Twilight Imperium IV

3–6 hráčů | 240–480 minut | Od 14 let | česky

Patrik: O Twiligh Imperiu mám jen mlhavé povědomí. Doneslo se ke mně, že jde o naprosto epickou vesmírnou bitvu táhnoucí se napříč galaxií a celým večerem. Prý ale budeš chtít hrát stále dokola, aby sis osahal všechny unikátní rasy. Kolik jich na mě čeká a jsou vážně tak moc unikátní?

Alladjex: Jedna z her, kterou jsem ve dvaceti na počítači miloval, byla Master of Orion 2. Vesmírná 4X strategie, která vynikala mimo jiné i tím, že si člověk mohl sám navrhnout svoji vlastní rasu, s níž bude hrát. Mimozemšťany, kteří mají jak přednosti, tak i nedostatky. Podobně je tomu i v Twilight Imperiu IV (dále TI4). Nemůžeš si tvořit vlastní mix schopností, nicméně v poslední čtvrté edici dostaneš kompletní sbírku sedmnácti ras. Proč kompletní? Protože jde o všechny zástupce extraterestriálních civilizací, které se objevily v předchozí edici a jejích dvou expanzích.

Hra samotná obsahuje mimo boje také diplomacii, obchod, výzkum, výrobu, nebo třeba pohyb lodí po mapě. Proto je tu široký prostor, v čem jednotlivé frakce mohou vynikat. Mozky v nálevu z Jol-naru neskutečnou rychlostí objevují nové technologie, ale v boji jsou slabí jako mouchy. Hakani, ikoničtí arabští lvi z přebalu, se naopak zaměřují na obchod a svoje obchodní praktiky dokáží vnutit každému. Duchové z Creussu zase umí využívat červí díry jako žádná jiná civilizace. Tahle pestrost je mimochodem důvodem, proč už samotný výběr rasy na začátku hry je napínavý a zkušenější hráči s napětím pozorují, co si vyberou jejich soupeři.

zdroj: tisková zpráva

Patrik: Takhle to zní naprosto báječně. Sám mám rád počítačové 4X strategie a je mi naprosto jasné, že TI4 mi dodá podobný zážitek. Než se ale vrhneme do těch nekonečných hlubin gigantického projektu, který se na českém trhu i přes jeho rapidní rozvoj stále vymyká, pozastavme se nad příběhem. Ty už jsi zde zmínil těžko zapamatovatelné názvy ras, kterých rozhodně není málo, a já mohu prozradit, že v krabici na vás kromě dvou sešitů pravidel čeká i třetí sešit s příběhovým uvedením do světa zmítaného galaktickými válkami.

Po jeho přečtení mám chuť dozvědět se víc, ale co jsem tak zběžně prohlédl komponenty, mám dojem, že mě v Twilight Imperiu moc vyprávění nečeká. Odhaduji správně, že si ho hráči tvoří sami pomocí zážitků, nebo máš při hraní skutečně pocit, že jsi zástupcem živoucí rasy, která v konfliktu bojuje za svůj unikátní cíl? Nepřevládá zde sandbox nad narativem, i když mi příběhový pamflet napovídá opak?

Galerie

Alladjex: Asi jsi je neprohlížel pořádně, protože herní deska každé rasy má vedle počátečních jednotek a technologií také svůj příběh, který je přibližně v rozsahu jedné A4. Upřímně se ale přiznávám, že kromě několika z nich jsem v předchozí edici všechny texty nečetl a v edici nové jsem se k tomu ještě nedostal. Po každé hře si říkám, že si to do příště musím prostudovat, ale pak sedíme u nové partie a já už nemám čas se věnovat příběhové omáčce. Doufám ale, že to změním, protože ve čtyřce je pro tyto účely samostatné kompendium; takový krásný artbook a navíc český překlad mi výrazně ulehčí projít si i jednotlivé frakce. 

