Doktor Tarkovsky se svou výpravou zmizel. Nikdo neví, co se s nimi stalo, ale z okolí dopadu tunguského meteoritu, který šli hledat, se šíří děsuplné zvěsti. Zvířata i lidé se prý chovají jako posedlí a zkazky hovoří i o mutantech a prastarých monstrech s myriádou chapadel… Odhalit pravdu se chystá pětice válečných hrdinů, kteří se postavili do čela nově chystané expedice.

Expedice je kartami řízená dobrodružná hra, v níž se jeden až pět hráčů snaží získat na svojí výpravě co největší slávu. Dle krabice by jedna partie měla trvat 60 až 90 minut, ale já vám už teď prozradím, že tento odhad moc přesný není.

Je zasazená do alternativní historie dvacátých let minulého století. Nejvýraznějším rozdílem oproti naší historii je existence mechů – obřích strojů určených jak k boji, tak k průzkumu či výrobě. Celý svět je vlastně naplněný všemi možnými mechanickými udělátky a potkáte tu i robotická zvířata, jetpacky atd.

Všechny tyhle dým chrlící stroje kontrastují s divokou krajinou a zemědělskými usedlostmi a vytváří tak opravdu úchvatnou podívanou. Tento ponurý svět z palety malíře Jakuba Rozalskiho nazvaný 1920+ inspiroval před lety Jameyho Stegmaiera k vytvoření deskové hry Scythe, která se stala miláčkem mnohých hráčů a patří aktuálně mezi dvacet nejlepších her na světě dle žebříčku na BGG.

zdroj: Vlastní foto autora

Proto oznámení nové hry Expedice, tedy duchovního pokračovatele hry Scythe, vyvolalo velkou vlnu pozornosti. Pojďme se tedy podívat, jak obstojí ve srovnání se svou slavnější starší sestrou.

Vybavení na výpravu

Expedice mě překvapila už velikostí krabice. Nevím, proč jsem si myslel, že se jedná o menší titul, ale jen tak tak se vejde do kallaxu a oproti většině her je to prostě obr. A z údivu nad velikostí jsem nevypadl ani po otevření víka krabice. Kartonové šestiúhelníkové dílky mapy mají v průměru 13 centimetrů, deska základního tábora je větší než sešit pravidel, čtvercové hráčské desky mají hranu 15 cm a herní postavičky mechů jsou vyloženě monumentální.

S podstavci o průměru pět centimetrů a výškou skoro šest se tyčí téměř do dvojnásobné výšky mechů ze Scythe a jak by se dalo čekat, jsou plné detailů – jde vidět každý nýtek, píst a převod. Co je však ještě lepší, je jejich výrazná odlišnost. Máme tu plechovku s rotačními pilami místo rukou, chodící střílnu s kulometem a hákem, mechanickou krávu, blechu na chůdách, která snad utekla z Války světů a na závěr i vikinský drakkar křížený s lučním koníkem.

zdroj: Vlastní foto autora

Nádherná přehlídka kreativních nápadů a fantaskních podivností. Jediným nedostatkem je, že jich je jenom pět. Avšak dostatečné místo v insertu dává naději, že bychom se časem mohli dočkat nějakých dalších…

Insert je zde naprosto geniální. Nejenže pohodlně uloží všechny komponenty, přežije i přenos a má na straně krabice návod, jak do něj vše naskládat, ale také obsahuje vyndavací misku na komponenty, což značně zpříjemňuje přípravu hry. V misce je prostor na papírové mince, papírové žetony průzkumu a dřevěné figurky dělníků. Těchto meeplů je zde pět druhů a liší se nejen barvou, ale i tvarem, což je nejen milé a hezké, ale i praktické pro hráče s horším barvocitem.

