Patrik: Na spuštění kickstarterové kampaně Rising Sun si pamatuji dodnes. Jak bych také mohl zapomenout na dechberoucí figurky a mytologické Japonsko… Přesto jsem projekt nakonec nepodpořil z jednoho prostého důvodu – upřednostňuji hry hratelné minimálně ve dvou hráčích, což Rising Sun se svými 3–5 nezvládá. Ty jsi do toho šel naopak po hlavě, a to na rozdíl ode mě moc her přes Kickstarter nekupuješ. Proč tedy právě Rising Sun byla tehdy výjimkou?

Alladjex: Ve chvíli, kdy jsem hru backoval, ještě nebyla k dispozici pravidla, takže jednoduchá a upřímná odpověď jsou miniatury. CMON jsou v deskoherním svět pověstní jejich kvalitou. Říkal jsem si, že jsou i horší věci než krásný drak vystavený v poličce. Navíc většina her inspirovaná Japonskem staví většinou na nějakém milionkrát omílaném klišé, jako je suši, gejša či samuraj.

Sice i Rising Sun se drží poměrně při povrchu a žádné hloubky japonských tradic nezkoumá, ale minimálně představené postavy jako bohyně Amaterasu či pavoučí kurtizána Džorógumo nejsou typickými návštěvníky hracího plánu. Když pominu vizuální stránku, přijde ti, že se hra povedla i po stránce herních mechanizmů?

Patrik: Nebyl moc důvod obávat se herních mechanizmů. Rising Sun od začátku slibovala epické souboje o území, tedy takzvaný area control, který autor hry zvládá bravurně. Jen si vzpomeň na výborný Blood Rage, stejně dobrý Chaos in the Old World, nebo z novějších třeba Kmotr: Impérium Corleonů. Dopředu jsem tak věděl, že i Rising Sun bude fungovat, a to se mi také potvrdilo. Ale autorův rukopis už mě začíná unavovat, což je vlastně další důvod mé nepodpory. Když se ale oprostím od svého znaveného, novinářského já, nemám základním principům moc co vytknout.

Každá ze stran konfliktu nabízí dost odlišný přístup k hratelnosti, z nichž mi některé přirostli více, jiné zase méně. Co na Rising Sun opravdu obdivuji, a obdivoval jsem to už v případě Blood Rage, je epičnost zážitku, hlavně v porovnání s naprosto jednoduchými, přesnými pravidly a poměrně krátkou herní dobou nepřesahující dvě hodiny. Když ale ještě více zabředneme do mechanizmů, je nějaký, který tě příjemně překvapil a naopak takový, který ti třeba kazí zážitek?

zdroj: tisková zpráva

Alladjex: Hry postavené na mechanizmu area control obecně nemám rád. Důvod je jednoduchý. Nejdou mi a většinou v nich prohrávám, ať se snažím sebe víc. Je proto paradoxní, že mě Rising Sun baví a nevybavuji si z pravidel nic, co by mi vadilo. Důvodem je možná to, že hra obsahuje i další mechaniky, které mi naopak vyhovují.

Určitě za zmínku stojí systém mandátů. Hráč zahraje akci, která je v podstatě jednoduchá a nezabere mnoho času. Jemu samotnému přináší bonusový efekt. Zároveň mohou mandát využít i protivníci. Na tomhle principu jsou postavené například dvě mé milované deskovky Puerto Rico a Twilight Imperium 3.

V nejedné recenzi se řešila problematika spojenectví. Já se neřadím mezi ty, kteří odsuzují hru v lichém počtu a těžkou situaci toho, kdo nemá pro dané kolo spojence. Naopak to považuji za balanční mechanizmus, kterým je možné omezit aktivity vedoucího či zkušeného oponenta.

zdroj: tisková zpráva

Zatímco většina her se omezuje na penalizaci hráče, který má například nejvíc bodů, Eric Lang vložil veškerou zodpovědnost do rukou hráčů. Nepopírám, že u stolu kvůli tomu nejednou zavíří silné emoce. Na druhou stranu nerozumím hlasům žehrajícím na strategické možnosti, které se tím otvírají.

Takovou hrou ve hře jsou válečná tažení na konci každého období. Zejména s mými válečnými schopnostmi oceňuji, že i ti, kterým se během období příliš nedaří, mohou zasáhnout do bojů o jednotlivé provincie. Rising Sun je primárně o konfliktu. Přijde ti, že jej hra vzala za správný konec?

zdroj: tisková zpráva

Patrik: Já se tedy řadím k těm, kteří se zuby nehty vyhýbají hře v lichém počtu hráčů. Je to hlavně proto, že alespoň v naší skupině propagovaná diplomacie hry vůbec nefunguje (na rozdíl od deskovky Hra o trůny, kde to v podstatě není o ničem jiném). Na začátku se utvoří dvojičky a během vývoje nikdo nemá moc důvodů něco měnit. Kromě toho samotného jedince, který trpí.