Jak je to při hře? Až když ses zeptal, tak  jsem si uvědomil, jak zajímavou roli příběhy v Twilight Imperiu mají. Rozhodně se nedá říct, že bys prožíval epická dobrodružství, traumata a utrpení mimozemské civilizace. Avšak celou hru opřádá atmosféra a střípky v pozadí. Každý u stolu ví, že Mecatol Rex je sídlo vlády. Proto dává smysl, proč planeta neposkytuje žádné velkolepé zdroj – tuším, že ji Lazaxové snad i vybombardovali –, ale její politický vliv je gigantický.

Podobně korespondují vlastnosti frakcí s tím, co se o jednotlivých rasách dozvíš. Vesmírné kytky Arborec se šíří vesmírem pomocí spór. Proto jejich doky neumí produkovat pozemní jednotky, ale prostě každé kolo zadarmo jednu umístí na jednu ze svých planet. Všechny drobné historky a poznámky, které mezi hráči během partie padají, dotvářejí celkovou atmosféru. Odlišují ji například od podobné deskové hry Eclipse, která je z hlediska mechanismů výborná, ale působí na mě trochu chladně a suše.

zdroj: tisková zpráva

Patrik: Tak to rád slyším, protože na příběh v deskovkách hodně dám. Ale zjevně to není prim v TI4. Ten leží v místech, kam běžná rodina dokola točící Ticket to Ride asi jen tak nezavítá. Mluvím o opravdu propracované hloubkové strategii, která nespočívá jen ve válčení s ostatními rasami/hráči, ale člověk si může vybrat cestu obchodní i diplomatickou. Je to vyloženě tak, že se mi může podařit vyhrát, aniž bych ublížil mouše? Tedy dokáži se udržet mimo vražedné zraky agresivních nepřátel formou úplatků, příslibů a dalšího smlouvání podobně jako v deskové Hře o trůny? Rozuměj, nejsem zrovna konfliktní hráč. Dochází tedy ke kooperacím?

Alladjex: Na tenhle dotaz neexistuje jednoznačná odpověď, protože TI4 prožívá každý hráč odlišným způsobem, který odráží jeho herní styl, ale také povahu a osobnost. Může se to zdát nadsazené, jenže zásadní roli ve hře hraje psychologie a explicitní i nevyřčený nátlak. Často prožíváš tísnivé okamžiky. Jak se pro tebe nepříznivá situace vyvine? Odhodlá se tvůj protivník k útoku?

Samotný boj je jistá forma katarze. Poté co někdo zaútočí, už prostě oba hrajete akční karty, házíte kostkami a odstraňujete zničená plavidla. Teoreticky je možné hru dohrát bez boje, ale jde spíš o extrémně nepravděpodobný scénář, který jsem snad nikdy nezažil. Na druhou stranu bylo několik partií, ve kterých se hráč zapojil do jediné bitvy. Boje mají ovšem různě velkou škálu. Fotky ze hry většinou popularizují dvě hromady plastu, které se do sebe zahryznou. Častější však bývají drobné pohraniční potyčky dvou tří lodí, taktické přesuny, blokády doků. Vše je navíc doprovázené prosbami či výhrůžkami o opuštění systému, návrhy na výměnu planet atp.

Válčení je ale jen jeden dílek celého obrazu. Vzhledem k tomu, že se hraje na vítězné body, musíš do své strategie chtě nechtě zařadit i politiku, obchod, vyjednávání a tiché pletichaření. Navíc, pokud na to máš nervy a žaludek, tak zrada, podrazy a kudla v zádech jsou dost efektivní a účinné nástroje. V drtivé většině případů nevyhrává hráč, který je nejaktivnější ve válečném snažení, ale ten, kdo zdatně a nenápadně proplouvá mezi nástrahami protihráčů. Pokud nejsi zrovna konfliktní hráč, tak se to v Twilight Imperiu naučíš. Ano, aliance se uzavírají, ale jsou křehké a hroutí se úderem motýlích křídel.