V pěti průsvitných bílých sáčcích se ukrývají komponenty pro každého hráče – plastové kolečko pro označení vybraného mecha, dřevěné ukazatele síly a chytrosti, kostička označující akce, a hlavně 4 hvězdy. Dřevěné jsou i čtvercové žetony zhouby, které jsou uskladněné ve lněném pytlíku. 

No a co by to bylo za kartami řízenou hru bez karet? Těch je v krabici něco málo přes stovku. 12 z nich jsou startovní karty představující vždy dvojici hrdiny a jeho zvířecího pomocníka; na 25 kartách najdete předměty; na dalších 25 pak úlomky meteoritu; a úkoly jsou celkem na 40 kartách. Těchto devadesát karet tvoří herní balíček. Samozřejmostí jsou i dvě přehledové karty pro každého hráče a najdete tu i balíček karet Automy, tedy virtuálního hráče, který se proti vám postaví, jestliže se na expedici budete chtít vydat sami.

Komponenty jsou v prvotřídní kvalitě, jak jsme ostatně u vydavatelství Stonemaier Games zvyklí. Všechny papírové komponenty mají linen finish (lepší povrchovou úpravu), výseky kartonových dílků jsou přesné a vše krásně vypadá. Každou kartu a díl mapy zdobí originální ilustrace, žádný kus Rozalskiho světa 1920+ tak neuvidíte dvakrát. Ale i tak bych měl několik výtek.

Snaha o ekologičtější produkci her je chvályhodná a vítaná. Ale použití biodegradabilního plastu na pytlíky na žetony není správná cesta. Hůř se s nimi manipuluje a jsou méně odolné. Už po pár hrách jsem musel část z nich nahradit za obyčejný starý plast.

zdroj: Vlastní foto autora

Druhý drobný nedostatek vidím u hráčských desek, pod které zasouváte v průběhu hry karty, což ne vždy úplně dobře jde. V krabici máte k dispozici kulaté nálepky, které si na desky můžete nalepit jako nožičky, což trochu pomůže, ale hodně to kazí estetiku. Mnohem raději bych uvítal dvouvrstvý karton s výřezy, jak to mají některé jiné hry.

Největší problém mám s kartami. Většinu karty zabírá ilustrace a herní efekt je proto popsaný drobný písmem. A jelikož jde o efekty komplikovanější, je text často i na tři řádky a písmo tak musí být ještě drobnější. Opravdu mě mrzí, že ve hře, kde jsou všechny ostatní komponenty obří, mají karty standardní rozměry a nejsou třeba tarotové velikosti. Rychle mi však došlo, že velikost karet má své opodstatnění… Pojďte, vysvětlím vám to.

Stezka na sever

Herní plán sestavíte od velké desky základního tábora s výřezem na díl mapy u horního okraje, která má na sobě několik nepostradatelných informací. Jsou zde aspekty slávy, tedy jednotlivé achievementy, o které budete ve hře usilovat, přehled bodování na konci hry, a hlavně návod na sestavení mapy.

zdroj: Vlastní foto autora

Z hexových dílů sestavíte takovou obrácenou pyramidu. S hlavním táborem sousedí zelené jižní dílky, které jsou na rozdíl od dílku centrálních a severních již od začátku hry lícem nahoru. Mapa však není jednolitá – je v ní mezi hexy pět prázdných míst, kde jsou vyložené dostupné karty. A právě proto nemohly být větší!

Každý hráč si pak vybere svého mecha, s nímž se bude hýbat po mapě, odpovídající herní desku, komponenty ve vybrané barvě a dvojici startovních karet hrdiny a pomocníka, které si umístí nalevo od své desky do tzv. zálohy a může se vydat na výpravu.

Hráč má ve svém tahu na výběr ze 3 akcí: pohyb, sběr a hraní karet. Když zvolí pohyb, jednoduše se pohne ze svým mechem o 1-3 pole. Klidně může i přes mechy ostatních hráčů, ale zastavit se může jen na prázdném mapovém dílku. A když dojde na dosud neobjevený, otočí jej a získá jako bonus žeton průzkumu. Sběr není o moc složitější – hráč získá bonus na mapovém dílku jako například dělníka nebo novou kartu z nabídky či balíčku. Dílky více na severu nabízí silnější efekty, ale těmi si zatím nebudeme zatěžovat hlavu.

