Před více než rokem se mi poprvé dostala do rukou hra Tanečnice ze série Echoes, která vnesla na pole detektivek, ale i deskových her obecně velmi svěží závan originality. Hry Echoes totiž neobsahují žádný text, mají opravdu malé množství komponent a jsou celé postavené na poslechu.
Pokud vás zajímá zmíněná Tanečnice, dovolte mi odkázat vás na její recenzi. Nyní už je ale na čase zavřít oči a zaposlouchat se do nádherných zvuků vyluzovaných hudebními nástroji, protože hra Housle ze stejné série vás vezme na koncert opravdu krásné, vážné hudby.
Digitálně-analogový začátek
Píše se rok 1788 a ve vídeňském divadle Burgtheater jsou nalezena dvě mrtvá těla – jedno patří generálovi sloužícímu císaři, druhé neznámé ženě. Císař se domnívá, že jejich smrt je nějak napojená na povstaleckou skupinu Ohniví havrani, která je už delší dobu trnem v oku mocnáře, když přepadává konvoje se zásobami.
Na vás je samozřejmě celou tuto hádanku rozšmodrchat, k čemuž využijete velice neotřelé postupy (pokud již znáte hry ze série Echoes a zajímá vás jen to, jak si Housle vedou z hlediska příběhu, pak klidně přeskočte níž až k mezititulku „A teď adagio“).
zdroj:
Vlastní foto autora
V krabičce najdete vyjma strohých pravidel jen 18 velkých karet s krásně malovanými obrázky a 6 kartonových destiček rovněž pouze s ilustracemi. Vše si rozložíte mezi sebe na stůl a můžete začít hrát.
Hra začíná v mobilní aplikaci Ravensburger, kde si vyberete tuto konkrétní deskovku z nabídky a vyslechnete si úvod příběhu díky velmi kvalitnímu a příjemnému českému dabingu. A pak už se můžete chopit samotného vyšetřování!
Pššššt!
První kroky s jakoukoliv hrou ze série Echoes bývají trochu rozpačité. Leží před vámi celkově 24 obrázků, nikde žádný text, žádná nápověda, jen kratičké nastínění příběhu z úvodu. Musíte zkrátka zkoušet.
zdroj:
Vlastní foto autora
A tím myslím skenovat telefonem jednotlivé obrázky (karty nemají žádné nevzhledné QR kódy, aplikace je natolik chytrá, že rozpozná jeden obrázek od druhého). Po naskenování vám aplikace přehraje krátký zvukový úryvek nějak související s naskenovaným předmětem.
A takto si postupně vyslechnete všech 24 úryvků, které budou na delší dobu tím jediným, s čím budete pracovat. Tady přichází ke slovu skutečná dedukce, kdy si z útržkovitých rozhovorů a nejrůznějších zvuků začnete dávat některé úryvky dohromady. Z pravidel víte jen tolik, že celá hra je rozdělená do šesti kapitol (to jsou ty kartonové destičky) a že každá kapitola obsahuje tři z osmnácti karet v pevně daném pořadí.
Vrah to udělal takhle
Takže jakmile si myslíte, že jste správně identifikovali tři spolu související karty, s nimi související destičku kapitoly a vše poskládali do správného pořadí, můžete opět využít sílu aplikace, vše postupně naskenovat a zjistit, jak jste si počínali.
Aplikace vám buď dá zelenou a přehraje tuto kapitolu úplně celou, kdy se zaplní nějaká hluchá místa a získáte tak další informace do celkové skládačky, nebo vám prozradí, kolik karet v této kapitole nemá co dělat, případně že je nemáte ve správném pořadí.
Postupně vám se správně vyřešenými kapitolami ubývají karty k řešení a příjemným tempem se blížíte k cíli. Jenže tím není jen správné poskládání obsahu šesti kapitol. Nakonec totiž musíte ještě samotné kapitoly poskládat do správného pořadí.
Hra po vás nechce někam zadávat, kdo koho čím a kdy zavraždil. Úkolem hráčů je prostě a jednoduše správně slepit rozstřihanou magnetofonovou pásku a dozvědět se z vyprávění, co se to v dané hře přihodilo.
zdroj:
Vlastní foto autora
Je to naprosto skvělý a zábavný koncept, jaký v jiných hrách nenajdete. Musíte opravdu naslouchat nejmenším detailům, hledat v různých nahrávkách podobné zvuky a zároveň přemýšlet i o obsahu rozhovorů, rozpoznávat hlasy a tak podobně.
A teď adagio
Co se hry Housle týče, tak dle krabičky je obtížnost nastavená na 4/5 a skutečně jde o náročnější kousek (a nenechte se případně odradit počtem hráčů na krabičce stanoveným na 1 až 4, protože klidně můžete hrát v pěti, šesti, pokud zvládnete ukočírovat horlivou debatu o tom, jak jdou jaké karty za sebou).
Náročnost Houslí plyne zejména z toho, že tu velká spousta karet obsahuje nahrávku hudby a poskládat správně nástroje tak, jak zazněly za sebou, dá pořádně zabrat. Nechápejte mě špatně, nejsou potřeba jakékoliv hudební vlohy, hra na to stále jde logicky, jen je vlivem všech těch houslí, pian a celého orchestru po celou dobu hry obtížnější se něčeho chytit a někam to zařadit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Je to daleko větší výzva než Tanečnice, nicméně zrovna tyto dvě hry ukazují, že tvůrci nemají úplně nápadů na rozdávání a replikují poslechové berličky, což je trochu škoda. Nicméně celá zápletka hry Echoes: Housle vám jakýkoliv nedostatek a obtíže vynahradí.
Jakmile odhalíte pravdu nejen za mrtvými těly, ale i v úvodu zmíněnými povstalci, uznale pokýváte hlavou nad tak neotřelým nápadem. Housle jsou zkrátka a dobře dalším skvělým přírůstkem do velice originální série her, který vám udělá radost moc hezkou hudbou, pořádně potrápí vaše uši a překvapí rozuzlením.