V osmém BoardGame Clubu jsme TI4 věnovali první půl hodinu

Patrik: A tak to má přece být. Jedině tak na partii nezapomeneš. Pořád jsem ale trochu nejistý v kramflecích. Zajímala by mě modelová situace. Jak probíhá jeden můj tah, kolik toho v něm musím řešit a tím pádem, jak dlouho čekám, než budu opět na řadě? Za špatný design her považuji situace, kdy se půl hodiny nudím a pět minut bavím svým tahem. Má tohle TI4 vzhledem ke své nadměrné délce podchycené? Zajímají tě tahy všech protivníků, nebo je tam tolik strategických možností, že máš v mezidobí tak akorát čas na vymyšlení svých dalších kroků? Neumím si zkrátka představit, že osm hodin dlouhá bitva o galaxii v šesti hráčích je konzistentně zábavná.

Alladjex: Když bys chtěl někomu vysvětlit, co je moderní desková hra, je Twilight Imperium jeden z nejlepších příkladů. První a druhá verze vychází z klasické americké školy, kdy hráč odehraje všechny své aktivity najednou – pohyb, boje i výrobu jednotek. Třetí a čtvrtá edice naopak využívají systém akcí, které jsou výrazně kratší, takže střídání hráčů neprobíhá po půl hodině, ale v řádu minut. Akce se většinou váží k jednomu systému, kam se přesuneš, na koho zaútočíš, kde provedeš invazi na planetu, a někdy je to jen výroba jednotek v doku. Vše je okořeněné strategickými kartami, které si hráči rozeberou na začátku každého kola. Z té, co máš u sebe, získáš primární akci, ale ostatní mají možnost zahrát akci sekundární. Kopírka mechanismu z deskovky Puerto Rico, ale povýšená na další úroveň.

Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se ti nemůže stát, že se budeš někdy nudit. Zejména pokud se ti nedaří a soupeři ohlodají tvé území na kost, jsou tvoje možnosti velmi limitované. Často pak musíš pasovat a tím ukončit své snažení pro dané kolo výrazně dřív než ostatní. Je ale třeba upozornit, že kromě opravdových výjimek totální anihilace se dá vyhrát i ze zdánlivě bezvýchodné situace s minimem zdrojů. Není to hypotetické, kolikrát jsem to už u stolu reálně zažil. Musíš se jen řídit heslem „nikdy se nevzdávat“.

zdroj: tisková zpráva

Nejčastější chybou nováčků, ale i veteránů, bývá pomsta. Boje musíš vést tam, kde to dává smysl. Ne proti někomu, kdo na tebe zaútočil, zahrál na tebe zákeřnou akční kartu, nebo tě podrazil při hlasování o novém zákonu. Hra do jisté míry simuluje strategické uvažování na mnohem vyšší úrovni. Většinou se snažím vidět se spíš v roli vojevůdce a diplomata. A většinou neúspěšně. Emoce bývají u téhle hry často silným motorem.

Hra je natolik komplexní, že bych neřekl, že tě tahy zajímají na detailní úrovni. Postaví 2 křižníky nebo jeden a 2 torpédoborce? Kterou technologii teď asi vyzkoumá? Spíš se snažíš odhadnout tahy protivníků globálně. V kterém doku bude vyrábět? Jaký dolet mají jednotky se současnou technologií? Stihnu posílit obranu předtím, než mi tu planetu napadne? Takže ano, tahy soupeřů tě velmi zajímají, stejně jako jejich výběr strategických karet, kvůli pořadí i dostupným sekundárním akcím během následujícího kola.

Neustále probíráš různé možnosti, co zahrát teď, co potom, jak splnit podmínky úkolu. Hraješ v podstatě pořád. Když nesedíte u stolu a máte pauzu na jídlo, stejně se o hře bavíte. Právě intenzita zapojení všech hráčů během tak dlouhé herní partie je unikum, úžasné a zároveň vyčerpávající.

zdroj: tisková zpráva

Patrik: Přesně takové pocity jsem prožíval při hraní zmiňované Hry o trůny. Pamatuji si, jak jsme ji hráli vyloženě celý den, spojenectví vznikala a zanikala, a to nejen u stolu se hrou, ale i u stolu s jídlem, a dále na procházce při výrobě pomlázek (hráli jsme před Velikonocemi). Už se těším, až něco podobného zažiji ve vesmíru, který mě tematicky zajímá mnohem víc.