Hraní karet je tou nejkomplikovanější akcí. Vyberete jednu z karet ve své zásobě a zahrajete ji napravo od své desky. To vám přinese buď bod síly, nebo chytrosti. Mnohem podstatnější je, že na kartu můžete zahrát dělníka konkrétní barvy a tím spustit mocný efekt, kterých je celá škála včetně pasivních bonusů. Týká se to i efektů startovních karet, které hráči umožní interagovat se dvěma podstatnými herními mechanikami.

Pomocník vám umožní potírat zhoubu – odstraňovat oranžové a tyrkysové žetony přítomné na mapě za zaplacení síly, respektive chytrosti. Hrdina pak plní úkoly. Karty úkolů umožňují na konkrétním dílu mapy zaplatit určitý počet síly nebo chytrosti, dostat za to příslušnou odměnu a zasunout si splněný úkol pod svou kartu mecha.

Z těchto tří akcí vyberete jednu, kterou zakryjete svojí kostičkou a provedete obě zbylé v libovolném pořadí, přičemž vždy musíte kostičku akce přesunout, takže nemůžete provést stejnou dvojici akcí po sobě. Čas od času ale zahrajete akci odpočinek, která vám dovolí vrátit si všechny zahrané karty a dělníky zpět do zásoby. Jako kompenzaci za takto „prospaný“ tah můžete udělat v dalším tahu všechny tři akce.

zdroj: Vlastní foto autora

A proč to všechno budeme dělat? No přece kvůli vítězným bodům, které jsou v Expedici zastoupené penězi. A kdy hra končí? Jakmile některý hráč umístí všechny čtyři své žetony slávy. Ano, podobnost se Scythe je v tomhle ohledu výrazná.

Možnost umístit žeton slávy získáte při splnění jedné z osmi podmínek: mít 5 žetonů průzkumu či 7 dělníků, vlastnit 8 karet ve hře, potřít 7 žetonů zhouby, potřít zhoubu na poli 20, mít 4 vylepšené předměty, mít ukované 4 meteority nebo mít splněné 4 úkoly. To, že máte nějakou podmínku splněnou, ještě neznamená, že si k ní hned dáte žeton. Musíte provést akci chlubení vytištěnou na některých dílcích mapy.

Stejně tak vylepšování předmětů a kování meteoritů jsou akce na mapě. Obě vám umožňují zasunout si tyto dva typy karet pod hrací desku. Vylepšené předměty vám do konce hry poskytují svůj pasivní efekt a ukované meteority vám přinesou nějaké ty peníze. A čím víc jich ukováte, tím víc peněz dostanete.

zdroj: Vlastní foto autora

Mix mechů a meteoritů

Ze zhutněného výkladu pravidel vás možná trochu bolí hlava a nedivil bych se, kdybyste si nedokázali úplně představit, jak to do sebe vše zapadá. Aspoň já to po prvním přečtení pravidel moc nedokázal.

Je nutné podotknout, že hráči, kteří od Expedice očekávají „Scythe 2“, budou pravděpodobně stejně zklamaní jako ti, kteří od Scythe čekali válčení s mechy. Za mě je to ale po dlouhé době hra od Stonemaier Games, která mě baví. Kyvadlo právem zmizelo v propadlišti dějin a Tapestry mě víc štvalo než bavilo.

U Expedice jsem se však převážně bavil. Co se za mě povedlo, je přenést na stůl téma průzkumu. Odkrývat mapu je zábava v každé hře, ale zde jsou v této činnosti hráči podporovaní i mechanicky ziskem žetonů průzkumu. Objevování cítíte i při otáčení nových karet. Jaký úkol bude k dispozici? Co za vzácné předměty a podivné meteority přijde tentokrát?

