je to ta dobrodružná hra, na kterou jsem roky čekal. Je to možnost zažít Pána Prstenů v jeho nejsilnější formě – jako společenstvo hrdinů vydávající se vstříc nebezpečí na pozadí příběhu s mytologickým přesahem. Kampaň jsem ještě neprošel do konce a mohu tedy zprostředkovat pouze dojmy z první třetiny, již nyní je však možné mluvit o mnohém.

Struktura vyprávění se zatím přesně drží předlohy. Začnete se zdánlivě nevýznamným úkolem, který se až později přetaví v mnohem větší a komplexnější vyprávění. A ačkoliv nevím, jak ono vyprávění skončí, mohu potvrdit, že z úvodního „hledání lupičů“ se stane výprava mnohem významnější.

Jednotlivé scénáře v kampani jsou opravdu tematické. Velká část akcí mnohdy sestává jen z testování na „úspěch a neúspěch“, ale díky absenci kostek nejde jen o zkoušení štěstěny, nýbrž o chytrý mechanizmus s přípravou karet. Karty mají dvojí užití a hrozně mě baví ono rozhodování, kdy vás zajímá specifická schopnost, a kdy si chcete kartu nechat v balíčku pro větší šanci na úspěch v testu.

zdroj: tisková zpráva

Akcí je zdánlivě málo. Můžete se pohnout, bojovat nebo interagovat s žetonem. Kdo hrál Arkham nebo Eldritch Horror, asi by se zalekl, že spoustu tahů ani nevyužijete naplno. Sám jsem byl překvapený, jak těsný každý scénář je. Nikdy nestihnete porazit všechny nepřátele ani prozkoumat všechny žetony.

To mě přivádí k aplikaci, která je jádrem hry a celou ji řídí. Hýbe s nepřáteli, odhaluje mapu, vypráví příběh, kontroluje žetony a řídí souboj. Jestli je pro vás nutnost hrát s aplikací běžně stopkou, apeluji na vás, abyste to tentokrát přehodnotili.

Doprovodná aplikace v tomto případě není něčím, bez čeho by se dalo snadno obejít. První výhodou je, že příběh není lineární. Zatím nevím, zda se bude vyprávění nějak zásadně větvit. Minimálně mohu potvrdit, že když se do kampaně pustíte znovu, potkáte jiné úkoly, nepřátele a mapa bude také vypadat jinak. Aplikace však dělá mnohem víc.

Prozkoumání žetonu je jakýmsi ekvivalentem události z jiných dobrodružných her. Než se do toho vrhnete, z krátkého popisu můžete odhadnout, co vás čeká a jaké dovednosti by se hodilo mít. Na druhou stranu je škoda, že řada těchto setkání je dost banálních a jen několikrát za celý scénář narazíte na něco zapamatovatelného.

Hlavně jsem rád, že to, co by dříve musel provádět hráč (pán jeskyně), nyní zvládne aplikace. Pohodlné také je, že za vás aplikace spravuje karty, takže můžete hravě rozehrát více kampaní najednou. Také vás upozorní, když můžete vylepšit předmět.

Co jí však žalostně chybí, je propojení všech platforem. Nemůžete tak rozjet kampaň u sebe na počítači a pokračovat na tabletu. To bude problém zejména pro ty, kteří se neschází pravidelně na jednom místě. A hraní na telefonu bych kvůli velikosti displeje spíše nedoporučoval.

Titul podporuje tematické hraní i tím, že vám často dá vybrat. Hned na začátku prvního scénáře se můžete rozhodnout, jak přistupovat k lupičům. V tu chvíli se budete ptát, co by dělal Aragorn? A co Gimli? Uvidíte zlatou cetku na zemi. Legolas se s ní asi zdržovat nebude, ale Bilbo?

zdroj: tisková zpráva

Hra vám umožní vklouznout do postavy, což mě osobně hodně baví. Příběh by se měl sice odehrávat někde mezi Hobitem a Pánem Prstenů, ale nesmíte nad ním přemýšlet moc vážně. Legolas a Gimli by v tuto dobu asi těžko byli na společné výpravě. A co Bilbo? Má u sebe prsten nebo ho nechal doma na římse?

Kampaň má nabídnout 14 scénářů a celý příběh se rozjíždí celkem vlažně. První dvě mise vás spíš učí herní základy a ani pak nečekejte časté zvraty. Hře tak trochu chybí zásadní události, které by vás po vzoru seriálů na konci každého scénáře donutily rychle rozložit další. Tím nechci říct, že by vyprávění bylo slabé, jen nemusí být zprvu úplně poutavé. Obzvlášť tehdy, pokud je pro vás Pán Prstenů jen dalším fantasy.

Změna však probíhá na úrovni hratelnosti. Zatímco jednou sledujete tlupy skřetů v divočině, jindy zpovídáte lidi v hospodě a hledáte špeha. V tomto ohledu zatím hodnotím Pána Prstenů na jedničku. Zpracování je také fantastické. Figurek postav a nepřátel není tolik, ale jsou detailní a herní dílky sice na první pohled vypadají všechny zeleně nebo žlutě, ale nechybí jim detaily, se kterými počítá aplikace i vyprávění.