Nicméně, stejně jako náš článek spěje i každá hra ke svému konci a já do teď vlastně nevím, čím se završí partie Twillight Imperia. Je to po dosažení nějakého předem daného množství vítězných bodů? Odehrání určitého počtu kol? Splnění tajného úkolu? Ale ještě víc mě zajímá to, jak konec této gigantické hry vnímáš.

Nastává po těch mnoha hodinách plných vzestupů a pádů moment, kdy všechno epickým způsobem eskaluje a ty jsi vzrušený z každého dalšího tahu všech zúčastněných, dokud někdo grandiózním způsobem netrumfne všechny ostatní? Nebo je to jedna z těch her, kdy hraješ a hraješ a najednou někdo oznámí vítězství a ty jen svěsíš hlavu? Je asi patrné, že doufám v první variantu. Když už jádro hry zní tak epicky, byl by pro mě konec bez patřičného vyvrcholení zklamáním.

Galerie

Alladjex: V základním setupu končí hra okamžitě, jakmile některý hráč získá deset vítězných bodů, nebo po odehrání osmého kola. Závěr může být překvapivý, když protivník v rychlém sledu získá chybějící body. Jindy se dva nejsilnější hráči přetahují a pokouší se slabší hráče zmanipulovat, aby pomohli právě jim. Zažil jsem vyčerpávající seanci ve třech trvající sedm a půl hodiny, kdy jsme se všichni snažili zoufalými triky získat poslední body a zároveň zabránit protivníkům v realizaci stejného plánu. Upřímně už nevím, kdo nakonec vyhrál. Ale samotný zážitek z té partie je nezapomenutelný a bavíme se o něm i po letech.

Abych tedy neobcházel zbaběle tvoji otázku. Nemyslím, že má Twilight Imperium nějaký epický závěr. Už v začátku hra graduje, ale někdy je celý průběh natolik intenzivní, že jsi vlastně rád, když přijde konec. Je to ovšem úleva podobná kvalitnímu sportovnímu výkonu. Jsi unavený, vyčerpaný, ale prošpikovaný pocity a zážitky. Tělo ti říká, že už bys mu měl dát pokoj a nechat ho odpočinout, ale ty bys to nejraději celé rozjel znovu, abys napravil chyby, které jsi v galaxii napáchal. Je úžasné sledovat nováčky, kteří ke hře přistupují s nedůvěrou a strachem ze složitých pravidel, aby u nich následně převládlo nadšení z toho, co ve hře zažili, a uvědomili si, že ta pravidla v důsledku nejsou složitá, jen bohatá.

Výhoda Twilight Imperia je v tom, že ti stačí zahrát ji jen jednou, abys věděl, jestli ji budeš zbožňovat a neustále se k ní v průběhu dalších let vracet, nebo jen zpovzdálí respektovat. S žádnou jinou reakcí těch, kteří si tuhle ikonu deskových her zahráli, jsem se nesetkal.

zdroj: tisková zpráva

Patrik: Myslím, že má studnice otázek je vyčerpaná a je mou milou povinností poděkovat ti za velice vyčerpávající, ale hlavně zajímavé odpovědi. Jsem si naprosto jistý, že kdybych ti dal ještě prostor, za pár minut by tento text byl dvojnásobný. Ale proč zde do detailu popisovat další dílčí vlastnosti hry, když je naši čtenáři mohou odhalovat na vlastní pěst. Z toho, co jsem se tu dnes dozvěděl, mi Twilight Imperium IV zní jako „must have“ pro ty z vás, kteří to s deskovkami myslíte opravdu vážně, nezaleknete se dlouhé herní doby ani obšírných strategických možností. Něco mi říká, že o TI4 se spolu nebavíme naposledy. Zanedlouho se ti budu muset pochlubit se svým epickým dobrodružstvím.

P.S.: Protože není úplně snadné přelouskat pravidla Twilight Imperium IV, může vám přijít vhod následující videonávod kanálu JOUOB.cast, za kterým stojí Alladjex a jeho tým.