Za povedený považuji i základní herní mechanismus. Díky relativní jednoduchosti akcí bývají tahy hráčů poměrně svižné, ale i tak nabízejí zajímavé možnosti, jak nakombinovat efekty jednotlivých karet s možnostmi akcí na herním plánu, kdy počkat a kdy raději rychle utíkat, aby vám políčko nezašlápl někdo jiný.

Příjemné mi přijdou i schopnosti mechů a jednotlivých postav, které vás na začátku hry nasměrují směrem, kterým se vydat. Mech dřevorubec lépe potírá zhoubu, Odinův hněv těží z žetonů průzkumu, Vesna umí lépe získávat předměty, Anna úkoly a Matthew dělníky.

Nalezení synergií a vytvoření nejefektivnější kombinace jsou klíčem k úspěchu. Expedice je totiž ve svém jádru optimalizační euro hrou se správou zdrojů – vaší silou a chytrostí. Hráčské interakce tu je poskrovnu, maximálně si můžete blokovat pole na mapě nebo brát karty z nabídky, které chce váš soupeř. V kartách je – jak by se dalo čekat – notná porce náhody. Když potřebujete získat meteority a v nabídce žádné nejsou, není to pro vás veselé. Stejně tak když si soupeř z vrchu balíčku vytáhne kartu, která mu pasuje do komba.

zdroj: Vlastní foto autora

Tahle porce náhody mi nijak nevadí, stejně jako případná nevyváženost postav, i když na něco takového jsem ve svých partiích nenarazil. Co mi naopak vadí, respektive spíše přijde jako velká škoda, je zpracování tématu. V krátkém odstavci v úvodu pravidel a v druhém odstavci fiktivního dopisu se o světě, v němž se Expedice odehrává, nedozvíte o moc víc, než jsem vám řekl úvodem.

Mít aspoň dvě stránky nějak shrnující zasazení hry a nějaký děj, na který se odvolává odstavec v pravidlech, by bylo skvělé. Nebo bych aspoň ocenil sem tam nějaké příběhové karty, třeba po splnění úkolu. Také mě vlastně mrzí zakomponování lovecraftových monster do světa 1920+. Cthulhu je v deskovkách častěji než šestistěnná kostka, takže zevšedněl. Svou přítomností činí téma méně originální a méně zajímavé. Vizuál je však stále okouzlující.

Nakonec ale kombinace krásného vizuálu a příjemné hratelnosti vytváří z Expedice hru, která mě svou zábavností opravdu překvapila. Každý z mých spoluhráčů byl s partií spokojený a někteří si ji vyloženě zamilovali. Což já bohužel říct nemohu. Je příjemná, ale kromě zmíněných nedostatků má ještě jeden pro mě dost zásadní – herní dobu.

zdroj: Vlastní foto autora

Na to, co hra nabízí, je za mě poměrně dlouhá. Můžou za to rostoucí možnosti ke konci hry. Hráči mají k dispozici více karet, na mapě je odhalená spousta akcí a touha být co nejefektivnější dokáže hráčům zavařit hlavy kombinováním.

Ale i když nehrajete s extrémně dumavými hráči, tak partie trvají déle, než byste čekali. První seance ve dvou hráčích nám zabrala 90 minut a až po několika partiích jsme ve dvou zvládli hru dohrát lehce pod hodinu. Ve čtyřech jsem se nikdy nedostal pod dvě hodiny, i proto jsem hru v pěti raději ani nezkoušel.

Ale i ve čtyřech hráčích jsme se většinu času u hry dobře bavili a užívali si specifickou atmosféru kreseb Rozalskiho. Pokud máte rádi euro hry a jste tématem alespoň z poloviny tak fascinováni jako já, Expedici si užijete.