Zároveň mi přijde naprosto nelogické ve vyšším počtu hráčů připravit toho posledního na řadě o zahrání druhého mandátu, tedy bonusovou akci. Vzhledem k nízkému počtu tří kol se to stane jen některým hráčům, což opravdu není férový mechanismus.

Nicméně konflikt jako takový mě v Rising Sun opravdu baví. Už jenom proto, že se bojuje jen třikrát za hru. Většinu času se tak plně soustředíš na rozvoj taktiky a strategie na decentně ilustrované mapě japonského souostroví. V podstatě každé herní kolo je plné napětí. Jaký bude mandát? Co s ním v tu chvíli vymyslím? Kam se přesune tenhle soupeř? Kdo se pomodlí ke kterým bohům? V podstatě až do konce jednoho ze tří ročních obdobích zakončených epickým bojem netuším, jak to se mnou dopadne.

zdroj: tisková zpráva

A jsem opravdu rád, že tu prakticky není náhoda. Hlavně soubojový systém mě mile překvapil. Víte, na čem jste vy i váš soupeř, ale díky zástěnám do poslední chvíle netušíte, jestli spáchá seppuku, která by mu přinesla mnohem víc vítězných bodů než vítězství nad vámi, ale bude to chtít udělat, když tak přijde o armádu? V těchto chvílích dobře fungují aliance, ale zase hráč, který se do žádné nedokáže dostat, je trochu v háji.

Rising Sun to u mě nemá už od začátku lehké, protože nejde hrát ve dvou, a protože jsem upřímně spíš nekonfliktní hráč. Když mě někdo přizve k jedné partii, rád si přisednu, ale z vlastní iniciativy dám asi vždycky přednost svižnějšímu a méně komplikovanému Blood Rage. Ale Rising Sun v poličce rozhodně zůstane, za což mohou naprosto špičkové figurky, které snad jednoho krásného dne i nabaravím a posadím do vitríny.

Retailová verze je sice o krabici menší, než ta z Kickstarteru, ale za tu nemalou cenu dostanete opravdu velkou nálož kvalitního obsahu. Nadšenci do konfliktních her v tomto případě nešlápnou moc vedle. Je něco, co bys ještě rád dostal ze svého nitra do éteru? Tedy v souvislosti z propíranou deskovkou…

zdroj: tisková zpráva

Alladjex: Z toho, co jsme tu zmínili, by člověk mohl snadno nabýt dojmu, že boje jsou jedinou cestou k vítězství. Překvapilo mě ale, jak velkou roli hrají karty ročních období, díky nimž můžeš nahrabat slušnou hromadu vítězných bodů. To je asi důvod proč si hru mohou užít vedle ryzích válečných taktiků i intelektuálové a milovníci kombinačních her.

Souhlasím s tebou v tom, že sudý počet hráčů je rozhodně pohodovější. I proto jsem rád, že jsme si pořídili z Kickstarteru kompletní deluxe balíček včetně expanze pro šest hráčů. Blackfire se naštěstí nedrží při zdi a rovnou přislíbil lokalizaci všech tří hlavních rozšíření.

I já pociťuji únavu z Langovy tvorby. Ale cítím to opačně než ty. Pro mě je Rising Sun jejím vrcholem a vnímám ji v podstatě jako novou lepší edici Blood Rage, byť se ty hry v mnohém liší. Právě rytmus, stylizace, variabilita a možná i větší pocit epického zážitku jsou tím, čím mě tahle hra uhranula. Sice ji na stůl nevytáhnu často, ale když, tak vím, že mě čeká další nezapomenutelný zážitek. Ať už v dobrém nebo ve zlé.

Risng Sun jsme se věnovali i v našem pořadu BoardGame Club – od 33. minuty.

Závěr: Tak to by byly dva v lecčems odlišné názory dvou zapálených deskovkářů na jednu velkou novinku – Rising Sun. Hledáte-li ryze konfliktní hru s jednoduchými pravidly, špičkovým zpracováním komponent, hezky zakomponovanou japonskou mytologií a nevadí vám herní doba kolem dvou hodin, pak by Rising Sun měla být vaším vážným kandidátem.

Pamatujte ale, že práce s aliancemi nemusí obzvlášť v prvních partiích fungovat optimálně a zejména v lichém počtu hráčů se jeden nemusí bavit stejně jako ostatní. Není to tedy bez škobrtnutí, ale soupeřiví hráči si rozhodně přijdou na své.