A je to tu! S novou edicí March of the Machine jsme se dočkali vyvrcholení posledních několika sérií karetní hry Magic: The Gathering, v nichž jsme byli svědky epické bitvy napříč celým známým multiverzem proti jedné z nejstarších hrozeb – Phyrexii.

To nemůže dopadnout špatně, že ne? No, co se týče příběhu, docela jo. Celé tohle poslední tažení mi přijde tak trochu jako Avengers z Wishe. Epické, aby se neřeklo a všechno z příběhu volá, že prostě potřebují vymyslet něco, co by epičností překonalo poslední plán Nicola Bolase ve War of the Spark. Jenže to se tak úplně nedaří.

Podle mě nová edice dobře ukazuje, proč se hra většinou soustředí na jediný svět. To, že se tvůrci rozhodli vést boj o celé univerzum, jen odklání pozornost od toho, aby se někde dělo něco pořádného. Každý ze světů dostane několik scén, velká většina dokonce ani to ne. Hodně světů není v příběhu zmíněno vůbec, jiné se maximálně mihnou na kartách, aby se jakože vědělo, že se tam bojovalo.

Navíc celá poslední obrana je taková neslaná a nemastná. Hrdinské oběti se nekonají, a pokud ano, tak s nějakým ale, aby se postava mohla rychle vrátit do dalších kartiček (koukám na tebe, Tamiyo) a vůbec mi přišlo, že všechno vyznělo tak nějak do ztracena. Mohl to být skvělý příběh, ale místo toho tvůrci zvolili cestu průměrnosti, klišé a nějaké to deus ex machina o tom, jak se zbavit invazních armád hezky plošně.

zdroj: Wizards of the Coast

Ve finále na mě prostě působí jedna z největších bitev o osud multiverza jako nejnudnější příběh, jaký se v MtG za hodně dlouhou dobu ukázal. Ale co se dá dělat, bylo dobojováno, vlastně se nic zásadního nestalo a jdeme dál. Maximálně můžeme čekat, až se kreativci zase rozhodnou vrátit jiskru těm, kteří o ni přišli a ukáží nám, co se stalo postavám, které se do děje vůbec nedostaly. Protože o osudech polomechanického mistra modré magie Jace teď nevíme zhola nic.

Tam, kde příběh šustí papírem, to naštěstí táhnou karty. Těch se totiž urodilo dost a jsou mezi nimi zajímavé kousky. Hlavním tématem March of the Machine jsou legendární bytosti, které často kombinují dvojici známých postav do jediné karty a nové siege karty. Ty představují obléhání nějakého konkrétního světa. Zahrajete je na oponenta, spustí se nějaký efekt a pokud jim uberete dost životů, spustí se další efekt.

March of the Machine - Heliod the Warped Eclipse | zdroj: Wizards of the Coast

Siege totiž funguje v boji podobně jako planeswalker. Vybíráte si, zda útočíte přímo do protivníka, nebo právě na kartu siege. Jedna z nejlepších je podle mě třeba zelená Invasion of Shandalar. Za celkem pět many ji sešlete na protihráče a má čtyři životy. Když vstoupí do hry, hned si vrátíte tři permanenty z hrobu na ruku. Poté, co je poražená (a že čtyři životy nejsou mnoho), se vám vrátí jako enchantment Leyline Surge, který ve vašem upkeepu umožní hrát permanent z ruky na stůl zdarma.

Třeba taková Invasion of New Phyrexia vám zase za modrou, bílou a X vytvoří tolik tokenů rytířů s vigilance. Pokud uberete jejích šest bodů zdraví, změní se rovnou v planeswalkera, a to konkrétně s názvem Teferi Akosa of Zhalfir. Ten umí lízat karty, posilovat rytíře a za -3 potapovat potvory a zamíchat permanent jiný než země oponentovy kontroly hezky zpátky do knihovny. Což prostě vůbec není špatné.

  March of the Machine - Chandra Hope's Beacon | zdroj: Wizards of the Coast

Naštěstí zajímavé kousky nejsou jen mezi kartami siege. Červená se dočkala třeba nové inkarnace Urabraska, který se jmenuje… prostě Urabrask. Za čtyři many tak dostanete 4/4 s first strikem, který dá ránu nepříteli pokaždé, když sešlete instant či sorcery. Nestačí to? Nebojte,rovnou vám totiž přihodí červenou manu jako dárek.

A pokud sešlete tři a víc kouzel v jednom tahu, můžete Urabraska za manu poslat do exilu a odtamtud se okamžitě vrátí jako sága The Great Work. Ta v první fázi střílí za 3, pak tvoří tři treasure tokeny a v posledním kole vám umožní hrát instanty a sorcery z hřbitova za jejich původní cenu, jen je pak musíte poslat do exilu. Není ale proč truchlit. Pokud jste oponenta neustříleli do teď, hned potom se vám zruší sága a vrátí se zpět původní Urabrask a jede se znovu.

Jednou z nejsilnějších karet série zůstává Thalia and The Gitrog Monster, o které jsem psal už v době, kdy se teprve objevovaly první spoilery. Za zmínku stojí určitě i instant Pile On, který normálně stojí jednu černou manu a tři libovolné, za něž zničí cílovou bytost nebo planeswalkera a ještě umožní surveil 2. Vtip je v tom, že má convoke, takže se za každou tapnutou bytost zlevní o jedna. Instantně ničit a dívat se na vrch balíčku za jedinou manu? To už celkem jde.

Podobně je na tom i třeba Zephyr Singer. Tahle modrá siréna-pirátka stojí normálně dvě modré a dvě bezbarvé. Sama o sobě je solidní 3/4 letec s vigilance navrch. Jenže díky convoke a tapnutí dvou potvor je hnedle za dvě many, a navíc každá potvora, která se na její seslání podílela, dostane velice příjemný counter, který říká, že teď už také létá. Což vlastně ze Singera dělá kartu, kterou využijete v každé fázi hry. Ať už na převahu na začátku nebo velkolepé finále s látající obří bestií nakonec.

Co se ale z edice doopravdy prosadí mezi těžkou karetní konkurencí, ukáží až následující týdny. Jsem rád, že co poslední edice ztrácí na příběhu, který dost možná většinu hráčů ani nezajímá, zastává na úrovni karet víc než solidně a zdá se, že jí bude doopravdy zábava hrát.

Jako vždy se nabízejí jumpstart boostery připravené na rychlou hru s kamarády, draft boostery, na které jsou všichni zvyklí, protože jsou to obyčejné boostery z minulosti, collector boostery pro šanci získat nějakou tu speciální foilovou kartu a samozřejmě je tu i bundle s osmi set boostery, s kostkou na počítání životů a foilem karty Ghalta and Mavren se speciálním obrázkem. Jako bonus rovnou vychází i pět tematických předsestavených balíčků pro formát commander.

To by byl konec dalšího bloku a příběhu Magic: The Gathering. Co dál? To se zatím neví. Nezbývá než čekat, co si pro nás tvůrci vymyslí. Jen doufám, že za každou cenu nebudou muset být ještě větší a epičtější než v poslední edici, protože jim to zase tak moc dobře nejde.