Je nutné uznat, že odhalení nové edice pro Magic: The Gathering s tematikou Pána prstenů se neobešlo bez kontroverze. Celá sada vůbec není součástí Standardu, tedy rotující množiny karet, se kterými se běžně hraje. Otazníky vyvolalo i umělecké ztvárnění obrázků, které mnohdy připomínají spíš opulentní, přepálený Warcraft než relativně uzemněnou Středozem. A odlišná barva pleti některých známých postav taky v jistých koutech internetu udělala svoje.

Já jsem to celé sledoval s opatrností a vůbec jsem si vlastně nebyl jistý, jestli mě Tales of Middle-earth přilákají zpátky do Magic: The Gathering Arena, kterou jsem před dlouhými měsíci vyhořele opustil. Nakonec jsem ale, ponouknut dlouhým cestováním do různých evropských hlavních měst, mobilního klienta updatoval a jal se hrát. A jsem velmi rád, že jsem to udělal.

Tales of Middle-earth je totiž dobrá edice. Tahle jednoduchá věta ale může v kontextu Magic: The Gathering znamenat asi tak deset tisíc různých věcí, takže mi dovolte upřesnit, co tím myslím. Tak tedy konkrétněji: Tales of Middle-earth je dobrá edice ve formátu Limited, tedy Draftu a Sealed. To jsou dva způsoby hraní, do nichž si nepřinášíte vlastní předpřipravený balíček, ale stavíte si ho narychlo na koleni z náhodných karet.

O tom, jak Tales zasáhly do hraní s předpřipravenými balíčky, jsem taky leccos slyšel a četl – vypadá to, že některé karty jsou svojí silou a univerzálností trošku utržené ze řetězu (hlavně Jeden Prsten, kdo by to byl čekal), ale nic snad není vyloženě rozbité a já to hlavně sám pořádně nezažil. Následující řádky tedy berte jako relevantní primárně pro Limited.

zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Proč tvrdím, že výlet do Středozemě má smysl pro všechny z vás, kteří rádi draftujete? Protože nová edice je zkrátka a dobře nesmírně zajímavá tím, jak tvůrčí při stavbě balíčku můžete být. Kdysi v takové Ravnice jste si zkrátka museli vybrat jednu z podporovaných barevných kombinací a odchýlit se od ní znamenalo snížit šance na vybudování kompetitivního balíčku někam blízko nule. Tady si ale můžete zobnout trochu toho, trochu onoho a klidně se na soupeře vyhrnout se čtyř- nebo pětibarevným balíčkem. Vím to, protože jsem to sám udělal a jednou takhle vyhrál všech sedm zápasů v řadě.

Edice je dost benevolentní, co se týče alternativních zdrojů many. Je tu několik běžných artefaktů, které vám poskytnou libovolnou manu, plus obyčejný land, který to samé dělá pro legendární bytosti – a těch je tu doopravdy hodně. Navíc se hned dvě barvy vyžívají ve schopnosti scry, která vám umožní se přehrabovat ve vlastním balíčku a hledat kartu, kterou potřebujete, a úplně všichni umí lízat nové karty a zahazovat ty nepotřebné díky mechanice Prstenu.

Ta zpočátku vypadá složitě, ale postupně jsem se do ní naprosto zamiloval. Když nějaká karta řekne, že vás „pokouší Prsten“, vyberete si jednu svoji bytost jako nositele Prstenu. Ten je od té chvíle legendární a, co je důležitější, nemůže ho blokovat nikdo s větší silou, než má on sám. Malí hobiti se silou 1 tak snadno proklouznou pod rukama obrovské skřetí armády. To je nádherně tematické, nemyslíte?

Čím víc vás Prsten pokouší, tím potentnější jsou schopnosti jeho nositele. Postupně začne s každým útokem lízat a zahazovat, donutí zemřít každou potvoru, která ho blokovala, a v posledním kroku za každé kousnutíčko do nepřítele udělí další 3 poškození navíc. A to už se zatraceně rychle nasčítá. Malé, zdánlivě neškodné bytosti můžou být ve Středozemi daleko nebezpečnější, než se na první pohled zdá.

zdroj: Wizards of the Coast

To samozřejmě neznamená, že pokud máte rádi klasiku, tedy obrovské obludy 7/7 Trample, kterými rozmlátíte úplně všechno, co vám stojí v cestě, budete zklamaní. Naopak, není nic snazšího než se v zelené barvě spolehnout na enty, v červené zkusit vyvolat draka Šmaka, případně využít vracející se schopnost Amass a postupně verbovat čím dál tím mohutnější skřetí armádu v rámci jediného tokenu.

zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Dá se toho dělat ještě spousta. Spoléhat se na lízání více karet v jednom kole, což se moc líbí jak Sarumanovi, tak Gwaihirovi. Zkoušet to uhrát přes přímé kouzlení Instantů a Sorcery, v čemž vám pomůže Gandalf. Hrát si s hobití specialitou – obrovským množstvím jídla. Dokonce byste mohli zkusit postavit balíček postavený na synergii koní a poníků. Anebo si od všeho vybrat trošku, vyvolávání skřetů využít jako pomůcku ke snadnému obětování vlastních bytostí, Sarumana napájet kartami pomocí Prstenu, nikoliv klasických modrých lízacích kouzel…

zdroj: Foto: Wizards of the Coast zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Možností je nebývale mnoho a docela pomáhá, že edice je plná opravdu dobrých karet nižší vzácnosti Uncommon a Common. Jasně, narazíte na šíleně silné zástupce vzácnosti Rare nebo Mythic, třeba Černokněžný král (viz výše) je odporná zrůda, stejně tak absurdní Horn of Gondor (viz taky výše), ale obecně vzato váš úspěch nezávisí pouze na štěstí a na tom, jestli si v balíčku otevřete tu správnou přesílenou zlatou kartu.

Doteď jsem psal spíš o mechanických aspektech hraní, ale chci se vyjádřit i k tomu, co kromě mě určitě zajímá i všechny další Tolkienovy fanoušky: Nakolik edice vlastně využívá známé předlohy? A když se oprostím od nezvyklého artu, když ho beru prostě jako odlišnou, dost volnou interpretaci svého oblíbeného univerza, která si nedělá nároky stát se tou definitivní verzí vytlačující z mojí hlavy všechno ostatní, pak musím říct, že to Tales of Middle-earth dělají skvěle.

Mám tolik oblíbených karet, u nichž si říkám, jak je možné, že designéři přišli s tak perfektním nápadem, jak známé postavy nebo koncepty převést do hry. Vezměte si třeba Arwen, která je sama o sobě nesmrtelná, ale její skutečná síla spočívá v tom, že se své nesmrtelnosti může v pravou chvíli vzdát, a podpořit tak jednu další bytost. Není to nádhera? A k tomu jako bonus velmi podobný příběh o Lúthien Tinúviel, nesmrtelné elfce, která svého milého přivedla zpátky mezi živé…

zdroj: Foto: Wizards of the Coast zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Nebo jezírko s entí vodou, po které tak neuvěřitelně vyrostli Smíšek s Pipinem. Čím menší bytost, tím snáz na ni bude voda působit a posílí ji. A co takhle postupně se měnící, rostoucí, čím dál tím temnější Frodo?

zdroj: Foto: Wizards of the Coast zdroj: Foto: Wizards of the Coast

A máme tu i některé skutečně konkrétní odkazy. Vili Potměchuť generuje poklady, když ho někdo blokuje, to je jasné, je to přece lapka a lupič. Anebo, pokud vlastníte nějakého koně či poníka, můžete ho dát nepříteli a vzít si za něj celé tři poklady – což plně odpovídá tomu, jak ten lump v Hůrce prodal hobitům předraženého Vilíka!

zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Válka Posledního spojenectví lidí a elfů. Najdete si postupně dvě legendární bytosti (ne, Elendil ani Gil-galad se ve hře nevyskytují) a ty pak dostanou double strike, což by tak nějak zhruba odpovídalo tomu, když náš elfo-lidský královský páreček na svazích Orodruiny nakopal zadek samotnému Sauronovi. A rozbití Společenstva, kdy jeden spojenec poškodí druhého a ještě do toho promluví přitažlivost Prstenu! Paráda.

zdroj: Foto: Wizards of the Coast zdroj: Foto: Wizards of the Coast

Podobných odkazů je tam plno a jsem rád, že si můžu edici užít nejenom jako hráč Magiců, ale i jako milovník Tolkiena. O vizuálním zpracování si můžete myslet cokoliv, ale implementace profesorových motivů do konkrétních karet je bez debat skvělá.

Navíc se designérům podařilo přijít se skutečně zajímavými mechanikami, které se navzájem chytře doplňují a žádná není vyloženě přesílená (byť pokud byste chtěli v Draftu co nejčastěji vyhrávat, doporučil bych vám soustředit se na agresivní černo-červenou kombinaci). Můžu tak říct, že můj návrat zpátky do Areny vlastně nemohl dopadnout líp a už teď vyhlížím náš příští papírový draft s přáteli.

Celou galerii karet si můžete prohlédnout zde.